Untouched

Autorka: Teridarkness + Tracy.Hale

Co by se stalo, kdyby Edward mohl číst Belle myšlenky a ona byla naprosto pro něj obyčejnou dívkou? Byla by síla osudu a spříznění tak silná, že by se i přes to jejich rozdílné cesty setkaly? Možná že by to mohlo vše dopadnout takhle…

ÚVOD

Bylo toho všude plno. Jejich myšlenek. Všichni jí měli plnou hlavu – Isabelly Swanové. Tedy, omlouvám se – Belly. Takhle se totiž každému představila – a všechny opravovala. Byla jako ostatní – nijak nevýrazná, až na její nešikovnost, jak jsem mohl v mysli jiných vidět. Avšak něco ve mně se těšilo, až se s ní setkám osobně. Něco? Má upíří nebo lidská stránka… A přesto jsem teď tady čekal jako největší zbabělec, až vejde má rodina. Nechtěl jsem vejít jako první. Ano, opravdu jsem zbabělý…

„Edwarde?“ uslyšel jsem líbezný hlas Rosalie. Přitom prohodila hlavou a její blond hříva okouzlila Emmetta. Slyšel jsem křičet jeho myšlenky.

Ach ne! Rose nedráždi mě! Ty….už abychom byli doma! Nebo tady za budovou? Možná…..že by….

„Ano?“ opáčil jsem urychleně, abych alespoň neslyšel Emmettovo zakončení.

Emmett se na mě frustrovaně podíval. „ To je intimní záležitost.“

„ To v noci slyším.“ usmál jsem se.

Nesnažil se již řešit či jednat v případě – Rose/ Em noční aktivity s. r. o. – to bylo nevyřešitelné.

„ Nepůjdeš dovnitř?“ oslovila mě Rose svůdným hlasem. Mezitím k nám došli Alice a Jasper. Ti naštěstí žádné otázky neměli. Jen Jasper se zase tvářil jako na mučidlech.

První vešli do jídelny Emmett a po jeho boku hrdá Rosalie. Oba dva se za dveřmi zastavili a porozhlédli se po místnosti. Pak pokračovali k našemu stolu v nejvzdálenějším rohu jídelny. Alice a Jasper je následovali, Alice se jemně otočila kolem své osy, ale levou rukou se stále držela Jaspera. Něco v ní naznačovalo jistotu, která Jasperovi chyběla. A potom se to stalo – poprvé jsem tu novou a už tak populární dívku spatřil. Cítil jsem z ní strach a potom jsem uslyšel její myšlenky.

Ježíš, nečum se na něj, Bello! No tak, slyšíš sama sebe nebo ne??! Já vím….vypadá neuvěřitelně, ale prober se o tebe by ani pohledem nezavadil. Může mít jakoukoliv tisíckrát hezčí či chytřejší! Je to ztracené. Ten kluk prostě není pro mě…

Nedalo by se říct, že by mě zaujala – spíše jsem se divil. Musel jsem se nad ní zamyslet, pozastavit. Její mysl… jiná než ostatní, ale přitom tak stejná! Rozhodl jsem se dál téhle dívce nevěnovat pozornost. Není pro mě. Jako já nejsem pro ni, jak si sama pomyslela.

Šel jsem ke stolu a ladným pohybem jsem se posadil. Alice se na mě zvědavě dívala, její dar naznačoval, že bych mohl mít s touto obyčejnou dívkou něco společného. Já jsem potom však netoužil….byla člověk.

                                                                       xxx

( Tady by byla nejlepší píseň Sting – Shape of my heart, pokud budete mít čas a chuť )

Hysterie. Bolest. Utrpení. Můj pocit právě teď. Chtěl jsem vstát a křičet. Dělat cokoliv jen ne tohle – poslouchat její myšlenky. Belliny. Ty mě zabíjely, ničily a přitom… uklidňovaly?

„Vzbuď se,“ pronesla sarkasticky Alice. Jen jsem se nad tím pousmál.

Co jsem chtěl? Bellu? Hloupost…něco se mi na ní líbilo – byla odtažitá od ostatních a jistým způsobem velice mezi všemi oblíbená. Vyčetl jsem z jejích myšlenek, že miluje literaturu, hudbu a prkna, která znamenají svět – byla jako z jiné doby – jako já – jako kdyby se narodila ve špatném období. 
A potom, když jsem tam tak seděl v hodině biologie, jsem uslyšel její hlas – nejen myšlenky, ale slova z jejích úst…