Špatné stmívání

Autorka: Twilightgirl

4.

V Emilině domě...

            No dobře dům je silné slovo, chata je lepší. Ale bylo to tu tak krásné, útulné, teplé, společenské, a tak anglické. Posadila jsem se do pohodlného křesla. Měla jsem co dělat abych náhodou neusla. No však víte. Minule, když jsem usla, tak jsem se ocitla tady. Až příště usnu tak budu někde ve středověku, nebo v pravěku, nebo dokonce v šedesátých letech néééé. Ble fuj nikdy. Já nikdy neusnu. Nikdy, nikdy, NIKDY!!!

            ,,Bello je ti něco, nechceš čaj, kafe, nebo něco jiného?“ ustaraně se posadila naproti mně.

,,Ne, Emily jenom jsem si vzpoměla, že musím zavolat tátovi a mimochodem nádhérný dům a to křeslo, prostě fantazie.“ s lehkým úsměvem na rtech jsem ho pohladila.

,,Oh dobře, nechtěla by jsi něco se mnou něco upéct?“ A už byla v kuchyni.

,,Fakt můžu? Máš tady požární spínač, nebo alespoň požární přístroj? Telefon do nemocnice a napsanou závěť? Jestli jooo tak ráda.“

,,No tak Bello, nikdo neumí tak špatně vařit.“ Smála se zvonivým smíchem, možná posledním jestli pozdře mé jídlo.

,, To by ses divila, že ano, ale jestli to chceš zkusit, já tě varovala!“ S temným úsměvem jsem šla pro mobil.

            Můj bože já upekla buchtu. A vypadá poživatelně. Ty joo, ale bojím se následků. Proti tomu bude Faraonova kletba jedno velké NIC. No dobře, nechala jsem se ukecat ještě k dortu. Sakra jak to Emily dělá, že vypadá tak, tak dobře. Za to já vypadám dobře, ta poleva na kalhotech, tričku, na KRKU a ve VLASECH. Kriste Pane, tak tohle jestli dostanu dolů, tak to dokážu všechno na světe. Ale všechno se tak nějak zvrtlo.....

            S Příchodem Sama Uleyho, byl mírně nervózní, když mě uviděl. No jasně je z něho vlkodlak - nováček!

Pozdravila jsem ho nesměle: ,,Ahoj, Já jsem Bella Swanová, přistěhovala jsem se do Forks za tátou. Znáš policejního ředitele Swana, že? A ví, že jsem tady, takže pokud mě zabiješ, tak by jsi  mohl jít do vězení, ale já pevně doufám, že zůstaneš jenom u toho mračení.“ vyděšeně zmateně jsem mlela.

,, Ty znáš pijavice.“ řekla naštvaně a trošičku se klepal.

,,ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!! Pijavice, kde? Kdo, kdy,  proč, jak??? Dělala jsem blbou uřvanou blondýnku.

,,Moc dobře víš, koho myslím. Cullenovi!“ už skoro řval.

,, Chodím s nimi do školy, pamatuješ, jsem z Forks a jsem tady proto, abych si to tu okoukla. A potkala jsem Emily. Tak jsme se skamarádily a bude lepší, když pojedu. Emily doufám, že se sejdeme někdy jinde. Mějte se hezky.“ a už jsem startovala auto.

            Přijížděla jsem na známou hranici. Uff nikdo tam nebyl. Nééé, zahlédla jsem stříbrné Volvo na lesní cestě. Asi je čas si promluvit. A nebo ne, nebo jet domů. Za Charliem. Hmm dobrý nápad. Jak to ale udělat. Zastavím těsně u hranic. Vylezu ven z auta a opřu se o něj.

            Buď v klidu, jsi pořád v bezpečí. Vycítili to a hned byli u hranic přede mnou. Super trapnější ticho jsem snad ani nezažila. Usměju se, chci je naštvat. To už nevydržím a rozřechtám se na celé kolo. Když už jsme u toho, chci jet domů a všechno jim povím zítra. Slibuju.

Po 10 minutách ustavičného smíchu

            Já vím vypadala jsem dost šíleně a divně, ale když to vezmete kolem a kolem. Upíři na mě čekají. UPÍŘI. Už je fakt pozdě. Tak jooo promluvím do ticha.

,,Můžu přes hranici nebo radši zůstat tady, joo a Edwarde měl by jsi přemýšlet o přelakování auta, abych ho příště neviděla.“ No dobře řekla jsem to schválně, protože vím, že je na své Volvo trošku  háklivý. 

            Povedlo se. Stali před hranicí. Vyrovnaní. Sakra oni to snad mají natrénované. Tak joo kde začít, třeba jim říct pravdu? Ne to určitě ne... řekla jsem zítra, tak zítra. Začínají mě bolet nohy. Tak tedy začnu já... ale ať ode mě nic nečekají...

,, Carlisle, Esme ráda vás poznávám... Jaspere, Emmette, Rosalie, Alice a Edwarde my už jsme měly potěšení se setkat ve škole. Alespoň já no co... dál jen to, že já jsem člověk a mám jisté potřeby a nerada bych na této straně spala v autě, radši bych spala v posteli doma na vaší straně.“ znuděně řeknu.

,, Odkuď znáš naše jména?“ Nevydrží Esme.

,,Jaak už jsem řekla jsem Člověk a chci spát, tak dobrou noc ehm vlastně dobrý  lov.“ a už nasedám do auta. A s mím údivem mě nechali odjed.

            Dojela jsem domů, vyložila jsem knihy, no trošku hlučněji než bylo možné. Věděla jsem, že mě Edward sleduje. Byla jsem trochu rozrušená. Tak jsem pronesla: ,, Nechtěla jsem být sama a spát a né, aby mě někdo sledoval!“ to už jsem byla mírně naštvaná. Něco jsem slyšela. Rychle jsem se obrátila a viděla JEHO. Trošku jsem se lekla... no dobře málem mi vyskočilo srdce.

,, Kruciš ty umíš ale vylekat, příště bych ocenila, kdybys byl přede mnou hmm.“ Nemohla jsem se na něj zlobit, zvlášť když se ke mně tisknul. Ano tisknu a měl takový pokřivený úsměv.

,, Za to co jsi řekla o mém autě tě budu děsit pořád! Jak víš o tom, že jsem up... že nejsem normální člověk... a hlavně jak jsi věděla, že jsem chtěl jet na Aljašku do DENALI.“ Byl zmatený, ale SEXY.

,,No víš já jsem vážně unavená, to víš těžký den, utéct vám s Alicinou schopností, skoro nemožné. Takže bych ocenila trošku trpělivosti, vždyť na to máš celou věčnost.” No dobře baví mě ho šokovat. Blbá Katka, blbá Katka, jsi špatná, Hej to studí. Podívám se nahoru. O néééé sněží, fuj hnusnej sníh.

,, Tak tedy dobrou noc.” Moc rychle to vzdychl, leda že by chtěl jít do mého pokoje.

,,Ano dobrou a byla bych ráda, kdybys dnes nechodil do mého pokoje PROSÍM.” Koukám do jeho překrásných medových očí.

,, Jak to víš? Že jsem chtěl jít k tobě do pokoje?” Odvětil překvapeně.

,, No řekněme, že umím předpovídat, jak se zachováš. A teď už opravdu dobrou jinak Charlie prosedí pohovku.” s nesmělým úsměvem mu povím. Ach Bože, jsme tak blízoučko.

,,Dobrou noc” Řekne ,,svůdně” zklamaně. Naše rty se přibližují. Ne to nesmím, ale zkuste přimět moje tělo, vlastně Bellino. Opatrně se do něho opřu a tím se od něho vzdálím. Pomalu odcházím. Naposledy se ohlédnu a zavřu dveře.

            ,,Ahoj Charlie, promiň, že jsem se zdržela, jsem unavená, tak tedy dobrou.” Jestli to řeknu ještě jednou, tak se zastřelim. Charlie nestačí nic namítnout, protože už jsem ve svém pokoji. Kouknu se na mobil. Hmm  super. Teprve půl deváté. No co zítra musím být fit, abych to všechno zvládla. Usínám. Cítím, jak se propadám do temných snů.

                                                                 Pokračování příště