Spánek

Autorka: Dara

8.

Edward Cullen:  

Byla neskutečně krásná. Hezčí než dřív. Dokonce už se mohla srovnávat s Rosalií. Ale pro mě už se s ní mohla srovnávat dřív. Byla to moje bohyně. Moje Kalypsó.

,,Bello?‘‘ vypustil jsem ze sebe. Pátral jsem jí v očích. Co to tam bylo? Nerozhodnost?Strach? Bolest?

,,Pane? Kdo jste?‘‘ řekla. Bylo vidět, že jí tyto slova bolela. To ne! Oni jí přece jen zbavili paměti! Sesypal jsem se. Rozběhla se ke mně. Že by přece? Ale když byla krok ode mě, zarazila se. Klekla si ke mně.

,,Pane? Je vám něco?‘‘ ptala se. Nezmohl jsem se na slovo. Jen jsem hleděl do těch jejích očí. Jak to, že byly hnědé, jako je měla dřív?

,,Odvedu ho na ošetřovnu‘‘ nabídla se. Ano!

,,Ne, je to upír, přežije to‘‘ řekl na to Aro. Jak já ho v té chvíli nenáviděl.. Ale v této místnosti byl upír, kterého jsem nenáviděl ještě víc.. Daniel..

,,Bello, jdi ven‘‘ řekl Aro. NE!!

,,Já nikam nejdu!‘‘ řekla na to. Paličatá jako vždycky..

,,Felixi..‘‘ řekl pak Aro. Už bylo jasné, že ji teď asi vidím naposled. Musel jsem se na ní dívat. Když šla kolem, zahleděl jsem se jí do očí. Ale to, co jsem tam viděl mě vyděsilo.. Láska? Proč by tedy předstírala, že mě nezná?

,,Tak!..‘‘ zvolal Aro, když Bella s Felixem zmizeli ve dveřích. Ani jsem si nevšiml, že stojím. Ale Alice mě podpírala, takže mě asi zvedla ona.

,,Díky, sestřičko‘‘ zašeptal jsem.

,,Nemáš za co‘‘ řekla mi na to.

,,Carlisle, moc rád tě vidím..‘‘ řekl Aro. Carlisle jen přikývl.

,,Jak jste viděli, Bella si vás nepamatuje..‘‘ řekl Aro. Neudržel jsem se a vystartoval. Zaútočil jsem na něho.

,,Ty jeden starý upíre!...‘‘ chtěl jsem pokračovat, než mě zarazil Emmett, který mě chytl a nedovolil mi pokračovat.

,,Edwarde, klid.. My jsme jí nezbavili paměti! Přišla o ní při přeměně!‘‘ řekl.

,,Jo? A copak jste jí napovídali za pohádku?‘‘ ptal jsem se kysele.

,,To tě nemusí zajímat. Důležité je, že už si na tebe a na celou tvou rodinu nepamatuje.. Za dva týdny si bude brát Daniela.‘‘ Cože? Opět jsem se ocitl na zemi.

,,Takže, jak vidíš. Nemáš už tady co na práci. Nechtěj jí to dělat ještě těžší. Prosím, vraťte se do Forks..‘‘ řekl nám.

,,Ne!‘‘ zaprotestovala Alice. ,,Přijeli jsme si pro Bellu a taky si jí odvezeme!‘‘ nedala se.

,,Alice. Bella se dnes stala upírem. Je vidět, že je tady šťastná. Dneska už ji dokonce Daniel políbil..‘‘ řekl jí na to. Na to už nikdo žádný argument neměl..

,,Edwarde, Alice.. Možná bude lepší, když odjedeme..‘‘ pronesl Carlisle.

,,NE!‘‘ zaprotestovali jsme oba navzájem.

,,No tak.. Pojďte..‘‘ řekl Carlisle. Jen jsem zakroutil hlavou. To už se vedle mě ocitlo několik Volturiů a vynášeli mě a Alici z hradu. Zbytek mé rodiny šel se sklopenými hlavami za námi..

,,Carlisle, já tady zůstanu! Dostanu Bellu zpátky!‘‘ řekl jsem.

,,Ne, Edwarde. Pojedeme domů. Tady už nic nevzmůžeš. Slyšel jsi Ara, je jí tady dobře. Jestli ji opravdu miluješ, nech ji, ať je šťastná. Pamatuješ na tu smsku.. Psala, že jestli paměť neztratí, uteče. Myslím, že to jen předváděla. Viděl jsi ji ne? Složil ses, hned k tobě běžela. A ten způsob jakým se na tebe dívala.. Pojeď, Edwarde..‘‘ řekl. A musel jsem mu dát za pravdu. Pak už jsem jenom kývl..

Sedl jsem si na zadní sedadlo k Alici a Jasperovi.. Nechtěl jsem ani uvěřit tomu, že ji tady nechávám. A už vůbec jsem se nechtěl smířit s myšlenkou, že by měla mít svatbu s Danielem. Za tři týdny jsme se měli brát. Hrál jsem si se snubním prstýnkem celou cestu do Florencie. Hned potom jsme nasedli do letadla, které nás odvezlo domů.. Do Forks..

Bella Swan (O 4 dny později):

Chovali se tu ke mně opravdu mile. Dokonce už mě pustili samotnou do města. Jen jsem musela počkat, až mi povolí jít za hradby Volterry. Jediné, co mi přišlo divné bylo, že jsem ještě za tu dobu, co jsem upír nebyla na lovu. Ale to mi bylo fuk.. Ale v tom tkvěl můj nápad.. Zrovna jsem ležela vedle Daniela na posteli. On měl svou paži pod mou hlavou.

,,Danieli?‘‘ zeptala jsem se..

,,Hmmm‘‘ odpověděl a usmál se na mě.

,,Víš, za tu dobu, co jsem upír jsem ještě nelovila. A slyšela jsem, že se dá lovit i zvířecí krev.. A mě se nechce zabíjet lidi. Mohla bych jít do lesa na lov? Sama? Jen kousek, za hradby.. Prosím..‘‘ řekla jsem a usmála se na něj. Abych ho ještě lépe přinutila, políbila jsem ho. Za ty čtyři dny už mi to nevadilo. Už mi nepřipadal tak hrozný. Už mi přišel jako moc hezký, milý kluk. Líbil se mi..

,,No.. Já nevím..‘‘ řekl mi na to..

,,Miláčku.. Prosím..‘‘ řekla jsem. I na tohle už jsem si zvykla.

,,No.. Dobře.. A kdy?‘‘ ptal se..

,,Za chvilku..‘‘ řekla jsem..

,,Už? To si tě ani pořádně neužiju..‘‘ řekl a začal se na mě zubit.. I já se usmála.. Věděla jsem, že tohle je asi naposledy, co ho vidím tady, ve Volterře, a proto jsem ho chtěla naposledy políbit. Jemu se to očividně líbilo, a tak mi své polibky oplácel. Nevím, co se to se mnou stalo, ale začala jsem mu je oplácet taky. Zamotala jsem mu své prsty do vlasů a tiskla ho stále víc ke mně. Z nevinného polibku se ve zlomku sekundy stal vášnivý, nekonečný polibek. Potom sám přestal..

Usmál se na mě a řekl mi..

,,Tak už běž. Ať už tě mám zpátky!! Budou ti stačit čtyři hodiny?‘‘

,,To víš že jo..‘‘ řekla jsem a usmála se.

Poslal mi vzdušný polibek.. ,,Miluju tě.. řekl mi ještě.

,,Já tebe..‘‘ řekla jsem a šla jsem k němu dát mu ještě jeden,poslední letmý polibek.

,,Tu máš.. Vem si můj mobil.. kdyby něco..‘‘ řekl a podával mi ho. Jen jsem se usmála a už jsem utíkala ze dveří..