Songfic - Breathe easy

Autorka: Soren

Je to už několik měsíců, co jsem to udělal, co jsem ji opustil. Toulám se napříč Spojenými státy a hledám, co jsem ztratil. Hledám svou druhou polovinu, kterou jsem zanechal ve Forks. Nemůžu ji najít, má druhá polovina je unikátní a nenahraditelná. Vím, že jinou takovou nenajdu a jen to pomyšlení strašně bolí. Každý den mé existence vzpomínám na její čokoládové oči, rudnoucí tváře a její nádhernou květinovou vůni. Žádná jiná taková už není, žádná jiná taková nebude. Jsem netvor, když jsem zradil tu, která má u sebe stále mé srdce a ani o tom neví, i když… Jak by těm lžím mohla věřit? V hloubi duše přeci ví, že mé srdce stále má. Musí! Lidské vzpomínky rychle vyblednou, ne však ty upíří. Ty nevyblednou nikdy, jen ty plné bolesti získají na intenzitě. Ještě víc než ty vzpomínky mě mučí představy. Představy, jak jí drží v náručí někdo jiný.

Cruel to the eye
I see the way he makes you smile
Cruel to the eye
Watching him hold what used to be mine

Mike Newton, Eric Yorkie, Tyler Crowley a Jakob Black. Mí dřívější sokové v lásce. Který z nich ji právě teď drží v náručí, když ne já? Který z nich se právě snaží uhádnout, na co myslí, když ne já? Který z nich ji právě líbá, když ne já? Kterému z nich říká své „ano“, které říkávala jen mně?

Why did I lie?
What did I walk away to find
Ooohhh – why…oooh – why…

Proč jsem jí jen lhal? Proč jsem jí i mně tak ublížil? Ah, už vím, chtěl jsem být ten nesobecký, uchránit jí přede mnou a mou rodinou a před životem odsouzeným v zatracení.

I can´t breathe easy
Can´t sleep at night
Till you´re by my side
No I can´t breathe easy
I can´t dream yet another dream
Without you lying next to me
There´s no air

Kde je můj vzduch a mé hřející slunce v tomto světě bez zázraků? Pryč, daleko ode mě ve Forks. V mém světě je tma, hvězdy a slunce jsou pryč, nevidím je. Všechny věci pozbyly krásu v bezútěšné temnotě mých dní. Ve svých představách vidím jen ji v mém náručí, i když někde hluboko v sobě vím, že to není už možné. Přeci jsem ji opustil
Curse me inside
For every word that caused you to cry
Curse me inside

Proklínám… Zas a znovu sám sebe proklínám za to, že tu jsem. Že jsem tak daleko od ní, že jsem ji opustil bezbrannou a raněnou. Za to, co jsem udělal, není možné odpuštění, i když to bylo s jakkoli sebelepšími úmysly. Vím to moc dobře, jsem odsouzený k věčnému utrpení z výčitek a touhy vidět její tvář, její úsměv i její vrásku, když nad něčím hloubá.

I won´t forget, no I won´t baby,
I don´t know why (don’t know why)
I left the one I was looking to find

Ooh – why….ooooh, why – why…Why

Mám věčnost, věčnost na vzpomínání, věčnost na utápění se v lítosti a bolesti. Ona má jen jeden život, který jí musí naplnit jiný člověk, ne upír. Pro mě v něm není místo, nemůže být. Jeden život, jedna věčnost – ne…

I can´t breathe easy
Can´t sleep at night
Till you´re by my side
No I can´t breathe easy
I can´t dream yet another dream
Without you lying next to me
There´s no air

Bella je v bílém, jde uličkou, na jejímž konci čeká muž. Usmívá se, ale muže nevidím. Mám oči jen pro ni, je nádherná. Červená se, vždyť nemá ráda pozornost, ale teď jí to určitě nevadí. Je šťastná… Říká mu své „Ano“ a on říká to své zas jí. Jsou svoji…

Nemám právo jí tuto budoucnost brát…

Out of my mind
Nothing makes sense anymore
I want you back in my life

That´s all I´m breathing for

Nemám právo jí takovou budoucnost vzít, ale stejně jedna má část to chce udělat, chce ji okrást, chce ji mít znovu u sebe. Tato část začíná vítězit nad tou nesobeckou částí, kvůli které toto všechno je. Sice se nesobecké já stále brání, ale už podléhá. Pomalu… Ale jistě…

I can´t breathe easy
Can´t sleep at night
Till you´re by my side
No I can´t breathe easy
I can´t dream yet another dream
Without you lying next to me
There´s no air

Potřebuju své Slunce, potřebuju svůj Vzduch, potřebuju svou Bellu… Nesobecká část právě prohrává svůj boj… Už to dýl nevydržím, nejde to… Budu se plazit po kolenou, budu i škemrat, když bude zapotřebí…

Najednou se ozvalo tiché zabzučení mého mobilu. Že by Alice? Už asi viděla moje rozhodnutí… Vytáhl jsem ho z kapsy a podíval se na jméno volajícího. Rosalie. Co ta mi může jen chtít? Už nebudu utíkat před svou rodinou, už budeme zase všichni spolu. Slibuju.

„Ano, Rosalie?“řekl jsem do telefonu a vyčkával na odpověď…