Uzavřít své srdce

Autorka: Areneis

4. část

   Zaklepala jsem na dveře pokoje pro hosty a bez vyzvání jsem vešla. Jane měla v ruce telefon a s někým zrovna mluvila. Z kontextu jsem pochopila, že mluví se svým přítelem – Demetrim. Taktně jsem počkala až dotelefonuje, abych si s ní mohla promluvit o našem odjezdu.

„Děje se něco?“ zeptala se mě.

„Ano. Odjíždíme. Dnes v noci by to bylo nejideálnější. Můžeš si sbalit,“ řekla jsem mrazivým hlasem a chystala se znovu odejít.

„Proč tak najednou? A co s tou lidskou holkou?“

„Nejsem povinna ti nic vysvětlovat, Jane. Řeknu ti to cestou. Vyrazíme ve dvanáct.“ S tím jsem za sebou zavřela dveře a vydala jsem se do Edwardova pokoje. Věděla jsem, že bych tam neměla chodit bez dovolení. Ale neodolala jsem. Navíc teď, když tam nikdo nebude.

   V naprosté tichosti jsem k němu vešla a musela jsem se pousmát. Bylo to tu stále stejné. Velká černá kožená pohovka, která zažila své, jedna ze stěn pokrytá hromadou CD s nejrůznějšími interprety a písničkami. Po paměti jsem sáhla pro jedno z nich a vytáhla ho. Tvořili jsme ho my dva společně. Byly tam nahrány jeho i mé vlastní skladby.

   Vložila jsem ho do přehrávače a spustila se první skladba. Ano, má oblíbená. A další byla jeho. Lehla jsme si na pohovku a jen jsem poslouchala. Ani nevím, kolikrát se všechny písničky opakovaly. Přestala jsem vnímat čas. Jen jsem si pohrávala s prstenem na své ruce.

   Najednou se dveře otevřely a dovnitř vpadla Isabella s Edwardem.

   „Co tady děláš?“ zeptal se mě Edward a zamračil se, když zjistil, co to poslouchám za hudbu. Všimla jsem si, že se v jeho očích mihl stín bolesti.

   „Vzpomínám,“ řekla jsem tiše, vstala jsem, vyndala CD s nápisem: Pro mou lásku, a uklidila ho zpět na své místo.

   „Jaspere?“ zvolal Edward tiše a ve vteřině u něj stál jeho blonďatý bratr. „Odveď Bellu domů.“

   „Edwarde, já nikam nejdu,“ namítla Isabella a já jsem se jen ušklíbla. Byla strašně paličatá a tvrdohlavá. Ale Edward zase musel vždy vyhrát.

   „Jdeš, večer přijdu,“ řekl rozhodně a políbil ji. Musela jsem otočit hlavou, abych se na to nemusela dívat. On mi to musel dělat ještě těžší.

   Nakonec jsme zůstali sami.

   „Proč tohle děláš?“ zeptal se mě.

   „Co?“

   „Otvíráš staré rány.“

   „Tak rány? Já nevím, koho jsem nachytala s Tanyou,“ řekla jsem nenávistně.

   „Tys…“ ani nedokončil větu.

   „Ano, jinak bych neodešla.“

   „Měla jsi mě to nechat vysvětlit,“ přistoupil ke mně a prsty mi přejel po tváři. Ucukla jsem.

   „To je jedno. Už je to pryč. Večer odjíždím,“ odstoupila jsem od něj a šla ke dveřím. U nich jsem se zastavila a tiše jsem dodala. „Stále tě miluju, Edwarde. Ale akceptuji, že máš Isabellu.“ S tím jsem za sebou zavřela dveře.

   Sešla jsem dolů do obývacího pokoje, kde si v klidu povídal Carlisle s Esme. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem chtěla jít zpátky, ale zastavil mě Esmein přívětivý hlas.

   „Nechceš nám něco zahrát? Edward už moc nehraje a nikdo jiný se tomu nevěnuje,“ usmála se na mě.

   Přešla jsem ke klavíru a pohodlně jsem se usadila. Nevěděla jsem, co hrát. Nakonec jsem se rozhodla pro Edwardovu nejoblíbenější. Když už, tak už.

   „Měly bychom jít,“ řekla mi Jane, když odbyla půlnoc.

   „Jo, jen si zajdu pro věci,“ vstala jsem a vydala jsem se do pokoje pro pár svých věcí, které jsem si chtěla vzít sebou. Když jsem se vracela dolů s těžkým srdcem, že to tady znovu opouštím, někdo mě popadl za ruku a vtáhl do jednoho z pokojů. Potom mě tvrdě políbil.

   „Edwarde?“ hlesla jsem po chvíli překvapeně.

   „Promiň,“ zašeptal. „Já jsem to musel udělat.“

   „Neomlouvej se,“ šeptla jsem a znovu ho políbila. „Musím jít. Čekají mě.“ Naposledy jsem se na něj podívala a zmizela jsem.

   Celou cestu jsem řídila mlčky a byla jsem celá strnulá. Měla jsem chuť to otočit a vrátit se zpět k nim. K Edwardovi. Ale nešlo to. On měl Isabellu.

   „Stalo se něco?“ zeptala se mě Jane, když jsme se blížily k Volteře.

   „Ne. Ale měla bych ti vysvětlit, jak to je s tou holkou.“ Vylíčila jsem jí, jak jsem se rozhodla a tu už jsme dorazily k mohutnému hradu.