Spánek

Autorka: Dara

10.

Edward Cullen

,,Edwarde, to bude dobré, uvidíš..‘‘ konejšila mě Mary. Mary byla jedna upírka, která putovala spolu se mnou a Carlisleem chvíli po mé přeměně. Potom si ale našla Petera a oddělila se od nás..

,,Ne! Nebude Mary. Jsi moc hodná, že jsi přišla, ale tohle si musím vytrpět sám.. Nevíš, jaké to bylo, když mě oslovovala ,,pane‘‘. Ale.. Potom jsem v jejích očích viděl něco jako..‘‘

,,Bello!!‘‘ ozvalo se nedaleko ode mě a přerušilo to moje vyprávění. Podle hlasu jsem poznal, že to byla Alice. Pomalu jsem se otočil a spatřil jí tam.. Bella.. Ani ne ve vteřině jsem stál u ní..

,,Edwarde..‘‘ řekla a vrhla se ke mně. Nemohl jsem uvěřit, že jí mám opět zpátky u mě. Přitiskl jsem si jí k sobě blíž. Doslova jsem ji mačkal.. Potom začala mluvit něco o tom, že hrála divadýlko.. To mi bylo jedno, musel jsem jí políbit..

Potom jsme se rozloučili s Mary a Bella zavolala Danielovi a navedla ho na falešnou stopu. Zrovna jsme se vraceli zpět k našemu domu. Jen co jsme šli ke dveřím se dveře otevřely dokořán a v nich se objevila Rose. Hned padla Belle kolem krku.. Za ní se vyřítil Emmett a zbytek rodiny.. Bellu přivítali jako ztraceného člena rodiny. Poté Alice Bellu odvedla do svého pokoje.

,,Uvidíme se ráno..‘‘ pošeptal jsem jí naposledy do ucha a políbil jí.

Zbytek noci jsem se připravoval na svatbu. Za pár hodin bude Bella právoplatná Cullenová. A hlavně.. Bude moje!..

Isabella Swan:

Byl tu den D. Alice mě nechala spát ve své ložnici. Ale už kolem půlnoci u mě klepala na dveře a začala mě chystat na svatbu. I když jsme upíři a mohli jsme mít všechno neuvěřitelně rychle, s tímhle se dá říct, že jsme se loudali. Když mě konečně navlíkla do mých vybraných šatů z minulého století, posadila mě na postel a začala mě česat. Mezitím jsem jí vyprávěla celou tu věc s Volterrou a Danielem. Když bylo něco kolem čtvrté ráno, řekla mi.

,,Je to hrozný syčák, ale hlavní je, že už jste s Edwardem opět spolu. Nevíš jaké to bylo, znovu ho sledovat jak je jako chodící mrtvola. Jako by své srdce a svou duši někde ztratil. Bylo to ještě horší než když tě opustil.. Opravdu jsem strašně ráda, že tě tu máme zpátky‘‘ řekla a objala mě.

,,Já vím, Alice. I u mě to bylo podobné, ale já jsem se musela přetvařovat. Líbat se s Danielem a dělat jako by nic. Nevíš, jaké to bylo, když se Edward tehdy ve Volterře zhroutil. Měla jsem co dělat, abych to svoje divadlo neskončila a neřekla, jak moc ho miluju a že to celé byla jen hra..‘‘ řekla jsem jí, když se ode mě odtrhla a pokračovala v líčení. Po dlouhé chvíli Alice pronesla..

,,TAK!! Hotovo!‘‘ řekla a odtáhla mě směrem k zrcadlu. Podívala jsem se na sebe a nemohla jsem uvěřit svým očím. Měla jsem na sobě své šaty, které vypadaly jako z minulého století. Měli svítivě bílou barvu a byly bez ramínek. K tomu jsem měla vlasy vyčesané nahoru do drdolu a před drdolem posazenou korunku, na kterou byl navázaný závoj. Po stranách obličeje jsem měla spuštěné dva malé navlněné pramínky vlasů. Cítila jsem na sobě tuny pudru, ale nikde jsem ho na sobě nemohla naleznout. Vypadalo to, že jsem jen decentně namalovaná. Jenže opak byl pravdou. Na očích jsem měla takovou hrozně světlou hnědou. Úžasně ladila k mým zlatým očím. Na řasách jsem měla řasenku a na rtech takovou ne moc výraznou rtěnku. Dohromady to dávalo velice dobrý dojem. Mezitím, co jsem byla unešená sama ze sebe, jsem ani nepostřehla, že do pokoje vstoupila Esme s Rosalií. Uvědomila jsem si to až tehdy, když ke mně Rose promluvila.

,,Ohromě ti to sluší, Bello‘‘ řekla a usmála se.

,,Díky, Rose‘‘ řekla jsem a šla blíž k ní, abych jí mohla obejmout. Obejmula mě také a mě pohled spočinul na Esme. Tiše vzlykala, ale bez slz. Rychle jsem přeběhla k ní a obejmula jí taky. Ona mě obejmula neuvěřitelnou silou.

,,Jsem strašně ráda, že to takhle dopadlo a že budeš konečně jako moje opravdová dcera. Budeš Cullenová‘‘ řekla a dala mi pusu na čelo.

Hned potom se ozvalo další zaklepání.

,,Dále!‘‘ rozkřikla se za mnou Alice, která už byla převléknutá. Ona a Esme měli podobné šaty jako já, ale ke kolenům. Rose měla stejný odstín ale trochu delší než ony. A měla malinkou růžičku ve vlasech. Ony měli takový béžový odstín. Mezitím, co jsem si je tak prohlížela do pokoje vstoupil Carlisle a v rukou měl malé svazky kytiček. Jednu dal Rose, druhou Esme a třetí Alici. Měli takové bílé růže. Potom na chvilku odběhl a ani ne za pár vteřin byl zpátky s obrovským pugetem pro mě. Byl tvořený jenom z bílých  lilií. Musela jsem ho držet oběma rukama, abych ho unesla. Byli tam lilie, svatební závoj a sem tam vyčnívala nějaká ta ozdobná tráva a listy. S tou kyticí jsem vypadala ještě líp. Ale i Carlisle mě objal, když mi tu kytici podával.

,,Vítej do rodiny, dcero..‘‘ řekl, když mě objímal.

,,Díky..‘‘ řekla jsem. To už se ozvalo první zazvonění zvonku u dveří. Byl to Charlie. Všichni už byli v kostele, jen moje nová rodina, kromě Edwarda zůstala tady. Jak jsem scházela ze schodů, Charlie na mě koukal s otevřenou pusou. Musela jsem se usmát nad jeho reakcí. Sešla jsem k němu dolů.

,,Zavři pusu, tati‘‘ řekla jsem mu a smála se. Uvědomil si, jak asi vypadá a hned se vzpamatoval.

,,Moc ti to sluší, holčičko..‘‘ řekl mi a objal mě. Emmett a Jasper na mě jenom uznale kývli. Vyšli jsme ven k autům. Já a Charlie jsme jeli s Carlislem a Esme. Alice, Rose, Emmett a Jasper jeli Rosaliiným BMW. Cesta probíhala většinou mlčky. Když auta zastavila před kostelem, Charlie a Carlisle vystoupili a šli mě a Esme otevřít dveře. Oba nám pak nabídli rámě a vedli nás směrem ke kostelu. Hned za námi šli zbývající dvojice. Emmett s Rose nás hned přešli a rychlým tempem šli do kostela, protože to byli naši svědci. Hned potom mi Alice, Jasper, Esme a Carlisle popřáli štěstí a vešli do kostela také. Já jsem zůstala venku s Charliem. Nestáli jsme tam dlouho. Během pár sekund už jsem slyšela, jak hraje svatební pochod. Charlie mě dovedl ke dveřím a čekali jsme, až nám otevřou. To také netrvalo dlouho a dveře se otevřely a my vešli dovnitř. Několikrát jsem se musela zhluboka nadechnout, i když jsem to vlastně vůbec nepotřebovala. Kolem nás všichni stáli a usmívali se. Někteří měli dokonce stejné reakce, jako Charlie, když mě viděl ve svatebním. Bylo tam spoustu našich spolužáků a vepředu už jsem viděla maminku s Philem. Ta se na mě povzbudivě usmála a začala brečet. Od mé lásky mě už dělilo jen pár kroků a od mého nového jména jen pár chvil. S Charliem už jsme vystupovali po schodech k Edwardovi. On tam stál a usmíval se. Čekal na mě. Charlie mě předal Edwardovi, dal mi pusu na čelo, Edwarda poplácal po rameni, popřál nám štěstí a šel si sednout vedle Renée. My jsme udělali ještě krok a zastavili jsme se před knězem. Vůbec jsem nedávala pozor, co to tam plácá a byla jsem duchem úplně mimo. Když jsem se vrátila zpět do reality, už jsem slyšela, jak Edward opakuje svůj slib po knězi. Potom jsem přišla na řadu já. Zopakovala jsem slib a dala Edwardovi prstýnek. Stáli jsme tam proti sobě a před sebou jsme měli propletené ruce. Potom přišel ten okamžik, kdy ženich políbí nevěstu. Políbili jsme se a já koutkem oka zahlédla, jak Renée propukla v hrozný pláč. Od mého nového příjmení mě dělila poslední věta. Kněz začal říkat.

,,Pokud někdo něco namítá, proti tomuto sňatku, ať to řekne hned, nebo ať mlčí navěky..‘‘ pár vteřin bylo ticho a potom se rozlítly dveře. To co jsem spatřila mě vylekalo. Byla to celá armáda Volturiů. Jediné, co jsem zahlédla bylo, že v čele šel uličkou k nám Daniel. Hned potom jsem upadla do bezvědomí…