Věčný úplněk

Autorka: Teridarkness

10. KAPITOLA - OBAVA

Šokovaně jsem na něj hleděla, neschopna se vzpamatovat…šel na to rychle.

„ Tak co myslíš? Nechceš někam zajít?“ nabídl mi.

Podívala jsem se na něj. „ Ne. Jak jsi řekl nechci.“ a otočila jsem sek tabuli. Už jsem se na něj nepodívala, cítila jsem jeho šok z mého odmítnutí. Jak si vůbec mohl myslet, že bych s ním někam šla? Po zbytek hodiny jsem si ho nevšímala. Když zazvonilo, vyběhla jsem ze třídy a šla pryč, na oběd, kde již jistě ostatní byli.

Nebrala jsem si jídlo, šla jsem přímo k stolu, kde seděli Jasper a Alice…Edward tam nebyl.

„ Ahoj, Bello.“ pozdravil mě Jasper a dal svou paži na Alicina ramena.

„ Nazdar, Jaspere. Kde je Edward?“ zeptala jsem se jich.

Alice se na mě nevzrušeně podívala. „ Už jde.“ oznámila mi.

Sedla jsem si naproti ní a čekala. Edward se během pár minut objevil v jídelně a pobaveně si to mířil k nám.

„ Tak jak?“ zeptala jsem se ho. Sedl si vedle mě. „ V pořádku, díky Carlislově autoritě, jsem nemusel být prohlídnut…Carlisle slíbil, že se na mě sám osobně podívá.“

„ Co William?“ zeptal se mě. „ Doufám, že jsi mu rozmluvila to, že jsem gay.“

Jasper se uchechtl. Zamračila jsem se na něj.

„ Ale jo…ujistila jsem ho, že jsi doopravdy na holky a ne na kluky.“ usmála jsem se, ale úsměv ihned pohasl, když jsem si vzpomněla na jeho pozvání. „ Pozval mě na rande.“ oznámila jsem Edwardovi.

„ A co jsi mu řekla?“ zeptal se, až příliš v klidu.

Najednou mi to došlo. „ Proč se ptáš? Vždyť víš co jsem mu řekla, přečetla sis to v jeho myšlenkách.“ obvinila jsem ho.

„ Něco málo…“ řekl.

„ Alice, bude zítra slunečno, teda?“ zeptal se Jasper své ženy.

Alice se k němu zamilovaně otočila. „ Ano, stále vidím slunce.“

„ Takže pojedeme na lov?“ zeptala jsem se jich.

„ Hm…no jestli by vám to nevadilo, tak já a Jasper, bychom jeli pryč.“ oznámila nám Alice a usmála se na Jaspera.

„ V pořádku, Alice…popravdě taky s Bellou máme své plány.“ souhlasil s ní Edward.

„ A co Emmett a Rose? To Emmett chtěl jet na lov.“ zeptala jsem se zmatená nad plány, které jsem se dozvěděla.

Jasper se usmál. „ Neboj Bello, podle toho jakou měl Emmett náladu, jsem si jist, že mu nebude ani při nejmenším vadit, to že zůstane s Rose sám…“

Všichni jsme se zasmáli, tomu kam narážel Jasper…vypadalo to tak, že všichni jsme se rozhodli, že chceme trávit čas s našimi drahými polovičkami.

 „ Možná nás přijede navštívit Tanya a ostatní.“ podívala jsem se šokovaně na Alici, pokračovala. „ Podle jejich plánu to tak zatím vypadá…“

Bylo zajímavé, že i přesto, že jsem byla také upírka stejně krásná jako Tanya, stále jsem v ní cítila konkurenci vůči Edwardovi, chtěla jsem, aby si konečně někoho našla – svého druha, ale stálého.

„ Jsem zvědavá jak si Garrett zvykl na vegetariánskou stravu.“ zeptala jsem se.

Edward mi ihned odpověděl. „ Kate je dobrá inspirace…a mám pocit, že i Eleazar je šťastnější, že je v rodině další muž…Kate s Tanyou si zvykli na to, že Irina s nimi už nikdy nebude…a Garrett jistím způsobem pomáhá na ni zapomenout.“

Pravda, dokázala jsem si představit, jeho inspiraci. Kate a Garrett se dali dohromady nějak díky nám, to mě těšilo…kvůli mně ztratily sestru….

„ To je dobře…“ těšila jsem se z jejich štěstí. „ Nessie by to taky potěšilo…“

„ A jak se vlastně má?“ zeptal se Jasper.

Usmála jsem se. „ Když jsem s ní mluvila naposledy byli v Helsinkách, říkala že je to tam úžasné…brzy nás přijede navštívit, stýská se mi po ní, ale je v dobrých rukách….“

„ Ano, Jacob se hodně změnil…“ řekla Alice.

Ušklíbla jsem se nad mým vlkodlačím přítelem. „ Možná konečně dospěl.“

„ Možná.“ souhlasil s úšklebkem se mnou Edward, najednou však se díval nenávistně za mě. Otočila jsem se, abych viděla na koho se tak dívá, a budete se divit, ale nějak jsem tušila, že to může být jen jedna osoba- William. Šel k nám a tvářil se nervózně.

„ Ehm…ahoj…Bello, prosím tě…můžu s tebou na minutku mluvit?“ zeptal se a kmital očima mezi Jasperem a Edwardem, v ten moment bylo těžší uhodnout, který z těch dvou se tváří víc nenávistně a vražedně.

Pozvedla jsem obočí. „ Proč chceš se mnou mluvit, Williama?“

„ To ti povím, až se mnou půjdeš někam jinam…chci s tebou mluvit o samotě.“ vysvětlil mi a z tónu jeho hlasu jsem poznala, že mu není moc příjemné být tady.

Podívala jsem se na Edwarda a pak na Williama. Nevěděla jsem, co dělat. Jít s ním, by znamenalo jisté nebezpečí pro něj a pro mě zase problémy jak u rodiny tak i u Edwarda, který jak jinak by mi to vyčítal, že si zahrávám s ohněm. Byla jsem na Williama stále rozzlobená, přišel mi skromný a milý a pak t vše zkazil, když se pokusil mě někam pozvat…ale jaké jsem měla vyhlídky? Už bych ho stejně neodbyla…

„ Dobře,“ zvedla jsem se od stolu. „ Tak pojď.“