Už 2 roky jsem mrtvá
Autorka: Rikiii
Tato povídka vážně není pro lidi, kteří
třeba brečeli na začátku new moon když Edward opouštěl Bellu já osobně
jsem při té scéně brečela ale tato povídka byla napsaná výhradně pro
nejlepší web co jsem kdy za mých 12 let viděla a to pro www.edwardcullen.kx.cz
JE TO MOJE PRVNÍ POVÍDKA TAK TO PROSÍM BERTE NA VĚDOMÍ DĚKUJI.
Proč? Co jsem udělala tak zlého, že mě
opustil já už nemůžu 2 roky je moc dlouhá doba a přesto jsem
nezapomněla. Slova jen slova všechno to byla lež, kolikrát mi řekl
,,miluju tě‘‘ ? a pak jedna vteřina vzala vše co jsem měla jeho ,,už tě
nemiluju‘‘ ta slova byla jako nůž co se zabodne do stále tlukoucího
srdce. Vlastně vždyť já už jsem stejně mrtvá a tím co udělám jen všem
pomůžu Victoria přestane zabíjet nevinné lidi Jack zapomene a pro tátu
s mámou jsem už stejně mrtvá. Už jsem skoro tam ještě posledních sto
metrů. A navíc jsem se rozhodla udělat radost Victorii. Vystoupím z auta
a rozběhnu se do lesa, po cestě křičím ,,kde jsi no? Vždyť už čekáš přes
2 roky tak kde jsi? Pojď zabij mě slyšíš?‘‘ Najednou jsem viděla jen
záblesk něčeho zeleného a rudého bylo to jako když jedete na kolotoči a
chcete aby se zastavil ale nejde to je na něm moc lidí co chcou jet dál.
Uvědomila jsem si že to byl můj život za poslední 2 roky. Pak jsem
ucítila jen bolest nic než bolest , slyšela jsem vítězný smích. Věděla
jsem že už je to za mnou bolest na mé ruce pomalu ustupovala a já už nic
necítila ale bolest která vycházela z mé hrudi se nedala na ústup byla
tam pořád. Proč, proč když tvým s takovou jistotou že jsem mrtvá proč ta
bolest v mém srdci nezmizela. Pak jsem v dáli uviděla světlo. Bylo to
zvláštní nikdo neví jak vypadá smrt a přesto já ji teď mám téměř na
dosah jsem skoro tam už to nebude dlouho trvat a najednou jsem stála
před obrovskou kaluží ve které běžel nějaký film. Oh to není film ale
Edwardův život. Byla tam nějaká upírka byla krásná a já věděla že ji
miluje nevím jak dlouho jsem stála nehybně nad tou louží neboleli mě
nohy neměla jsem potřebu jíst, pít dokonce ani spát. To přece není fér
kdy jsem komu udělala něco tak zlého že jsem se na tohle musela dívat.
Nejhorší bylo v té kaluži byla i Alice a ostatní Cullenovi měli tu dívku
rádi Emmett si z ní utahoval tak jako dřív ze mě a najednou se obraz
v kaluži zčeřil a já viděla svůj život ve kterém jsem ho nikdy
nepoznala. Byl to nádherný život ale něco mu chybělo v tom životě jsem
stála v kostele vedle Mika a vypadala jsem šťastně. Nevím proč ale
tenhle život se mi nelíbil, byl tak prázdný tak nedokázala jsem to
popsat, poslední co jsem cítila byla lítost, litovala jsem tu dívku
která byla na mém místě v tom životě co bych zažila kdybych se tenkrát
držela dál od upírů. Nikdy nebudu litovat že jsem si s ním tenkrát začla
povídat že jsem se do něj zamilovala protože on byl náplní mého života a
až teď mi došlo že každé živé bytosti byl přidělen jen určitý díl štěstí
a že já tento díl už vyčerpala a nemá pro mě cenu dál žít neměla jsem
dál žít měla jsem umřít už tehdy v lese když jsem se ho snažila najít.
Tam jsem umřela, život co jsem vedla po ty 2 roky to nebyl život to bylo
přežívání. Pozdě ale přece jsem si to uvědomila a takto jsem odešla za
mou babičkou za dědou a za všemi co jsem znala a za všemi kteří svou
dávku štěstí nikdy nevypotřebují. Sbohem má lásko sbohem můj Edwarde
miluju tě tak moc že si to nedokážeš ani představit sbohem. Bolest
v srdci pomalu ustupovala a já slyšela jen tu důvěrně známou melodii
mou ukolébavku .
