Věčný úplněk
Autorka: Teridarkness
Poznámka:
Děj se odehrává dvacet let od Belliny proměny, Nessie je dospělá a žije
s Jacobem sama pryč od Cullenových. Edward společně s Bellou žili
posledních deset let odloučeně, ale teď se vracejí, aby šli společně
s Rose, Emmettem, Jasperem a Alicí zas na střední školu…avšak pro Bellu
jako upírku to bude poprvé… nejsem S. Meyerová, ale pokoušela jsem se
nějak pokračovat, tak jak si to představuji.
1. KAPITOLA- NOVÝ ZAČÁTEK
Smutně jsem
se podívala z okna na, ve větru tančící, stromy. Snažila jsem se zahnat
myšlenky na Edwarda…neúspěšně. Byl na lovu společně s Emmettem a
Jasperem, takže by se dalo říct, že jsme teď byli doma jen my ženského
pohlaví-kromě Carlislea ( Ale ten se nepočítal, neboť byl stále
v práci), což bylo nebezpečné hlavně pro mě, když jsem se bála Alice,
aby mě nezneužila na nakupování. Brr. Rose jsem slyšela dole, jak
poslouchá nějakou dívčí skupinu a při tom si pobroukává její melodii,
tušila jsem, že využila čas bez Emmetta, aby se věnovala sama sobě.
Nudila jsem
se.
To stále,
když jsem nebyla s Edwardem. Taky se mi stýskalo po Nessie, mé mořské
obludě, které již žila svůj život s mým vlkodlačím kamarádem Jacobem.
Byli šťastni, a to mě těšilo, byla jsem si jistá, že se Jake o ni
postará.
V hlavě se mi
množilo mnoho nápadů, jak využít svůj čas bez Edwarda…jenže v tom byl
problém, já chtěla dělat cokoliv, ale hlavně s ním.
Ještě dva dny
a bude tady, opakovala jsem si. Nakonec ve mně vyhrála myšlenky, sejít
dolů a vymyslet něco na zabití času.
Vyšla jsem
z pokoje a zamířila si to dolů po schodišti. V sekundě tam stála Alice,
na tváři měla úsměv a v očích jiskry.
Podezíravě
jsem se na ni podívala. Zamračila se.
„ Nemrač se,
jsi jako duch, když tady není Edward.“ řekla a dala ruce v bok.
„ Co chceš,
drahá Alice?“ obešla jsem ji.
Následovala
mě. „ Neuhodneš, co jsem viděla.“ chlubila se mi.
„ A jak bych
to mohla vědět? Jsem snad já ta, co vidí budoucnost nebo čte myšlenky?“
Aliciny vize
byla věc, kterou jsem brala jako normálku, vždyť po těch dvaceti letech
si člověk (nebo upír) zvykne, jak tvrdil Edward.
„ Bello!“
zanaříkala.
Protočila
jsem oči. „ Tak mi to pověz Alice.“ zeptala jsem se poraženecky.
„ Viděla jsem
tebe před střední školou!“ vykřikla radostně.
Střední…ano,
Alice s ostatními teď maturovala, takže bylo jasné, že další škola někde
v Americe bude poctěna návštěvou upíří rodiny Cullenových, jejíž
součástí jsem byla již i já. Urputně jsem se však bránila (a zatím
úspěšně) tomu, abych tam nastoupila taky, a když jsem tam nešla já, tak
ani Edward. Tušila jsem, že však, někdy to přijde a já tam budu muset
jít. Bohužel. Stačila mi jedna střední škola, nechtěla jsem další…jenže
když tam bud chtít Edward, tak tam půjdu.
„ Myslíš,
že-?“ přemýšlela jsem nahlas.
„ Že budeš
s námi zas na střední škole? Ano! Bello!! To je tak super…už mě
nebavilo, hrát si na tu nejmladší...budeme společně s Edwardem v prváku!
Bude to skvělé…páni až to řeknu ostatním….“ radovala se.
„ Ale já
nesouhlasila!“ protestovala jsem.
Zamračila se.
„ Ale budeš! Mysli na to, že dřív nebo později by to stejně přišlo. A
představ si Edwarda! Bude rád…“
Dokázala jsem
si představit Edwarda a mě znovu ve škole, jenže tato představa ve mně
vzbuzovala vzpomínky na mé lidství.
„ A co Alice?
Budu další adoptovaná dcera? Nebo další neteř? Prosím tě!“ pokračovala
jsem. Jak to jen udělat? Vždyť už tak bylo nápadné, když všichni spolu
chodili…a teď já a Edward? Co by si lidé mysleli…lidé jako Jessica.
„ To se nějak
vymyslí…neboj. Mohla by jsi být, třeba Carlislova neteř! To je ono!“
plánovala nahlas.
Najednou se
vedle Alice objevila Rose. Na hlavě měla obří natáčky, ale i tak vypadal
stále jako bohyně.
„ Takže Bella
jde zas do školy?“ usmála se.
„ Zrovna teď
plánujeme, v jakém příbuzenském vztahu bude…samozřejmě hlavně aby mohla
být s Edwardem….oficiálně.“ pravila ji.
„ No blondýna
nejsem, takže Haleová nebudu.“ uznala jsem. Pro všechny kolem byli
Jasper a Rose dvojčata, kvůli jejich kráse a blond vlasům, bylo
jednoduché uvěřit. Ale já? Nemohla jsem být Cullenová…Edward jím byl.
Tak budu Emmettova neznámá sestra nebo Alicina?
Alice se
dívala zase slepě, měla vidění.
„ Mám to!“
vypískla. „ Už vím jak to uděláme!“