Uzavřít své srdce

Autorka: Areneis

7. část

   U Forks jsem přešla do normální chůze místo běhu. Strašně ráda jsem se tady procházela. Byl tu klid a ticho. Nikdo mě tu nerušil. Maximálně tak pár ptáčků poletujících kolem.

   Pomalu jsem se blížila k domu Cullenových tak, aby o mě nikdo nevěděl. Chtěla jsem je překvapit. I když překvapit Alici bylo velmi těžké. Spíš téměř nemožné. Ono i Edwarda pokud poslouchal okolí. Ale tak snad alespoň někoho překvapím.

   Zlehka jsem zaklepala na dveře a čekala jsem, až mi přijde někdo otevřít. I když jsem tady byla z části doma, pořád jsem měla nějaké vychování.

   „Já jdu otevřít,“ ozval se zevnitř ženský hlas. Poodstoupila jsem a má nálada se přesunula pod bod mrazu. Byl to Isabellin hlas.

   Dveře se otevřely a než stačila cokoli říct, prosmýkla jsem se okolo ní do chodby a následně jsem s falešným úsměvem vešla do obývacího pokoje, kde právě probíhala hádka Alice a Edwarda.

   „Vždyť to jí přece nemůžeš udělat! Zjistí to!“ argumentovala Alice.

   „Tobě do toho vůbec nic není. Je to moje věc a moje rozhodnutí. Takže mě laskavě nech na pokoji!“ vrčel Edward a tvářil se poměrně dost naštvaně.

   Najednou se Alicin pohled střetl s mým. Musela jsem uhnout pohledem. Došlo mi, o co tu jde.

   Má „sestra“ okolo mě jen prošla a ani mě nepozdravila. Zabolelo to a já bolestně přivřela oči. Otočila jsem se na Edwarda a jen jsme se na sebe dívali. Mezitím se do pokoje vrátila Isabella a přitočila se k Edwardovi. On ji zlehka objal a dal jí pusu do vlasů.

   Nechápala jsem jeho chování. Jen jsem se otočila a odešla do svého pokoje. Došlo mi, že v domě nejspíš nikdo jiný není. Jaké mě ale čekalo překvapení, když jsem otevřela dveře a na posteli seděla značně rozzuřená Alice. Její černé vlasy měla rozježené všemi směry a černé oči mě téměř zabíjely pohledem.

   „Jak jste to mohli udělat? Něco takového! Akorát jí tím oba ublížíte!“ vyčítala mi.

   „Alice, prostě se to stalo a už s tím nic neuděláme. Já ho opravdu miluji, ale on mě nejspíš ne, tak se neboj.“

   „Vždyť on tě taky má rád, ale jen je to nefér vůči Belle. Mám jí ráda. Byla pro mě jako sestra. Já vám nevyčítám to, že jste se spolu vyspali, ale jen Edwardovo chování. Však on ti to ještě řekne. No nic, já půjdu. Musím na lov.“ Mírně se pousmála a ladným krokem tanečnice odešla.

   Zhroutila jsem se na postel a nevěděla, co dělat. Edward byl dole s Isabellou, ostatní na lovu a já se najedla cestou sem.

   „Christie?“ ozvalo se dole moje jméno a já hned věděla, že se ostatní vrátili. Bezpečně jsem poznala Esmin hlas. V okamžiku jsem stála dole a objímala svou „matku“. A po chvíli i ostatní.

   „Jak dlouho už tu jsi?“

   „Asi tak hodinu.“ Usmála jsem se.

   „Tak dlouho?“ Podivila se a znovu mě silně objala. „Jsem moc ráda, že jsi k nám přijela. Minule jsme si moc nepopovídaly. Byla jsem moc ráda, když se Edward nabídl, že k tobě zajde. Ale vrátil se s hodně neurčitou odpovědí, takže jsme nevěděli, jestli přijedeš nebo ne.“ Esme mluvila tak rychle, že jsem ji sotva stíhala i já. A myslím, že i ostatní s tím měli problém.

   „Já jsem taky ráda, že pro mě Edward přijel. Byla to nečekaná a velmi milá návštěva.“ Po očku jsem sledovala Edwarda a musím přiznat, že jsem pěkně žárlila. Na klíně mu seděla Isabella a sem tam ho vždycky políbila. Musela jsem od nich odvrátit pohled.

   „Nemůžu uvěřit, že mám svou ztracenou  dceru znovu zpět,“ říkala Esme a já se musela usmát. Ztracená dcera. To zní hezky. Esme mi vždycky nahrazovala maminku a Carlisle tátu.

   „Jsem ráda, že tu můžu být.“ opakovala jsem pořád dokola jako zaseknutý gramofon.

   „Co takhle jít si zahrát baseball? Bude bouřka.“ Navrhla Alice a všichni jsme okamžitě souhlasili.

***

   Stála jsem úplně vzadu a Edward byl kousek ode mě. Upírala jsem na něj svůj pohled a doufala jsem, že právě nesleduje mé myšlenky. Poměrně nevybíravě jsem nadávala na Isabellu a vlastně trochu i na něj.

   Najednou se mýtinou roznesla hromová rána a já sebou prudce trhla. To se totiž právě srazil Emmett s Carlislem, když se předbíhali.

   Ozval se pronikavý a nepříjemný hvizd trhající uši. To právě Esme ohlásila out a chvilkovou pauzu.

   Ani nevím jak, ale najednou u mě stál Edward a táhl mě blíž k lesu. Přitáhl mě na kmen jednoho ze stromů a hladově mě políbil. Rukama jsem mu zajela pod triko a hladila ho po nahých zádech i hrudi. Nohy jsem měla obtočeny okolo jeho boků.

   Po chvíli se vedle nás objevila Alice a vesele se křenila. Kdybych mohla, tak se snad i červenám. „Zase začínáme. Měli byste jít zpátky.“ A zase zmizela v lese směrem k mýtině.

   Zbytek hry už proběhl poměrně v klidu až na pár chvil, kdy jsme po sobě všichni ječeli v tom, kdo má pravdu a kdo prohrává.

   Za normálních okolností bychom hráli déle, ale Isabella už byla unavená a tak se musela doprovodit domů. Jak já ji v tu chvíli neměla ráda.