Veselé Vánoce Bello!

"Edwarde! Už s tebou nepromluvím, jestli zakopnu a rozbiju si hlavu!!!" vyhrožovala jsem svému smějícímu se společníkovi. Edward věděl, že blafuju. Uvázal mi přes oči černý šátek a bezpečně mě usadil do svého auta. Tušila jsem, že jedeme k němu, proto jsem naprosto nechápala, proč musím mít zavázané oči... Edward celou cestu sršel výbornou náladou. Užíval si toho, že nevidím a kradl mi polibky.

"Víš, že jsi roztomilá, když nevíš, co se bude dít?"

"Vážně?" odpověděla jsem mu. Jeho smích byl nakažlivý. Musela jsem se smát sama sobě. Podle toho, kolik jsem od Edwarda dostala něžných polibků, řekla bych, že vůbec nesledoval silnici, ale cítila jsem se naprosto bezpečně. Můj bůh byl dokonalý řidič.. Auto zatočilo a pod koly zapraskal štěrk. Byla jsem si naprosto jistá, že jsme u Cullenů. Edward zastavil a vesele oznámil: "Jsme tady!" Vyskočil z auta a okamžitě stál u mých dveří a pomáhal mi vysednout.

"Už si můžu sundat ten šátek?" začala jsem být netrpělivá. Edward mě laškovně polechtal na tváři, otočil se mnou o 180 stupňů a rozvázal uzel na šátku. V první chvíli jsem neviděla nic. Tma se tady dala krájet. Potom Edward zavolat "Teď!" a celý dům se rozzářil tisíci barevnými světýlky. Stála jsem tam s otevřenou pusou a zírala na tu neuvěřitelnou scénu. Stěny domu byly úplně překryty blikajícími řetězy. Ze střechy na mě mával Santa Claus - Carlisle. Seděl na saních tažených soby. Kolem domu poskakovali dva skřítci v zelených oblečcích a červených botkách s rolničkami. Jasper a Emmett byli na skřítky neuvěřitelně velicí. Musela jsem se smát, jak ty dva kolosy ladně poskakují a rozhazují kolem sebe zlaté penízky. Edward se svíjel vedle mě. Sotva se držel na nohou.. Po baletním vystoupení se objevily tři víly. Mávaly kolem sebe kouzelnými hůlkami a byly nadpozemsky krásné. Rosalie vypadala jako vždycky dokonale. Bílá lehounká tóga jí padla jako ulitá. Esme měla zlaté třpytivé šaty a vesele se na mě usmívala. Alice, celá v modrém, ke mě ladně přitančila a způsobně se uklonila: "Vítám tě ve Vánočním království, Bello!" V očích se mi objevily slzy dojetí. Byla jsem šťastná, že jsou moji přátelé. To všechno připravili jenom pro mě. Jednoho po druhém jsem objala a poděkovala jim. Esme mě mateřsky pohladila po vlasech a zavelela: "Všichni dovnitř! Pojď Bello. Máme pro tebe připravený punč a občerstvení.." Edward se na mě usmál tím svým neodolatelným pokřiveným úsměvem, chytil mě do náruče a vnesl do domu. Ještě před dvěma lety by mě nenapadlo, že prožiju tak příjemné Vánoce. Každý den jsem děkovala svému nápadu odstěhovat se do Forks...

Přesně podle očekávání se pod pojmem občerstvení skrývala královská hostina. Stůl v kuchyni se prohýbal pod tíhou vybraných pochoutek. Bylo tam všechno, na co si člověk vzpomene. Sladké, slané, kyselé, kořeněné, ovoce.. Tolik jídla bych nesnědla ani za měsíc...

"Esme vy mě chcete asi zabít jídlem, že?" ohodnotila jsem to. Všichni se zasmáli. Věděli, že žertuji.

"Nemusíš to jíst hned. Můžeš si něco nechat i na potom. Jsem domluvený s Charliem, že tady budeš až do rána.." potutelně na mě zamrkal Edward. Celá jsem se zatetelila štěstím. Budu s Edwardem a jeho rodinou celou noc.. Největší dárek, co jsem si přála, jsem dostala. Edward mě pohladil po ruce a naklonil se, aby mi uštědřil jeden z těch jeho omračujících polibků. Při doteku jeho rtů se mi zastavilo srdce. Po chvíli znovu naskočilo a klopítavě se rozběhlo. Edward se s obavou odtáhl. Podívala jsem se rychle kolem nás. Byli jsme sami.

"Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se překvapeně.

Edward mi odhrnul vlasy z obličeje: "Šli se převléknout do něčeho normálnějšího.." Jako na zavolanou se ve dveřích objevil Emmett. Zelený skřítkovský úbor vyměnil za jeansy a tričko se Santou, ale červené boty s rolničkama si nechal. Jeho hlavu zdobily sobí rohy. Edward se pobaveně zašklebil: "Jak vidíš Bello, Emmett pojem něco normálnějšího nezná.." Emmett vesele zadupal, až rolničky zachrastily a s všeobjímajícím úsměvem zmizel v obývacím pokoji. Přidali jsme se k němu. Ostatní už seděli na pohovce a přepínali dálkovým ovladačem Hi-Fi věž. Přeli se o to, jakou pustit koledu. Emmett tancoval uprostřed místnosti a právě když jsme vcházeli, spustil: "Rolničky, prdlačky, Santa je pako.." Dál se nedostal, protože ho Rosalie praštila až to zadunělo a odtáhla ho k sobě na pohovku.

"Promiň Bello." snažila se mi při tom omluvit. Mávla jsem nad tím rukou. Všichni jsme znali Emmetta a měli jsme ho rádi.

"Copak chceš dělat, Bello? Chceš se dívat na pohádku, nebo si zazpíváme nějaké koledy?" zeptal se Carlisle. Pak si všiml Emmetta, jak se znovu nadechuje. "Ne, tu tvoji ne Emmette!!" Rosalie zakročila a ucpala Emmettovi rukou pusu: "Ticho  budeš!!" zavelela.

Musela jsem se neustále smát. Už si ani nepamatuju, kdy jsem se tolik nasmála. Čas ve společnosti Cullenů rychle utíkal. Hráli jsme Monopoly. Edward neustále k velké nelibosti ostatních vyhrával. Bezostyšně jim četl myšlenky a vždy věděl, co mají v plánu.. Obral mě o všechny pozemky. Za každou ztrátu jsem však získala polibek, takže mi to vůbec nevadilo. Nestranný pozorovatel by nepoznal, že sedím v domě plném upírů..

Odbila půlnoc a Edward usoudil, že zábavy bylo pro dnešek dost a je čas jít spát. Rozloučila jsem se s ostatními a popřála jim dobrou noc, i když jsem věděla, že spát ani jeden nepůjdou. Edward mě vynesl do svého pokoje. Překvapilo mě, že místo koženého gauče jsem spatřila prostornou postel. Podívala jsem se na něho se zdviženým obočím. Nevinně se na mě pousmál: "To je pro tvé pohodlí.. Na gauči by se ti moc dobře nespalo.."

Osprchovala jsem se a oblékla si pyžamo, které na mě čekalo v koupelně. Bylo z příjemného měkkého materiálu a vonělo jemnou levandulovou vůní. Edward na mě čekal u dveří do svého pokoje. Vzal mě do náruče a uložil do postele. Připadala jsem si na ní ztraceně, ale pak si za mnou přilehl Edward a já byla v sedmém nebi. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a vdechovala opojnou vůni jeho kůže. Edward mě hladil po zádech a povídal pohádku: "Byl jednou jeden sob. Ten sob žil se svým stádem, které ho mělo rádo, ale milý sob nebyl spokojený. Pořád něco hledal. Toulal se. Až jednou potkal v lese překrásnou dívku. Zamiloval se do ní. Chodil každý den k jejímu domu, aby jí viděl. Jednoho dne si ho dívka všimla. Přišla k němu, pohladila ho a políbila na čumák. Sob se v tu chvíli proměnil v krásného prince. Vzal si dívku za ženu a žili spolu až do smrti. Konec.." "To byla pěkná pohádka... Až na ten konec." zašeptala jsem. "Kdyby byl sob upír, mohl dívku proměnit a mohli spolu žít navěky. Tak jako budeme my dva..." Edward se zašklebil, ale jeho dobrá nálada ho neopustila. Políbil mě na čelo: "Už spi. Ráno budeme brzo vstávat. Čeká nás rozbalování dárků.." Vdechl mi svou opojnou vůni přímo do obličeje. Úplně mě to omámilo. Poslušně jsem zavřela oči a v několika příštích okamžicích jsem usnula.

Probudil mě křik, který se ozýval z chodby. Edward mě postavil na podlahu a otevřel dveře právě ve chvíli, kdy se kolem řítila Alice s Emmettem. Vesele na mě zavolali: "Rychle ospalče! Jdeme rozbalovat dárky!" Než jsem stihla jakkoliv reagovat, chytil mě Emmett do náruče a seběhnul se mnou dolů k vánočnímu stromu, který byl přímo zavalený. Zaskučela jsem..

Alice se ujala rozdělování dárků. Rozbalování doprovázelo radostné výskání. Od Esme a Carlislea jsem dostala krásný náramek z bílého zlata. Musel být hrozně drahý, ale naučila jsem se, že je zbytečné zakazovat jim, aby mi kupovaly tak drahé dárky.. Od Alice, Rosalie, Emmetta a Jaspera jsem dostala domácí kino s obří televizí. "Charlie bude nadšený, až se s tím objevíš doma.." prohlásil Jasper. Způsobně jsem všem poděkovala a podívala se s neblahým tušením na Edwarda. Stál u dveří a v ruce držel mou bundu.

"Doufám, že jsi mi nekoupil to, co si myslím..." řekla jsem. Všichni se zachechtali a potvrdili mi tak moji předtuchu. Edward mi nasadil bundu, chytil mě za ruku a vyvedl před dům. Všichni nás následovali. Venku stálo tmavě modré luxusní auto ovázané obří stříbrnou mašlí.

"Krásné Vánoce Bello!" popřál mi ten, co to všechno měl na svědomí.

"Edwarde... já nemám slov.. Ty jsi mi koupil auto??!"

Edward se andělsky uculil: "To je AUDI. Nechceš si ho vyzkoušet?" Na dotvrzení svých slov mi podával klíčky. Stála jsem tam neschopna pohybu a sledovala jsem své nové auto. Musela jsem přiznat, že se mi moc líbilo.

"Charlie mě zabije, až s ním přijedu domů." rezignovala jsem a vzala si od Edwarda klíče. Edward mávl rukou a sundal mašli, abychom mohli nasednout: "S tím si nedělej starosti. To je vyřešené.."

Nastoupila jsem a nastartovala. Motor úplně tiše naskočil. Opatrně jsem se rozjela. Auto mě poslouchalo na slovo. Rozjela jsem se rychleji a ucítila jsem euforii. Edward navigoval a každou chvíli se starostlivě zeptal, jestli je všechno v pořádku.

"Neměl jsi mi kupovat tak rychlé auto. Teď trp!" poškádlila jsem ho.

Uháněli jsme po prázdné silnici. Zastavili jsme až u našeho domu. V obýváku blikala televize. Charlie sledoval nějaký vánoční pořad. Zaparkovala jsem za jeho policejním autem a vypnula motor. Edward si mě zkoumavě prohlížel. Zrudla jsem pod jeho uhrančivým pohledem. Přitáhl si můj obličej ke svému a něžně mě políbil.

"Užila sis Vánoce?" zeptal se.

"Byly to ty nejlepší Vánoce v mém životě!" potvrdila jsem mu.