SMRT ?

Autorka: Anežka

Část sedmá

Zůstali jsme s Bellou sami.

„Víš o tom, že v těch šatech vypadáš přímo božsky“?

„Tobě to taky strašně sluší…vypadáš tak strašně elegantně“. A uchichtla se.

Mě někdy tak strašně štve, že ji nedokážu ty myšlenky přečíst, jelikož jsem teď nepochopil jestli to myslela v dobrém slova smyslu nebo špatném.

Najednou se ozvalo hlasité troubení. Slyšel jsem myšlenky toho řidiče, tak jsme se za ním šli s Bellinkou podívat.

Odhrnul okénko a změřil si nás pohledem.

„Vy jste novomanželé Cullenovi“? zeptal se přátelsky šofér.

„Ano jsme“ řekla zvědavě Bella.

„Tak to si nastupte! Mám vás odvézt na místo kde máte zaplaceno přespání“. A zamrkal na nás. Bella bez otázek naskočila a já hned za ní.

Asi po hodině jsme dojeli na odlehlé místo blízko nějakého lesa.

„Tak hrdličky a jsme tady…Jo a ta černovlasá kočka vám vzkazuje, že si to tady máte užít a u vchodu máte auto, kterým se zítra dopravíte na letiště nebo je tu také možnost ,že můžete celou tu dobu zůstat tady. Moc jsem nepochopil co myslela tím když řekla něco ve smyslu, že se nemusíte bát, zvěře je tady dost“. Bella se těm slovům zasmála.

„Moc vám děkujeme.“ řekl jsem šoférovi a šoupl mu nějaké peníze.

„To já děkuji vám! A ať vám to spolu vydží“!

Rozhlédly jsme se kolem. Byl tam nádherný domeček se zahrádkou.

„To je nádhera“ vydechla Bella „Připadám si jako v pohádce!“

„To ale není pohádka broučku…je to realita.“ a pohladil jsem ji po vlasech.

„Ale pohádková realita.“

„Hmmm… to máš teda pravdu.“ Vzal jsem ji  do náruče a přenesl jsem ji přes práh, tak jak to vždy vídám ve filmech…to by člověk nevěřil, jak ho ty filmy ovlivní….

Měl jsem v úmyslu jen jediné…. co nejrychleji najít ložnici. Vstoupil jsem s Bellou v náručí do prvních dveří které jsem uviděl… byla to ložnice. Asi bych se měl co nejrychleji zklidnit… ale copak to jde?

 Ložnice je nádherná, prostorná místnost s krbem a velkou postelí posetou lístky růží.

Položil jsem ji na postel a začal ji líbat.

„Bells opravdu to chceš?“ a začal jsem ji  rozepínat korzet od šatů. Podívala se na mě a sundala mi košili „To víš že chci… a moc!“ Vrhli jsme se na sebe

Bylo to krásné…. v jistých chvílích jsem měl na mále se sebeovládáním, ale to nebudu rozebírat… Toto je nejkrásnější noc v mém životě.

Leželi jsme vedle sebe a já ji hladil po vlasech.

„Edwarde, děkuju ti moc.“ a lehla si na mou hruď.

„Za co mi děkuješ ty blázínku?“

Povzdechla si „Za všechno, za celý tento den… za celou tu dobu co jsme spolu. Opravdu děkuju moc lásko.“

„Spíš já bych měl poděkovat tobě, že ses objevila v mém životě. Kdyby ses neobjevila, tak bych teď nejspíš seděl doma a nudil se.“

Moment….. něco cítím!!!! Je to nasládlá vůně!… Bože to není možné. Prudce jsem vstal a hodil na sebe košili.

„Obleč se Bello!“ Bella se na mě podívala.

„Co se sakra zase děje… že by opět nějaký pošťák?“ a usmála se.

„Cítím přítomnost upírů, blíží se k nám…… nejdou mi přečíst jejich myšlenky, takže nevím co mají v úmyslu, ale mám špatný pocit Bells.“ Bella vstala a hodila na sebe nějaké šaty které vyhrabala v kufru.

„To bude určitě někdo z rodiny Edwarde… třeba… třeba nám zapomněli dát nějaký dárek.“ ale sama tomu co řekla nevěřila. Oba jsme věděli, že to nejspíš bude někdo z rodiny, ale né z té naší.

Slyšeli jsme jak se potichu otevřeli domovní dveře. Bella mě chytla za ruku.

„Neboj.“ šeptl jsem ale můj hlas moc uklidně nezněl.

„Bello, Edwarde, kdepak jste? Přišli jsme vám popřát k svatbě!!“ Byl to hlas Marcuse Volturiho….. Vešli za námi do místnosti. Byli čtyři: Marcus, Jane a nějací další dva upíři které neznám. Když nás uviděli nasadili veselé výrazy. Zašklebil jsem se.

„Ale Edwarde, ty se netváříš zrovna dvakrát nadšeně že nás vidíš.“ řekla s úšklebkem Jane.

„Však já vás taky rád nevidím.“ řekl jsem nenávistným hlasem. Co tu sakra dělají?  Co mají kurňa v úmyslu?

„To mě fakt mrzí Edwarde“! řekla jakoby uraženě Jane.

„Co chcete“?zeptala se opatrně Bella a tím na sebe strhla pozornost…

„Ale ale koho pak to tu máme?….. Jenom jsme vás přišli zkontrolovat paní Cullenová, jestli už jste přeměněná,… ale jak vidím tak je to tak, jak jsme očekávali.“ Jane se přiblížila k Belle a chytl ji za bradu.

Přestal jsem myslet a ruka my vyletěla a praštila Jane přes ruku jako malou holku. Rychle jsem se před zkoprnělou Bellu postavil. Mé ochranářské pudy zareagovali a já začal vrčet.

O co jim sakra jde? Myslím, že vím o co, ale radši na to nechci myslet…

„No tak Edwarde, nebuď takový..“ Řekl Marcus.  Jane se na mě překvapivě podívala, ale v příštím okamžiku mnou projela spalující bolest. Jane se na mě upřeně dívala. Svalil jsem se na zemi.

„Přestaň!“ zařvala Bella a vyděšeně se na mě dívala. Bolest z ničeho nic přestala.

„Dobře budeme se tedy zaobírat tebou“

Vůbec, ale naprosto vůbec se mi nelíbí její myšlenky… Chce ji zabít nebo jenom ublížit či snad vystrašit?…. nechápu co chce ale nelíbí se mi to!

Jane se opět nadechla a pokračovala „Edwarde ty moc dobře víš jak jsme se mile zachovali, když jsme tě varovali, že tady tvou choť přijdeme zkontrolovat. Ale tys to ignoroval…. hold za vše co se dnes stane si budeš moct jen ty sám“.

 Ale teď se mi ty myšlenky už vůbec nelíbí… Musím rychle něco podniknout než Bells stačí nějak ublížit!

Jane chytla Bellu opět za bradu. Chtěl jsem se na ni vrhnout, ale ti dva neznámí upíři kterých jsem si doposud nevšímal mě chytly a zadrželi.  Marcus přistoupil k vyděšené Belle která se na mě beznadějně dívala. Přičichl si k jejím vlasům „Hmmm…. krása…. jsi k nakousnutí…… ale momentálně na tebe nemám chuť, protože jsme již lovili… ale až mi vytráví... tak nevím nevím….. Ale stejně až se tady na podlaze bude tvoje krev, asi stejně neodolám.“

„DO PRDELE NECHTE JI!!!!!!“ zařval jsem… viděl jsem že Marcus to myslí vážně „Kdyby jste přišli o pár hodin později, už by byla proměněná“!

Jane se uchichtla „Ale to my víme. Ano ty by si ji proměnil, ale koho by jsme pak mohli zabít? Tu radost jsme si nemohly odepřít…“ a všichni se začali smát.

Najednou se mi vybavila před očima Alicina vidina…. Ne to se nesmí stát. Zmocnila se mě beznaděj…. Já tomu nějak zabráním… Dnes se nic závažného nestane a vše bude v normálu. Ale musím něco podniknout!

Nějakým způsobem se mi podařilo vyprostit ze silného sevření dvou upírů co mě měli na starost. Postavil jsem se do útočného postoje. Marcus si sedl na židli a sledoval co se bude dít, jako by se ho to, co se v příštích vteřinách stane absolutně vůbec netýkalo a nezajímalo ho to.

Byl jsem příliš zaměstnaný bojem s neznámými upíry, ale viděl jsem , jak se Bella s Jane strašně hádají. Nevím kde se to v Belle vzalo, ale vystartovala ji ruka a vlepila ji krásnou padnoucí facku. Bella se chytla za ruku… nejspíš to hodně bolelo. Jane se zatvářila zmateně….. Zasmála se „To teda bolelo… ale nevím koho…“ A přitiskla Bellu ke stěně a začala ji škrtit. Bella celá zrudla a snažila se volat o pomoc, ale žádný zvuk z ní nevycházel.

Rychle jsem oba upíry skolil na zem a utíkal Belle na pomoc. Nic nevnímám jenom se musím soustředit na to, aby se Bellince nic nestalo. Utíkal jsem kolem Marcuse, věděl jsem, že to udělá ale nestihl jsem včas zareagovat. Natáhl mi nohy a já dopadl jako malý kluk na zem. Rychle jsem zvedl oči a uviděl jak Jane vzpírající se Bellu zvedá nad hlavu a chystá se ji hodit směrem ke konferenčnímu stolku v rohu pokoje. Všiml jsem si, že na konferenčním stolku leží špicí nahoru dýka. Původně má sloužit jako okrasná dekorace, ale momentálně se stala mou noční murou…

„Edwarde.“ ozval se tiše Bellin hlas, když letěla vzduchem. Rychle jsem vstal a chtěl ji chytit, ale ti zatracení upíři na mě opět zaútočili.

„Sakra Bello NE…..“

Slyšel jsem ránu a bolestivé zakňučení. Byla to rána jak Bella dopadla na stolek a…. a to zakvičení mě bude nadosmrti doprovázet. Belle dopadla na dýku.

Rychle jsem k ní přiskočil…. kdybych mohl asi bych začal brečet. Upíři mě opět chtěli zastavit, ale hned jsem je roztrhal... nevím kde se ve mně najednou vzalo tolik síly. Marcus zatleskal „Konečně nějaké vzrůšo Edwarde“!

„Edwarde“ takhle vyčerpaný Bellin hlas jsem ještě  nikdy neslyšel. Pořádně jsem se podíval. Dýka se jí zabodla do břicha….. krvácela. Lahodná vůně se nesla pokojem.

Marcus a Jane zadrželi dech…. Ale proč?

„Edwarde, já tě miluju….. Asi… asi umřu že?“ řekla slabě ale byla tam slyšet mírná hysterie.

„Ne Bells ty neumřeš. Rozumíš? Ty neumřeš!!! Co bych bez tebe dělal?…. Ne neumřeš.“ A políbil jsem ji do vlasů. Znělo to, jako bych spíš přesvědčoval sám sebe. Přiložil jsem ruce k ráně… Sakra co mám dělat…. potřebuje doktora.

Belle se zkřivil obličej mučivou bolestí…. rána do břicha bude nejspíš hluboká

„Sakra potřebuje doktora!“ řekl jsem naléhavě, ale odpovědí mi byl jen smích.

„Edwarde já to nezvládnu! Strašně to bolí. Ten dnešek byl nejkrásnější den v mém životě….. že na mě nikdy nezapomeneš“?

„Sakra Bello co to říkáš? Prožijeme spolu ještě mnoho dnů a ty budou mnohem krásnější než je dnešek….věř mi…já ti to slibuji“.

„Slibuješ?“ zakňučela

„Ano slibuju lásko, ale ty to nesmíš vzdát. Musíš být silná!!“

Bože vidím jak Bella trpí… nechci aby trpěla musím něco udělat… nemůžu ji přece nechat umřít…. ne ne ne udělám cokoliv jen aby se ji nic nestalo.

Napadla mě jen jediná zoufalá možnost. Vzal jsem Bellu za ruku „Miluju tě lásko“ naposled jsem zašeptal a dvakrát jsem ji kousl. Bella se usmála, ale hned se zase svíjela v bolestech. Políbil jsem ji a opět kousl do krku…..Nejradši bych ji pokousal celou, abych proces proběhl než vykrvácí….ale to nemůžu.

„Ale ale Edwarde….. zachraňovat jsme ti ji nedovolili!“ řekla suše Jane a vrtěla hlavou. JI i Marcuse strašně překvapilo, že jsem se ji odhodlal kousnout.

Jsem strašlivě vyčerpaný…. kdybych mohl omdlít asi bych omdlel, ale teď musím být s Bellou. Musím doufat….. doufat, že Jane nebude schopna zabít člověka přeměňujícího se v upíra….. kdyby to Aro zjistil, že se přeměňovala a někdo ji zabil měl by problém.

Jane ke mně přistoupila „Já ji ZABIJU, slyšíš mě Edwarde? Já ji zabiju!! A ty…. ty s tím nic nenaděláš. Během vteřiny u mě stál Marcus a rozbil mi skleněnou vázu o hlavu. Byla to obrovská rána.

„Bello.“ naposledy jsem zašeptal a padl bolestí a únavou na zem…. upadl jsem do bezvědomí…..