Stará láska nerezaví

Autorka: Dara a AnuShA

10.kapitola - Pravda nebo lež?

Edward:

Stále nemůžu uvěřit, že od mého odloučení s Bellou uběhlo už půl roku... Nemůžu si pomoct. Čím víc jsme si s Tanyou bližší, tím více přemýšlím o otom, zda dělám správnou věc a jestli je to k Bells fér...Samozřejmě, že není!!! Ona mi dala vše, včetně své lásky a co jsem udělal já? Opustil jsem jí a teď si tu ,užívám‘ s Tanyou a Bellu podvádím tím nejhorším možným způsobem!! Má taky někoho?? Přál bych jí to, ale zároveň bych neuvěřitelně žárlil a nemohl bych se s tou hroznou myšlenkou,popř. realitou nikdy smířit... Z mého toku myšlenek mě vytrhl až Tanyin hlas.

,,Zlato, Emmett se ptá, jestli se s námi půjdeš dívat na film…‘‘řekla. Emmett byl jedním z mála, kteří se mnou mluvili. Byl tu ještě Carlisle a Jasper.Calisle se mnou klidně mluvil, ale podle myšlenek, i podle toho, jak se někdy choval jsem pochopil, že není z mého rozhodnutí, mít za partnerku Tanyu, šťastný. Jasper se mnou mluvil nejméně, z mužské populace Cullenů. A Emmett si ze mě občas udělal srandu a bral mě mezi rodinu, ale už to nebyl ten starý, dobrý, srandovní Emmett. Když to shrnu, nikdo nebyl nadšený z mého vztahu s Tanyou. A fráze ,, nebyl nadšený‘‘ je ještě hodně slabá, oproti skutečnosti. A to jsem ještě nezmínil Alici, Rose a Esme...

,,S námi?‘‘ptal jsem se.

,,Já, Alice, Rosalie, Emmett a Jasper‘‘upřesnila.

,,Jaký film?‘‘pokračoval jsem v otázkách.

,,Kruh‘‘odpověděla. Chvíli jsem přemýšlel…

,,Fajn…‘‘řekl jsem po chvíli a vstal ze své pohovky. Obdařila mě zářivým úsměvem a společnš jsme sešli dolů. Jasper s Alicí seděli na jednom gauči ve vzájemném objetí. Rosalie s Alicí se na nás ani nepodívali. Pořád na mě byly naštvané.A znovu..,,Naštvané‘‘ je slabé slovo… Jejich nenávist(spolu s Esme) se přenesla i na Tanyu. Emmett na nás zamával ovladačem na video a my se posadili na jednu volnou sedačku. Emmett si uvelebil Rose v náručí a pustil film.

* * *

V pokoji byly dvě dívky. Zřejmě středoškolačky. Jedna druhé vyprávěla o záhadné videokazetě, která přináší smrt.

,,Pustíš si ji, a začnou noční můry. Po tom, co ji uvidíš, zazvoní telefon. V telefonu ti ten hlas řekne, že za sedm dní zemřeš…No a za sedm dní…‘‘zněla přesně její slova…Tento film už jsme z nás viděli jen tři. Já, Alice a Emmett…Ale faktem je, že dívka, která příběh poslouchala, už tu kazetu viděla. Před sedmi dny... Ačkoli byla Rosalie upírka, nic neměnilo to, že je to ženská a u filmů je slabší povahy. Když ona dívka zemřela, Rosalii trvalo půl minuty, než se vzpamatovala. Bylo na ní vidět, jak ten film doslova ,,hltá‘‘. Ale nebyl by to Emmett, aby nevymyslel nějakou šaškárnu. Mě i Alici ukázal svůj nápad v myšlenkách a já s Alicí jsme se začali dusit smíchy. Ale pak nás Rosalie okřikla, ať jsme zticha… Alice se na mě otočila a poprvé za ten půlrok se na mě pousmála.Ale potom si všimla,že vedle mě sedí o mě opřená Tanya, úsměv vystřídalo znechucení a myšlenky na Bellu. Sykl jsem na ní, aby toho nechala.

,,Sám si za to můžeš! Pak chci s tebou mluvit!‘‘řekla mi v mysli. Jen jsem kývl… Emmett se na nás podíval, aby ohodnotil naše reakce na jeho návrh. Oba dva jsme přikyvovali a tím jeho nápad podpořili… Když mladá žena,Rachel, jela do kempu, kde její zesnulá neteř byla týden před svou smrtí, aby něco zjistila, pronajala si stejnou chatu a vypůjčila si videokazetu bez obalu…V tu chvíli se Emmett omluvil, mrkl na nás a šel ven. Rosalie byla až moc ,,zažraná‘‘ do filmu, takže okolí skoro vůbec nevnímala. Když si Rachel pustila vydeokazetu, Rosalie si začala okusovat nehty nervozitou. Zatímco všechny oči sledovaly film, moje a Aliciny spočívali na Rosalii… Jakmile Rachel videokazetu dokoukala, objevil se záběr na telefon. Emmett to bravurně stopl dálkovým ovladačem, takže telefon v televizi ještě nezačal zvonit. Ale hned se rozezvoněl Rosaliin telefon. Rosalie spolu s Tanyou ztuhly. Rosalie si dala telefon k uchu.

,,Haló?‘‘zašeptala.

,,Sedm dní!‘‘ zaskřehotal něčí hlas ve sluchátku. Rosalie ztuhla ještě víc. Rosalie byla vystrašená, ale po 5ti sekundách jí přes obličej přelétla maska zlosti. To mě a Alici vyburcovalo k ohromnému výbuchu smíchu.

,,Hmm…Vtipné, miláčku!‘‘zavrčela do telefonu. Skoro ji nebylo slyšet, přes náš smích,ke kterému se přidala Tanya s Jasperem.

,,Teď se prosímtě vrať a pusť ten film! Někteří z nás to chtějí dokoukat!‘‘stále vrčela.

,,Ale no tak, miláčku,‘‘zvolal Emmett, který se hned objevil ve dveřích.,,...Přece se nebudeš zlobit!‘‘řekl a sedl si vedle ní na pohovku. Rosalie byla uražená, ale po chvíli se znovu stulila Emmettovi v náručí a film pokračoval, tentokrát už v klidu, až do konce…

* * *

,,Co si sakra myslíš, Edwarde?!‘‘začala na mě Alice ječet, jakmile mě zatáhla do lesa, daleko od domu, hned jak zkončil film.

,,O čem si mám co myslet?!‘‘vrátil jsem jí to. Byl jsem udivený, že po více jak čtyřech měsících na mě začala ,mluvit‘...

,,Já, já... Já ti chtěla odpustit!To já jsem navrhla Emmettovi, aby ti nabídl kouknout se na film, ale netušila jsem, že ten blbec řekne zrovna Tanye, aby za tebou došla a potom se dívala s námi... To, to... Ani nevíš, jak jsem zuřila!!‘‘začala znovu křičet a na nějakých místech jí přeskakoval hlas... Takže proto se na mě Alice při filmu pousmála ale hned, jakmile si všimla Tanyi, odvrátila hlavu…

,,Co proti ní máš?‘‘ zeptal jsem se.

,,Ty se ještě ptáš?!‘‘

,,Co proti ní mají Esme a Rosalie?! Od té doby, co vám přišel nějaký ten dopis... Já to nechápu, Alice!! Co je to s vámi?!‘‘

,,Ten dopis... Já...‘‘začala si v duchu překládat skoro celý japonský slovník.

,,ALICE!!!‘‘ zavrčel jsem na ní.

,,Nemůžu ti to říct!! ‚‘‘zaječela na mě.

,,Proč ne?! Byl snad od Charlieho, nebo od Volturiů, nebo od Belly?!‘‘začal jsem křičet a dělal si z ní srandu... Přece kromě Volturiů naši adresu nikdo neměl... A už vůbec ne Charlie a Bella... Alice se na mě podívala se zvláštním výrazem...

,,Zásah...‘‘Zamumlala po chvíli...

,,Cože?‘‘podívala se na mě a vykouzlila na své tváři takový výraz, jako kdyby mi něco zásadního unikalo.

,,Volturiovi to nebyli. Neměli by proč psát dopisy! Kdyby něco potřebovali, tak snad by se ukázali osobně,ne?! Charlie... Ten je na tebe naštvaný víc, než si myslíš a určitě by neposílal dopisy, takže kdo nám tu zbyl?!‘‘

,,Bella... ‘‘Vydechl jsem. Alice se svezla na zem, loktem se opřela o jeden pařez a mnula si spánky...

,,Ano...‘‘ Odpověděla tiše. V tu ránu jsem seděl vedle ní a vzal jí obličej do svých dlaní.

,,Alice, prosím, co psala?‘‘ptal jsem se naléhavě.

,,Promiň, Edwarde... Nemůžu ti to říct...‘‘zašeptala a smutně se na mě podívala. Nevěděl jsem, co mám dělat, takže jsem ji objal a tiše vzlykal jí do ramene. Ona se ke mně přitiskla a přidala se ke mně. Dlouho jsme tam takhle seděli v objetí a vzlykali bez slz... Byli jsme znovu bratr a sestra. Pořád mezi námi bylo to propojení, to pouto, co se nikdy nezoztrhne, ale občas se na neurčito zahalí do husté mlhy a není ho vidět... Pro tuto chvíli neexistovalo slov.  Tolik mi to chybělo... Ona mi tolik chyběla... Věděli jsme, na co ten druhý myslí. Jak říkám, byli jsme propojeni... Alice se pořád učila japonský slovník, jako kdyby neuměla japonsky skvěle už teď.

,,Nech toho, Alice…‘‘zašeptal jsem.

,,Neměla jsem ti to říkat...‘‘ Pronesla po chvíli.

,,Ne! Jsem rád, že vím, že ten dopis byl od Bells‘‘řekl jsem. Toto znovu mé úvahy vrátilo k dopisu. Najednou jsem vedle Alice neseděl a stál od ní několik metrů dál.

,,Tak takhle to je!‘‘ vykřikl jsem podrážděně a vyrazil pryč. Nechal jsem tam Alici sedět, s nic nechápajícím výrazem...

* * *

Seděl jsem na vrcholku jednoho kopce, z kterého byl nádherný výhled na město. Neustále jsem tomu nemohl uvěřit... Vážně Bella poslala Esme dopis, kde nevím co psala, ale třeba tam prosila Esme, aby se mnou nemluvila? Esme by to nevyburcovalo k tomu,aby se mnou nemluvila, ale musel to být nějaký závažný problém. Jak vím, Bella byla vždy dost přesvědčivá... Ale nečekal jsem, že se do její pasti chytí celá ženská populace Cullenů. Copak si myslela, že když pošle nějaký dopis, vzbouří proti mně moji rodinu a ti mě budou dávat za vinu-dělali to každý den, co chodím s Tanyou-že jsme kvůli mně odjeli z Forks a jí tam nechali?... Copak si tím vážně myslela, že když mě budou všechno tohle vyčítat, uvědomím si svou chybu(jako kdybych už si ji neuvědomoval), že se tam vrátím a odprosím ji a řeknu jí, že ji miluju? Měl jsem už tolikrát na mále, že jsem tam chtěl jet, ale teď... Pokud to je pravda, už nic mě k ní neváže a nikdy se nevrátím do toho zpropadeného, ale zároveň nejlepšího města, nesoucí název Forks... Vše naznačuje této teorii... Kdyby v tom dopisu o nic nešlo, přece by mi to netajili... Dokonce i když mi Alice řekla, že je to od Belly, ale neřekla, co v něm bylo, muselo tam být něco, co jsem nemohl vědět... Nějaký nápad, plán, něco... Pokud je to pravda, začnu už naplno žít nový život... S Tanyou... Klidně odsud odjedeme, ale toto mé Belle neodpustím... Byl jsem tak rozzuřený a rozladěný, že jsem si nevšiml, že si vedle mě sedla blonďatá upírka...

,,Jsi v pohodě?‘‘zeptala se mě.

,,Vypadám na to?!‘‘odsekl jsem jí. Mlčela...

,,Ach, promiň, Tanyo...‘‘řekl jsem rychle.Měl jsem neuvěřitelné nutkání ji políbit. To mě můj hněv vyburcoval až k tomuhle? Hladově jsem přitiskl své rty na její. Nejdříve mi ztuhla v náručí. Nikdy jsem to já neudělal...Vždy to byla ona, co mě políbila... Ale teď, potřeboval jsem zapomenout na tu podlost... Na Bellu... Odteď už jen já a Tanya... Nikdo víc... Ponořili jsme se spolu do hlubokého, dlouho nekončícího polibku...