Spánek

Autorka: Dara

6.

Bella Swan:

Ty tři dny byly strašné. Svíjela jsem se v bolestech, křičela, plakala,.. Ale pořád u mě byl Daniel. Dala bych nevím co za to, aby tu se mnou byl Edward. Copak na mě už zapomněl?Proč se tu neobjevil? Nebo.. Ho ke mně nechtějí pustit.. Když bolest konečně ustupovala a já mohla začít normálně myslet, chtěla jsem mít ještě chvíli pro sebe, a tak jsem simulovala bolest a přitom jsem přemýšlela o Edwardovi. A hlavně o tom, jestli mám tu schopnost, jak tvrdil Carlisle. Když už mě to moc nebavilo simulovat, vstoupil do dveří Aro.

,,Jak jí je?‘‘ zeptal se Daniela.

,,Nevím, ještě pořád má bolesti, ale myslím, že už to nebude dlouho trvat.‘‘ řekl mu na to a začal mě hladit po čele.

,,Clara už je připravená. Až se probere, můžeme jí hned zavést ke Claře a ta jí zbaví paměti.‘‘

,,Dobře‘‘ přitakal Daniel.

,,Pokud…‘‘ pokračoval Aro.

,,Pokud co?‘‘ přerušil ho Daniel. Mluvili rychle, ale díky tomu, že už jsem upír jsem jim hodně dobře rozuměla.

,,Ehm.. Edward Cullen už je dva dny ve Volterře. Chce se dostat do hradu, ale naši strážní ho sem zatím nevpustili. Chvíli už se zchylovalo k bitvě. Pokud mu jí nechceš vrátit. Přece jen, on se jí nevzdá bez boje‘‘ řekl Aro.

,,Ne! Je moje a bude moje! Jestli chce boj, má ho mít!‘‘ řekl Daniel. To už jsem chtěla otevřít oči, ale něco mi říkalo, že rozhovor ještě bude pokračovat.

,,Ale taky je možnost, že by ztratila paměť při přeměně. To bychom ušetřili Clařinu práci.‘‘ řekl Aro.

,,Ano, je to možné‘‘ řekl Daniel.. Pak bylo chvíli ticho.

,,No, půjdu. Až se probere, zavolej mě.‘‘ řekl Aro a já už slyšela jen bouchnutí dveřmi.

Chvíli jsem opět přemýšlela.. A přišla jsem na tu nejúžasnější věc! Říkali, že jsem mohla ztratit paměť při přeměně nebo ne? A já ji neztratila!! No to je bomba! Můžu to předstírat! A žádnou paměť mi mazat nebudou! Ano, ano, ANO!!!! Teď nadešel čas, abych se probrala. Přestala jsem sebou cukat a mihotala jsem očima.

,,Bello?‘‘ řekl hned Daniel a přisedl si ještě blíž. Teď nadchází moje divadýlko. Otevřela jsem oči dokořán. Dělala jsem něco jako, že jsem se lekla a přesunula jsem se na kraj postele do rohu a objala si kolena pažemi.

,,Kdo jsi?‘‘ ptala jsem se.

,,Daniel. Tvůj snoubenec. Pamatuješ si na mě?‘‘ cukla jsem sebou. Snoubenec? Ten si nějak věří..

,,Ne‘‘ řekla jsem hned. To už se ve dveřích objevil Aro.

,,Tak co?‘‘ ptal se hned Daniela. Dělala jsem, že se vyděšeně dívám, kdo to je.

,,Ztratila paměť.‘‘ řekla Daniel a vítězně se usmál.

,,Vážně?‘‘ řekl údivně Aro a přešel blíž ke mně.

,,Ahoj, Bello‘‘ pozdravil mě.

,,Dobrý den. Kdo jste?‘‘ ptala jsem se hned.

,,Aro Volturi. Daniel je můj.. syn. Zřejmě jsi při přeměně ztratila paměť. Je na čase, abych ti všechno vysvětlil.‘‘ řekl mi a čekal na mou reakci. Nic jsem na sobě nedala znát.

,,Víš, Bello. Tak od začátku.. Narodila ses tady, ve Velterře. Tvá matka zemřela krátce po porodu a tvůj otec když ti bylo patnáct‘‘ řekl. Cože?! No to si dělá srandu ne? Větší blbost jsem v životě neslyšela!!

,,A kolik mi je teď?‘‘ ptala jsem se.

,,Osmnáct‘‘ řekl. Přikývla jsem.

,,Tak tedy. Když tvůj otec zemřel, našel tě Daniel. Byla jsi zdrcená. Daniel tě zavedl k nám, do našeho hradu. Netrvalo dlouho a oba jste se do sebe zamilovali. Chodili jste spolu tři roky. Potom tě Daniel požádal o ruku a ty jsi souhlasila‘‘ řekl a usmál se na mě. Pche.. To určitě! Pohádka pro malý děti!!

,,A pak?¨ dělala jsem ze sebe strašně zvědavou.

,,No, víš, Bello. My nejsme normální lidé.‘‘ řekl. Vykulila jsem oči. V duchu jsem se sama sobě musela zasmát. Takový divadýlko..

,,My jsme upíři.‘‘ naschvál jsem otevřela pusu údivem.

,,Ano, ty jsi chodila s Danielem, když jsi byla člověk a on upír. Ty jsi se strašně chtěla stát upírem, a proto tě před třemi dny Daniel kousl, aby tě přeměnil. A jak vidíš nyní, jsi jako my. Jsi upír. Nádherné stvoření.‘‘ Pořád jsem na něj zírala jako idiot.

,,Tak. A nyní víš všechno.‘‘ řekl. Já jsem se jen usmála.

,,No, nechám vás o samotě, děti.‘‘ řekl a odešel.

Hned jak zavřel dveře, Daniel už byl u mě a objímal mě.

,,Bello, jsem tak rád, že jsi v pořádku.‘‘ řekl. Jen jsem se na něj smála jako sluníčko.

Hned potom mě chtěl políbit. Poznala jsem to díky tomu, že se mi pořád díval do očí a jednou rukou mě držel pod bradou a začal se přibližovat. Můj bože ne!! Ale co je mi to platné, musím. Musím tohle divadlo dovést do konce. Už jsem měla úžasný plán, a proto jsem tohle musela udělat. Musela jsem se nechat políbit, i když jsem měla v hlavě pořád jenom Edwarda. Když už naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe, zašeptal něco, čemu jsem nechtěla věřit. Nechtěla jsem to ani slyšet.

,,Miluju tě, Bello‘‘ řekl a chtěl prolomit tu poslední vzdálenost mezi našimi rty. Trochu jsem ucukla.

,,Neboj.. Já nekoušu‘‘ řekl a natiskl své rty na mé.

Chtě nechtě jsem musela udělat souhru svými rty s jeho. Nejdřív mě líbal opatrně, potom začínal být naléhavější. Vstrčil mi jazyk do úst a líbal mě čím dál tím víc vášnivěji. Začal mě pomalu pokládat na postel. Ne!! Prosím ne!! Křičela jsem v duchu. Potom se k mému štěstí ozvala hrozná rána. Daniel ztuhl a odtáhl svůj obličej.

,,Co to bylo?‘‘ zeptala jsem se.

,,Nevím. Pojď, půjdeme za Arem a zjistíme to.‘‘ pobídl mě a natáhl mi svou ruku. Podala jsem mu svou a usmála se na něj. Tohle divadýlko se mi přestávalo líbit. Jak tohle můžu Edwardovi dělat? Vím jistě, že kdybych mohla brečet, tak se tady rozbrečím.

Daniel mě táhl chodbami až do trůnního sálu.

,,Aro, co to bylo?‘‘ ptal se Daniel, když jsme došli před trůny.

,,Edward Cullen a jeho rodina. Prolomili hradby. Jsou na cestě sem‘‘. řekl. Daniel vedle mě ztuhl. Já taky, ale nedala jsem to najevo.

,,Kdo je to??‘‘ ptala jsem se Daniela.

,,Ne, nikdo, lásko.‘‘ řekl.

,,Danieli, když si na něj nepamatuje, není důvod, abyste odcházeli. Můžete tu zůstat. Bude snažší mu to vysvětlit. Třeba odejde dobrovolně.‘‘ pronesl Marcus. Daniel přikývl a vedl nás vedle Arova trůnu.

Postavili jsme se tam a jen jsem se snažila rozkoukat, už se otvíraly dveře a v nich celá moje armáda statečných. V čele s mojí láskou..