Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

14.KAPITOLA- UDÁLOST

„ Ach, Nessie!“ objala jsem svou dceru.

Byla stejně krásná. Její bronzové vlasy do půlky zad byly stejně barevné jako ty Edwardovi…její hnědé oči, které měla po mě zdůrazňovaly její půvab a její pokožka měla stejný nádech jako když jsem ji viděla posledně.

„ Tak ráda tě vidím!“ radovala jsem se.

„ Ach, mami!“

Bylo to uklidňující držet ji v náručí…i když byla v bezpečí, nikdy jsem se nezbavila ochranářského mateřského pocitu.

„ Jaku!“ objala jsem po té mého vlkodlačího přítele, který vypadal stejně jako vždy. Nechal si narůst delší vlasy, takže vypadal trochu mladší ( tak na 25). Uvědomila jsem si, že Nessie vypadá starší než já. Tak něco těsně po 20. Ne jako já věčně mladá a krásná ve svých sladkých 18. Věčný teenager.

„ Bells, sluší ti to.“ ušklíbl se Jake a já se neubránila úsměvu – říká to stále, když se spolu vidíme.

„ Vypadám stejně.“ řekla jsem.

Otočila jsem se včas, abych viděla Emmetta jak se objímá s Nessie a raduje se. „ Teď jsem ta šťastný! Půjdeme spolu lovit medvědi, že? Nessie slib mi to!“

„ Samozřejmě, Emmette. Už se nemohu dočkat na Grizzliho!“ souhlasila nadšeně Nessie. Viděla jsem jak Edward protočil oči.

Jake do mě dloubl. „ Jak se ti daří…myslím ti na střední.“ zeptal se mě.

„ No. Je to zvláštní. takové hodně lidské.“ odpověděla jsem mu.

„ Ale no tak Bello! Moc se toho nezměnilo! Stále tě všichni balí!“ zakřičel Emmetta a začal se smát. „ Chudák, náš Edík.“

Hodila jsem vražený pohled na Emmetta ve stejný moment s Edwardem.

„ Emmette, to by stačilo.“ řekl Carlisle.

Emmett si těžce povzdechl. „ Ale no ták lidi. Vždyť to je sranda! Berete to moc vážně!“

„ Emmette kdy pochopíš, že něco je někomu nepříjemné.“ vložila se do toho Nessie. „ Asi nikdy co?“

„ Nessie, jako by jsi ho neznala.“ ušklíbla se nově příchozí Rose. Přišla k Nessie a objala ji.

Edward si ke mně stoupl a Emmett zase využil situace. „ No dívejte se na ně! Máma a táta a jak se chovají? Jako nějací puberťáci. No i když oba chodí na střední…“

„ Jo a to snad ne?“ začala jsem se bránit.

„ Já se aspoň chovám jako dospělý!“ řekl vážně a všichni přítomní v místnosti vypukli v hurónský smích, Emmett se zatvářil uraženě.

Mezi závaly smích jsem stačila říct. „ Emmett!!...tak …to jsi…trefil!! Ty a dospělí!!!!“

„ A co zen tvůj hošan…hm…William?“ a zamrkal jako nějaká filmová hvězda.

William. Nepříjemné téma v rodině upíru ( poloupíra a vlkodala) – člověk.

„ Není můj hošan!“ vyjela jsem po nich.

Edward mi položil ruku kolem pasu. Tušila jsem, že mě chce uklidnit. Věděl, že jsem na toto téma citlivá….hlavně na Emmettovi narážky. Nejhorší na tom bylo, že Emmett nebyl sám….našel nějaký stejný tón s Jacobem. Naštěstí pro ně. Bohužel pro mě.

„ Chci abychom si to jednou vysvětlili!!! On není můj hošan!!!!! Nikdy nebyl a nikdy nebude!“ řekla jsem důrazně.

Chystala jsem se k dalšímu, ale ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

Koho čekáme?

Podívala jsem se na Alici. Ta jen protočila oči. „ To je Tanya a její rodina. Kdybys mě poslouchala víš to.“

Řekla to tónem jako bych se měla za něco stydět. Když jste s Alicí v jedné místnosti, tak se naučíte regulovat to, co slyšíte.

Chvíli jsem si měřila naštvaně Emmetta a Jacoba, ale pak jsem uslyšela známe hlasy.

„ Carlisle! tak ráda tě vidím.“ Tanya.

„ Nápodobně.“ potom následovali pozdravy atd.

Když jsem je spatřila, nemohla jsem ubránit závisti. Tanya byla stále krásnější než já…aspoň jsem si to myslela. I když mě Edward přesvědčoval o opaku.

Po jejím boku stála krásná Kate s Garrettem, který už měl medové oči jako my. Eleazar s Carmen vypadali stejně jako minule. Carmen se ihned vrhla na Nessie. Já si jen potřepala rukama se všemi.

Když bylo po přivítání, tak jsem se konečně vypařila s Nessie…měly jsme si toho tolik co říci.

 „ Mami? A co tě k němu táhne?“ zeptala se mě Nessie.

Povzdechla jsem si. „ Nevím….něco jo…ale nedokážu to pochopit.“