9. část

   „Děje se něco?“ zeptal se mě Marco, když viděl, jak jsem úplně ztuhla. Téměř jako bych byla socha.  Což bylo trochu ironické, protože já byla něco jako oživlá socha.

   „Jo, jsou tu Cullenovi,“ řekla jsem tak tiše, že jsem pochybovala, jestli mě vůbec slyšel.

   „To je sice pěkné, že se dostavili, ale dnes jsi mojí partnerkou. Ne Edwardovou. Nerad bych tu skejsnul sám.“ Celé tohle procedil skrze zavřené zuby.

   „Vítejte na dnešním večírku!“ přerušil nás Jasonův hlas, ozývající se z menšího pódia. „Chtěl bych jen všem popřát příjemnou zábavu a poprosit vás, abyste mi nelikvidovali personál. Blbě se shání. Ale nemusíte se bát. V průběhu večera nějaké to občerstvení bude. A teď se jdeme bavit!“ Znělo to jako přivítání na jakémkoli večírku. Jen tady se tím občerstvením myslelo trochu něco jiného.

   „Christie, měla jsem tušit, že tady budeš,“ přitančila ke mně drobounká Alice a zářivě se na lidi okolo sebe usmívala. „A kdo je tvůj společník?“ zeptala se, ačkoli jsem si byla jistá, že to dávno ví, ale chce být zdvořilá.

   „Marco. Marco, Alice. Alice, Marco,“ představila jsem je a doufala jsem, že můj znuděný tón nebyl tak slyšet.

   „Můžu si s tebou promluvit?“ zeptala se mě, a aniž by čekala na odpověď, táhla mě stranou.

   „Co potřebuješ?“ zeptala jsem se jí úsečně.

   „Co? Já myslela, že ty a Edward a ty se tu teď promenáduješ s tímhle frajírkem, který je jen tak mimochodem už pár let tvým partnerem.“ Najednou vypadala Alice děsivě, jak jí z očí sršely blesky. Takhle jsem jí viděla naposledy... no ani nevím kdy.

   „Já a Edward?“ zasmála jsem se nuceným smíchem. „Vždyť on sám to hraje na obě strany a myslím, že jsem pro něj byla jen povyražením. Navíc, vsadím se, že víš, jaký je můj vztah s Marcem, že není nějak extra pevný. Navíc ani nevím, jestli se v našem případě dá hovořit o vztahu. Jde tam spíš o sex, ale…“

   „To stačí. To sice vím, ale víš, co to udělá s Edwardem?“

   „S ním? Nejspíš nic. Já ho sice miluju, Alice, ale nehodlám na něj čekat sama. On má zatím Isabellu. Já rozhodně nemám nic proti sexu s ním, ale nehodlám Marca opustit, když on je stále s ní. Rozhodně mi to nepřipadá fér ani k jednomu.“ Vytrvale jsem se dívala Alici do očí a sledovala každý její pohyb.

   „Ale to…“

   „A teď, když dovolíš, ráda bych se vrátila k mému příteli.“ Prosmýkla jsem se okolo zkoprnělé Alice a vydala jsem se najít Marca. Zarazila jsem se, když jsem viděla, že se vybavuje s Carlislem. Teď už mi vážně jenom chybělo, aby se u nich objevil Edward. Rozhodla jsem se jednat dřív, než se to stane.

   „Ahoj, Carlisle,“ pozdravila jsem vesele svého, no, dřív bych řekla otce.

   „Christie, rád tě zase vidím. Doufám, že k nám zase přijdeš. Byli jsme překvapeni, když nám Rose řekla, že musíš odjet. A Esme se na tebe těší. Však ji znáš. Jen škoda, že tu dnes není. Zůstala doma s Bellou.“

   Zase ta pitomá lidská holka, problesklo mi hlavou. „Jistě, stavím se, jak jen to bude možné. Ale teď, když dovolíš, se s Marcem vzdálíme,“ usmála jsem se na něj a odtáhla Marca pryč.

   Už jsme se nadechovala, že mu něco pěkného řeknu, ale políbil mě dřív, než jsem to stihla udělat. Parchant jeden. Úplně jsem zapomněla, že jsem mu chtěla vynadat a naplno jsem se ponořila do polibku.

   „Ehm, ehm,“ ozvalo se za námi a já jsem naštvaně otevřela oči. Ten mi tu ještě scházel, pomyslela jsem si, ale od Marca jsem se odtrhla.

   „Edwarde,“ řekla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl alespoň trochu mile.

   „Představíš mi svého kamaráda?“ Slovo kamarád řekl tak jedovatým tónem, až jsem se otřásla. Tohle chování se k němu vůbec nehodilo.

   „Ale jistě,“ usmála jsem se. „Edwarde, tohle je Marco, můj přítel,“ ušklíbla jsem se nad jeho výrazem. „S kým jsi tu ty?“ zeptala jsem se ho.

   „Sám,“ řekl naštvaně. „Doufal jsem, že s jednou dívkou, ale nutně musela odcestovat.“ Zlostně přimhouřil oči.

   „To je mi tak líto,“ řekla jsem ironicky.

   „To bych neřekl. Zatančíš si?“ Touhle otázkou mě dosti překvapil. Tázavě jsem se podívala na Marca a on jen kývl.

   „Ale jo, proč ne. Jeden tanec s tebou mě nezabije. Hned jsem zpátky,“ řekla jsem směrem k Marcovi a rychle ho políbila na tvář. „Jdeme?“

   „Netušil jsem, že máš přítele,“ poznamenal, zatím co mě vedl na parket.

   „Netušíš hodně věcí.“

   „Například?“ pozvedl obočí.

   „To si nechám pro sebe,“ odsekla jsem mu a ze všech sil jsem se snažila na ně nemyslet. Věděla jsem, že se mi hrabe v hlavě.

   „Jsi tak roztomilá, když se snažím něco skrýt,“ zašeptal mi laškovně do ucha.

   „Roztomilá?“ zeptala jsem se kysele, ale nečekala jsem na odpověď. „Já nemám působit roztomile.“ To poslední slovo jsem procedila mezi rty.

   „Ale jsi,“ řekl a zlehka mě políbil. Tohle gesto mě naprosto ohromilo a já zůstala zaraženě stát na místě. Nenapadlo mě, že to udělá tady, kde je plno lidí, tedy spíš upírů, a mezi nimi i jeho vlastní rodina.

   Ale potěšilo mě to. Možná jsem pro něj přeci jen nebyla pouhým povyražením.