Stará láska nerezaví

Autorka: Dara a AnuShA

11.kapitola - Otevřená kniha

Bella:

Jsou dvě hodiny odpoledne. Včera jsem byla u Jacoba doma, než mu bylo nevolno a já musela jet domů. Od té doby se mi neozval. Byla jsem už parádně zoufalá. Je mu dobře, co dělá, proč se mi neozval? Slíbil mi to! … Už dvakrát jsem se pokoušela mu dovolat, ale stále to nebral. Je blbost, aby spal, i když u něj člověk nikdy neví. Charlie je touhle dobou v La Push, včera po Jacobovi vzkazoval, že se tam staví. Ale i on už je tam víc, jak hodinu a půl. CO se tam děje? Co mi uniká? Mám tu dál sedět jak puťka, nebo se mám sebrat a jet tam a konečně se dozvědět, co se děje?... Volím druhou možnost! Sebrala jsem se z kuchyňské židle a šla si vzít bundu. Obula jsem si boty, vzala z háčku klíčky od náklaďáčku a vyšla ven před dům. Už jsem chtěla odemknout náklaďáček, když najednou jsem uviděla Charlieho auto. Vracel se domů… Auto po chvíli zastavilo u nás před domem a Charlie vystoupil.

,,Kampak, Bells?‘‘ zeptal se.

,, Do La Push‘‘ odpověděla jsem mu.

,,Není to dobrý nápad…‘‘řekl ustaraně. To mě zarazilo…

,,Proč?‘‘

,,Pojď, řeknu ti to vevnitř. Venku je zima‘‘řekl. Jakmile to dořekl, vykročil směrem k domu. V předsíni jsme si sundali bundy a boty a šli do obýváku.

,,Tak co se děje? Proč tam nemůžu jet?‘‘ptala jsem se hned.

,,Celé La Push se nakazilo nějakou…chorobou. Nechci, abys to chytila taky‘‘ odpověděl mi.

,,Není to moje věc, jestli tam chci jet a případně se nakazit?‘‘opáčila jsem mu. Tak tenhle důvod by mě rozhodně nezarazil v tom, abych tam nejela.

,,Jo, to je. Ale i Billy se mi zdál takový… divný. A Jacob jakbysmed‘‘odpověděl mi.

,,Cože? Jacob?‘‘ptala jsem se. Jenom kývl.

,,Není náhodou nemocný?‘‘zeptala jsem se.

,,Prý už je mu líp, jak včera. Podle mě ani nevypadá na to, že by mu včera něco bylo…‘‘řekl Charlie. COŽE?!...

,,Proč mi neberou telefony?‘‘zeptala jsem se.

,,Nevím. Jak říkám, chovali se podivně. Vždy se snaží mě tam udržet, abych tam byl co nejdýl, ale dnes to vypadalo, jako kdyby mě chtěli mít co nejdřív pryč‘‘odpověděl a zakýval hlavou ze strany na stranu. Tak tohle bylo opravdu divné… Ještě jednou jim zavolám, a pokud do zítřka nedostanu žádnou odpověď, pojedu tam a udělám jim tam pořádnou scénu. Tohle přeci není můj Jacob…

,,….Pííííp….Píííííp….Pííííííp….Píííííííp….Pííííííp….‘‘No super. Už jedenácté ,,Pííííp‘‘.Dvanácté… Třinácté… To přece není možný, aby mi to ani jeden z nich nevzal?!...Patnácté…Už jsem byla tak na nervy, že jsem chtěla sluchátko položit, ale najednou mi to někdo zvedl.

,,Halo?‘‘zřejmě Billy.

,,Ahoj, Billy. Tady Bella‘‘ozvala jsem se.

,,Jacob tu není‘‘zněla jeho odpověď. Ale já se přeci na nic neptala…

,,A kde je?‘‘zeptala jsem se.

,,Venku‘‘taková prostá odpověď.

,,Jak to, že je venku? Nemá být nemocný? Slíbil, že mi zavolá…‘‘začala jsem chrlit do telefonu.

,,To já nevím…Ještě něco?‘‘ozýval se mrzutý hlas ze sluchátka.

,,Ano, Billy! Budete tak laskav a vyřídíte mu, že se tam stavím? Zítra!‘‘řekla jsem už poněkud naštvaně.

,,Není to do—‚‘‘

,,Já vím! Tak vyřídíte mu to? Když neměl ,,čas‘‘ jen zvednout blbej telefon a říct mi, že je v pořádku, tak já si udělám čas a zastavím se tam, aby mi to řekl do očí. Sbohem, Billy‘‘vyjela jsem na něj a třískla se sluchátkem.

,,Tak vzal ti to?‘‘ozval se Charlie za mnou.

,,Ne, byl to Billy. Zítra tam pojedu‘‘odpověděla jsem mu. Jen kývl hlavou, ale pořád stál na místě. Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl jedenácté večer. Je možné, aby byl Jacob venku?

,,No…Půjdu si lehnout, musím se na zítra vyspat‘‘řekla jsem.

,,Jasně… Dobrou, Bells‘‘řekl mi, ale pořád byl na místě, jako kdyby nad něčím usilovně přemýšlel.

,,Dobrou, tati‘‘ řekla jsem, když jsem kolem něj procházela.

,,Bells!‘‘zavolal ještě na mě, když jsem byla na prvním schodě.

,,Jo?‘‘

,,Jsi…. S Jacobem šťastná?‘‘zaptal se opatrně.

,,Cože?‘‘nevěřila jsem svým uším.

,,Víš, když jsi byla s Edwardem…‘‘začal. Zmrzla jsem na místě. Jeho jméno, a kor, když ho říkal Charlie mě jakoby provrtávalo a neuvěřitelně mě to bolelo.

,,Promiň, ale nech mě to doříct, prosím…Jde o to, že když jsi chodila s Edwardem, viděl jsem na tobě, že ho miluješ a hlavně na něm, jak moc on miluje tebe…‘‘začal.

,,Tati…‘‘přerušila jsem ho a musela si sednout na schod, abych neupadla. Moje tělo začaly ovládat vzlyky.

,,Ne, Bello. Musíš to vědět. Promiň, ale nepřestanu. Vím, že k Jacovi necítíš to samé, jako k Edwardovi. Vidím na tobě, že stále více tíhneš k Edwardovi, i když on tu teď není. Ale občas, když jsi s Jacobem, vidím, že máš tak trochu radost, ale vypadá to, že ho spíš bereš jako kamaráda‘‘řekl a posadil se vedle mě na schody.

,,Ach, tati‘‘vzlykla jsem a objala ho. Hladil mě po vlasech a utěšoval.

,,Tak jak to je?‘‘zeptal se.

,,Mám ho ráda‘‘povzdechla jsem si.

,,Ale Edwarda víc‘‘doplnil za mě. Odpovědí mu bylo to, že jsem se k němu ještě víc přitiskla a stále brečela. Nevěděla jsem, že je to tak na mě vidět. Ale Jacoba jsem měla víc, než ráda, tím jsem si byla jistá. Ale Charlie měl tak trochu pravdu.

,,Mám tě rád, holčičko‘‘řekl mi a pohladil mě po vlasech.

,,Já tebe taky, tati‘‘zašeptala jsem. V tuto chvíli nebylo víc co říct. Po chvíli jsem se zvedla, protože jsem byla opravdu moc unavená a opatrně šla po schodech nahoru. Lehla jsem si do postele a během minuty spala…