Špatné stmívání

Autorka: Twilightgirl

6.

 Doufám, že mě Edward  zachrání a jestli ne. Tak je to v loji.

            Všechno se na mě událo až moc rychle. Jen jsem zaznamenala studené ruce jak mě svírají. Uff on  mě zachránil. Měla jsem trošku pochybnosti. Jestli tohle udělala pravá Bella za to co jsem večer dělala s Edwardem. Ale nakonec jsem uznala, že ten blbeček Tyler Crowley se vyseká i když tu není žádný led.  To všechno mi prolétlo hlavou pár sekund po nehodě. Sakra Tyler. Je přece pořezaný. Prudce otevřu oči. Edward se na mě dívá ustrašeně. Trošku se pousměju, dobře, začnu se řehtat jako pitomá. Za chvilku přestanu a začnu se tvářit vážně.

            ,, Ježiši Kriste, co Tyler? Tylere jsi v pořádku?” zařvala jsem s panikou.

,, Bello jsi v pořádku? Nestalo se ti nic a proč se zajímáš o toho.. toho.” vše zašeptal a ke konci se mu zlomil hlas.

,, Nic se nestalo, no vlastně Tyler bude pořezaný, tak bysme mu měli pomoct nee?” Řeknu a pokusím se dostat z jeho náruče.

,,Málem jsi zemřela.” Pořád  mě nechce pustit.

,, Joo, ale ty jsi mě zachránil, pamatuješ a teďka bych byla ráda kdyby jsi mě pustil.” Pohladím ho po tváři a usměji se na něho.

,, Ty to nechápeš, málem jsem tě viděl zemřít!” Jeho obličej byl až moc blízko.

,, Měli bychom opravdu pomoct Tylerovi.”  Koukám se všemi směry jen ne na Edwarda.

             Od té chvíle jsme byli zticha, protže jsme uslyšeli sirény. Podívala jsem se po chvíli do Edwardových oči. No na moc dlouho ne, jelikož se naše rty spojily v jeden něžný polibek. Já vím sem divná jindy bych si to vychutnala, ale zaprvé nejsem zvyklá na větší pozornost , což tady rozhodně byla a zadruhé, prostě v tom hraje roli ten sen.

            Už to bylo pár minut od příjezdu záchranky. Dokonce I Edward si to uvědomil a odtrhl se ode mě. Už jen odtáhli Tylerovo auto. Koukla jsem se na náklaďáček.

,, Sakra Charlie mě zabije, nebo budu dělat nějak zraněnou, aby se mě to netýkalo.” Dusila jsem se smíchy.

,, Já nevím co je tady k smíchu? Měla by jsi se bát, být v šoku, nebo něco, ale smát se?” Mračil se.

,, Promiň, ale  příjde mi to směšné, já už se fakt loučila se životem a čekala, že mě nezachráníš, no proč taky?”  To už na mě pokukoval Charlie.

            ,, Ahoj Charlie, jak ses měl?” Rozeběhla jsem se k němu se smíchem.

,, Bello, holčičko jsi v pořádku?” Starostlivě mě obejme.

,, Jasně Charlie docela brnkačka.” Lžu jako když tiskne, ale někdo holt musí být silný a když to nebyl Edward ani Charlie, tak to zbývá na mě.

,, Právě tě srazilo auto!” vykřikl Charlie nervózně.

,,Já vím, no vlastně ve skutečnosti se tam utvořila taková díra která stačila pro mě a Edwarda Cullena!” Řeknu logicky.

,, Edwarda Cullena?” zeptá se táta nelogicky.

,,  Jo jo bavili jsme se spolu o Biologii,  víš mi spolu sedíme (myslím na biologii) a já bych si ráda od něho půjčila sešit, no a jak jsme se o tom bavili, tak jsem si všimla, že mám píchlé kolo, pak jsem slyšela zaskřípění brzd, no a Edward mě namačkl na náklaďáček a tím mi zachránil život.

             Potom už mě nikdo nevyslíchal, ale za to mě převezli do nemocnice. I když mi nic nebylo. Ležela jsem v nemočniční posteli a organizovala útěk z nemocnice. Potom ke mě přivezli Tylera. Málem jsem ho uškrtila. Počkat já ho fakt škrtila. Zabránil mi v tom Carlisle s Edwardem. Což od nich bylo nefér. Dva upíři proti jednomu člověku.

            Byla jsem zpátky v posteli, v nemocniční. Carlisle se nade mnou skláněl. No koukal na mojí hlavu. Po chvili jsem to nevydrželal a zeptala se.

,, Můžu už jít domů, nebo mi budete ještě něco zjišťovat, když mi vůbec nic není!! Trošku rozlobená, měla jsem na to právo!

,, No nevíme přesně co se ti stalo s hlavou.” Odpověděl s úsměvěm Carlisle.

,, Já vám to PŘESNĚ řeknu. NIC MI NENÍ!!” Podrážděná už z té dezinfekce jsem odsekla.

,, Mám ti věřit nebo se mi někde venku sesypeš? Řekl už taky mrzutě Carlisle.

,, Pro začátek byste mi mohl věřit PANE EHM DOKTORE, pak bych mohla věřit i já vám!” Usměji se na něj. Já vím jsem mrcha první třídy.

            Nakonec mi důvěřoval a doktor Cullen mě propustil. Díky Bože. Potom jsem se Tylerovi omluvila, za to škrcení. Tak jsme si byli alespoň kvit. Rozloučila jsem se s nemočniční postelí a na dámských záchodkách jsem se převlékla do oblečení co mi přinesl Charlie. No musím říct, že zrovna moc dobrý vkus neměl. Poté co jsem se oblékla a upravila jsem vyšla na parkoviště a on  tam stál. ON. Můj krásný červený náklaďáček. On to přežil. Řekla jsem Charliemu, že domů dojedu v pohode sama, ať jede policejním autem.

            Tenhle den se chýlil ke konci. Byla jsem zklamaná, jsem se těšila do školy a ono nic. Místo toho tady sedím na mém náklaďáčku a předstírám, že si čtu. Ne že bych na někoho  číhala, ale jen chci přemýšlet. U Charlieho doma to půjde horkotěžko. Neuvědomila jsem si, že se stmívá a že ve tmě se číst nedá. Dál jsem jen tak seděla a už ani nepřemíšlela. Jen tak sama v klidu a v pohodě seděla, než mě vyrušila nějaká osoba která si ke mně přisedla.

            Otočila jsem hlavu a spatřila skřítka s rozčepířenými vlasy. Alice. Pomyslím si. Tak to je pěkné. Co říct snad nic. No co začala mluvit první ona.

,, Ty jsi Bella viď?” promluvila melodicky.

,, Jo jsem a ty jsi Alice. Těší mě.” řeknu tak trošku chladně.

,, Mám pár otázek.” Usmála se na mě.

,, Copak jsi to ve svých viděních neviděla? Zeptám se jedovatě. Po pravdě, už mě to unavuje.

,, Jak o tom víš? Zeptala se mě se zájmem.

,, Vím něco co ostatní ne.” Pošeptala jsem tak potichu, že by to normální člověk ani neslyšel, ale ona je upír takže mě  slyšela, ale neslyšeli mě ostatní a o to mi šlo. No jo prála jsem si být zajímavá.

,, Opravdu?” Pronese se zájmem.

,, Opravdu a teď jestli dovolíš tak už je pozdě. A Char.... můj táta mě čeká. Dobrou noc” řeknu.

            Seskočím z auta. Alice mmě následuje. Ještě do ticha trošičku hlasitěji pronesu: ,,Dobrou noc všem.” usměju se. Nasednu do auta a vyrazím směr domov. Uvidíme kam mě vítr zase zavlaje............................

                                                                 Pokračování příště