Světlo v mlze

Autorka: Malika

5.část - Otisk

BELLA:

,,Cink cink!Cink!“

Rozespale jsem se překulila na posteli.Kdo to tady zvoní,když chci spát?Už jsem chňapala po polštáři,abych si ho mohla dát přes hlavu,když v tom mi došlo,že zvoní budík.No jo!Je pátek,musím do školy.

Vyhrabala jsem se z postele a začala se rychle převlékat.Bylo mi nějak dobře.Moc dobře.Přímo úžasně,ale nemohla jsem si vzpomenout proč.Jako by mi něco unikalo…

Trhla jsem sebou,když před domem zatroubilo něčí auto.

Něčí auto?

Trhla jsem sebou podruhé,když se mi vybavily všechny události včerejšího dne.Útes,Alice,Edward…

Vynechala jsem snídani a rychle vyběhla z domu.Na příjezdové cestě nestálo stříbrné Volvo ale jiný,oranžový sporťák,a nikdo v něm neseděl.Zmateně jsem se rozhlížela a hledala řidiče.

,,Bello,“ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se a vběhla mu do náruče.,,Ahoj,Edwarde.Koupil sis nové auto?“

,,Hm…“neurčitě odpověděl a donesl mě k autu.Zvláštní.

,,Nezakázal ti náhodou Charlie vozit mě do školy?“

,,Zakázal.Ale když budeš řídit ty,povezeš do školy ty mě.To Charlie nezakázal.“A s širokým úsměvem mi otevřel dveře na straně řidiče.Neschopná pohybu jsem na něj zírala.,,Ty mě necháš řídit svoje auto?Vždyť ho nepůjčuješ ani Alici…teda to staré jsi nikdy nikomu nechtěl půjčit…“

Melodicky se zasmál a vzal mě za levou ruku.,,Tobě svoje auto půjčím kdykoliv.Navíc tohle…“odmlčel se a přemýšlel.,,Budeš se muset naučit s něčím takovým jezdit – tak proč nezačít dnes?“

,,Mmmm,“rezignovaně jsem si povzdechla.,,Ale pravděpodobně ti z toho auta udělám fašírku.“

,,Já to přežiju,“ujistil mě,stále s úsměvem.,,Ale už bychom měli vyrazit,ať nepřijedeme pozdě.“

A tak jsem já,Isabella Swanová,řídila Edwardův nový superrychlý Chevrolet Corvette.

K mému velkému překvapení jsem cestu do školy přežila já i auto.Vlastně,když jsem si zvykla,že na křižovatce hned zastaví a když se rozjíždím,okamžitě vyrazí jako blesk,začalo si mi to celkem líbit.

Hladce jsem zaparkovala a vytáhla klíčky ze zapalování.Páni,já jsem dokázala dojet do školy bez nehody.

Než jsem se z toho stačila vzpamatovat,Edward mi otvíral dveře.,,Nebylo to tak hrozné,ne?“

,,Dalo se to přežít.Bude tu i Alice?“rozhlížela jsem.

,,Ne,pomáhá Esme přestěhovat zbytek věcí.“

Vzal mě za ruku a já mu podala klíčky.

Zavrtěl hlavou.,,Nech si je.“

Co prosím?

Dělá si srandu?To mi jako nechává,abych ho mohla po škole odvézt domů?Jo,určitě.Ha ha.

Určitě ne.Ale to přece…

,,Můžeš mi laskavě – “¨

Dal mi ruku kolem pasu.,,Bello,prosím,nekaž mi den.Bude to už tak dost hrozné.Všechny ty myšlenky…,“zaskučel.

Bylo mi ho líto,ale přece mi jen tak nemůže koupit auto!Muselo stát nejmíň milion - nejmíň…

,,Takže…to mám brát jako fakt?“

,,Ano.Ale není jen ode mě – Alice mi pomáhala vybírat.“

,,Nenávidím tě,“zamručela jsem a položila si hlavu na jeho rameno.

,,Vážně?“zasmál se.,,Máš zvláštní způsoby,jak to dát najevo.No tak,to auto ani nebylo drahé.“

,,Radši mi neříkej,kolik stálo,“zanaříkala jsem.,,Taky bych se z toho nemusela vzpamatovat.“V hlavě jsem listovala Charlieho časopisem,který jsem si jednou jen zběžně prohlédla.Myslím,že jsem tam viděla něco podobného - za cca 1.200.000 Kč. 

Povzdechl si a vzal mě za ruku.,,Tak už pojďme.Připrav se,že studenti budou…překvapení.“

Na tohle jsem úplně zapomněla.Po čtyřech měsících se Cullenovi jen tak objeví…to zase budou drby.

Sklesle jsem se zadívala do jeho nádherného obličeje.,,Tak nenechme Jessiku a jí podobné čekat.“

EDWARD:

Byl jsem překvapený,jak snadno se Bella vzdala.Myslel jsem,že se se mnou kvůli tomu autu bude hádat,ale kladla minimální odpor.Vypadala ještě křehčeji než kdy dřív,tak slabá a zranitelná…Mojí vinou.Nikdy jsem neměl odcházet…Ale už se stalo a budu si to vyčítat do konce své existence.

Než jsem stačil rozvést své výčitky dál,ozvaly se první myšlenky.

Co?!?!Mám snad vidiny?Bella s EDWARDEM CULLENEM?Co tady dělá?Nedal jí náhodou kopačky?Nemá být v Los Angeles?

Samozřejmě,jako by to Bella přivolala,na spodním schodu školy stála Jessica a s otevřenou pusou na nás zírala.

Po prvním momentu překvapení se její myšlenky změnily.

Teď když je zpátky – pokud se teda vrátili,musím se Belly zeptat – možná bych ho mohla pozvat na rande.Mike stál stejně za nic,i když si se mnou párkrát vyšel,pořád se koukal po Belle…nedokážu pochopit,co ní viděl…když chodila s Edwardem,tak byla ještě celkem hezká,ale po jejich odchodu byla jak mrtvola…

Její myšlenky zaplnily vzpomínky na Bellu.Sebezhnusením se mi zkřivil obličej,když jsem na vlastní oči mohl vidět,kolik bolesti jsem jí způsobil.Jak jsem to mohl dopustit?Roztřásl jsem se,když se v Jessičinš mysli objevila Bella a pod ní louže krve…

Bella si změny mé nálady všimla.,,Co se děje?“ptala se starostlivě.

Zavrtěl jsem hlavou a snažil se nasadit veselý výraz.,,Nic.Jessica vzpomíná na tebe…po tom,co jsme odešli.“

Bella mi stiskla ruku.,,No tak,nebuď smutný.“

Ona utěšovala mne?

Došli jsme až k Jessice,která už zaklapla ústa,ale stále stála na stejném místě.Bella ji nejistě pozdravila.,,Ehm…Ahoj,Jess.“

,,Čau Bello,Edwarde."

Namísto pozdravu jsem jen pokýval hlavou.

Sakra,co to má znamenat?Takže jsou zpátky?Vypadá to tak…ách,proč vypadá pořád stejně božsky…

,,Uvidíme se na matice,že?“Jessičin hlas přetékal zvědavostí.

,,Jo,“odpověděla jí Bella.

Jessica se točila a pomalu odcházela – minimálně čtyřikrát se na nás ohlédla.

Jestli mi nic neřekne při hodině,musím ji vytáhnout někam ven…a jestli má Bella zpátky Edwarda,tak si mě konečně možná všimne Jim…já vážně nechápu,co ti kluci na Belle vidí…

Ztuhnul jsem.

,,Kdo je Jim?“Snažil jsem se udržet klidný hlas,ale zuby mi zaskřípaly o sebe.

Bella vzhlédla a zamrkala.,,Jim je „syn“ Summer,poloupír.Myslela jsem,že to víš.“

Pak pochopila můj výraz a rozesmála se.,,Edwarde,ty vypadáš tak nádherně,když žárlíš!“

,,Já nežárlím,“zamumlal jsem.

Bella zdusila smích a řekla:,,Je fakt,že Jim má tak úžasné oči…“

Provokuje mne a nebo to myslí vážně?Zamilovala se do toho pitomého poloupíra?Zasloužil bych si to.Ale představa,že mě nechce…moje Bella…

Viděla můj zdrcený výraz a přestala se smát.

,,Edwarde,snad si nemyslíš,že bych to mohla myslet vážně?“Rozpustile mi rukou prohrábla vlasy.,,Jen tě škádlím.“

Nedokážu popsat,jak moc se mi ulevilo.

,,Prosím,to už mi příště nedělej.Mohl bych ho zabít dřív,než bys uvedla věci na pravou míru.“Mmm…asi bych to udělal.

Bella měla dnes – přesto,že se včera málem utopila – velmi radostnou náladu.Doprovodil jsem ji před třídu,kde měla první hodinu,jedinou,kterou jsme neměli společně;Jessica už na ni čekala,celá napnutá.Cestou jsem se snažil ignorovat myšlenky ostatních – pořád stejná písnička.

Co tady dělá Cullen?Asi se jim v Los Angeles nelíbilo.Achjo,zase se Swanovou…

Měl jsem pocit,že mi rupne hlava.Nemůže někdo myslet na něco originálnějšího?

U dveří jsem se zastavil a pustil Bellinu ruku.Povzdechla si.,,Hodlá mě Jess umučit?“

Zaposlouchal jsem se do Jessičiných myšlenek.

No konečně…Probůh,budou u těch dveří stát hodinu?Musím z Belly vytáhnout všechno do posledního detailu.Vypadají,jako by se nic nestalo,jako by ty čtyři měsíce ani nebyly – až na to,jak oba vypadají.Tak rozloučí se konečně?!

,,To bych nedovolil.Ale je zvědavá – moc zvědavá.A nedočkavá.“

Bella nevypadala moc vyděšeně,že bude muset Jessice lhát.,,Něco si vymyslím,“mávla nad tím rukou.

,,Budeš jí muset lhát.Něco jí nakecat…Nikdy jsi v tom nebyla moc dobrá.“upozornil jsem ji.

,,Za poslední čtyři měsíce jsem se musela neustále přetvařovat,zlepšila jsem se v tom.“

Řekla to jako naprosto běžnou větu,jako by si ani neuvědomovala,co říká.Co tím myslela,že se musela čtyři měsíce přetvařovat?Proč se musela přetvařovat?

Došlo mi,že čeká,až se s ní rozloučím.

,,Takže za 45 minut,Bello.Myslím,že to ani nebude tak hrozné.“

Měl jsem na mysli Jessičin výslech.Bella se mi podívala do očí a předchozí veselost úplně vyprchala.Vyděsil jsem se.Co jsem udělal?

,,Po té hodině…budeš tu,že?Nezmizíš mi?“Měla úzkostlivý hlas plný strachu.Zase mě chytila za ruku,jako by se bála mě pustit.

,,Budu tu na tebe čekat,Bello,přísahám.Už nikdy neodejdu,neboj se.Ta hodina uteče jako voda a pak budeme zase spolu.Ani si nevšimneš,že tu nejsem.Slibuju.“

Sklonil jsem se a jemně jsem ji políbil na čelo.Bylo krásné slyšet,jak se jí nepravidelně rozbušilo srdce,cítit teplo z její kůže a ta nepřekonatelná vůně…ale jsme ve škole.

,,Tak už běž.“

Vešla do třídy a zamířila na svoje místo vedle Jessicy.Naposledy se na mě ohlédla a pokusila se usmát.Moc se jí to nepovedlo.

Jessica na ni spustila palbu otázek a já šel k sobě do třídy.Měl jsem angličtinu…další nudná hodiny.Začal jsem si rozebírat náš rozhovor.Stále jsem nechápal její poznámku – že se musela přetvařovat…ach ne.Přetvařovat…skrývat svoje skutečné pocity – něco,co já jsem po ty čtyři měsíce nedokázal.Aby si Charlie nedělal starosti...typická Bella.Vždycky myslela prvně na druhé a až potom se starala o sebe.

Mé úvahy přehlušily myšlenky,které se částečně lišily od ostatních.Angely Weberové.

Edward?Cullenovi se vrátili?Ví o tom Bella?Bože,jestli ji bude Edward ignorovat…bojím se,co to s ní udělá.Jak si může dovolit ukázat se tady,po tom,jak jí ublížil?I když to on asi neví – ale myslela jsem,že zná Bellu dostatečně dobře,aby věděl,že ona na něj nikdy nezapomene…Ach,jestli se jeho příchodem ještě zhorší její současný stav…to není dobré.Musím jít po hodině najít Bellu.I když je tu možnost,že se třeba vrátil za ní.Nevím,nebudu se jim do toho plést,ale jestli hodlá Belle ublížit…

Angeliny myšlenky nabraly bojovný směr.Bylo hezké slyšet,že alespoň někdo se o Bellu zajímá jinak,než o „tu holku co chodila s Edwardem Cullenem“…

Pak Angeliny myšlenky přebily jiné,mnohem hlasitější -

Co ten tady kruci dělá?A to už se mnou začala Bella zase bavit…já mám prostě smůlu…

Samozřejmě,Mike Newton.

Hodiny plynula nesnesitelně pomalu.Občas jsem se zaposlouchal do Jessičiných myšlenek,abych zjistil,jestli už s Bellou skončila.Kupodivu držela svou zvědavost na uzdě.Částečně.

Konečně zazvonilo.Tak rychle,jak jsem si jen mohl dovolit jsem běžel k Belliné třídě.V Jessičiné hlavě jsem viděl,že je Bella celá bledá a ustaraná.

Měla právo se bát.Ale neměla proč.

Bella vyšla ze třídy a uviděla mě.Obličej se jí okamžitě uvolnil do úlevného úsměvu.

,,Poslouchal jsi Jessicu?“

,,Ani moc ne.Ale Angela si o tebe dělá starosti.“

Zatvářila se překvapeně.,,Starosti?“

,,Není si jistá,jestli jsem nepřijel jen proto,abych ti ještě víc ublížil.“Snažil jsem se to říct lhostejným tónem,ale moc se mi to nepovedlo.

,,Aha.“

Mlčky jsme šli na španělštinu.V půlce chodby nás zahlédla Angela.Na tváři se jí objevil šokovaný výraz,který ale rychle přešel do širokého úsměvu.

Tak tahle to je!Výborně.Vypadají oba moc šťastně…a moc jim to spolu sluší.

Najednou Angelin úsměv zmizel.Otevřela pusu a legračně vytřeštila oči .Potom se usmála a to nebyl jen obyčejný úsměv – kdyby roztáhla ústa ještě víc,pravděpodobně by jí praskla kůže.Zaposlouchal jsem se do jejích myšlenek – ale bylo to skoro zbytečně,její myšlenky přišly zároveň s činy.Angela si na rozdíl od ostatních všimla takové malé drobnosti:Bellina prstýnku…

,,BELLO!!!JO!!!“zařvala vždy tichá,drobná Angela na celou chodbu.,,To je ÚŽASNÝÝÝ!!!“

Angela se rozběhla k nám.Bella se po mně zmateně podívala.Zvedl jsem jí levou ruku.,,Á jé.“Pochopila.

Angela dorazila až k nám a divoce Bellu objala.,,Ach Bells,to je senzační!!!Kdy?Pozvete mě?“

Pustila Bellu a –stále se usmívajíc – do mě přátelsky drbla.,,Že ses konečně vyjádřil!Gratuluju!“

Strnul jsem,když do mě strčila rukou.Takhle se ke mně ještě nikdy žádný člověk neodvážil – s výjimkou Belly…ale Angela nevypadala,že by ji moje nízká tělesná teplota nějak překvapila.Byla úplně v klidu.

,,Tak kdy se berete?Nebo je to tajemství?“Zatvářila se zklamaně a na chvíli mi tak připomněla Alici.

Lidé se na nás zvědavě ohlíželi.

,,Není,Ang,ale nemusíme to vyřvávat na celou školu…chápeš?Dneska po škole zajdeme k nám – stejně mám asi domácí vězení – a všechno ti řeknu,jo?“

,,Jo.Já…jejda,promiňte mi to!Já jsem se asi…trošku nechala unést.Tohle se mi ještě nestalo.Opravdu se moc omlouvám….“Angela vypadala opravdu zkroušeně a taky byla překvapená svým náhlým výbuchem nadšení.Tohle by nikdo od tiché Angely Weberové vážně nečekal.

,,Nic se nestalo,“pousmál jsem se na Angelu a obrátil se k Belle.,,Ale domluvte se až kolem čtvrté,Bello,prvně musíš jít k nám – všichni se na tebe hrozně těší.“

,,Takže ve čtyři,čau.“

,,Jo,díky!“

Angela zamířila na svou hodinu a když byla z doslechu,Bella se ke mně otočila.,,Jestli Alice něco chystá,tak k vám nejdu,rozumíš?!Myslím,že upírské večírky nejsou vhodné místo pro mě.“

,,Víš,že je to s Alicí těžké.Ale všichni se na tebe vážně moc těší,přece jim nezkazíš radost.“

Bella vypadal,že jim klidně radost zkazí.Hm….Mám to!Dostal jsem nápad…

,,Vzhledem k tomu,že máš domácí vězení a musíš jít ze školy rovnou domů,nemohla bys jít k nám,“začal jsem.

Začala přikyvovat.,,Což znamená,že k vám nepůjdu.“

,,Nech mě to domluvit.Půjdeš k nám a ještě se ti to bude moc líbit.“

,,Pochybuju,“protestovala.

,,Dneska se ulijeme z těláku.“

Prudce se nadechla,aby protestovala,ale pak si povzdechla.,,Tak dobře,ty nesnesitelný tyrane!“

Protočil jsem oči.,,Bello,viděl jsem Aliciny myšlenky.Věř mi,nebude to zas tak hrozné.“

,,No jo…pojď,nebo přijdeme pozdě.“Rezignovala.Stejně jako ráno…

Zbytek dne proběhl v klidu.U oběda jsme seděli s Bellou u „našeho“ stolu a ani mě nepřekvapilo,když za námi přišla Angela s Benem a optali se,jestli si můžou přisednout.Pozorně jsem sledoval jejich chování a taky jsem pozoroval Bellu,jestli si všímá jejich instinktivního odstupu ode mě – ale samozřejmě,Bella je Bella.Ne ,že by mi to vadilo,ale nikdy nepochopím,jak může být v mojí blízkosti tak moc uvolněná.To,že ji miluju a že mě neuvěřitelně polidštila nic nemění na skutečnosti,že jsem upír.

Téměř všichni už z jídelny zmizeli a Ben s Angelou se taky chystali k odchodu.,,Takže ve čtyři bude u vás.Čau.“Rozloučili jsme se a Bella se na mě zmučeně dívala.,,Vážně musím k vám?“

,,Ano,“odpověděl jsem jí nekompromisně.

Došli jsme k autu a Bella váhavě přešla k místu řidiče.,,Charlie se zblázní.“

,,To by Alice viděla.“

Byli jsme už skoro u nás – byl jsem překvapený,že si pamatuje cestu – když v tom Belle zazvonil mobil.,,Vezmu to,ty se dívej na silnici.“Trvalo mi jen chvilku,než jsem našel mobil v kapse její bundy.Jméno volajícího mě zarazilo.

,,Ahoj,Sethe,tady je Edward.Co potřebuješ?“

,,Dej mi Bellu.Prosím.“

,,Řídí.Co potřebuješ?“opakoval jsem.

Slyšel jsem,jak se kousl do rtu.,,Vlastně to můžu říct klidně i tobě.Asi….asi budeme potřebovat vaši pomoc.Znáš tu rudovlasou ženskou,ne?No tak …“

Seth mi rychle vypověděl celý příběh.Bella zastavila před naším domem a dívala se na mě.Zvědavost začala přecházet ve strach,když viděla úzkost na mém obličeji.

,,Řeknu to své rodině a potom ti zavolám.Co nejdřív,pokusím se.Ahoj.“

Zaklapl jsem mobil a podal ho zpátky Belle.

,,Co se stalo?“ptala se vystrašeně.

Zaváhal jsem.Mám jí to říct všechno najednou?Asi to bude nejlepší.

,,Victoria je tady v lesích,To ale už víš.Neboj,teď momentálně nejde po tobě,“uklidňoval jsem ji, ,,ale…vlkodlaci mají problém.Moc velký problém.Víš,dneska v noci se už Emmet chystal vymyslet plán,jak ji zabít…a  vlci chtějí totéž.Ona vraždí i jejich lidi.Ale teď…je to v háji.Nemůžeme ji zabít,ale musíme ji zabít.Nevíme,co dělat.Není žádná správná cesta…“zoufale jsem zavrtěl hlavou.

Bella mě objala,cítil jsem její dokonalou vůni a teplo i přes bundu.,,Tak už mi pověz,co se stalo.“

,,Ale…neomdli mi tu,ano?“varoval jsem ji.

,,Pokusím se.“

,,Takže…Nemůžeme zabít Victoriu…zatím…“

,,Protože…?“Byla nedočkavá.

,,Jacob se otiskl.“