Světlo v mlze

Autorka: Malika

4.část - Spolu

Den poté, Forks, Bella Swanová

Tohle ráno bylo jako každé jiné.Pro mě však poslední.Když jsme s Charliem mlčky snídali,přemítala jsem,jak moc ho bude moje smrt bolet.Jako mě bolí jeho odchod?Nebo míň?Nebo víc?

Než mi stačil zmizet do práce,vyprovodila jsem ho a rozloučila se  sním.,,Sbohem tati.Mám tě hrozně ráda a Reneé taky.“Objala jsem ho s vědomím,že ho vidím naposledy.

Tvářil se udiveně,ale já se stejně poslední dobou chovala dost divně a tak se mu na tváři neobjevil ani stín pochybnosti.,,Čau,Bells.Stav se za námi do La Push.“

Dívala jsem se jak odjíždí.,,Promiň tati.“zašeptala jsem se zamkla dveře.

Ve škole nebyl problém ukecat Jess,aby šla s Jimem do kina.,,Jasně,neboj,ráda.Dávají tam Slepou Ulici,to je nějakej zombie-horor.“Zbytek dne mě otravovala řečmi typu,co tam všechno budou dělat,kam se půjdou najíst,jak je Jim úžasný…

Zazvonilo.Poslední hodina školy skončila.Za hodinu odzvoní i mně.

Ještě jsem jela domů a převlékla se.Bylo to ode mě naprosto pitomé a dětinské,ale oblékla jsem si svou oblíbenou  tmavě modrou halenku – tu,která se dřív líbila jemu.

Naposledy jsem se rozhlédla po svém pokoji a šla ke dveřím.Pod levou nohou se mi zhouplo prkno.Co to sakra…?

Shýbla jsem se a uviděla,že jedno prkno v podlaze vyčnívá na jednom konci nad ostatní.Zvědavě jsem ho zvedla.

Ach ne.Ach jo.

Lehce obalené prachem tam leželo cédéčko co mi dal on k narozeninám,voucher na dvě letenky do Jacksonvillu…a jeho fotka.Ty věci,které zmizely,když zmizeli i oni.

A na oplátku slíbím něco já tobě.Slibuju,že o mně už nikdy neuslyšíš.Už se  nevrátím.Bude to,jako bych nikdy neexistoval…

Naštěstí jsem klečela,takže jsem nemohla spadnout.Stočila jsem se na zemi do klubíčka – slzy mi tekly proudem – držela jeho fotku a přejížděla po ní prsty.

Všechny zbývající zábrany k mé smrti padly.On svůj slib nesplnil –  prý jako bych nikdy neexistoval!Celou dobu jsem se trápila.A teď,teď najdu jeho věci…když on porušil slib,tak já můžu taky.

Zvedla jsem cédéčko s jeho skladbami a fotku jsem si dala do kapsy.Vyběhla jsem z domu a nastartovala.Už jsem to chtěla mít za sebou.

Obloha začínala tmavnout.

Zapnula jsem rádio – po čtyřech měsících – a pustila jsem si jeho skladby.Přes slzy jsem moc dobře neviděla na silnici,ale podařilo se mi dojet až nahoru k útesům bez nehody.Zaparkovala jsem náklaďáček a klíčky nechala vevnitř.

Došla jsem až na kraj útesu a zastavila se.Promiň tati,promiň mami.Promiň Phile.Promiň Jacobe,Angelo.Odpusťte mi někdy.

Třesoucí se rukou jsem vytáhla z kapsy E…E…Edwardovu fotku.Jeho jméno mě příšerně bolelo,ale co,za chvíli už nic neucítím.Naposled jsem si prohlížela jeho dokonalou tvář,zlaté oči,tenkrát ještě plné citu…dovolila jsem si ztratit se ve vzpomínkách.Chtěla jsem aby byl poslední,na koho pomyslím.

Najednou jsem byla úplně klidná.Přiložila jsem si jeho fotku ke tváři.

Miluju tě.Odpusť,že nedokážu překonat to co k tobě cítím.Ani po smrti.

Nadechla jsem se,pár kroků ustoupila,abych se mohla rozběhnout –

,,Bello,NE!!!“ozval se zoufalý výkřik.

Rychle jsem se otočila.Asi  dvě stě metrů ode mne stála Alice;ztuhlá hrůzou na mě zírala.

Kdykoliv jindy bych byla nadšená,že ji vidím.Dnes ne.Došlo mi,že mě musela vidět.A rozjela se sem.

Věděla jsem,že už nemám ani sekundu na zbyt.

Zase jsem se otočila zpátky – koutkem oka jsem zachytila,že se kolem ní něco rozmazaně mihlo - rozběhla  jsem se a skočila z útesu.

Kolem mě svištěl vzduch…a pak jsem tvrdě narazila na vodní hladinu.Vlny se nade mnou okamžitě zavřely,proud mě zachytil a táhl ke dnu.Za chvilku bude po všem.Voda mi začala vnikat do plic,a já se nijak nebránila.Náhle do mě narazila jakási skála.Měla jsem pocit,že mě táhne ještě hlouběji,ale nemohla jsem si být jistá…nevěděla jsem,kde je nahoře a kde dole.

Už jsem skoro nevnímala.Naposled jsem si vybavila Edwardův obličej…

…a pak jsem se vynořila nad hladinu.

Ta skála – začalo mi docházet,že to asi bude Alice,soudě podle toho,že jsem ji viděla před skokem tam nahoře – mě táhla ke břehu.Ne...Vykašlávala jsem vodu a  snažila se promluvit.

,,A-Ali–ce,pusť-mě.Já se-chci uto-pit.“Najednou na mě všechno spadlo.Rozbrečela jsem se.

,,J-já už bez-něho-ž-žít ne-ch-chci.Za-bij mě-.Pros-ím…“

Přerušilo mě volání.,,Žije?ŽIJE?!“Alicin hlas jako by zazníval z velké dálky.Byla jsem absolutně zmatená.Proč křičí,jestli žiju?Vždyť mě drží…ale…ale…vzpomněla jsem si,jak se kolem ní něco mihlo…něco…nebo někdo…

,,Bello,to jsem já.“zašeptal mi u ucha sametový hlas.Hlas,kvůli kterému jsem tolik plakala.Hlas,pro který bych udělala cokoliv.I když mě nechce…

S námahou se mi podařilo otevřít oči.

Jeho obličej byl mnohem krásnější,než jak jsem si pamatovala.Krásnější než na té fotce.Držel mě v náruči – už jsme byli skoro na břehu a tak jsem nechápala,proč mě už nepustil – a na tváři měl výraz,který jsem nedokázala rozluštit.Bolestný,provinilý,úlevný,něžný?Nebo všechno najednou?Všimla jsem si,že má úplně černé duhovky – už dlouho asi nebyl na lovu.

Neudržela jsem se a objala ho;třásla jsem se zimou,ale to mi bylo jedno.Mohla jsem být s ním – aspoň na chvíli.,,Edwarde,“vzlykala jsem.Čekala jsem,že se odtáhne,ale on si jen ulehčeně povzdechl a přitiskl mě k sobě.,,Bello.Jak jsi mi to jen mohla udělat?Jak jsem ti to já mohl udělat?“Hladil mě po vlasech,po zádech.Trochu se odtáhl a přejel mi rukou po tváři.,,Ach,Bells,prosím odpusť mi.Myslel jsem,že to bude nejlepší…“odmlčel se a zíral do prázdna.Nechápala jsem o čem to mluví.Taky jsem nechápala,proč mě objímá.Je rád,že jsem živá?I když jsem si zakázala na to myslet,v koutku mysli mi zadoutnala maličká jiskřička naděje,že by…třeba…možná….teoreticky…

Raději jsem se přestala zabývat,co ho k tomu vede a opřela jsem se mu hlavou o rameno.Políbil mě do vlasů.

Slzy mi oschly;zjistila jsem,že už jsme venku z vody;na pláži.

Doběhla k nám Alice a zuřivě mě objala.,,Bello,co tě to napadlo?!Jaks to mohla udělat mě,Charliemu,Reneé?A mě?Jaks to mohla udělat Edwardovi?!“

Nechápavě jsem na ni zírala.,,Edwardovi?Ale on mě přece nechce.“

Oba ztuhli.Alice se dívala střídavě na Edwarda a na mě,v očích zmatek.

,,Cože?Ale vždyť…“S narůstající zlobou se otočila k Edwardovi.,,Cos jí sakra řekl tu noc,kdy ses loučil?!Polibek na rozloučenou to asi nebyl,že?!Já jsem…slíbila jsem ti,že se nepodívám do budoucnosti!Ani jsem se s ní nemohla rozloučit,a ty…ty…“

Ještě nikdy jsem neviděla Alici takhle naštvanou.Byla přikrčená,jako by se chystala ke skoku a tiše vrčela.Opravdu vypadala jako upírka.

Edward se tvářil provinile,ale zároveň dotčeně.,,A co jsem měl asi dělat?“rozkřikl se na ni zoufale.,,Ne!Nemáš tušení,kolik mě to stálo úsilí...ne,už nikdy.Alice,já neviděl jinou možnost.Co bys udělala ty?“

Moc jsem nechápala o čem mluví.Pak mi docvaklo,že asi odpovídá na její myšlenky.

,,Můžete mluvit nahlas?Ne každý tu umí číst myšlenky.“

Něco mi zpětně došlo.S návalem radosti jsem si uvědomila,že už necítím žádnou bolest v hrudi.Už jsem tam neměla žádnou díru.Jako by ani neexistovala.

Edward byl okamžitě u mě,chytil mě za ruku.,,Belo,slibuju,že ti to vysvětím,až budeme sami u vás doma.Teď mi jen něco řekni.Máš mě ještě pořád ráda?I po tom všem,co jsem ti udělal?“

Úzkostlivě se mi díval do očí,jako by si snad mohl myslet,že mu řeknu ne.Ale…proč mu na tom vůbec záleží?Byla jsem absolutně mimo.

,,Edwarde…copak bych tě snad někdy mohla přestat milovat?“

Váhavě se usmál.,,Asi ne.“Vzal mě zase do náruče a pevně mě objal,nemohla jsem skoro dýchat.,,Lásko,“šeptal mi do vlasů.

Začala jsem přemítat,jestli to není sen.

Zaregistrovala jsem,že se hýbeme.Donesl mě k jeho autu.Tak ráda jsem to stříbrné Volvo zase viděla.

,,Ale co náklaďáček?“protestovala jsem.

,,Pak se pro něj vrátím,“slíbil.

Alice se mračila.,,Nemysli si,že si ji zabereš jen pro sebe.Stýskalo se mi po ní stejně jako tobě.Sice jinak než tobě,ale stejně moc.“

,,Hm.“Edward vlezl na zadní sedadlo a přitáhl si mě na klín.Pomalu jsem začínala chápat,že jsem se v něčem musela šeredně mýlit.Ale v čem?

Alice řídila.Na to,jak se vždycky řítili po silnici,jela nezvykle pomalu.,,Takže,proč jsi proboha skákala z toho zatracenýho útesu?“

,,Myslím,že víš,kvůli komu to udělala.“Edwardův hlas byl plný viny.

,,Ne tak docela,“začala jsem.

,,Zabít jsem se chtěla jen hned po vašem odchodu –ale pak jsem to vzdala.“No co,stejně by si to přečetl v Charlieho myšlenkách.

,,Ale toto mělo kapku jiný důvod.Vrátila se sem Victoria – běhá tu po lesích a vraždí nevinné lidi.A jde po mě.Ale když budu mrtvá,tak už nikomu neublíží,ne?Bála jsem se,že zabije i Charlieho;vlkodlaci taky někdy musí spát,a Summer s Jimem zase chodí na lov,takže…“

Alice málem sjela do příkopu.

,,Vlkodlaci?Ty musela vložit svůj život do rukou vlkodlaků?!“

„No a co je na tom?Oni by mi neublížili,“bránila jsem smečku.

,,Vážně?Víš jak jsou nebezpeční?Mohli tě kdykoliv zabít.Kdyby se neovládli…“Edward byl zděšený a tvářil se jako by spáchal ten nejhorší zločin.,,Jak jsem tě tady jen mohl nechat?Napospas vlkodlakům a Victorii?“

Byla jsem neskonale šťastná že je tady,ale takhle o smečce mluvit nebude.

,,Jsi stejně nebezpečný jako oni – a pro mě ještě mnohem víc.Kdybys ztratil kontrolu,je po mně.“Řekla jsem to dost tvrdým tónem.

Myslela jsem,že se bude přinejmenším bránit,ale on se na mě jenom podíval s výrazem největšího sebezhnusení.,,Máš pravdu.Promiň.“

Odtáhla jsem se a vyděšeně na něj hleděla.Co se to s ním stalo?Pořádně jsem si ho prohlížela.Vypadal strašně.Smutně,ztrhaně.Nevím,jestli je možné,aby upír zhubl,ale Edward vypadal tak…malý.Chtěla jsem,aby to byl zase ten můj veselý Edward jako dřív…ne moment.Ne můj Edward.Jenom Edward.Teď se vrátil jenom aby mě zachránil,ale určitě zase odejde…Už jen to pomyšlení mi vehnalo do tváří slzy.Nešlo je zadržet.

Zase si mě přitiskl na hruď a hladil mě po vlasech.,,Šš,Bells.Co je ti?“

Snažila jsem se vymanit z jeho sevření.,,Nic…nic mi není.“

Pozoroval jak se snažím uvolnit jeho paže.Černé oči měl plné bolesti a jeho hlas byl téměř zoufalý.,,Chceš abych tě pustil?“

Nechápala jsem.Vůbec nic jsem nechápala.

,,To ne,ale vypadáš žíznivě.Když už jsi mě zachránil,byla by škoda,kdybys mě zabil.“Pokoušela jsem se,aby to vyznělo jako vtip,ale hlas mi vypovídal službu.Jak dlouho s ním ještě budu moct být?Kolik času ještě mám?

Úlevně vydechl.,,Žízeň je teď to nejposlednější,na co myslím.Takže pokud by ti to nevadilo,zabal se do deky a pojď ke mně.“Měl prosebný hlas.On prosil mě,abych si vlezla k němu do náruče?

Přitulila jsme se k němu a zavřela oči.Byla jsem vyčerpaná.Člověk se holt netopí každý den.

Edward se ke mně sklonil a políbil mě na tvář.Srdce se mi zase hyperaktivně rozbušilo.Byla jsem dokonale blažená.Kéž by tato chvíle nikdy neskončila…kéž bychom mohli takto sedět donekonečna…

Alice se k nám otočila.,,Až ti bude líp,tak spolu musíme jít nakupovat.Někdy příští týden,to už nebude svítit slunce.“ Zase se rychle obrátila zpátky,aby nenabourala do něčí dodávky.

Vyjeveně jsem zírala na její záda.,,Vy…chci říct ty tu zůstaneš?Nebo aspoň přijedeš na návštěvu?Vážně?“To by bylo úžasné.To by bylo víc,než jsem si kdy mohla dovolit doufat…

,,Ale ne!Vracíme se.Všichni.Tam nahoře na útesu jsem měla vize…tak jsem hned zavolala Esme.Zítra sem dorazí se všemi věcmi.Hrozně se na tebe těší a mám tě od všech pozdravovat.Jo a když už mluvím o útesu…“odmlčela se a něco hledala v kapse.,,Tohle je asi tvoje.“Podávala mi fotku Edwarda.Musela mi vypadnout z ruky,když jsem tak spěchala.

,,Jo,to je…“nestačila jsem dopovědět,přerušil mě Edwardův zdušený výkřik.,,Kdes…jaks…tys je našla?“

,,Jo.Překvapilo mě to.Myslela jsem,že sis ty věci odnesl.Zmizely,stejně jako vy.A pak jsem šlápla na to prkno…“odmlčela jsme se a pak dopověděla,co jsem chtěla říct.,,Proč jsi to tam nechal?“

Mluvil tiše,skoro ho nebylo slyšet.,,Chtěl jsem ti nechat něco svého.Nějakou vzpomínku,i když jsi to vlastně nikdy neměla najít.Bylo to dětinské a hloupé,já vím.Ale nemohl jsem si pomoct…i když to samozřejmě nezmírnilo muka z toho odchodu…nevím,co mě to napadlo.“

To jako mluvil o mě?Moje trápení?Nebo mluvil o sobě?A pokud ano,tak už to nechápu vůbec…

,,Ale proč?“

Zmateně se na mě díval.Slyšela jsem,jak Alice zaskřípala zuby a jemu proběhlo po tváři pochopení,zase smíšené s tím výrazem sebezhnusení a utrpení.

,,Bello,já jsem ti lhal.“

Bylo možné,abych byla ještě zmatenější?Ano.

,,A… kdy…jsi mi lhal?“Třásl se mi hlas.Zakázala jsem si doufat.

„Když jsem odcházel.Lhal jsem ti ve všem.Všechno co jsem ti tehdy řekl – to bylo milionkrát horší než rouhání.“Díval se mi do zmatených očí.Ty jeho byly prosebné a naléhavé.

,,Ale…“polkla jsem.To co říkal,to bylo neskutečné.Nemožné.Celou dobu jsem si přála,aby to byla pravda,a teď – teď jsem tomu nebyla schopná uvěřit.

,,Ale…ty…nechápu to.“

,,Miluju tě,Bello.M-i-l-u-j-u.“

,,Ale –“Nedovolil mi domluvit.

,,Já vím.Odešel jsem.Ale prosím,věř  mi!Bylo to pro tvoje dobro…já jsem tě chtěl uchránit před sebou,před tím,co jsme,před nebezpečím,které představujeme.Tys měla právo na lidský život a já neměl právo ti ho brát.Odešel jsem,abys nebyla v nebezpečí – a stejně to bylo zbytečné.Moje stopování bylo na nic – Victoria sem stejně přišla.A…Už nikdy,nikdy bych nenašel v sobě sílu tě znova opustit.Ty čtyři měsíce byly příšerné.A agonie a tma nepolevovaly.Všem z mé rodiny jsem už lezl na nervy –“Alice se vepředu mírně zakřenila - ,,a bylo čím dál horší.Včera jsem se rozhodl vrátit se sem – měl jsem pocit,že už bez tebe nevydržím ani minutu.A potom měla Alice vizi,jak skáčeš z útesu.Byl jsem se zrovna projít,a když jsem se vrátil,byla už na cestě sem.Ještě nikdy jsem neměl větší pocit bezmoci.Tolik jsem se bál,že přijedu pozdě…a taky jsem přemýšlel,co bych dělal.Jak bych se zabil.“

Alice jako by v autě nebyla.Jako bychom tam byli sami.

,,Miluju tě,Bello.“

,,Ale…to je…spím?“Nemohla jsem tomu uvěřit.Bylo nereálné,aby mě miloval.

,,Nespíš.Přesvědčím tě.“

Vzal můj obličej do dlaní.Můj  zrychlený tep musel být slyšet až do Forks.Naklonil se ke mně….Moc jsem se snažila zůstat nehybná,abych mu to neztěžovala…Ten polibek začal jako ty,které jsem si pamatovala z dřívějška.Ale potom začaly Edwardovy ruce sklouzávat na moje záda,až je kolem mne obtočil v železném,ale přesto jemném sevření a přitáhl si mě k sobě blíž.Už jsem nedokázala zůstat nehybná a divoce – jako dřív – jsem ho objala a přitiskla se co nejblíž k němu.Čekala jsem,že ztuhne jako kámen a odtáhne se.Neudělal to.Naopak;přitáhl si mě ještě blíž na svou ledovou hruď,že jsem nemohla skoro dýchat a líbali jsme se jako ještě nikdy předtím.V tuto chvíli jsme překročili všechny hranice,které dříve tak úzkostlivě dodržoval.Ale ani jednomu z nás to nevadilo.

,,Věříš mi?“Zase ten bolestný tón.

Zmohla jsem se jen na pokývání hlavou.Točila se mi z toho hlava.Konečně jsem byla šťastná.

,,Ale…jak ti mám věřit,že zase neodejdeš?Co když po mě Jasper,nebo kdokoliv zase vyjede?“

Chvíli bylo v autě ticho.Potom Alice radostně vykřikla.,,Jo!!!Konečně budu mít se-“ ,,Zmlkni Alice!Je to moje rozhodnutí,řeknu jí to sám,“přerušil ji Edward.

,,Co je?“ptala jsem se mírně znepokojeně.

Edwardovy zlaté oči byly plné smutku.,,Už nikdy neodejdu.Budu s tebou navždycky.“

Zírala jsem s otevřenou pusou a kousek po kousku mi to docházelo.,,Navždycky?Jako…na věčnost?“

,,Ano.Přeměním tě.“

,,Ach,Edwarde.“Rozvzlykala jsem se mu na rameni.,,Ty…to vážně…uděláš?Vždycky jsi se tomu bránil…“

,,Ano,ale teď už vidím,že není jiná možnost.Ale byl bych rád,kdybys mi prokázala malou laskavost.“

,,Cokoliv.“

Pousmál se a něco vytáhl z bundy.Něco malého,kulatého,zlatého,s krásným drahokamem –

,,Vezmeš si mě?“

Alice se rozřehtala nad mým vyjeveným výrazem.

,,Ty mě žádáš o ruku?“

Tvářil se velmi vážně.,,Ano.“

,,Tak sakra Bello,neprotahuj to!“Alice musela přibrzdit,aby mezi výbuchy smíchu viděla na cestu.Musela jsem se tvářit fakt dost potrefeně.

,,Jasně,že ano.Ach,vážně to myslíš vážně?“Nemohla jsem tomu uvěřit…

Lehce mě pohladil a zářivě se na mě usmál a natáhl mi prstýnek na prst.

,,Můžu vám zařídit svatbu?Prosím!!!!“Kdyby Alice nemusela řídit,pravděpodobně by se na nás vrhla.

Zděšeně jsem se podívala po Edwardovi..,,Je to na tobě.“A usmál se na mě mým oblíbeným pokřiveným úsměvem.

,,Ehm,Alice,já nechci nic velkého.Ale pokud se budeš kontrolovat,a pokud si budeme moct vybrat kolik lidí pozveme,nechávám ti volnou ruku.“

,,Díky Bello.Tak kdy půjdeme vybrat svatební šaty?“zajímala se klidně,jako kdybychom mluvily o počasí.

,,Tak brzo?Ale…Reneé a Charlie…nemám tušení jak jim to oznámit.Reneé se zblázní.“

,,No jo!Musím zavolat Charliemu,že nepřijedu do La Push.“Sakra nemám u sebe mobil.,,Edwarde,můžu si půjčit mobil?“

,,Jistě.“

,,Díky.“

Rychle jsem vyťukala Charlieho číslo.,Tati?To jsem já,Bella.Volám od Edwarda…no…totiž…já ti pak vysvětlím,ok?Jenom jsem ti chtěla říct,že nepřijedu…ehm,tati,co bys říkal tomu,kdybych se po maturitě odstěhovala?Jo…vysvětlím ti to doma…jasně.Neboj,nic mi není.Jo?To je vážně divné,doufám že…“-neubránila jsem se úsměvu - ,,se jí nic nestalo.Ahoj.“

Znovu jsem obrátila pozornost k Alici.,,A vidělas,kdy…?“

,,Svatba bude v červenci,“informovala Alice.,,Viděla jsem to.“

,,Hm.“Dneska byl vážně šílený den.Ale asi nejšťastnější v mém životě.Ani jsem neregistrovala,že je mi zima.

A taky…

Neuvědomila jsem si,že slyšeli celý rozhovor.Oba na mě zvědavě koukali.,,Kdo je to Summer?“zeptali se současně.

No jo.Summer.Na ni jsem úplně zapomněla.Zvláštní - když jsem ji poprvé viděla,hned se mi vybavil Edward,ale když tu mám Edwarda,na ni si nevzpomenu.Charlie mi v telefonu říkal,že Summer nedorazila do La Push.Musím ji co nejdřív vidět a seznámit s Edwardem…

,,Summer je součást mojí rodiny…skoro,“řekla jsem při pohledu na prstýnek.

 Už jsme byli jenom ulici od našeho domu.

,,Můžeš nám to nějak objasnit?“

,,Ne.Chci vidět vaši reakci až ji uvidíte.“

Edward hlasitě zasténal.,,Proč ti jenom nedokážu číst myšlenky?“

,,Přišel bys o překvapení.“

,,Mmmm,“zamručel,ale pak se usmál.Zdálo se mi,že i trošku škodolibě.

Zadíval se mi do očí hypnotickým pohledem.,,No tak,Bello,prosím!“

Musela jsem se hodně soustředit,na to co chci já.Ale ten jeho pohled…,,Ne,“zavrtěla jsem hlavou dřív,než si to rozmyslím.

,,Ty mi to vážně nepovíš?“

,,Ne.“

Alice zaparkovala u nás před domem.

,,Tak,budoucí paní Cullenová,okamžitě tě převlékneme do něčeho suchého a já z tebe vydoluju,kdo je ta záhadná osoba.“Alice si hrála na uraženou,ale usmívala se.

Edward mě nechal vystoupit z auta.,,Půjdeš po svých,nebo tě mám nést?“

,,Díky,ale ještě zvládám dojít domů,“zavrčela jsem.Svoje slova jsem ale vyvrátila asi po dvou krocích,když jsem zakopla a málem spadla,kdyby mě nechytil.Ulici zaplavil jeho zvonivý smích.Zněl tak krásně….

,,Myslím,že tě radši ponesu,“nepřestával se usmívat a chystal se mě vzít do náruče.V půli pohybu ztuhl.,,Co se děje?“ptala jsem se vylekaně.

,,Upír!“Alice tiše zasyčela.,,Jestli je to Victoria…“

,,Ne.“Edward zavrtěl hlavou.,,Pamatuju si jak voněla,když jsem ji stopoval.Tohle je mi nějak…povědomé,ale Victoria to není,“

Napadlo mě,kdo by to mohl být.,,Myslím,že je to v pořádku.Nejsem si jistá,ale tuším,kdo to asi je.“

,,V tom případě půjdeme dovnitř.“Obezřetně vstoupili do kuchyně.Moje návštěva tam už čekala,dlouhé bronzové vlasy přehozené přes rameno.Její výraz se nedal přečíst.

Slyšela jsem Alici,jak zalapala po dechu.Edward ztuhl a jemně mě postavil na zem.

Dlouho bylo ticho.

,,Ehm,toto je Summer Masenová,Summer,to jsou Edward a Alice.Povídala jsem ti o nich…“

Klidně pokývala hlavou.,,Pamatuji si to.“

Alice se probrala jako první.,,No teda…Edwarde…tys to věděl?“

Můj upíří miláček sebou trhl jako by se vrátil do přítomnosti.,,Ne…nepamatuji se…neměl jsem tušení…“

Alice se bleskově přemístila k Summer a objala ji.,,Senzační!Vítej do rodiny,Summer Cullenová!“Otočila se ke mně.,,Takže už máš tři družičky!“

,,Není fér,aby byly družičky hezčí než nevěsta,“postěžovala jsem si.„Tři?Copak Rosalie bude chtít…“

,,Ne,Rose ne,ale Angela se těší už teď i když o tom ještě neví.“

Edward tázavě zíral na Alici.,,Cullenová?“

,,No jasně,myslíš,že ji necháme jen tak jít?To je senzace – dvě nové sestry a bratr!“

Teď jsem zase zírala já.,,Bratr?“

,,Jim přece.“

,,Aha,jasně.“

,,Nejsi překvapená,že tu jsou,“konstatovala jsme směrem k Summer.,,Cítila jsi to?“

,,Ano.“Zatímco mluvila,podle Edwardova pohledu bych si tipla,že zkoumal její mysl.

Ti dva  - Edward a Summer – si dlouho vzájemně koukali do očí.Pak se objali.Začali si povídat,a Alice mě odtáhla nahoru do koupelny.Zatímco jsme se sprchovala,prohrabávala mi skříň.,,Myslím,že půjdeme nakupovat už zítra.Nenechám svou sestru chodit v tomhle.“

,,Ještě si chvíli počkáš,než budu jako ty.“

,,Edward už plánuje,jaké ti koupí auto,“prozradila mi.

,,Vylezla jsem z koupelny v županu,celá zděšená.,,A co můj náklaďáček?“

Protočila oči.,,Až budeš upírka,tak ti ta stará kraksna stejně stačit nebude.“

,,No jo.Tak co jste mi paní mučitelko vybrala za róbu?“Nevěřícně jsem zírala na postel.,,My budeme něco slavit?“

Nadšeně pokývala hlavou.,,Dneska v noci ještě ně,ale zítra až přijedou ostatní…musíš mi jít pomoct domů oprášit pavučiny.“

,,Hm.“Bylo mi jasné,že u oprašování pavučin to nezůstane.

,,Taky musíme zařídit pokoje…“přemítala.

,,Já nebudu bydlet s Edwardem?“ptala jsem se smutně.

,,Ale samozřejmě,že jo,ale Summer s Jimem musí někde spát.“

Sešly jsme dolů.,,No konečně,“zabručel Edward.,,Vydržel jsem bez tebe tak dlouho,jak jsem jen dokázal, by sis taky mohla pospíšit.“A rozevřel náruč.

Spokojeně jsem se k němu přitulila.,,Charlie se za chvíli vrátí,měly byste radši jít,“řekl Alici a Summer.

,,Ty tady zůstaneš?“ptala jsem se překvapeně,ale spokojená,že tu chce být.

,,Jo.Za to všechno můžu hlavně já,takže taky ponesu následky.“

,,Ale kdybych se neřízla…“protestovala jsem.

,,Kdybych tě nehodil do skleněných talířů…“

,,Tak bys mě opustil,až bych byla starší.A někdy bych umřela.“

,,Všechno zlé je pro něco dobré,že?“

,,Přesně tak.“

,,Stejně tu zůstanu.“

,,Díky.“

Alice a Summer se s námi rozloučily a  - jak mi Edward později řekl – běžely pro auta,která nechali na útesu.

Seděli jsme tiše v obýváku a užívali,že jsme konečně zase spolu.

Za chvilku bylo na příjezdové cestě slyšet auto.,,A je to tady.Charlie bude zuřit,“povzdechla jsem si.

,,Na tebe se zlobit nemůže.“

,,Bello?Jsi tu?“Charlieho hlas byl spíš ustaraný,než naštvaný.Zatím.

,,Jo tati,jsme v obýváku.“

Téměř jsem viděla jak mu cvakají kolečka v hlavě.Jsme?

Vešel do obýváku.,,Ehm…ahoj tati.Tak…jak ses směl u Bilyho?“

Zaraženě se zastavil.Potom jeho obličej začal nabírat rudou barvu.

,,Co to má do háje znamenat?!Jak se opovažuješ sem ještě vkročit?!Po tom,jaks jí ublížil!Okamžitě vypadni!“

,,Rád bych si s vámi promluvil.Chci vám to vysvětlit.“Edward byl nepřirozeně klidný,ale  v očích se mu zvláštně zablýsklo.

,,Nic!Jestli ještě jednou překročíš práh mého domu,je po tobě,rozumíš?!“

,,Rozumím.Ale dovolte mi prosím,abych to vysvětlil.“

Charlie si Edwarda prohlížel znechuceným pohledem.Napadlo mě,nad čím asi přemýšlí…a Edward  to samozřejmě vidí taky.To bude zase noc plná omlouvání.

,,Tak dobře,“zabručel nakonec Charlie.,,Bello,ty jdi nahoru.“

Poslechla jsem ho.Ať se nenaštve ještě víc.

Lehla jsem si na postel a zavřela oči.Konečně jsem uvědomila jsem si,jak jsem vyčerpaná.

Asi tak za dvacet minut jsem uslyšela,jak se otvírají dveře.Edward.

Okamžitě jsem otevřela oči a nedočkavě se posadila.,,Bylo to moc zlé?“

,,Mám stanovené návštěvní hodiny a taky zakázáno vozit tě do školy…ale to mi tolik starostí nedělá.Když jsem se Charlieho snažil přesvědčit…on…vzpomínal na…tebe.Jak jsi vypadala po našem odchodu.“

Obtočil kolem mě paže a nešťastně si mě přehlížel.Potom mě jemně chytil za zápěstí a prohlížel si drobné jizvičky,co mi zůstaly po mém neúspěšném pokusu o sebevraždu.

Zastavila jsem ho ještě než stačil promluvit.

,,Nic si nevyčítej.Já chápu,že jsi to udělal jen pro moje dobro – a bylo to zbytečné.To jsi ale nemohl vědět.Každý jiný člověk by časem zapomněl,to jen já jsem divná.Trápil ses stejně jako já,možná víc…A hlavně,vrátil ses.Jsme spolu,a to je hlavní,ne?“

Smutně pokýval hlavou.,,Máš pravdu,jsem spolu.Ale stejně…“

,,Radši bys měl jít,než ti Charlie zakáže i ty návštěvní hodiny.Zajdi si na lov a pak se vrať.Zatím namažu okno – zase vrže.

Políbil mě na rozloučenou.,,Hned budu zpátky.“

Slyšela jsem,jak se dole loučí s Charliem,který mu odpověděl jen nepřátelským zamručením.

Snažila jsem se neusnout a tak jsem opravdu namazala okno.Jak dlouho mu bude trvat,než se vrátí.A vrátí se vůbec?Začala jsem se klepat.Co když mi to sliboval jen aby mohl zmizet?Ale…to by Edward přece neudělal…Prosím,ať se vrátí….

Okno se tiše otevřelo a objevil se Edward.S úlevou jsem se mu vrhla do náruče.Zvedl mě a přenesl na postel.,,Jsi unavená,“konstatoval.

,,Mmm…“podívala jsem se mu do očí.Žádné zlato.,,Tys nebyl na lovu?“

,,Ne.Možná se tu v noci staví Alice a já si zaběhnu do obory…“

Zahrabala jsme se pod peřinu a on si lehl vedle mě.Přesně jako dřív…

Zavíraly se mi oči.,,Tak jo.Užij si moje mluvení.“

Usmál se.,,A pusa na dobrou noc nebude?“

,,Ráda bych.Ale už jsem vážně unavená a pravděpodobně se neudržím,“varovala jsem ho.

,,Myslím že mi to zase tak moc vadit nebude…“zamumlal.

Políbil mě a čekal až usnu.

Neměla jsme s tím problém.Usnout v Edwardově náruči…věděla jsem,že s ním se mi žádné noční můry a zdát nebudou a ráno až se probudím,tak tu bude.Navždycky…