Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

15. KAPITOLA - CIT NAD ROZUM

Seděla jsem poklidně v jídelně, Garrett vyprávěl Carlislovi jeho pocity z vegetariánské potravy. Já je po očku poslouchala, ale sama jsem byla  hlubokém proudu mých myšlenek. děkovala jsem bohu za to, že Edward nemůže číst mé myšlenky, protože by ho znepokojilo, to co by slyšel v mé hlavě.

William.

Byla jsem si jistá, že to nebyla láska, co mě k němu přitahovalo, spíš nějaká nevysvětlitelná síla, která mě k němu vázala duševním poutem.

Měla jsem pocit, že mi někoho připomínal, ale nevěděla jsem koho. Když už jsem to skoro měla na jazyku, ztratila jsem to.

„ Bellu? Jsi tu?“

Vrátila jsem se zpět na zem. Tanya se ke mně nakláněla.

„ Ehm. Jo.“ odpověděla jsem ji.

Usmála se svým dokonalým úsměvem. „ Nechceš jet s námi na nákupy?“

„ Na nákupy?“

Ukázala na Alici, Rose, Nessie, Irinu, Carmen a Esmé. „ Jedeme do města, něco nakoupit.“

Neměla jsem moc náladu nakupovat, ale jak je mohu odmítnout?

„ Jo, klidně.“ pokusila jsem se o to, aby můj tón zněl nadšeně.

Najednou na mě viselo sedm nadšených krásných medových očí. „ Říkala jsem, že pojede.“ radovala se Alice.

Hodila jsem prosebný pohled na Edwarda. Ten se jen usmál a podíval se na mě pohledem- můžeš si za to sama.

„ Hurá na nákupy!“ vykřikla Alice a rozběhla se ke svému Porsche.

Povzdechla jsem si. „ Jestli se jede na nákupy, beru své vlastní auto.“

„ Platí.“ mrkla na mě Alice.

Esmé a Nessie si ke mně stouply. „ Jedeme s tebou.“ oznámila mi Esmé. „ Radši.“ to řeklo vše.

                                                                       * * *

„ Nesnáším pana Leye.“ naříkala jsem v hodině Fyziky.

Jediná útěcha v tuto hodinu je samotný Edward, který sedí vedle mě a je těžké ignorovat to, že se dotýkáme letmo nohami a že to mezi námi to jiskří…

„ Proč?“ ptal se zvědavě a udělal svůj oblíbený uličnický úsměv.

Zhluboka jsem se nadechla, abych zahnala tužbu po něm. „ No, vždycky se na mě dívá, jako kdyby mě chtěl zabít.“

„ To ne, jen žárlí.“ vysvětlil mi.

„ On na mě žárlí? Proč?“

Usmál se. „ Jsi krásná, mladá a chytrá plus oblíbená.“

„ Já a oblíbená? S kým se kromě tebe a zbytku rodiny bavím?“ uchechtla jsem se.

Bylo komické, že si učitel myslí, že jsem mladá a přitom mi už je 40. Jsem starší než on…nemluvně třeba o Edwardovi nebo Jasperovi.

„ Například s Williamem.“ nadhodil.

„ To je jeden člověk.“ 

„ Ale jde o to, že každý po tobě touží. Každá holka chce být tvou kamarádkou, neboť jsi jiná než Alice nebo Rose. Jsi hodná.“ řekl mi.

„ Ha ha.“

Možná teď vypadám jako ospalá supermodelka, ale ne jako nějaká hodná víla. Rose byla víla, ta nejkrásnější jakou si člověk ani nemohl představit. Vše v její kráse vadlo.

„ Po hodině na tebe čeká William.“ oznámil mi a nemohl ni uniknout jeho tón- mrzutost a obava.

Myslel si, že ho chci? Odpověď zněla ne. Ale chtěla jsem se s ním bavit.

A co? Já Edwarda miloval nade vše. Proč otálet s tím, aby to svět věděl.Zazvonilo a Edward se zvedl a odcházel na chodbu. Neváhala jsem a spěchala k němu.

„ Bell…“ mihla jsem i William a šla směrem k Edwardovi.

Strkala jsem do lidí, kteří mi zavázeli a šla přímo k němu – k mému anděly.

Nechápavě se na mě podíval, v ten moment si určitě říkal : Co má za lubem?

Usmála jsem se a nedívala se na ostatní.

Chytla jsem jeho obličej a před všemi ho políbila.

Lidé stáli jako opaření, když nás viděli. Odtáhla jsem se a vítězoslavně se usmála. Otočila jsem se a šla chodbou pryč. Nechala jsem tam Edwarda stát, cítila jsem jeho pohled na mých zádech. Jeho šokovaný pohled. Tohle ode mě nečekal, to jsem nečekala ani já od sebe.

Klid skončil, nastal skandál.

Oficiálně už všichni věděli, že já a Edward jsme si blíž než jen nevlastní sestřenka a bratránek.

Celý zbytek dne jsme byli tématem číslo 1.

Všichni těžce diskutovali o mně a Edwardovi. Holky záviděly a proklínaly mě. Edward – nejkrásnější muž na planetě – byl můj. A co nevěděli. Navěky.

Do jídelny jsme s Edwardem vstoupili za ruce.

Když nás spatřili ostatní, nastalo takovéto hrozné ticho a všechny oči v místnosti na nás visely.

Jen čtyři páry medových očí vyčnívaly pobavením- Rose s Emmettem a Alice s Jasperem.

Zmáčkla jsem více Edwardovu ruku. Usmál se sebevědomě skoro až majetnicky.

Kráčeli jsme ke stolu a ticho vystřídalo šum.

„ Hezký.“ usmála se Alice. „ Udělali jste to moc hezky.“

Ušklíbla jsem se. „ Nějak mě to chytlo.“

Všichni jsme se zasmáli.

„ Tak co jak moc jsou pohoršeni?“ naklonila jsem se k Edwardovi.

„ Pohoršeni je slabé slovo. Kluci plánují mou vraždu.“ smál se.

„ Tak to neví do čeho jdou.“ smála jsem se s ním. „ A kolik holek plánuje mou vraždu?“

Políbil mě na čelo. „ Žádná.“

„ Nevěřím ti.“ řekla jsem. „ Každá holka chtěla s tebou chodit.“

„ Jo, chtěla…ale neměli tušení, že už jsem dávno zadaný. Že jsem ženatý a mám nádhernou manželku a překrásnou dceru.“

To je idylka, co?

„ Říkáš nádhernou manželku? Tak to mi ji někdy budeš muset představit.“ žertovala jsem.

Emmett se pobaveně usmál. „ Jste hrozní, že vás to baví. Takové řeči.“

Našpulila jsem rty a napadla mě skvělá narážka. „ Ne, Emmette, vy jste hrozní. Vaše noční aktivity nás všechny ničí. Měli by jste se klidnit. Chudák Rose, nedáš ji pokoj.“

Všichni se začali smát, samozřejmě kromě Emmetta, který to však nebyl schopný moc dlouho ignorovat a tak se po chvíli začal smát taky.

* * *

Ťuk. Ťuk. Ťuk.

„ Jdu otevřít!“ vykřikla jsem z kuchyně, kde jsem Esmé pomáhala dloubat dýně.

Šla jsem ke dveřím a otevřela. Stál tam William.

Propánakrále, kde vzal tuto adresu?

„ Williame!“ ověřuji si zda vidím správně.

„ Ahoj, Bello.“ řekl nervózně. „ Ruším?“

„ Ehm…já jen jsem překvapená. Co tady děláš?“ zeptala jsem se.

Uslyšela jsem tlukot jeho srdce, bylo splašeně.

„ Já potřebuji něco…něco ti říct.“

Pozvednu obočí. „ No tak, řekni mi to.“

„ Bello, ty jsi s Edwardem, že?“ nedíval se na mě, díval se do země.

Každý to ví, tak proč se ptá. „ Jo.“

„ Bello já tě miluji.“ než jsem však stačila nějak zareagovat. William se na mě vrhl, doslovně. V prvním momentě se mě pokoušel líbat, v druhém už letěl vzduchem. Uslyšela jsem Edwardovo nenávistné vrčení.

William narazil do skleněného okna a prorazil ho. Ucítila jsem krev.

A co hůř? V domě bylo více upíru než bylo bezpečné.