Spánek

Autorka: Dara

2.

Bella Swan:

Doběhli jsme do Olympie. Daniel nám chtěl koupit nějaké oblečení. Že prý mi to musí do Volterry slušet.

,,Co tam se mnou budou dělat?‘‘ ptala jsem se podrážděně, když jsem seděla v autě, které samozřejmě ukradl.

,,Uvidíš‘‘ řekl mi hned. Hned potom, co to dořekl mi došla trpělivost.

,,Tak dost! Už toho mám po krk! Už mě nebaví ty tvoje odpovědi! ,,Uvidíš, Možná, Až budu chtít,…!‘‘ koho to má bavit!? Už mě nebaví poslouchat tyhle tvoje odpovědi, ve kterých se stejně nic nedozvím! Je to to samé, jako kdybych se neptala vůbec!‘‘ zařvala jsem na něj a chtěla jsem vyskočit z auta. Bylo mi jedno, že jede 220 km/h. Lepší umřít takhle, než ve Volterře. K mé smůle mě stihl chytit dřív, než jsem vůbec stačila sáhnout na kliku.

,,Nech toho! Tímhle nic nevyřešíš! Tak dobře, budu se ti snažit odpovídat líp. Spokojená?Ale na tuhle otázku ti opravdu odpovědět nemohu. Zabili by mě.‘‘ řekl mi a díval se mi při tom do očí.

,,Dívej se na cestu, prosím tě..‘‘ řekla jsem mu na to. Nevím, co jiného bych mu na to měla říct. Ale opravdu mě znervózňovalo to, jak se na mě díval. Ne zrovna jako na ,,jídlo‘‘, ale na sobě rovnou. Jako na upírku, která by se mu opravdu líbila, kterou by získal. Jako by jeho oči říkali ,,Ty budeš moje‘‘. A taky jsem si pořád ještě nezvykla na to, že upíři se nemusí dívat před sebe. Kdyby tady tak mohl místo něj sedět Edward.. Co asi teď dělá? Hledá mě? A co moje budoucí rodina? Přežili?.. Kladla jsem si spoustu otázek.. Ale jen na pár z nich jsem si takřka dokázala odpovědět..

,,Na co myslíš?‘‘ ptal se mě po chvíli. Už zase se na mě díval.

,,Na Edwarda‘‘ řekla jsem popravdě. Výraz mu ztvrdl. Pak si zašeptal něco jako ,,Tohle bude těžké‘‘..Nerozuměla jsem tomu a tak jsem to nechala být.

,,My pojedeme lodí?‘‘ ptala jsem se, když jsem spatřila, že jedeme k přístavu.

,,Ano.‘‘ odpověděl chladně.

,,Můžeš mi říct, jaký má tohle význam?! Proč nemůžeme letět?! Proč jedeme naschvál pomaleji.. Proč když víš, že si pro mě Edward přijde a pokusí se mě zachránit?! K čemu tohle všechno?!‘‘ ztrácela jsem trpělivost.

,,Je to léčka. Nic víc ti neřeknu‘‘. Cože? Léčka na Edwarda?! To ne! Co když se mu něco stane.. Co když ho….ne!.. Nechtěla jsem na to ani myslet. Jaká léčka? Musím tomu přijít na kloub! Bože, snad se mu nic nestane.. Pak mě znovu vytrhl z mého přemýšlení a táhl mě na loď..

Edward Cullen:

,,Alice, prosím tě, vím, že to bude těžké, ale zkus se podívat do budoucnosti. Co se chystají s Bellou udělat? Co on s ní chce udělat?‘‘ ptal jsem se jí zoufale, když jsme doběhli na louku. Alice jen kývla a zavřela oči. Při tom ztuhla. Ale pořád neotvírala oči.

,,Alice?‘‘ ptal se jí starostlivě Jasper. Alice zareagovala a otevřela oči. To, co jsem v nich uviděl mi nahnalo hrůzu. Bylo v nich.. To se nedá říct….

,,Alice, pro Krista co jsi viděla?‘‘ ptal jsem se jí a klekl si zoufale vedle ní na trávu. Neodpovídala.

,,ALICE!! K čertu co jsi viděla?‘‘ křičel jsem na ni. Obyčejně bych to nikdy neudělal, ale tahle situace mě velice změnila. Mou Bellu, mou lásku, si odnesl nějaký upír, nejspíš do Volterry. Bude tam sama, mezi těmi upíry..

,,Edwarde..‘‘ promluvila na mě Alice.. Hledala slova, jak to říct.

,,Ano?‘‘ naléhal jsem..

,,Oni.. On.. je to jejich ,,milánek‘‘.. Něco jako.. princ.. Vidím, že ji chce vzít lodí. Předpokládá, že si budeme myslet, že poletí letadlem a my poletíme také a že potom hned pojedeme do Volterry.. Na tohle oni spoléhají. Oni budou někde na lodi a nás mezitím zatknou někde ve Volterře…‘‘ řekla mi..

,,A dál? Alice, neříkej mi, že tě rozrušila jen tahle maličkost! Řekni mi to celé!‘‘ pořád jsem naléhal.

,,On.. Jemu se Bella líbí..‘‘ vrrrrrrrrrr.. ,,Nepřerušuj mě, Edwarde.. nejhorší je.. Že nám chtějí zabránit v cestě.. Tebe chtějí zabít.. Oni spoléhali na to, že za ní pojedeme. Oni věděli, že ještě určitě nebude přeměněná. Chtějí si ji přeměnit sami. A co nejdřív. Potom.. Jí chtějí vymazat paměť.. Aby si nás.. Tebe nepamatovala.. A potom.. Aby se zamilovala do Daniela.. To byl jeho nápad.. On ji viděl, když jsme tam byli. Ale my neviděli jeho. Líbila se mu už od té doby.. On ji chce!‘‘ řekla mi a hlas se jí na několika slovech zlomil. TO NE!!! To nemůže být pravda! To nepřipustím! Tyto věty na mě byly už příliš. Neovládl jsem se. Začal jsem vrčet jak jen to šlo. Začal jsem ničit vše, co mi přišlo pod ruku. Několik stromů jsem zlomil, několik jich vyrval i s kořeny a hodil je na ostatní, které se taky zlomily. Pak najednou jsem ležel na zemi. Nade mnou byl Emmett, který mi zabraňoval v dalším ničení.

,,Edwarde, dost! Tímhle Belle nepomůžeš! Tenhle hněv si nech na Daniela!‘‘ říkal mi.

,,Má pravdu, Edwarde‘‘ vložila se do toho Esme. Ano, asi ano.. Zklidnil jsem se.. Ale ne o mnoho. Musel jsem se vydat na cestu. Vstal jsem.

,,Vyrážíme..‘‘ řekl Jasper.. Nebyla to otázka.. Bylo mu to jasné. Ale i přesto jsem kývl. Jelikož byl Jasper dobrý ve stopování, nechal jsem ho, aby nás vedl.. Ani ne za hodinu jsme dorazili ke břehu, odkud před necelou hodinou odjela loď s mojí Bellou..