Múza mě políbila na čelo,

až se moje tělo zachvělo.

Hrál jsem pod její taktovkou,

pro tebe sonátu přesladkou.

Měla v sobě vášeň, jas i cit,

prostě vše jak má být,

však maličkost jí chyběla,

světlo světa zatím spatřit nesměla.

A tak přišla múza zas a znova

a dala mé písni slova.

Teď hraji a zpívám ji pro tebe,

tvůj úsměv mi přináší nebe.