Spánek

Autorka: Dara

4.

Edward Cullen:

Právě jsme procházeli letištními halami Florencie s naším ,,italským špehujícím přítelem‘‘ za zády. Celý plán jsme měli dokonale promyšlený. Šli jsme směrem k výtahu. Naštěstí byl dostatečně veliký a byl pro 8 osob. To se nám hodilo. Nastoupili jsme do výtahu a s námi i ten chlápek. Věděli jsme, že je to on. Byl starší, podsaditý.. Spíš bručoun.. Já jsem si stoupl co nejblíže k tlačítkům a zmáčkl jsem tlačítko do přízemí. Naštěstí tam měli i tlačítko pozastavení. Svou upíří rychlostí, aby si toho ten bručoun nevšiml, jsem ho zmáčkl. Výtah se škubnutím zastavil. Všichni jsme předstírali zděšení a paniku. Potom jsme si dokonce zahráli divadýlko ,,volání o pomoc‘‘. Po chvíli přišel na řadu Carlisle se svým divadýlkem.

,,To je strašné s těmihle výtahy. Tohle už se mi dnes stalo podruhé!‘‘ stěžoval si směrem k tomu chlápkovi.

,,Vskutku, strašné‘‘ souhlasil.

,,Oh.. Promiňte.. Mé jméno je Carlisle Cullen. A toto je má rodina‘‘ představil se Carlisle a napřáhl směrem k chlápkovi ruku.

,,Philip Morgan‘‘ odpověděl Philip a podal Carlisleovi ruku.

,,Kam cestujete, Philipe?‘‘ ptal se Carlisle.

,,Do Volterry.. A vy?‘‘

,,To je ale náhoda. My také‘‘ zasmál se Carlisle. Philip se k němu přidal. Schválně jak se bude smát za chvíli. Pomyslil jsem si. Poté jsme se všichni začali představovat a podávat Philipovi ruce. Emmett šel jako poslední a stiskl Philipovi ruku. Víc než normálně.

,,AU! Mladíku, to bolí‘‘ stěžoval si Philip.

,,Vážně? To mě mrzí.. Ale tohle bylo nic oproti tomu, co vás teď čeká!‘‘ řekl mu Emmett a začal se smát. Poté se začal tajemně usmívat a my všichni s ním. Philip zřejmě pochopil, že víme kdo je, protože se mu začaly třást kolena.

,,Tak, Philipe‘‘ vzal jsem si slovo já.. ,,Teď nám hezky povíte kdo vás najal a co mají Volturiovi v plánu!‘‘ řekl jsem mu.

,,Najal mě Daniel Volturi. Slíbili mi neuvěřitelnou sumu peněz, o kterých jsem si mohl nechat jen snít. Chtěli, abych špehoval zřejmě vaší dívku a vás‘‘ řekl a díval se přitom na mě.

,,No a dál?‘‘ naléhal jsem.

,,Jejich  skutečný plán znáte. Jen nevíte, že jeli jednou z nejrychlejších lodí světa. Zřejmě už jsou někde v Itálii a míří do Volterry. Předpokládali, že vaše ,,sestra‘‘ uvidí to co viděla a předpokládali, že pojedete někam k přístavu a tam je budete chtít zastavit. Tím by získali čas aby ji přeměnili a zbavili paměti. To je vše, jinak všechno víte.‘‘ dokončil svou řeč. Zřejmě nebylo co dodat dál a tak jsem stiskl tlačítko abychom jsme se opět rozjeli. Když už se skoro otvíraly dveře výtahu, Philipovi zazvonil mobil. Díky našemu dobře vyvinutému sluchu jsme slyšeli, kdo volá, ale neslyšeli jsme, co chtěl. Byl to Daniel..

Bella Swan:

Byli jsme před tím kopcem do onoho upířího města. Volterry. Jeli jsme samozřejmě kradeným autem. Celá cesta byla tichá, sem tam se mě Daniel zeptal, jestli nechci něco k jídlu, ale jinak nic. Když jsme dojeli k bráně, hned nás vpustili dovnitř, protože očividně věděli o koho se jedná. Zajeli jsme na parkoviště a Daniel mi řekl.

,,Ještě seď, potřebuju si zavolat.. Chceš abych byl tady nebo mám jít ven?‘‘ ptal se.

,,Mě je to jedno, klidně buď tady‘‘ řekla jsem mu a usmála se. Chtěla jsem být.. hodná. Udělat mu pár falešných nadějí. To zafungovalo. Ohromeně na mě chvíli koukal. To je možná špatné slovo.. Spíš zíral.. Asi po minutě se vzpamatoval a začal vyťukávat číslo do mobilu.

,,Philipe? Jak to pokračuje?‘‘ ptal se, jakmile mu to dotyčný zvedl..

,,Oni jsou u tebe viď?‘‘ řekl frustrovaným hlasem.

,,Doufám, že jsi jim nic neřekl!‘‘ řekl rozzlobeně po malé odmlce.

,,Cože?! No to si vypiješ! Tak hele, teď jsme ve Volterře. Jestli si to chceš trochu vyžehlit, řekni jim, že jsme teprve přijeli do přístavu a že jedeme do Pisy. Jasný?!‘‘ rozkřikl se na něj. Po malé odmlce kývl..

,,Zatím‘‘ řekl a otočil se na mě.

,,Kdo to byl?‘‘ ptala jsem se.. Ale myslela jsme si, že vím kdo to byl. Možná ten špeh. Očividně ho našli Cullenovi. Chtějí je asi navést na falešnou stopu… Kruci!

,,Nikdo‘‘ odpověděl s úsměvem.

,,Půjdeme?‘‘ řekl hned a vystupoval z auta. Ve vteřině byl u mě a otvíral mi dveře. Kéž by tohle teď dělal někdo jiný. Láska mého života.. Vystoupila jsem a šla vedle něho. On mi dal ruku na kříž a vedl mě. Nějako si troufal.. Ale musela jsem tomu nechat volný průběh, i když se mi to nelíbilo.. Šli jsme opět kolem té fontány. Tolik vzpomínek.. Šli jsme přesně tou cestou, kterou jsem běžela, když jsem přijela zachránit Edwarda. Po chvíli jsme šli kolem chrámu Palazzo dei Priori. Daniel nás dovlekl opět k té samé díře v zemi, jako nás předtím dovlekla Jane. Daniel mě vzal do náruče a skočil. Očividně se mu líbilo, nést mě v náruči, protože mě tak už nesl celou cestu opět až k těm kovovým dveřím přijímacího sálu. Tam mě konečně postavil a vzal za kliku. Vešel jako první a táhl mě za sebou.

,,Danieli!‘‘ rozkřikl se Aro a v sekundě stál u nás a objímal ho. Dal mu potom také dvě políbení na víčka.

,,Bello, tak rád tě zase vidím!‘‘ řekl a podal mi ruku.

,,Kéž bych tohle mohla říct také, Aro. Možná, že za jiných okolností bych to řekla, ale zrovna za této.. No.. Dobrý den, Aro‘‘ řekla jsem mu a chytla ho za ruku. Vypadalo to, že se opět snažil vyzkoušet svoji schopnost, ale očividně mu to nešlo, protože potom zakroutil hlavou a řekl.

,,Pořád to nejde‘‘ řekl a usmál se, až mu byli vidět zuby. Já mu úsměv kysele oplatila.

,,Tak, Bello, víš proč jsi tady?‘‘ ptal se… Ano vím!..

,,Ne..‘‘ zalhala jsem, chtěla jsem vědět, jakou pohádku si na mě vymyslí.

,, No.. Bello, jak víš, Edward tě měl proměnit..‘‘ začal svou řeč Aro.

,,Kdybyste přijeli o měsíc později, už bych byla jako vy!‘‘ skočila jsem mu do řeči.

,,To je možné.. Ale nejsi. Proto tě proměníme my.‘‘ řekl.

,,Proč?‘‘ ptala jsem se.

,,Žádný člověk nemá znát pravdu, Bello..‘‘ řekl mi na to.

,,A co ta Gianna? Ona je člověk!‘‘ řekla jsme mu na oplátku.

,,Není, zrovna teď se už druhý den svíjí v bolestech ve svém pokoji.‘‘ řekl a usmál se vítězným úsměvěm. Věděl, že na tohle žádný argument mít nebudu.

,,Aha‘‘ řekla jsem na to. Opravdu nevím, co jiného bych řekla. Jeho úsměv se ještě protáhl.

,,Takže, teď tě Daniel dovede do tvého pokoje, kde se připravíš a potom tě přemění.‘‘ řekl.

,,Proč by to nemohl udělat někdo z mé rodiny? Klidně i tady před vámi.‘‘ řekla jsem mu na to.

,,A proč by to nemohl udělat někdo z mé rodiny?‘‘ řekl mi.

,,Edward mi to slíbil. On své slovo drží. Pokud vím, už je na cestě sem a do dvou dnů bude tady! Můžeme počkat na něj!‘‘ řekla jsem mu. Nebylo zrovna dobré, hádat se s ,,králem‘‘.

,,Tak dost! Edward má smůlu! Přemění tě Daniel a hotovo! Už se o tom nehodlám bavit!‘‘ řekl mi klidným, ale trochu výhružným hlasem. Tím debatu ukončil..

Šla jsem jako na popravu. A taky že ano. Dalo se tomu říct poprava. Můj pokoj byl ještě větší než můj, ale na Edwardův pokoj neměl. Byla tam i postel s nebesy. Všechno bylo sladěné dozlatova.

,,Líbí?‘‘ zeptal se Daniel, který se opíral o rám dveří.

,,Ano, ale k čemu to? Přece si nemyslíte, že tu s vámi potom zůstanu‘‘ řekla jsem mu a jemu přes tvář přeběhla tvrdá maska. Po chvíli se zklidnil, ale hněv měl v očích pořád.

,,Nechám tě chvíli oddechnout si, za deset minut přijdu.‘‘ řekl mi a nechal mou otázku být.

,,Kdybys něco chtěla, jsem hned vedle.‘‘ řekl, když zavíral dveře.

Flákla jsem sebou na postel a začala tiše vzlykat. Takhle zbytečně přijít o život.. A ještě cizí rukou.. O pardon.. Cizími zuby.. Proč to nemůže udělat Edward? Kde je teď?Doufám, že brzy přijede. A hlavně doufám, že je ta Carlisleova teorie pravdivá. Nechci se zamilovat do tohohle princátka! Já miluju Edwarda a nikoho jiného! A nikoho jiného milovat nebudu! Slibovala jsem si.. Ani jsem se nestačila pořádně vyplakat a už jsem měla opět v pokoji Daniela..

,,Pojď, dáme se do toho‘‘ řekl a zvedal mě z postele..