Spánek

Autorka: Dara

13.

Edward Cullen:

Dny pomalu ubíhaly. Že je den jsem poznal jen kvůli tomu malému oknu. Z něho bylo krásně vidět do jedné z Volterrských zahrad. Už jsme zkoušeli volat, když kolem někdo šel, ale neslyšeli nás.. I když to byli upíři a měli stejně dobré smysly jako my, neslyšeli to. Emmett se znovu pokusil vyrazit dveře, ale taky bezvýsledně. Zkoušeli jsme to i celá rodina najednou, ale taky nic.. Bylo téměř nemožné se odsud dostat.. Pokud by někdo jen tak nepřišel a neotevřel nám.. Ale to asi těžko.. S každým dnem jsme ztráceli naději. Říká se, že naděje umírá poslední.. U ostatních ano, ti měli ještě všechno. Měli jeden druhého.. Měli lásku.. Moje láska byla zrovna teď někde s tím nejhorším upírem na světě. Mé srdce bylo s ní.. A moje duše byla v pekle. I když Carlisle tvrdí, že ne. A i Bella tomu nevěřila.. Věřila, že mám duši. Jediné, co mi opravdu zbylo byla naděje.. A ta mě s každým dnem opouštěla čím dál víc. Vím, měl jsem svou rodinu, která stála při mně, ale přesto.. I Rosalie, ta, u které bych čekal, že mě odsoudí za to, že jsme tu mě překvapila.. Čekal jsem,jak mě bude v duchu posílat do horoucích pekel, ale udivila mě. Pořád mi v duchu opakovala ,,Eddie, stojím při tobě. Neviň se za to ,že jsme tu.. Já bych to obětovala taky.. Vím, jak se teď cítíš.. Ale bude to dobré, uvidíš‘‘. Vždycky jsem se na ní pouze usmál. I když to byl jen takový ten zdvořilý a smutný úsměv, jí to stačilo.. Ale opravdu nejhorší to bylo ze začátku. Ty myšlenky.. A hlavně Esme. I Jasper emoce už zvládal teď mnohem líp. Co jsem tak zpozoroval, byli jsme tu už 17 dní. Bylo to opravdu hrozné. Byli jsme už všichni hladoví, a tak nám nezbylo někdy nic jiného, než chytit nějakou tu krysu a posilnit se. Sice to bylo málo, ale stačilo to..

Svítalo.. Stál jsem u okna a díval se ven. Bylo nádherné, sledovat jak ten ohnivý kotouč stoupá vzhůru. Nevím, jak dlouho jsem tam tak stál, uchvácen východem slunce, ale asi kolem poledne se za mnou otevřely dveře a do nich vstoupila Jane. Podívala se všem do očí a potom na mě..

,,Edwarde, chceš vidět Bellu?‘‘ zeptala se a v očích se jí zablesklo a na tváři se jí usadil lišácký úsměv. Tahle otázka mi opět vlila krev do žil.. V mžiku jsem stál před ní..

,,Co je to za blbou otázku?! Jistě, že ji chci vidět!‘‘

,,Mohl jsi zůstat u okna.. No jen se podívej ven.. K tomu malému jezírku..‘‘ řekla a naznačila hlavou, abych se vrátil k oknu. Šel jsem tam.. A opravdu, seděla tam. Na kamenné lavičce. Nemohl jsem z ní spustit oči. A pak.. K ní přiběhl Daniel a.. políbil jí. Tolik bolelo se na to dívat.. Teď mě opustila i naděje.. Naposledy jsem se tam podíval.. Daniel odběhl zase pryč a po chvíli odběhla i Bella.. Nemohl jsem se na to koukat. Nemohl jsem na to myslet. Složil jsem se na podlahu. Pěstí jsem bouchal o podlahu jak jen to šlo.. Měl jsem neuvěřitelnou zlost.. A zároveň smutek.. Ale nemohl jsem přestat..

,,Edwarde! Edwarde, bráško, nech toho..‘‘ přiskočil ke mně Emmett a uklidňoval mě. Opřel jsem se o zeď a vydával ze sebe hrozné vzlyky. Za chvilku u mě byla i Esme a objímala mě. Skončil jsem v mámině objetí, jak malý chlapeček..

,,Pšš, Edwarde.. Pšš‘‘ utišovala mě..

,,Mami.. Díky..‘‘ řekl jsem jí.. Na oplátku jsem dostal pusu do vlasů… Zbytek dne jsem z toho, co jsem viděl byl na prášky.. S nikým jsem nemluvil, všem jsem zakázal myslet.. Uběhlo několik dalších dnů.. Týden? Možná.... Moc jsem nevnímal, ale dveře se opět začaly otevírat.. Nevěděl jsem, kdo to je, ale Rose, která osobu spatřila jako první ztuhla. Já jsem jí uviděl jako poslední.. Měla kápi.. Ale, byla to dívka.. Mě velice povědomá dívka..

Bella Swan:

,,Ahoj, miláčku.. Co to tam máš?‘‘ ptal se hned, co za ním docvakly dveře..

,,Ne, nic‘‘ řekla jsem a rychle Jessičin mobil hodila zpět do šuplíku a zářivě se na něj usmála. Lehl si vedle mě. Začal mi prsty přejíždět po zádech. Trochu to šimralo.. Naklonil se blíž, aby mě políbil.. Nechala jsem se.. Ale hlavu jsem měla plnou Edwarda a toho, co se stalo v uplynulých dvou měsících.. Vždyť jsem ty dvě slovíčka říkala častěji Danielovi, než Edwardovi. Ty dvě slovíčka, která byla ,Miluji tě‘. Musím přiznat, že v poslední době jsem to k Danielovi myslela upřímně.

,,Co se ti děje, Bells?‘‘ ptal se..

,,Co? Ne, nic mi není.. Proč?‘‘

,,Já nevím. Přijdeš mi taková.. Nejistá..‘‘ řekl..

,,Ale jdi ty..‘‘ řekla jsem a dala mu ještě jednu letmou pusu, abych zahnala jeho myšlenky a neprozradila se. Usmál se a polibek mi vrátil.. A nejen jeden. Překulil svou celou váhu na mě.. A v líbání nepřestával. Jeho rty byly čím dál tím víc naléhavější. Pak se odtrhl..

,,Kruci..‘‘ zaklel a vytáhl si s kapsy u kalhot vibrující mobil..

,,Co je, Jane?‘‘ řekl do mobilu.. Chvíli poslouchal a pak mobil vypnul.

,,Promiň, to byla Jane.. Aro mi něco chce, musím jít.. Počkáš tu na mě?‘‘ řekl a lišácky se na mě podíval..

,,To víš, že jo‘‘ usmála jsem se na něj. Dal mi ještě jednu pusu a šel se podívat, co mu Aro chce.

Musela jsem si pospíšit... Našla jsem jeden nůž a strčila si ho pod polštář.. Jen tak tak jsem to stihla. Po pár vteřinách se opět objevil. Snažila jsem ležet tak, jak jsem ležela než odešel.

,,Co ti chtěli?‘‘ ptala jsem se..

,,Ale nic.. Hlavní je, že teď už nám dají pokoj..‘‘ řekl a natáhl se vedle mě. Já jsem byla odhodlaná.. Teď nebo nikdy.. Šibalsky jsem se na něj podívala a začala jsem slézat z postele..

,,Kam jdeš?‘‘ řekl otráveně.. Ale já už stála u dveří a zamykala.. Nemohla jsem dopustit, aby mi utekl..

,,Chci nám dopřát trochu klidu.. Přece se nenecháme rušit..‘‘ zalhala jsem a lehala si zpět vedle něj.. On se jen usmál a přitáhl si můj obličej ke svému. Musela jsem udělat nějakou předehru.. Líbala jsem ho neuvěřitelně vášnivě a provokovala ho.. On opět překulil naše těla tak, aby ležel na mě.. Tohle byla ale pro mě špatná poloha, vzhledem k tomu, jak jsem potřebovala být. Rychle jsem nás překulila tak, abych já ležela na něm a posadila jsem se na něj obkročmo. Rukama jsem zajela pod polštář, kde jsem nahmatala nůž a stále ho líbala.. Pak ale jeho rty ztuhly, když si uvědomil, že má pod krkem ostrý nůž, který jsem tam v rychlosti dala já.

,,Bello?‘‘ díval se na mě nechápavě..

,,Proč, Danieli??‘‘ řela jsem utrápeně..

,,Co? Nechápu..‘‘ řekl..

,,Proč jsi mě odvedl od Edwarda? K čemu to?‘‘ ptala jsem se s úzkostí v hlase..

,,Miluju tě.. Stačí ti to jako důvod?‘‘ ptal se.. Tohle pro mě nebylo dobré.. Věděla jsem, že i já jsem na tom podobně se svými city.

,,Kdy sis vzpomněla?‘‘ ptal se..

,,Dnes odpoledne..‘‘ řekla jsem.. Teď museli jít rozpaky stranou..

,,Kde je Edward?‘‘ ptala jsem se..

,,Miluješ ho?‘‘ ptal se..

,,Kde je?!‘‘

,,Nechám tě jít, když mi řekneš, že mě nemiluješ..‘‘ řekl..

,,To po mě nemůžeš chtít.. Víš, že to tak není, po tom všem..‘‘ řekla jsem..

Opět vzal můj obličej do rukou a začal mě líbat.. Já jsem jeho polibky začala oplácet.. Jedné části Belly se to líbilo, ale té druhá část křičela, že miluju Edwarda a že tohle je jen lhář.. Cítila jsem, jak pomalu pouštím nůž. Ale potom jsem si opravdu ujasnila své cíle. Stiskla jsem nůž tak pevně, jak jen jsem mohla a odtrhla se od něj..

,,Tak kde je?!‘‘ rozkřikla jsem se.

,,Řekni, že mě nemiluješ..‘‘ opakoval svoje slova..

,,Miluju Edwarda‘‘ řekla jsem mu na to..

,,A mě ne?‘‘ pořád tlačil na pilu.. Přitiskla jsem nůž víc k jeho hrdlu..

,,Prosím, nenuť mě to udělat..‘‘ řekla jsem už opravdu zoufalá.. Oddechl si..

,,Je v nejzápadnější části hradu. Najdeš to, je tam víc stráží, než v jiné části hradu..‘‘

,,Díky..‘‘ řekla jsem a spěchala ven..

,,Bello!‘‘ zavolal na mě ještě.. Otočila jsem se..

,,Miluju tě. Jestli opravdu miluješ jeho, nechám tě jít. Nechám tě žít spolu s ním a už o mě nikdy neuslyšíš.. Chceš to?‘‘ ptal se..

Jen jsem přikývla.. Nečekala jsem na jeho reakci a běžela do západního křídla..

,,Kampak??‘‘ okřikl se na mě jeden ze stráží a zatarasil mi cestu.. Podívala jsem se na něj..

,,Pusť mě dovnitř!‘‘ rozkázala jsem mu..

,,Ne! Bez příkazů pána—‚‘‘

,,Nech jí vejít‘‘ poručil mu Daniel, který se najednou objevil za mými zády... Střážný ustoupil..

,,A nechte je i odejít.. Jděte si po svých..‘‘ rozkázal a odešel spolu s nimi.. Já jsem na něj jenom vděčně kývla a běžela jsem kamennou chodbou ke dveřím.. Byly tam jen jedny.. Otevřela jsem je a jako první jsem spatřila Rose.. A postupně po ní celý zbytek mé rodiny. A Edwarda jako posledního.. Vypadal, jako kdyby mu někdo opět vrátil smysl žít..