Souznění

Autorka: Giner

Kapitoly budou psány z různých pohledů, první kapitola je spíše takový úvod do děje, není napsána z pohledu Belly ani Edwarda. Další kapitoly budou z pohledu Edwarda a také Belly. Snad nevadí, je to trochu zmatené...

Kapitola I: Nehoda

Jel autem, když si všiml, že kousek od silnice se něco stalo, malý červený VW brouk byl pryč ze silnice, narazil do stromu. Pravděpodobně dostal smyk, nebylo se co divit, před chvíli ještě hustě pršelo. Ihned zastavil u krajnice a šel se podívat, jestli jsou v autě všichni v pořádku a nebo jestli se jim nedá pomoct, byl přece lékař. Utíkal k autu, běžel nyní svou normální upíří rychlostí, i když jej mohl někdo vidět. Ve vzduchu cítil pach krve a benzínu, nebezpečná kombinace.

Zamířil k místu řidiče a když otevřel dveře, viděl, že mladá žena je mrtvá. Na místě spolujezdce seděla ještě jedna osoba. Ihned k ní zamířil a všimnul si, že je velmi podobná ženě vedle, pravděpodobně byla její dcera. Její zranění byla vážná, žádný lékař by jí nedokázal pomoci. Ale on by mohl... Ale za jakou cenu? Žila by věčně, neustále by toužila po krvi. Stálo to za to? Nebude jej za to nenávidět? Musel se rozhodnout rychle, tato silnice nebyla sice příliš používaná, ale pořád hrozilo, že někdo mohl jet kolem a všimnout si jich.

Vyprostil dívku z auta a cítil, jak měkce dýchá a pomalu jí bije srdce. Nadechl se a cítil její vůni, musel se hodně odhodlávat, aby ji kousl, ale ještě více, aby přestal. Její krev byla lahodná, cítil ji na jazyku ještě dlouho poté. Nikdy neměl více problémů se ovládnout jako dnes. Ještě vzal dívčin batoh, ať alespoň ví, jak se jmenuje a co je zač. Byla překrásná, měla alabastrově bílou pleť a tmavé vlasy, které se jí mírně vlnily okolo obličeje. Dívce pomalu stoupala teplota, věděl, že ji musí rychle dopravit domů, její přeměna započala.

Nastartoval své auto a rychle ujížděl do Bostonu, kde jeho rodina právě žila. Bydleli spíše kousek od Bostonu, byl tam klid a nikde poblíž nebyli lidé. Ve svém mercedesu jel rád rychle, ale dnes jel rychleji než obvykle. Jel právě z práce a těšil se na svou ženu a děti, chtěl jim oznámit, že se budou stěhovat. Všichni tušili, že jim něco takového bude chtít říct a čekali na to jako na spasení. Jejich nynější domek byl totiž poměrně malý a někdy si pěkně lezli na nervy. Zvláště Emmett měl rád okolo sebe prostor, rád trénoval karate, ale v domě nemohl, několikrát už něco rozbil, což se nelíbilo ostatním. Podíval se na zadní sedadlo, kde ležela dívka, okolo kousnutí byla její pokožka zarudlá a trochu se potila, ještě nepřešla do nejhorší fáze. Její přeměn bude trvat tři dny, pokud ne rychleji, nevěděl přesně, u každého je to jiné. Třeba bude výjimka a bude to trvat kratší či delší dobu. Vzpomněl si na svého syna Edwarda, kterého proměnil jako prvního. Byl zvědavý, co na to poví, byl by rád, kdyby si s dívkou padli do oka, přišel mu osamělý. Zvláště po příchodu Alice a Jaspera, kteří byli jako jedna duše a jedno tělo. Uvědomil si, že je sám a bylo mu to trochu líto, neměl nikoho, komu by se mohl svěřit, milovat. Měl sice jeho a Esmé, ale neměl svou spřízněnou duši. Celou cestu se koukal do zpětného zrcátka, aby měl přehled, co se vzadu děje. Domů dojel v rekordním čase a před domovními dveřmi prudce zabrzdil. Alice už tam čekala, díky své schopnosti věděla, že nepřijede sám a byla na návštěvu zvědavá. Jen ji překvapilo, že dívka na sedadle procházela proměnou, to nečekala, ve své vizi to neviděla.

„Carlisle,“ oslovila ho a otevřela dveře, aby mohl dívku odnést dovnitř. „Kdo je to,“ tázala se.

„Nevím, měla autonehodu i se svou matkou, té jsem už nedokázal pomoct,“ vysvětloval a spěchal s dívkou v náručí dovnitř.

„Dej ji ke mně do pokoje,“ poradila mu Alice a Carlisle jí byl vděčný, nevěděl,kam jinam ji uložit, nerad by ji nechal na pohovce v obýváku. Neobvyklý ruch přilákat ostatní dolů, aby se podívali, co se děje.

„TO nemyslíš vážně, že ne,“ zasyčel Edward trochu naštvaně, myslel si, že ji přeměnil kvůli němu, aby nebyl sám.

„Myslím,“ pověděl Carlisle a uložil dívku do postele. Přikryl ji a Alice ji setřela pot z čela, dívka jí byla od pohledu sympatická a rozhodla se, že ji bude pomáhat a hlídat ji, kdyby nastaly nějaké komplikace. Všechny zajímalo, co je zač a tak se šli posadit do obýváku a Carlisle vytáhl z jejího batůžku peněženku. Nebylo to právě nejslušnější, ale co nadělá, museli vědět, kdo to je.

„Isabella Swanová,“ přečetl z jejich dokladů jméno.

„Svobodná, dosud bydlela v Phoenixu a je jí sedmnáct.“

„Proč jsi ji přeměnil,“ ptal se ještě naštvaně Edward.

„To jsem ji měl nechat zemřít jako její matku,“ podíval se mu do tváře. Teď už mlčeli všichni, na tohle nebylo co říct.

„Měli bychom se o ni postarat, pokud teda bude chtít,“ navrhla Esmé a v očích měla soucit. „Bude to teď pro ni těžké, zvláště když se dozví o mamince.“

„Zůstane tu, pokud bude chtít,“ rozhodl Carlisle a to byl pro ostatní pokyn, aby se rozešli, tady se již nic zajímavého dít nebude.