Světlo v mlze

Autorka: Malika

2.část - Summer Masenová

Byla jsem nervózní a nedočkavá.,,Tak kde je tak dlouho?“Byla to jen řečnická otázka,nečekala jsem,že mi Jim odpoví.

,,Klídek,Bello,právě se na chodbě vybavuje s tvým otcem.Za minutku bude tady.“

Snažila jsem se přijít na jiné myšlenky.,,Nebude ti vadit,že jak pojedeme do kina,budeš muset sedět tak blízko lidí?“

,,Ne.Říkal jsem ti,že mi krev a vůbec lidská vůně skoro nevadí.Akorát si budu muset sednout dál od Jessicy“,zašklebil se.

,,Hm.“

Hlavou mi vířily zmatené myšlenky.

Roku 1919…rok od jeho přeměny…od smrti jeho rodičů…španělská chřipka…nejisté ulice…Masenová…intuice…Chicago…ne.Nesmím si dovolit doufat.

S hlasitým zaskřípáním se otevřely dveře a dovnitř neslyšně vplula Summer Masenová.

Zvedla jsem oči a uviděla její dokonalé rysy…rysy tolik podobné jeho…šokovalo mě to…Měla úplně stejný bronzový odstín vlasů jako on…podobnou postavu…oči…bylo to tak známé…pohled na ni bolel,protože mi ho neuvěřitelně připomínala…všechny vzpomínky,které jsem tak pečlivě uvěznila v koutku své mysli,abych vůbec přežila se osvobodily ze svého žaláře…a vytryskly ven…znovu se mi zjevoval v mysli jeho obličej…když mě ještě miloval…byli si tolik podobní…

Poslední na co jsem pomyslela,než jsem omdlela…z příšerné bolesti smíšené s neskonalým štěstím…:

Je to jeho sestra.Určitě.100%.

,,Bello.No tak,prober se.“Její sametový hlas byl stejně jako její vzhled neskutečně podobný jeho hlasu,jen její byl ještě jemnější a vyšší – ženský.

,,Možná se zbláznila…když jí pan Swan řekl tvoje příjmení,chovala se dost divně…“

,,Nic takového.Bella je naprosto v pořádku.Cítím,že o mně něco ví.Pomůže mi najít mou minulost.Vím to.“

Už byl čas abych otevřela oči.Ale bála jsem se.Bála jsem se,co se stane,až ji znovu uvidím.Nemůžu si zase dovolit takovou ztrátu kontroly nad myšlenkami.Díra v mé hrudi bolestivě pálila…ale to že tam byla byl důkaz,že ještě žiju.

,,Paní Masenová?“zamumlala jsem.,,Musím s vámi mluvit.Já vím…kdo jste.“

Opatrně jsem se na ni podívala.Ach,ta dokonalá podoba.Bolestně jsem zkřivila obličej.Díkybohu,že Summer byla žena.Jinak bych asi umřela.

,,Jime,jdi prosím pryč.To je mezi námi.Potom ti to převyprávím.“Přívětivě,ale s neskonalou autoritou ho vyhodila z místnosti,opatrně mne zvedla a posadila na pohovku.Sedla si vedle mě,její zlaté oči se vpily do mých.

Nenapadalo mě,jak začít.Pořád jsem musela myslet na něj, a současně se snažila přemýšlet o čemkoli jiném.

,,Ehm…asi vím,kdo jste.Já…ta vaše podoba je neskutečná.Vypadáte tolik jako on.“Hlasitě jsem polkla a zadržovala slzy.Musím jí říct celý příběh.

,,Znala jsem rodinu hodných upírů,jmenují se Cullenovi.Oni tu bydleli.Já jsem znala jejich tajemství,protože…jsem…předpokládám,že…je to váš bratr…měli jsme se…rádi.“Konec věty jsem nesmyslně poskládala,vykoktala,ale ona byla upírka a dala si to nějak dohromady.

Tvářila se velmi vážně.,,Můžeš mi o něm říct víc?A něco o mně?Proč už tu nebydlí?“

,,On…E..E.. nedokážu..říct jeho jméno… zašeptala jsem.,,Umí číst myšlenky.Narodil se v roce 1901,v sedmnácti (rok 1918) ho přeměnil Carlisle.On umíral na španělskou chřipku.Oba vaši rodiče jsou mrtví.Váš otec se jmenoval…stejně jako on,vaše matka byla Elizabeth.Vlna chřipky je smetla.Je vegetarián…krásný jako vy,a eh…prosím neurazte se,ale ještě hezčí…dokonalý…krásně hraje na klavír a skládá…má velmi dobré sebeovládání – i když první den školy mě málem zabil…moje krev mu voní jako žádná jiná…bylo to pro něj hrozně těžké,ale on…překonal to v sobě,aby mohl být se mnou…ale potom…řekl mi…to…že…pryč … odjeli.Zmizeli.Pryč.

Ale nikdy mi neřekl,že má sestru.“

Vypadala se zamyšleně,jako by si usilovně snažila na něco vzpomenout.Pak zavrtěla hlavou.

,,Takže jsem žila do svých dvaceti v Chicagu.Mmmm.Je to zvláštní – po tolika letech tmy – o sobě něco zjistit.“

Vstala z pohovky začala přecházet po místnosti.Otočila se ke mně a její výraz byl zuřivý.Bázlivě jsem se přikrčila a snažila se vymyslet,co jsem řekla špatně.

Všimla si toho.

,,Bello,já se nezlobím na tebe.Já…“Zhluboka se nadechla.,,Takže on – můj bratr,jehož jménem si jsem na 99 % jistá…tě tady nechal.“Sevřela pěsti.,,Naprosto zbytečně!Nepomůže to…jen vám to oběma způsobuje bolest…tak nerozvážné…“

Absolutně jsem nechápala o čem to mluví.Jak zbytečně?Oběma?On si někde užívá,sám mi to popisoval…v ten večer…to jen já se rozpadám…A jak vůbec může něco vědět?Summer je asi jen vedle z toho šoku – po 90 letech se dozvědět,kdo je…

Do místnosti vešel Charlie.,,Rychle,musíme…Bello,co tady děláš?“

,,Já…“Co mu mám říct?Právě si povídám s tvou novou policistkou o jejím upírském životě?

Summer mě zachránila.,,Čeká tu na Jima,tak jsem jí udělala kázání,aby nechodila sama do lesa.“A zářivě se na Charlieho usmála.Musela jsem si dát hodně záležet,abych se nerozesmála.Charlie měl přesně ten samý výraz,jaký jsem měla na tváři já,když se na mě Edw…on podíval…

,,Eee…jistě.Jo.Co jsem to jen…Ach!Musíme jet okamžitě do lesa – další vražda.“

Summer zmizel z tváře úsměv a v momentě ho vystřídalo jakési zhnusené opovržení promíšené s jistotou.

,,Stejně je pozdě – viník tam už dávno nebude.“Ladně vyšla ze dveří,Charlie ji následoval.Všimla jsem si,že z ní nemůže spustit oči.Ještě se ke mně otočila.,,Nechoď sama do lesa.Není to tam bezpečné.“

Nechoď sama do lesa.Vzpomínky mne znovu zaplavily.Snažila jsem se je zastavit,ale nešlo to.Nejsem to vždycky já,kdo je tam venku nejnebezpečnější.Tahle odpověď ti teď musí stačit…

Slzy mi přetekly přes okraj;nesnažila jsem se je zastavit.Ta díra v mé hrudi se zase začala roztahovat,ničila mne.Složila jsem se na podlahu – nohy mne neunesly.

Do místnosti vběhl Jim.

,,Bello,co je?!“

Nemohla jsem mluvit.,,N-nic.Jsem..v...pořádku.“Hm.Nikdy už nebudu v pořádku.Bez něj ne.

Jemně mne zvedl z podlahy a vzal do náruče.,,Odvezu tě domů.“

Chtěla jsem protestovat,ale pak jsem to vzdala.Stejně by mě nepustil.Zjistila jsem,že když mě drží,ta bolest se dá přežít.Z Jima se stalo jakési světlo v temnotě ;nezničilo ji – to mohl jen jediný upír – ale aspoň trošku prosvětlilo.

Donesl mě do auta a odvezl domů.Navigovala jsem ho.

,,Co to Summer říkala o vraždách?V lese?Tvářila se,jako že o tom něco ví.Jako by si byla jistá,kdo to dělá…“

Tvářil se zasmušile.,,Tady v lese jsou nějací dva upíři.Ne jako my.Loví tam cizince…Vlkodlaci si s nimi nedokážou poradit,my taky ne.Takže dnes do kina asi nepůjdu – Summer mi oznámila,že se  s nimi půjdeme domluvit na společný lov.“

Přestala jsem slzet.,,Co??Upíři a vlkodlaci se spojí?Tak to je…wow.Kdy…?“

,,Jestli se domluvíme,tak půjdeme na lov dnes v noci.“

,,Už dnes?Dávej na sebe pozor.Summer taky.A pozdravuj ode mě Jacoba.Dík za svezení.“

,,Rádo se stalo.“

,,Počkej ještě,“zadržela jsem ho.,,Musíš mi přijít říct,jak to dopadlo.Stejně nebudu celou noc spát strachy o vás…“

,,Ok.Jak to skončíme,přijdu za tebou.“

,,Oknem.“

Povzdechl si.,,Ne,půjdu dveřmi a vzbudím pana Swana.Dobrý večer,jen jdu Belle říct,že jsme pozabíjeli dva krvelačné upíry;pomáhali nám vlkodlaci…“

,,Myslím to vážně.Dávej na sebe pozor.“

,,No jo.“Lidským krokem obešel dům a pak se rozběhl a zmizel v lese.

Takže dva upíři…proč tu asi jsou?Divné…moc divné…

Zavolala jsem Mikovi,že do kina nepůjdu.Byla jsem nekompromisní.

Udělala jsem si večeři a myslela na dnešek.Velmi zvláštní den.Okraje díry mne pálily,ale dalo se to vydržet.Summer rozpoutala zemětřesení,které mi otevřelo cestu k zapečetěným vzpomínkám na něj.

Už ho nikdy neuvidíš…

Osprchovala jsem se  a vlezla si postele.Ať se jim nic nestane.Ať je ti dva upíři nezabijou.

Už ho nikdy neuvidíš.Je pryč a užívá si s nějakou upírkou…říkal ti,že mu nadbíhala Tanya…

Na chvíli se mi podařilo usnout.Ze začátku to byla moje „oblíbená“ noční můra o prázdnotě v lese.Ale dnes to bylo jiné.Bloudila jsem a něco hledala – jako vždycky.Potom jsem mezi stromy zahlédla Alici.Dopadal na ni slabý měsíční svit.

Něco mi říkala…buď opatrná,Bello.Zmizela.Bloudila jsem dál a zahlédla jsem jakýsi červený stín.Mihl se kolem mě a srazil mě na zem.S hrůzou jsem zjistila,že je to Victoria.Skláněla se nade mnou a šeptala.Vendeta.On mi zabil Jamese,já mu zabiju tebe.Proto se  tu schovávám v lesích.Čekala jsem na tebe.Chtěla jsem promluvit,chtěla jsem jí říct,že on mě už nemiluje…ale náhle ji něco strhlo stranou.Ozval se zvuk,jako když v lomu odstřelují kameny,a Victoria byla na kousky.

Něco chladného mě zvedlo.Ve snu jsem otevřela oči a uviděla jeho obličej jen kousek od mého.Bello,zašeptal.Promiň,že jsem odjel.Už to nikdy neudělám.Slibuji.Pohladil mě po tváři a čekal,co řeknu.Edwarde.Už mi nedělalo potíže říct jeho jméno.Objala jsem ho kolem krku.Blížil se ke mně,aby mě políbil.Šťastně jsem zavřela oči a čekala,až se naše rty setkají…

A v tom jsem se probudila.Něco mi klepalo na okno.Zmateně jsem se posadila.Co tady sakra dělám?A kde je E…aha.Byl to jenom sen.Tak krásný sen se mi nezdál už …čtyři měsíce.Do očí mi vhrkly slzy.Kterej pitomec mě musel vzbudit?!Znovu jsem si přehrávala jeho tvář,to jak mě pohladil…třesoucí se rukou jsem otevřela okno.

Byl to Jim.,,Tak lov je zatím skončen.“Už se neptal proč pláču,zvykl si že mu stejně neodpovím.

,,Nikomu se nic nestalo?Dostali jste Victorii a Laurenta?“Po vyřčení těchto dvou jmen jsem se zarazila.Jak to,že mne to nenapadlo dřív?Vlastně napadlo…ve snu.Tam v lese byla Victoria a chtěla se mi pomstít,protože on zabil Jamese.Victoria,která po Jamesovu zabití zmizela…

Začalo mi docházet,co se asi stalo.

Cullenovi zabili Jamese.Ona se chce pomstít,ale oni mají převahu.Ztratí se,ale po nějaké době se vrátí.A její touha po mé smrti roste.Musí se cítit stejně mizerně jako já – už nemá Jamese.

Po cestě potká Laurenta – a ten se k ní přidá.Hledá cestu v obraně vlkodlaků;jen díky nim jsem zatím naživu.

,,Ne všichni jsou v pořádku.Ani škrábnutí.Ale…ty je znáš?Tu rudovlasou ženskou a jejího druha?“

,,Není to její druh – jsou jen staří přátelé…ona jde po mě.Chce pomstít Jamesovu smrt.“

,,Byli to staří přátelé.Zabili jsme ho.Ale ta ženská – Victoria,tam nám utekla.Má úžasný pud sebezáchovy.Ale proč jde proboha po tobě?“

Stručně jsem mu to vysvětlila.

,,Ale vždyť ten upír tě už nechce…jé promiň Bello,já vůbec nepřemýšlím nad tím,co říkám.“

„To je v pohodě.Dík,žes přišel.Takže…zítra ve škole?“

„Jo,asi jo.A potom povezu Summer do La Push,slíbila,že mi půjčí auto – vlkodlaci jsou celkem fajn,když pominu,že jsme od přírody nepřátelé.Já ještě nevím,co budu dělat.Tvůj táta se chce se Summer sejít u Billyho.“Jo,Charlie je z ní hotovej.Fajn,mému otci se líbí upírka.Až na to,že jí je dvacet (nebo taky devadesát) a jemu čtyřicet dva.A Summer se líbí každému.(tj.všem třem policistům,co ve Forks jsou).

,,Tak dobrou noc.“rozloučila jsem se.

,,Dobrou.“

Tiše jsem za ním zavřela okno.

Takže Laurent je mrtvý.Ale Victoria…Victoria touží po mé krvi.Ona neví,že se věci změnily – aspoň pro něj.Každou chvíli se tu může objevit.Může ublížit Charliemu,může ublížit každému ve Forks.Dole v La Push by měli být v relativním bezpečí – ale může ublížit vlkodlakům,kteří budou bránit rezervaci.Může ublížit Jimovi a Summer.A to všechno kvůli mně.

Ale nemusí.Dnešní noc bude moje poslední.

Pokud nikoho nezabije dnes v noci,pak už budou v bezpečí.Zítra má svítit slunce,takže určitě nebude vycházet do města;prozradila by se.

V minutě jsem měla plán.Vlkodlaci budou dospávat noc.Táta bude u Billyho koukat na zápas.Jim…to by mohl být problém.Musím požádat Jess,aby ho vzala do kina nebo tak.

Summer bude v La Push oslavovat s vlky a taky slíbila Charliemu,že se tam potkají.

A já mám volnou cestu.

Zítra po škole už nebudu ohrožovat ničí život.Útesy u La Push mi dokonale poslouží k realizaci mého plánu.Mé smrti.

Uvědomila jsem si,že se těším.Těším,až nic neucítím.Už se mi po něm nebude zoufale stýskat.Už tu nebude bolest způsobená jeho odchodem.

Zítra,pomyslela jsem si naposled a usnula s lehkým úsměvem na rtech.