Smrt upírky

Autorka: Elisse

Zkroušeně jsem seděla na židli a sledovala hodiny. Ručička se nepřetržitě blížila k 9. Očekávala jsem to nejhorší i když co je horší , než když čekáte na smrt ? Ano je to tak. Být upálená na hranici , byl to můj osud ? Pokud ano , ať se mě nikdo nesnaží zachránit ! Dveře se otevřeli.

,, Tak pojď čarodějnice ,“ uchechtl se muž zabalený v plášti. Zlostně jsem prskla a vyvalila se ze dveří.

,, Ty špinavý švábe ,“ zaklela jsem na jeho účet , když mě táhl k hranici. Lidé na mě s opovržením koukali a děti schovávali tváře do zástěr svých matek.

 CO SE STALO :

Vesele jsem běhala s mou rodinou po lese.Chytali jsme jednoho obřího medvěda , kterého zavětřil Emmett.

,, Hm , ten teda voní ,“ zasmála se Alice , když se mu blížila k zádům. Rychle se mu vyhoupla na záda a zakousla se. Medvěd zavrčel a prudce se otočil. Na to čekal Emmett a skočil mu po krku. Všichni jsme , ale náhle zmrzli. Blížili se lidé. Ale nebyli to obyčejní lidé. Byli to zabijáci upírů a podobných zrůd. Něco jako v nynější době Van Helsing. =D

Byli docela blízko. Všichni jsme se rozběhli opačným směrem , než oni přicházeli. Běžela jsem nejvíce vzadu a sledovala jak mi ostatní mizí z dohledu. Byla jsem ,ale rychlá abych utekla pár zabijákům. Jenže jsem se mírně přepočítala a vběhla jsem do pasti. Sesypali se na mě , jako domeček z karet. Nebylo kam uniknout. Byli ozbrojeni , jeden mi zabodl do boku nůž. Zavřískla jsem a svalila se k zemi.

,, Chcípni upíre ,“ zasmál se jeden z nich a popadl mě za moji bezvládnou ruku. Táhli mě po lesní cestičce. Nikdo pro mě nepřišel. Nikdo mě nehledal. Kam se všichni poděli ?

U HRANICE

Stála jsem před svou smrtí. Dívala jsem se na to povzneseně. Neděsil mě pocit věčného ticha ani ostatní věci ,které vnímáte po smrti. Dokonce jsem se těšila. Na svou matku a otce. Na dědečka a babičku a ostatní z mé velké rodiny , kteří na mě čekají. Jen mě zranilo , že mě nikdo nehledal. Nikdo si pro mě nepřišel. Ani Alice ani Edward , dokonce ani Carlisle a Esme. Všichni se na mě vykašlali a nechali mě v tom samotnou. Bezmocnou a zraněnou (uvnitř). Muž mě strčil na hranici a přivázal mě. Už jsem nevzdorovala. K čemu ? Jen by mě to stálo zbytečně moc síly. Usmívala jsem se. Lidé jen žasli. Udělala jsem poslední žert v mém životě a to , že jsem vykulila oči , vystrčila zuby a začala jsem kousat okolo a snažila jsem se vyprostit. Vše bylo jen jako na vystrašení malých dětí , které si moc přáli moji smrt tak , jako já si TEĎ přála jejich krev. Všichni začali křičet a v panice začali utíkat. Prchali dolů do vesnice , ovšem někteří zůstali , aby sledovali smrt nejnebezpečnějšího predátora světa. Muž se smíchem zapálil dřevo a pach kouře se mi dostával do plic. Začala jsem se zuřivě smát. Začalo mě pálit na nohou , oheň si hledal cestu. Přestala jsem se smát a začala jsem tiše vzlykat , abych zanechala aspoň nějakou vzpomínku na moji rodinu. Vzlykala jsem bez slz a moje vzlyky se ozývali po celé louce. Nohy byli již v ohni a oheň se šířil dál. Nebolelo to ani jsem necítila potřebu , aby mě něco bolelo. Vzduch se již nedal dýchat a tak jsem přestala přijímat vzduch a bezmocně povolila. Oheň byl všude okolo a tělo muselo být už jen ohořelé kosti. Zvedla jsem hlavu a hleděla na 7 upírů , kteří vystrašeně hleděli do mého prázdného obličeje. Smutně jsem zamrkala a padla do plamenů mé smrti.

SMRT

Nemusela jsem ani zavřít oči , abych věděla , že jsem mrtvá. Byla jsem oblečená ve svátečním a stále jsem viděla 7 upírů , kteří bezmocně hleděli do mé tváře. Nikdo se neusmíval , ale ani neplakal. Čekali , že znovu oživnu a přiběhnu k nim , abych je objala. Chtěla jsem zvednout ruku , ale měla jsem ji přilepenou u těla. Chtěla jsem vydat zvuk , ale neměla jsem hlasivky ani jazyk. Když jsem pootočila hlavu doprava , tam stála moje pravá rodina. Co to k sakru bylo ? Prázdná uvnitř jsem udělala krok dopředu. Pomalu mi docházelo co si mám vybrat. Cullenovi = život , Howartovi = smrt. Mám žít nebo zemřít ? Chtěla jsem žít , chtěla jsem zoufale žít. Moje myšlení nabralo na obrátkách a já svýma nohama překlopýtala až ke Cullenům , kteří měli stále prázdný výraz. Svou váhu jsem přenesla na přední část mého těla a přepadla na Carlisla. Zarazila jsem se o něj ,ale s ním to nic neudělalo. Ticho bylo nesnesitelné. Ruce se mi konečně odlepili od těla. Všechny Cullenovi jsem objala a pomalu jsem se otočila k Howartům. Pomalým kroky jsem jim šla naproti. Stáli a koukali na mě. Plní očekávání a těšení. Rozběhla jsem se a vrazila do tatínka. Objal mě a pak všechno zbělalo. Je po všem ? Ano …

KONEC