Souznění

Autorka: Giner

Kapitola III: První důvody

BELLA:

Přemýšlela jsem o všem, co se v posledním dnu stalo a věřila jsem, že to bylo správně. Ale netušila jsem, o co všechno jsem svou nesmrtelností přišla. Určitě o slunce, spánek, o přátelé, o normální život, nemůžu mít děti... Ale co jsem získala? Novou milující rodinu, kterou jsem začala upřímně milovat. Pak jsem samozřejmě získala nesmrtelnost, sílu, ale zatím jsem nenašla žádné další věci, možná na ně přijdu až časem. Což je celkem možné, pokud mám něčeho mnoho, tak je to času.

Všimla jsem si, že jsem tady měla vlastní hifi věž a spoustu cd, což mě nadchlo. Měla jsem hudbu hodně ráda a vždy jsem ji ráda poslouchala, když jsem relaxovala. Očima jsem prohlédla názvy a jedno jsem vybrala a pustila. Pokojem se linula tichá hudba a já si lehla na sedačku a odpočívala, přemýšlela a snila, představovala si, jaký bude s nimi asi život. Svítalo a paprsky ranního slunce mi dopadaly do okna a já na vlastní oči viděla, co slunce dělá s mou pokožkou. Bylo to neuvěřitelné, zářila a byla opravdu krásná. Už jsem chápala, proč nesmíme na slunce, tohohle by si všimnul každý. Jen co jsem se vynadívala na svou zářící ruku, uvědomila jsem si, že jsem se ještě neviděla po přeměně, jaká teď asi budu? Změnilo se něco?

Hned jsem vyskočila z pohovky a znovu jsem se musela usmát nad tou rychlostí. Vypnula jsem hudbu a zamířila do koupelny. S trochou strachu jsem se podívala do zrcadla a viděla jsem v ní osobu, která měla jen málo společného se mnou coby člověkem. Byla jsem nyní krásná, to jsem si musela přiznat. Předtím jsem si myslela, že jsem průměr, možná horší průměr, ale teď jsem byla dost podobná Alici a některými rysy i Rose, bylo to zvláštní, jak si jsou upíři podobní. Prohlížela jsem se v zrcadle a trochu mě polekaly mé krvavě rudé oči, jsem zvědavá, jak se tohohle zbavím. Uvědomila jsem si, že mám na sobě stále ještě potrhané šaty ze včerejška a tak jsme se podívala do skříně, jestli se tam náhodou nenajde nějaké oblečení. Nakonec jsem zjistila, že tam je oblečení, co jsem měla v batohu a ještě něco navíc. Vždyť teprve dnes půjdeme nakupovat a já byla zvědavá, jak se budu ovládat. Jak mi cestou Emmett vysvětlil, tak novorození upíři většinou touží po krvi mnohem více a jejich ovládání je mizerné. Z celého srdce jsem doufala, že budu dost silná, abych nikoho neublížila Nakonec jsem si vybrala rifle a hnědé tričko s výstřihem do véčka. Hned co jsem se vysprchovala a upravila, zamířila jsem do obýváku, kde už seděla Esmé a Carlisle. Zářivě jsem se na ně usmála, rozhodně jsem nechtěla, aby si třeba vyčítali, že mě proměnili a nebo aby si mysleli, že toho lituji já.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem je rozverně a posadila se do křesla naproti nim. Bylo krásné je vidět, jak se mají rádi, Carlisle svou ženu něžně objímal jako by ji chtěl chránit před vším zlým.

„Tobě taky, jaká byla první noc,“ zajímali se s úsměvem.

„Krásná,“ pověděla jsem popravdě. „Co je dneska v plánu?“

„Nakupování a balení, zítra se stěhujeme.“

„Už zítra,“ vykulila jsem oči, myslela jsem, že se tady zdržím déle.

„Ano, Esme mi říkala, že máš ve Forks rodinu,“ nadhodil Carlisle.

„Ano, otce, ale dlouho jsem se s ním neviděla, naši se rozvedli, když sem byla ještě malá.“

„A teď jsi co,“ ozval se ze schodiště pobavený Emmet, který objímal okolo pasu Rose, která se taky usmívala.

„Teď jsem větší,“ pověděla jsme pobaveně.

„Ale pořád malá, nesaháš mi ani ramena.“

„Co je malé, to je milé,“ odtušila jsem zvesela.

„Co je větší, to je lepší,“ vrátil mi to ihned a já na něj vyplázla jazyk, právě mě nenapadlo nic,co bych mu mohla odpovědět. Má reakce všechny pobavila, vážně jsme se chovala jako malá.

„Už ji netrap,“ dala Rose svému příteli pusu na tvář a usmívala se.

„Jo, už mě netrap,“ přidala jsem se a otočila se zpátky k Esme a Carlisle.

„Takže,“ čekala jsme na verdikt.

„Myslím, že tě nepozná, ne po přeměně a zvláště ne, když ti změníme jméno a budeš považována za naše další dítě. K tomu se k tvému otci určitě donesou zprávy o té autonehodě, auto nakonec vybouchlo,takže si každý bude myslet, že jsi tam byla taky. Myslím, že všechno dobře dopadne,“ usmál se Carlisle a tím mě uklidnil.

„Bezva, v kolik půjdeme nakupovat,“ otočila jsem se na Esme.

„Mluvil někdo o nakupování,“ vystřelila ze svého pokoje Alice a svou reakcí mě pobavila, ještě jsem netušila, co je to za nakupovacího maniaka.

„Jo, já.“ Oči jí zazářily a ihned mi povídala, kam všude půjdeme  a co všechno musíme koupit.

„Zadrž,“ zastavila jsem pobaveně příval jejich slov. „To chceš všechno dneska stihnout?“

„JO,“ přikývla vážně. Mě teď trápila ale jiná myšlenka a trochu sklíčeně jsem se na všechny okolo podívala.

„Co když se neudržím? Emmett mi říkal, že novorození se hůře kontrolují a mají větší chuť na krev, nechci nikomu ublížit.“

„Neboj, budeme s tebou,“ uklidnil mě Jasper, který právě přišel. „Já mám ještě stále taky problémy s kontrolou, ale zatím to zvládám díky Alice,“ láskyplně se podíval na svou přítelkyni.

„A k tomu mám pocit, že máš dar, díky kterému jsi schopná se bravurně ovládat, svědčí o tom včerejší lov a tvé včerejší chování,“ snažil se mě uklidnit Carlisle.

„A moje oči? Každý si všimne, že je mám rudé.“

„Existují kontaktní čočky,“ popíchla mě Rose a usmívala se.

„Tak jo, kdy vyrazíme,“ optala jsme se znovu a všechny pohledy se upřely na Alice, která zavřela oči a hluboce se soustředila. Nechápala jsem, co se děje, ale ihned mi to vysvětlil Jasper.

„Alice vidí do budoucnosti, má takový dar, stejně jako já můžu cítit a ovlivňovat lidské emoce, Emmet má neuvěřitelnou sílu, Rose krásu a Edward rychlost.“ Jen jsem kývla, už jsem chápala, proč všichni čekali na Alicin ortel.

„Za hodinu zajde slunce a spustí se déšť, který bude trvat minimálně do tří hodin, takže máme spoustu času. Ještě že už dneska nemusíme do školy,“ pověděla Alice po chvíli.

„Za hodinu vyrážíme,“ rozhodla Esme. Všichni  jsme se šli připravit a Alice si mě vzala do parády, v riflích a tričku prý prostě nemůžu jít. Nechápala jsem to, na rifle jsem nedala dopustit a nenechala jsem si je vymluvit, takže tohle sestřička vzdala, ale vnutila mi alespoň jiné tričko, to, co jsem měla na sobě bylo podle jejího názoru strašné.

„Musíš reprezentovat, lidé si musí myslet, že vypadáš dobře hlavně díky krásnému oblečení a ne proto, že nejsi člověk. Už tak svou krásou budeme vyčnívat, to oblečení to trochu objasní,“ vysvětlovala a sama si něco pro sebe vybrala. Obdivovala jsem její šatník, byl opravdu velký, snad třikrát větší než ten, co jsem měla doma.

„Jedeme,“ ozval se ze zdola Esmin hlas a to byl pokyn, že konečně můžeme jít nakupovat!

EDWARD:

Slyšel jsem vše, co se v domě řeklo i neřeklo, dokázal jsem slyšet myšlenky všech členů rodiny kromě ní. Byl jsem zmatený, selhala snad má schopnost? Ale to bych přece nemohl slyšet ostatní! Co se to tady děje? Tají přede mnou něco, takže záměrně blokuje své myšlenky? Nechce, ať cokoliv vím a nebo to snad nedělá schválně? Nebo je chyba ve mně? Bylo to frustrující, celou noc jsem nad tím přemýšlel, chtěl jsem vědět, kde je chyba. Když se dole pomalu začnou všichni scházet, slyším každé jejich slovo, ale nemám potřebu jít k nim. Naopak netrpělivě přecházím po pokoji sem a tam a čekám, až to konečně skončí a budu si moct promluvit s Carlislem. Konečně, oddychl jsem si, když se všichni rozešli do svých pokojů, dokonce i Esme, která se taktéž chtěla připravit. Rychle jsem seběhl dolů, aby mi Carlisle někam neodešel a posadil se vedle něj.

„Děje se něco, Edwarde,“ zajímal se a prohlížel si mou tvář, která jistě vypadala trochu naštvaně, netrpělivě, možná i bezradně.

„Neslyším její myšlenky,“ řekl jsem přímo. „Nedokážu je číst a nevím, čím to je. Je snad chyba ve mně?“ Zamyšleně se na mě díval.

„Dokázal jsi něco slyšet během přeměny?“ Vzpomínal jsem na tu dobu, měl jsem trochu jiné starosti a ne přehrabovat se jí v hlavě. Ale když jsem prošel celou dobu její přeměny, byl jsem si jistý, že jsem nic neslyšel, jako by ani nebyla v domě.

„Ne, ani slovo, okolo ní bylo jen ticho.“

„Asi její nová schopnost, zvláštní, třeba bude odolná i proti Jasperově schopnosti,“ nyní mluvil s opravdovým zápalem.

„Právě jsi mi dost připomněl Ara,“ nemohl jsem si odpustit a vyslovil jméno jednoho z Volturiů.

„Hm... Jen tím nejsem tak posedlý a nehledám nikoho jen kvůli schopnostem, jen mě to opravdu zajímá,“ usmál se, ale zdál se být trochu pobouřen, že jsem ho k jeho dávnému příteli přirovnal.

„Jo, jen jsi mi ho připomněl, jinak se mu naštěstí nepodobáš,“ snažil jsem se ho uklidnit.

„Jasně,“ ušklíbl se pobaveně. „Měl by ses jít převléct, za chvíli pojedeme. Kdyby se něco změnilo, dej vědět,“ pověděl mi ještě, když jsem byl skoro nahoře. Přípravu na nákupy jsem rozhodně nějak moc neprožíval, byl jsem dříve hotový než sestřičky a to měly oproti mě náskok. Pobaveně jsem nad tím kroutil hlavou, nechápal jsem,co jim tak dlouho může trvat. Nakonec na ně zavolala Esme, která už taky byla dost netrpělivá. Holky sešly po schodišti pomalu dolů a musel jsem uznat, že jim to slušelo, dokonce i Belle, která měla tričko od Alice.

„Jaké bereme auta,“ zajímalo Jaspera.

„Moje a Rosaliino,“ odtušil Carlisle a jako první vyšel z domu. Vyjel z garáže svým černým mercedesem a poté zase vystoupil z auta, aby mohl otevřít dveře Esme. Alice a Jasper jeli s nimi, takže já jel s Rose, Emmet a Bellou. Povzdychl jsem si, Rosalie mě určitě nepustí k řízení, naštěstí jezdila dost rychle a nikde se neflákala, to bych asi nepřežil. Cesta utekla rychle, zvláště díky Emmetvi, který nás všechny bavil. Bohužel se mi nelíbilo, jak vyprávěl mé poklesky, to od něj rozhodně nebylo fér, štvalo mě to. Jako bych já jediný dělal chybu a byl náladový pitomec. Taky se mi moc nelíbilo, jak povídal o Tanye, která se do mě zamilovala a jak mě uháněla. Vím,že jsem na ni byl tehdy hnusný, aby mi dala pokoj, ale opravdu to musel rozvádět do detailů? Později si to sním budu muset vyřídit. Nečekal jsem,že mi hodí Bellu na krk, měl jsem na ni dávat pozor! Jako bych byl její osobní ochranka.

„Nejsme z toho nadšená o nic více než ty,“ zasyčela na mě vztekle, když viděla můj naštvaný pohled.

„Nemůžu za to,že se nedokážeš kontrolovat a potřebuješ mít někoho za zadkem,“ vrátil jsem ji to.

„Tohle bude zajímavé,“ zasmál se Emmett a s Rosarii po boku odcházel nakupovat, ostatní je následovali a nám nezbývalo nic jiného. Mlčel jsem a naštvaně sledoval každý její pohyb, moc mi nepomáhalo, že jsme neslyšel její myšlenky a tak jsem se na ni musel neustále dívat, jestli nemá chuť někoho zabít. Viděl jsem na ni,jak moc se musí ovládat, ale zatím to zvládala docela dobře. V obchodech jsme strávili celé dopoledne, pak jsme se rozhodli konečně odjet a já to přivítal s radostí, už na ni nebudu muset dávat pozor, konečně ji bude mít na starost i někdo jiný! K tomu se Alice na nás neustále dívala a kontrolovala každý dotyk, jestli jí náhodou něco neuteklo, jestli jsem nezměnili své rozhodnutí. Bylo to k zbláznění, Emmett začal uzavírat sázky, kdy si skočíme po krku. Dával nám dva dny, ale to nám moc věří, já osobně tomu dávám deset minut. Nakonec to netrvalo ani deset minut a Bella po mně vyjela, nelíbilo se jí, že chodím pořád s ní. Ale co jsem měl asi dělat, když nikdo právě nebyl poblíž a oba se rozhodla, že prostě musí do jednoho obchůdku s botami. Myslel jsem, že jí jednu vrazím, ale udržel jsem se, jen jsem jí řekl pár ostrých slov. Nakonec jsme se pohádali a to dost brutálně, bylo nám celkem jedno, že máme docela velké publikum. Nakonec situaci zachránil Carlisle s Esmé, kteří nás uklidnili. Já šel s Carlislem vybrat dárek pro Esme a ona šla zase s Bellou na boty. Upřímně jsem si oddechl, konečně klid.

„Nepadli jste si právě do oka,“ usoudil Carlisle.

„Ne, něčím mě hrozně vytáčí,“ zavrčel jsem a snažil jsem se uklidnit.

„Pořád ji neslyšíš?“ Myslel, že to je ten důvod,proč ji nemám ráda.

„Ne, neslyším,ale to není důvod, proč se s ní neustále hádám, za to přece nemůže.“

„Snaž se ty hádky mírnit, má to teď těžké.“

„Jo, jasně, pokusím se,“ neznělo to moc přesvědčivě, ale byl to pokus. Carlisle nakonec Esme koupil krásný náramek a řetízek, opravdu věděl, co Esme udělá radost. Celou zpáteční cestu jsem mlčel a mladá upírka vedle mě taky a Rosie  s Emmeztem z nás byli asi dost na prášky, mlčeli, dokonce si ani nešpitali mezi sebou, což byl dost ojedinělý jev. Rozhodl jsem se, že začnu novou členku rodiny okázale ignorovat, bude to nejjednodušší a nebudu tím ani vyvolávat žádné hádky, prostě pohoda. A s tímto rozhodnutím jsem vesele vyšel z auta, pobrukujíc si svou oblíbenou písničku. Ostatní nad mou náladou jen kroutili hlavou, jen Alice se usmívala jako vždy, asi zase věděla více než všichni ostatní.

Šel jsem k piánu a začal hrát, Esme se ke mně posadila a poslouchala. Usmál jsem se na ni a zahrál její oblíbenou písničku a pak další pro Alice, která mě nadšeně poslouchala ze schodů. Měla ráda, když jsem hrál. Začal jsem jen tak hrát melodii, která mi zněla v uších, zachycoval jsem všechny své pocity a říkal smutný příběh osamělého upíra, který má milující rodinu, ale i tak mu něco chybí. Alice to poznala a přidala se k mému hraní, konec jsem nechal na ni a ona ho ukončila tak optimisticky, že jsme věřil, že to všechno dobře dopadne. Jen mi stiskla ruku, rozuměli jsme si i beze slov a ona si teprve nyní uvědomila, že se  i trápím a nejsem jen ten veselý brácha, který ví o všem, co kdo myslí.

„Odpusť,“ pověděla a dívala se mi hluboce do očí.

„Nikdy jsme se tě nezeptala, jak ti je,“ vysvětlila, když viděla můj nechápavý obličej.

„Není co odpouštět,“ usmál jsem se na ni a dal jí pusu na čelo, potom jsem se naposledy usmál na Esme a zmizel ve svém pokoji.

„Trápí se,“ povzdychla si Esme a já jasně slyšel bolest v jejím hlase a bolelo mě pomyšlení, že za tu bolest můžu já...

BELLA:

Celou tu dobu mě vytáčel svých chováním, dělal jako bych vůbec neexistovala, ale já teď patřím i k jeho rodině, měl by si to konečně taky uvědomit. Naštvaně jsem chodila po svém pokojíku sem a tam a přemýšlela, co mu provést, aby se ke mně začal chovat přece jen normálně. Aniž jsem si to teď uvědomovala, snažila jsem se, aby si mě všímal! Někdo začal hrát dole na piáno a mě to podvědomě uklidňovalo a přivádělo na jiné myšlenky. V očích se mi zalesklo a já už věděla, že Edwardovi Cullenovi právě vyhlásím válku tím, co udělám, ale nevadilo mi to.

Rychle jsem se vydala k němu do pokoje, že mu prostě musím něco provést. Viděla jsem kupu cd, které měl pečlivě seřazené a mě nenapadlo nic jiného než je přeházet a vyměnit obaly. Bylo to dětinské, ale docela zábavné. S velkým úsměvem na rtech jsem se vydala zpátky do svého pokoje, stihla jsem to akorát, piáno dohrálo.