Stará láska nerezaví

Autorka: Dara a AnuShA

6. kapitola - Omyl, nebo osud?

Bella:

Přemýšlela jsem nad tím,jetli bylo správné poslat Esme dopis.Klasická reakce po nějakém rozhodnutí.Nejistota...Odepíše mi?Možná..Teda jen,pokud se jí ten dopis dostane do rukou.Je tolik možných způsobů,jak by se dalo zabránit tomu,aby byl správně doručený.A když ho dostane...Vzpomene si vůbec na mě?Dokáže to neříct Edwardovi a nic mu nenaznačit?...Poslala jsem ho do Denali.Takže Edward by měl být v kontaktu s Tanyou.Zaplavila mě vlna pochybností...Vše ukáže čas.Musím sepřiznat,že jakákoliv zpráva od nich třeba i plná nenávisti by mi udělala radost.Věděla bych,že jsou v pořádku a kde se memontálně nacházejí.Pomalu zjišťuji,že vzpomínky na ně už nejsou tak bolestivé jako byly předtím,i když sem-tam pořád pobolívají...

,,Bells??...‘‘

,,Hmm...Ano?‘‘Jake?Co asi tak může chtít...

,,Víš,chtěl jsem ti jen říct...no...jsem jen moc rád,že jsi zase zpět mezi námi...‘‘mile se na mě usmál.Jeho dětské rysy tváří se pomalu začínali ztrácet a stával se z něho muž.Sympatický,mladý muž,který se na mě právě kření jako sluníčko na hnoji.

,,Co je???‘‘

,,Nic...Jen už nevypadáš tolik jako zombie...Jsem za to strašně rád...‘‘

,,Jako co???‘‘vykulila jsem na něj oči.

,,Jako zombie....‘‘zopakoval.Ano...Sama jsem to věděla,ale nečekala jsem,že mi to někdo jen tak řekne do tváře.Typický Jake...Co na srdci,to na jazyku.Nešlo se na něj hněvat,protože jsem věděla,že to nemyslel ve zlém...

,,A teď už jsem v pohodě ,nebo stále nesplňuji představy ideální krásy našeho mladého pána???‘‘Tento rozhovor začínal nabírat na obrátkách...

,, Ne...‘‘

,, Ne???‘‘

,, Ne...Ještě stále máš v sobě rysy...nooo...vždyť víš čeho...‘‘

Chytila jsem nejbližší polštář a hodila ho po něm.Musela jsem se začít smát.A tentokrát to bylo od srdce.Ne proto,abych to někomu udělala k vůli...Postavila jsem se do bojové pozice...

,,Jacobe Blacku,vyzívám tě na souboj...Pojď si změřit síly se zombie...Snad se nebojíš?...‘‘Nejdřív se na mě divně díval a za chvíli se posadil na zem a začal se hurónsky smát.

,,Je tu něco směšné???Měl by ses začít bát!!!Jaké je tvoje poslední přání??‘‘Na tváři mi stále pohrával úsměv.Jacob se stále smál,smál a smál až jsem to nemohla vydržet a přidala se k němu.Strávili jsme spolu celý večer až do doby,dokud nemusel jít domů.Takhle dlouho jsem se nepobavila už dlouho...Vlastně od Edwardova odchodu...

                                                                   *   *   *

Od toho večera, kdy jsem se s Jacobem smála poprvé od odchodu Cullenových,jsme spolu trávili každou volnou chvíli.Chodili jsme spolu na pláž v La Push,na dlouhé procházky po okolí,dívali se na televizi,učili se,anebo jsme si jen tak povídali o všem možném...Byl mojí oporou.Mým přístavem v moři nejistot a strachu.Světlem ve tmě.Mým nejlepším přítelem...

Pár dní před Vánoci mi přišel dopis.Byl od Esme.Psala,jak ji vše moc mrzí,že to chápe,ale že je to pro moje dobro,ale radši by prý byla tady a probírala se mnou různé veselé záležotosti.Doteď to prý nechala skoro plavat,ale po mém dopisu to začala Edwardovi vyčítat...Tak to jsem opravdu nechtěla.Žádné výčitky vúči Edwardovi...Také mě pozdravovala od Alice.Prý udělají vše pro to,aby se to Edward nedozvěděl..Přáli mě(i Charliemu) Veselé Vánoce a Šťastný Nový rok.Charliemu také brzké uzdravení.Ale jinak o Edwardovi ani slovo...Ale i tak jsem byla moc moc ráda,že jsem se v Esme nezklamala.Všechny ty nejistoty byly ta tam.Dostala dopis,přečetla si ho,odpověděla...Bude se snažit nic neříct Edwardovi...Stejně tak Alice...Jsem moc ráda,že je znám,i když už je asi nikdy neuvidím...Všechny obavy se po této myšlence hned vrátily zpět...

                                                                 *   *   *

Byl večer před Štědrým dnem.Zrovna jsem se s Jakem vrátila k nám domů z celodenní túry.I když byla hrozná zima,stálo to za to.Ani jedné jediné minuty strávenou s Jacobem jsem nelitovala.Bylo to o dost lepší,než sedět doma a truchlit.Celá vyčeraná jsem připravila Charliemu večeři a rozhodla jsem se,že si dopřeju sprchu.Jake se díval dole na televizi.Po zhruba hodinovém očistci jsem vyšla z koupelny.Cítila jsem se svěží a strašně příjemně.V obýváku seděl už i Charlie.Byl ťastný,že já jsem šťastná a naopak.Mise splněná.Vyšla jsem nahoru do pokoje a po pár minutách za mnou přišel Jacob.

,,Jaku,asi bys už měl jít domů.Pro dnešek to stačilo.Je pozdě.Tak zase zítra...‘‘Neříkalo se mi to lehce,ale asi by vážně měl jít domů,aby se o něho Billy nebál.

,,To nevadí,Bells...jsem tu s tebou rád‘‘řekl.

Neměla jsem žádné další námitky.Sednl si ke mě na postel a po pár minutách jsem se ocitla v říši snů...Velmi příjemných snů...

...Edward se vrátil a zůstával se mnou každý večer v pokoji.Byla jsem v absolutním bezpečí...

...Pohnula jsem se na posteli a narazila do něčeho tvrdého,ležícího vedle mě...Něco velkého...Edward!!!

,,Dobré ráno‘‘Ani jsem neotevřela oči.Nechtěla jsem,aby mi opět zmizel ve snu,jako předtím a proto jsem po hmatu našla jeho rty a přiložila mu na ně své.Byly neskutečně dokonalé a sladké.Moje polibky mi začal oplácet s takovou vášní a intenzitou,na jakou jsem nebyla zvyklá.Krásná chvíle...Ale moment!...Jeho rty byly nějak zvláště teplé...Kdo to leží vedle mě v mé posteli???Není to jen sen?...Okamžitě jsem přestala a otevřela oči...Byla chyba,že jsem je neotevřela hned...Byl to Jake...Ústa měl pokřivené do vítězného úsměvu...Co jsem to jen udělala??Co Edward??...Bože,bože,bože,bože...Život je nevyzpitatelný...Toto se nikdy nemělo stát...Mám Jacoba ráda...Ale jen jako kamaráda...Anebo je v tom něco víc,o čem ještě nevím??...To není možné...

,, Díky,Bells...To byl ten nejhezčí dárek,jaký jsem od tebe mohl dostat...‘‘ Usmál se a postavil se na odchod.

,, No...ehm...nemáš zač..‘‘

Hloupá odpověď,ale nic lepšího mě v té chvíli nenapadlo...Jsem zlá,zkažená Isabella!

Když nad tím tak přemýšlím,nebylo to zas až tak zlé.Vlastně vůbec.Myslím,že se mi to dokonce líbilo...Jacob se mi líbí...Je mi ze sebe zle...Zatřásla jsem hlavou a vydala se,směr koupelna.Jsou přece Vánoce a nenechám si je ničím a nikým pokazit...I když přežít tento den s ním nebude lehké,ale snad to zvládnu.Zvládla jsem už i o mnoho horší věci..Ale tím se teď nehodlám zaobírat...Toto si dám do pořádku později...Až když budu mít chvíli přemýšlet s chladnou hlavou...