Továrna na mrtvé duše

Autorky: Tracy.Hale + AnuShA

Jak by se dala nazvat má situace? Možná ničivá bouřka. V hlavě pořád slyším jeho hlas: "Aydee... Jsi celý můj svět." Připadá mi ale, že jeho oči myslí na něco jinýho. Na jinou. Tahle možná skutečnost mi nedává spát. Stále jsem neobjevila smysl bytí. Potřebuji naději. Útěk. Něco co zažene tu bouřku. "Spíš nebo bdíš?" šťouchne mi do ramene můj kamarád George. Kouknu na něj a přemýšlím, co si myslí on. Zřejmě že jsem se zbláznila. Ještě usrknu kafe, hodím na stůl desetidolarovku (kterou mi George při další schůzce vrátí s tím, že přece nebudu platit, když jsem s ním) a urychleně se s ním rozloučím. Vidím jen jeho zmatený výraz ve tváři a už se ocitám na ulici. Šátek mi vlaje ve větru, dnes velmi fouká. Jsem si jistá, že za chvíli mé vlasy budou vypadat jako cukrová vata. Zamířím do ulice, kde jsou domy a vítr tolik nefouká. Vtom z dálky uslyším tóny.

We were together yesterday
and everythnig was okey.
And now?
I feel like stupid cow

Ta líbezná melodie se mi okamžitě vryje do paměti... A text? Řekněme, že sedí přímo na mě. Nějak takhle se právě cítím. Po chvíli uslyším ženský smích. Poznám hlas zpěvačky. Nakonec někdo mikrofon odpojí. A hudba hraje z dálky. Jen bicí a kytara. Zastavím se. Nějak toužím slyšet další tóny a další text. Ta dívka má úžasný hlas. Nakonec čekání vzdám a kráčím dál po pěšině mezi domy. Když vtom se přímo přede mnou otevřou dveře garáže. Ven vyjdou dva kluci  a jeden svírá paličku od bubnů. Začne jimi plácat po zádech toho druhého a oba se tomu smějí. A potom nadešlo, co jsem očekávala - ven vyšla dívka, které patřil ten úžasný hlas. Byla líbezná stejně jako její vysoké oktávy. Hnědovlasá. Připadala mi přímo hodící se do showbussinesu. Takovou si každý zamiluje. A ještě pokud ji uslyší zpívat... V ruce drží odpojený mikrofon, vzápětí nastoupí do svého mini cooperu. Předtím ale ještě zakřičí na kluka s paličkou v ruce: "Vrať je, kam patří... ať nejsou zničené." Potom jsem sledovala, jak odjíždí. Nakonec jsem kráčela dál a asi po pěti minutách začlo pršet. Dala jsem si na hlavu kapuci a utíkala se schovat do kavárny. Na tóny už jsem mezitím zapomněla.

I gave you my heart and I think you don´t wanna it

Oh shit

I can´t feel you

I can´t hear you

It´s very easy

And I´m so crazy

I know that you don´t love me

And I think that it´s for she

I shouldn´t cry for you

But I love you

And I do it

Oh shit

Jako bych ten text dokázala doplnit sama.. Jakoby si ho můj mozek sám vytvořil.... Poslouchala jsem.... Mé srdce.... Má duše... A kdyby tenhle okamžik trval navždy, bylo by to dokonalé. I když tahle chvíle už byla dokonalá. A potom se dveře kavárny znovu otevřely a dovnitř vešla ona. Ta zpěvačka. Vypadala naštvaně, jen na mě krátce pohlédla a potom se posadila ke stolu přede mnou. Byla opravdu krásná, jak jsem si teď mohla všimnout. Ale plakala. A pořád si něco četla na mobilu. Bylo mi jí líto. Co se jí asi zlého přihodilo? Cítila jsem potřebu za ní jít a pomoct ji. Ale to bych nemohla - ani ji neznám a ona mě taky ne. A možná tady na někoho čeká...

I can´t fall down

You can´t steal my princesse´s crown

I´m so strong

And this isn´t so wrong...

I loved you...

And now?

I don´t know…

It´s very different

And she is my big opponent…

But I continue…

And I believe it could be like somethnig new…

Vstala, zaplatila kafe, kterého se ani nedotkla a odešla. Dveře kavárny se za ní zavřely a já litovala, že jsem jí něco neřekla. Cokoliv. Ty tóny... Zněly mi pořád v uších. Bzučely, nemohla jsem se jich zbavit. A vím, že ta dívka je génius. Zpívající zázrak.

Hey every girls in this world

I hope that you are happy because I´m not…

Boys are zeroes

and we are heroes…