Tajemství předků

Autorka: Jane

6. Kapitola – Vše je ztraceno

Jako každou noc jsem se vydala na Edwardovou louku. Aspoň tak jsem mu mohla být na blízku. Začala jsem se soustředit, na přeměnu ve vlka, když jsem zaslechla praskání větviček. Ohlédla jsem se za zvukem, ale nikoho jsem neviděla. Myslela jsem si, že se mi to zdálo, když v tom se mi za zády ozval nejkrásnější hlas na světě.

„Amy“ Ztuhla jsem. Toužila jsem se na něj podívat, ale vytrvala jsem.

„Amy, co se s tebou děje. Byl jsem u vás doma, a Susan mi řekla, že jsi nemocná. Ale kdybys byla nemocná, neprocházela by ses nocí lesem.“ Jeho hlas zněl tak ztrápeně, nenáviděla jsem se, všechnu tu bolest jsem mu způsobovala já.

Slyšela jsem jak se ke mně přibližuje, a to jsem mu nemohla dovolit. „Stůj Edwarde. Nepřibližuj se ke mně. Mohla bych ti ublížit.“

„Jak by jsi mi mohla ublížit. Mě jen tak nikdo nezraní.“

„Jenomže já bych mohla, a neunesla bych, kdyby se ti něco stalo.“

„Amy, nechápu to.“ Slyšela jsem, jak se zase přibližuje a otočila jsem se na něho.

Ale to, co přišlo v tu chvíli, bylo tak silné a neznámé. Dívala jsem se na Edwarda a nic kromě něho neexistovalo. Celá okolní krajina zmizela. Odpoutala jsem se od okolí. Měla jsem pocit, jako bych se vznášela, že na mě nepůsobí žádná gravitace. A když jsem měla dojem, že odletím, spoutala mě nová ohromná síla. Její neviditelné provazy mě spoutaly s Edwardem. Už nic kromě něj neexistovalo. Jenomže ta síla byla tak obrovská, že už jsem se nedokázala dál ovládat, vybuchla jsem a proměnila se v pumu. Edward na mě chvíli koukal překvapeně, ale když se odhodlal přistoupit ke mně blíž, otočila jsem se a začala utíkat.

Všechno je ztraceno. Edward viděl jaká zrůda ze mě je. Už mě nikdy nebude chtít vidět. A i kdyby chtěl, nemohla bych mu to dovolit, jsem pro něj moc nebezpečná. Utíkala jsem a za několik chvil jsem byla u domu. Dokázala jsem se dostatečně uklidnit, abych se mohla proměnit zpátky, a zašla se převléct.

Co to bylo za zvláštní sílu? Proč jsem měla pocit, že není nic důležitější než Edward, který se stal mým středem vesmíru? Ale když jsem začala myslet na Edwarda, propukla jsem v pláč. V srdci se mi usadila prázdnota. Jestli mě teď nebude chtít, nevím co budu dělat. On byl můj život. Moje všechno. Od toho okamžiku na louce se stal mou druhou polovinou.