Špatné stmívání

Autorka: Twilightgirl

3.

Potom jsem se rozhlédla po parkovišti. Nikdo tam nebyl až na....

            Až na Cullenovic rodinku. Celou. Stáli tam seřazení. První byl Carlisle, Esme, Rosalie, Emmett, Jasper, Alice a poslední o černý mercedes opřený Edward. Všichni chtěli vysvětlení, ale to jsem vůbec neměla v plánu. Co budu dělat, no zrovna všechno jim vysvětlovat nebudu. Spíš nevím jak. Přemýšlím, když utíkám ke svému náklaďáčku, Bellinu. Ono je to jedno hlavně, že mě to někam doveze.

            Což mě vede k otázce. Budou mě pronásledovat. Jestli ano, tak kam potom pojedu. K Charliemu? Ne, tam bych byla snadný cíl. Podařilo se mi doběhnout k autu. Po očku se na mě podívají. Zmateně. To už tam dávám rychlost a odjíždím.

            Kam pojedu? Seattle... Ne. Port Angeles... Ne, tam jsou ti úchyláci. Phoenix... Nevím kde tam bydlím. Policejní stanice.... Ne, budu vypadat jako blázen. La Push... Ne....

            La Push no jooo. Že mě to nenapadlo dřív. Vždyť tam jsou hranice. Upíři a vlkodlaci. Já jsem chytrá za tohle dostanu snad metál. Sakra Alice, vždyť ona to uvidí a zastaví mě.

            Zajedu nejdříve domů. Už jsem u odbočky domů. Hodím blinkr. Jedu rychle. V rámci možností. Jedu sotva 70 Km/hod. A náklaďáček se sype. Díky bohu skočili na to, začali též zpomalovat. Tohle je moje jediná možnost. Šlápnu na plyn.

            Nebo jim vše vysvětlit. Zítra. Nejdřív se musím připravit, co jim řeknu.

,, No já vlastně nejsem Bella Swanová.“ zní to jako pěkná kravina.

A nebo útok. ,,Vím, že jste upíři, ale nikomu  to neřeknu pokud se mě nebudete na nic vyptávat!“ Ano, to je ono. Já jsem chytrá. No jo přejdu na taktiku blondýnka (mrcha). He to už je stříbrný Volvo přede mnou a zamnou černý mercedes. Jsem v pasti.

            Né! Jsem už jen pár metrů od hranice. To snad dojedu. Kouknu se na tachometr. Jedu třicítkou. Oni mě naschvál zpomalují. Přejedu na druhý pruh silnice. A konečně zrychluji. Zrychluji na 80, to je snad rekord.

            Konečně všichni zastavili. Jsem za hranicí. Já to dokázala. Vibruje mi taška. Zastavím a vyndám mobil. Uff volá Charlie.

,, Ahoj Bello, jak ses  měla první den ve škole?“ Ptá se.

,, Jojo dobrý jde to, ale teď jedu prozkoumat okolí, do La Push tak přijedu trošku pozdě.“ Snažím se zakamuflovat útěk.

,,Tak se tedy měj a dávej na sebe pozor ano.“ Odvětí ustaraně.

,,Jasně Charlie nejsem přece malá. Tak se měj Páá.“ ukončím hovor.

            Hodím mobil na sedadlo. Ohlédnu se ve zpátečním zrcátku. Pořád tam jsou. Né, že by mě znervózňovali. Tak jo, vytáhnu učebnici Trigonometrie. Myslím, že mám času dost, abych se něco naučila.

Po dvou hodinách

            Znovu se ohlédnu a oni tam pořád čekají. To to nemůžou prostě vzdát!!! Ne, když jsou upíři. Co já tady budu dělat. Jsem našprtaná na měsíc dopředu. Budu přerovnávat, vím tohle mi není moc podobné, jsem chaotická bordelářka. Tak po půl hodince, už mám všechno srovnaný. Tak teď taška. Netrvalo mi to ani 10 minut a zase jsem se nudila. Už jsem tady dlouho. A oni tam pořád stojí.

            Mě se zrovna chce na malou. Mám hlad. Vypadám jako strašák do zelí. Tak bylo rozhodnuto. No co když už jsem jednou tady, tak proč rovnou nezajet do La Push. Tam budou mít obchody. Vypláznu na ně jazyk. Nastartuji auto a odjíždím od naštvaných Cullenů.

            Dojela jsem ,,konečně“ do La Push. Když jsem to viděla chtěla jsem jet někam ,,sakra“ jinam. Větší díru jsem neviděla, to i Forks bylo MĚSTO. Tak dobře, ale snad splachovací záchod tady najdu. Někde. Chci brečet. Musím se sebrat. Vpadnu do prvního obchodu, který uvidím. Jdu k prodavači a se šíleným úsměvem se ho zeptám: ,,Dobrý den, prosím vás, nemohla bych si tu dojít na záchod, na splachovací záchod.“

,, Ale joo děvče, tam vzadu.“ usměje se na mě... I když neměl minimálně polovinu zubů.

Rychle jsem šla ke dveřím. K hnusným zaprášeným dveřím. Na jedněch bylo W. Tak  jsem usoudila, že tam chybí C. Měla jsem pravdu.

Po 15 minutách

            Vrátím se ze záchodu a trošku i k světu. Rozhlédla jsem se po obchodě. V La Push mají  antikvariát a já jsem v něm! Alespoň tu mám co dělat. Nejmíň tři hodiny jsem byla v tom antikvariátu. Bavila jsem se s tím prodavačem. Nakonec jsem z něho dostala, že se jmenuje Peter White. Milý starší pán.

            Nakonec jsem vykoupila nejmíň tunu knížek. Štěstí, že mám náklaďáček. Naskládala jsem je tam s Peterem a slíbila, že se brzy vrátím. Bylo už po setmění, tak jsem zavolala Charliemu domů.. tak jsem se začala bavit se záznamníkem.

            Potom co jsem dotelefonovala jsem zjistila, že mám hlad. V La Push mají dokonce samožku nebo něco takového. Uvnitř toho měli celkem dost. Byla jsem ve svém živlu. Už jsem chtěla koupit jen nějakou sladkost. No a trošku jsem se srazila s Emily. No nevím kdo na tom byl hůř jestli já nebo ona, ale padli jsme si do oka. Jako by jsme se znaly odjakživa. Pozvala mě k sobě domů a já samozřejmě přijala...

                                                                   Pokračování příště