Spánek

Autorka: Dara

9.

Bella Swan:   

Utíkala jsem lesem. Neměla jsem žádnou potřebu lovit. Ani jsem neměla žízeň. Za celé ty dny. Bylo to divné, ale neřešila jsem to. Teď jsem potřebovala vyřešit svůj útěk. Vzala jsem si Danielův telefon  a začala vyťukávat číslo informací. Po chvilce čekání mi to zvedla jedna paní a přepojila mě na letiště ve Florencii. Tam jsem si zajednala jednu letenku do Ameriky. Letadlo mi letělo za hodinu. To stihnu…

Běžela jsem celou cestu. Ani jsem na sobě nedala znát žádné známky vyčerpání. A ani jsem je necítila. Doběhla jsem do Florencie kolem třetí. Narychlo jsem si ještě koupila nějaké lepší oblečení, aby mě pustili do letadla. Hned, jak jsem vstoupila do letištní haly, se na mě dívalo hodně lidí. Sice jsem nevěděla proč, ale nechtěla jsem to teď řešit. Šla jsem hned k pultu, kde jsem nahlásila svoje jméno a kde mi dali letenku. Letadlo mi letělo za pár minut, proto jsem šla k letadlu. Ukázala jsem jim svou letenku a letuška mi řekla, kam si mám sednout. Byla jsem tam mezi posledními. A i tam na mě několik lidí civělo. Měla jsem štěstí, mohla jsem sedět u okýnka. Vedle mě seděl starší pán. Bohužel, jak mají starší lidé ve zvyku, hned si se mnou začal povídat.

,,Dobrý den, slečno. Já jsem Lukas June‘‘ představil se.

,,Dobrý ,Lukasi. Já jsem Isabella Swan‘‘ řekla jsem mu.

,,Promiňte, jestli vás ruším, ale rád bych vás varoval, že já jsem velice hyperaktivní. Beru na to několik prášků denně, ale pořád to nezabírá‘‘ řekl. No bezva.. Sedím vedle hyperaktivního dědy. Ale to snad přežiju..

Bohužel, mi ten děda nedal pokoj. Pořád něco žvanil. Když už byla noc, vypadalo to, že už konečně usne. Ale k mé smůle kolem procházela letuška a ptala se každého, jestli nechce polštářek. K mé smůle se děda probudil a všechno začalo nanovo. Když jsme ráno konečně přistáli na letišti v Seattlu, pršelo. Vyběhla jsem ven z letiště a užívala si ten pocit deště ve vlasech. Hned jsem zamířila směrem k Forks.

Běžela jsem lesem. Už jsem cítila. Cítila jsem svého Edwarda. Ale.. Ještě jednoho upíra, kterého jsem neznala. Běžela jsem asi ještě kilometr, než jsem ho uviděla. Stála jsem asi 200 metrů od něho. Seděl na zemi. Měl hlavu v dlaních. Nad ním se skláněla jedna zlatovlasá upírka. A konejšila ho.. Jak je vidět, nezareagovali na to, že jsem tam. Možná, že mě ani neucítili.

,,Bello!‘‘ zvolal něčí hlas nedaleko ode mě. Byla to Alice. Během chvilky už byla u mě a objímala mě.

,,Ahoj, Alice. Tak strašně ráda tě vidím!‘‘ řekla jsem jí a objímala jí taky. To už si nás Edward a ta upírka všimli. Edward jakoby znovu ožil. Během chvilky stál u mě. Zastavil se asi metr ode mě a pozoroval mě.. Váhal..

,,Edwarde..‘‘ řekla jsem a vrhla se mu kolem krku.. Pode mnou socha ožila. Objal mě také. Nejdřív lehce, protože byl zvyklý na to, že jsem byla člověk. Později si to ale uvědomil a přitiskl si mě blíž. Doslova mě mačkal..

,,Bello..‘‘ vydal ze sebe jenom..

,,Miluju tě, Edwarde. Už tě nechci ztratit. Prosím promiň jak jsem se tam chovala. Já.. já jsem musela dělat že tě neznám, já..‘‘ chtěla jsem pokračovat než mě přerušil polibkem.. Stáli jsme tam, v lese.. a byli jsme rádi, že jsme zase spolu. Byli jsme v neustálém a nekonečném objetí.

,,Ehm.. Bello, tohle je Mary‘‘ řekl a ukázal směrem k upírce, kterou jsem neznala.

,,Mary je moje a Carlisleova přítelkyně. Byla s námi chvíli po mé přeměně. Potom se ale zamilovala do Petera a odešla od nás‘‘ řekl po chvilce.

,,Ahoj. Moc ráda tě konečně poznávám, Bello.‘‘ řekla mi a napřáhla ke mně ruku.

,,Já tebe taky‘‘ řekla jsem jí na to. Byla opravdu hezká. Sice se nedala srovnávat s Rosalií, ale líbila se mi. A byla i milá.

,,No, Edwarde. Ráda jsem tě zase viděla. Nevěděla jsem, že bydlíte tady a že je vás tolik. Nečekala bych, že když tudy s Peterem procházíme, že narazíme na vás.. Ale už budeme pokračovat. Mějte se tu. Hezkou svatbu!!!!‘‘ popřála nám a odběhla. My jsme tam jenom stáli a mávali jí.

,,Tak jdeme!!‘‘ zvolala Alice.

,,Kam??‘‘ ptali jsme se otráveně.

,,Chystat se na svatbu, zapomněli jste?? Zítra se berete!!‘‘ zvolala nadšeně a strkala nás směrem k domu.

,,Počkej, Alice. Musím si zavolat.‘‘ řekla jsem jí.

,,Dobře, ale potom přijďte..‘‘ usmála se a běžela do domu. Určitě jim říct, že jsem se vrátila.

,,Komu budeš volat?‘‘ ptal se mě Edward.

,,Musím zavolat Danielovi a dát nám pár dní klidu.‘‘ řekla jsem.

,,Edwarde, prosím, neber si to k srdci, co mu teď budu říkat. Já jsem jen předstírala ztrátu paměti a aby bylo moje divadýlko dokonalé, musela jsem mu nalhávat, že ho miluju. Ve skutečnosti ale miluju tebe..‘‘ řekla jsem, vlípla mu letmý polibek a volala do Itálie. Po krátkém pípnutí to zvedl Daniel.

,,Bello?? Lásko, kde jsi??‘‘ ptal se.

,,Oh, Danieli, já vůbec nevím. Zabloudila jsem. Prosím, najdi mě..‘‘ řekla jsem.

,,Neboj, najdu, ale kde přibližně jsi??‘‘ ptal se..

Netuším. Jsem v nějakém lese. Přeběhla jsem několik měst, ale v tom posledním mluvili nějak jinak.. Myslím, že francouzsky..‘‘ řekla jsem mu. Chtěla jsem mu dát falešnou stopu.

,,O bože, Bello. Ty jsi se snad zaloudala do Francie.. A já už myslel, že jsi utekla za Edwardem..‘‘ řekl mi..

,,Za kým???‘‘ dělala jsem hloupou.

,,Ne, nech to plavat.. Jdu si pro tebe.. Miluju tě..‘‘ řekl.

,,Já vím, budu čekat.‘‘ řekla jsem a zavěsila a otočila se k Edwardovi..

,,Dovedla jsem ho na falešnou stopu‘‘ řekla jsem a usmála se.

,,Šikulka..‘‘ pochválil mě a rozcuchal mi vlasy..

,,Víš, Bello, že jsi mnohem mnohem nádhernější než dřív‘‘ řekl a rukou mi sjel od ušního boltce až pod bradu a zvedl mi obličej vzhůru.

,,Vážně??‘‘ řekla jsem a smála se jako sluníčko.

,,To si piš..‘‘ řekl a ponořili jsme se do dalšího hlubokého polibku…