SMRT ?

Autorka: Anežka

Část šestá

Na letišti na nás už všichni čekali. Moc jsme do zbytku rodiny vzhledově nezapadli. Oni byli už oblečení a učesaní tak jak budou na svatbě. Carlisle, Jasper a Emmett byli v oblecích a kravaty jim ladily s šaty od jejich drahých poloviček. Rosalie měla na sobě luxusní saténové, rudé šaty nad kolena. Alice měla úplé světle modré šaty bez ramínek a Esme měla ležérní světle růžový kostýmek s krátkou sukní. Všem to ohromě slušelo.

My s Bellou jsme na sobě měli obyčejné jeansy. Na Bellu totiž čekaly šaty až na místě a já si svůj oblek tahám s sebou.

Teprve v letadle jsem si všiml jak jsou všichni šťastní, hlavně Bella, která půlku letu prospala.

Po přistáni na nás na letišti čekala bílá limuzína, která nás měla odvézt na ONO místo obřadu.

Alice nelhala… Byla to opravdu velice malá útulná a romantická kaplička. Všichni jsme do ni společně nakoukli, ale pak jsme se rozdělili na kluky a holky a rozešli jsme se každý do jiného pokoje, které jsou určeny pro přípravu nevěsty a ženicha.

Převlékal jsem se do obleku a u toho poslouchal Jasperovi, Carlisleovi a Emmettovi chytré rady do budoucna.

„Fešák..“ řekl Emmett, když mě uviděl.

„Dík brácho. Tobě to v tom obleku taky strašně sluší… Měl bys ho nosit častěji.“ Všichni jsme se začali smát, protože víme, jak Emmett obleky nesnáší.

„Edwarde, a kdo ti vlastně půjde za svědka“? zeptal se Carlisle. O tom jsem vlastně vůbec nepřemýšlel….. Ale asi bych byl nejradši, aby to byl právě Carlisle.

„Noo, byl bych moc rád, kdybys to byl ty.“.

„Edwarde moc bych rád, ale už jsem Belle slíbil, že ji dovedu k oltáři“.

„A kdo jde Belle“? zeptal jsem se, i když bylo jasné, že by Alice nikdy Belle neodpustila, kdyby to nebyla ona.

„Alice.“ řekl Jasper.

No a koho si teď s těch dvou hochů mám vybrat???

„No tak si kluci střihněte, já vás mám oba stejně rád.“ řekl jsem se smíchem.

„Kámen, nůžky, papír… teď!!!!!!!“ Vyhrál Jasper.

„Ale Edwarde, musíš mi slíbit, že za měsíc budu tím vyvoleným já, kdo ti půjde za svědka… že jo? Že mi to slíbíš bráško?“ škemral Emmett a díval se na mě psíma očima.

„To víš, že jo.“ a poklepal jsem ho po zádech.

V tom se ozvalo zaklepání. Byla to Esme „Už byste měli jít pánové“ řekla medově sladkým hlasem a hned zase zmizela.

„Bože, na to, že jsem upír a jsem na světě už tak dlouho a tolik jsem toho už prožil, ještě nikdy jsem nebyl tak šíííleně nervooozníí.

Vstoupil jsem do kapličky, kde byli už všichni na svých místech. Ze stupínku se na mě culil sympatický oddávající.

Když Bella vešla do dveří stál jsem tam s otevřenou pusou. Když Alice uviděla mou reakci potichu si sama pro sebe zatleskala.

Bože, takhle krásnou jsem ji ještě nikdy neviděl, dokonce ani ne v ten den, kdy měla tu minisukni a snažila se mě svést. „Bože Edwarde, řekni mi co chceš s tou ženskou celou věčnost dělat?“ řekl jsem si pro sebe, ale Jasper který stál za mnou mě nejspíš slyšel protože jsem v jeho mysli viděl mnoho možností co bych s ní mohl děla…. oba jsme se uchichtli.

Bells měla na sobě dlouhé bílé korzetové šaty… opravdu vypadala jako princezna…MOJE princezna. Když mi ji Carlisle předával zamrkal na mě.

„Miluju tě Bello.“ šeptl jsem ji.

Oddávající začal mlít takové ty normální žvásty, ale já každé jeho slovo hltal jako by to říkal něco posvátného. Pak se zeptal, jestli někdo má něco proti sňatku. Ohlédl jsem se za sebe, ale všichni klidně seděli a zasněně na nás koukali… Dokonce i Rose.

„Dobře, když nikdo nic nenamítá, přistupme k tomu nejpodstatnějšímu.

„Táži se vás slečno Isabello Swanová jestli si berete zde přítomného Edwarda Cullena dobrovolně a budete ho ctít v dobrém i ve zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ Oddávající to ani nedopověděl a  Bella řekla s úsměvem  „Ano“ kněz se usmál… „A táži se Vás pane Edwarde Cullene jestli si berete zde přítomnou Isabellu Swanovou. A budete ji milovat a ctít v dobrém i ve zlé dokud vás smrt nerozdělí?“ Vážně jsem se na ni podíval… Viděl jsem v jejich očích tolik lásky. Najednou mě popadla šílená chuť ji políbit. „An….“

„ÁÁÁÁÁ“ozval se Alicin hlas. Rychle jsem se na ni otočil. Seděla tam se zavřenýma očima a křičela… bylo to křičení plné strachu. Všichni se kolem ní shromáždily jenom my s Bellou jsme zůstali na místech a smutně na sebe koukly.

Když se Alice vzpamatovala vypadala strašně sklíčeně. Né proto, že by se ji něco hrozného stalo, ale proto, že nám na chvilku přerušila svatbu.

„Co se stalo?“ zeptala se ustaraně Rose.

„Nic, nic.. omlouvám se…. můžete pokračovat.“ A mrkla na oddávajícího, který na ni nechápavě civěl.

Z jejich myšlenek jsem vyčetl, že měla tu samou vidinu ohledně Belly kterou poslední dobou mívala. Podíval jsem se na Carlislea ten se na mě usmál a myšlenkou mi vzkázal „Potom si o tom když tak promluvíme Edwarde. Teď hlavně musíš říct své „ANO“!!

„Můžeme tedy pokračovat“? otázal se netrpělivě oddávající.

„Ano.“ řekli jsme všichni jednohlasně….. Stejně je to šílené stojím tady a slibuju lásku na věčnost….. to je dlouhá doba….

Oddávající zopakoval svou otázku. Zamyslel jsem se……… „Ano“ odpověděl jsem. Oddávající tam ještě věčnost něco žvatlal a na konec řekl „Nyní může ženich políbit nevěstu“.

Vášnivě jsem se na Bellu vrhl. V ten okamžik se na nás odkud si vrhly balonky a všichni začali tleskat a začali se k nám shlukovat s gratulacemi.

Jsem v naprosté euforii. Všechno mi připadá tak krásné!

„Lásko já jsem tak nesmírně šťastná… Takhle šťastná jsem ještě nikdy nebyla“!

„Neboj Bells to tě omrzí až si ho budeš brát už po sté..“ řekl se smíchem Emmett a oba nás objal.

„Edwarde přeju vám to.“ řekla Rose a objala mě… Belle jenom podala ruku, ale neusmála se na ni. No to je celá Rose….

Pak přišla na řadu Alice. „Opravdu mě to strašně mrzí moc se omlouvám“ řekla omluvně.

„Alice to je fakt v klidu.“ řekla Bella a vrhla se ji kolem krku. „Moc ti děkuju!! Že to bude tak úžasné mě ani ve snu nenapadlo. Fakt  moc děkuju Alice!“

Přišla na řadu Alicina hostina. Nebyla to normální hostina, protože na hostinách se většinou zkonzumují tuny jídla, jediný kdo se ládoval byla Bella.

Kolem čtvrté se už začali všichni s námi pomalu, ale jistě loučit.

„Edwarde, mohl bys na moment?“ ozval se vesele Carlisle. Odešli jsme trochu stranou.

„To s tou Alicí mi přijde normální.. nedělej si s tím starost….. Chtěl jsem s tebou mluvit spíš o něčem jiném.“ dořekl nejistě. Samozřejmě z jeho myšlenek jsem už věděl co mi chce, ale nechal jsem ho mluvit.

„Takže, je mi to strašně trapné…. ale dávej si prosím tě večer pozor….Uvědom si že Bells je ještě stále člověk a je strašně křehká.“ Nedalo mi to a usmál jsem se.

„Ne Edwarde, nesměj se… já to myslím vážně.

„Neboj budu opatrný..“ a zamrkal jsem na něho. Začal se smát a objal mě. „Jsem šťastný za tebe chlapče a  moc…. tolik jste si toho prožili a teď jste konečně zase spolu.“

„Dík tati.“ Bylo to poprvé, kdy jsem mu řekl tati…. Carlislea to strašně potěšilo, nikdo z nás mu tak nikdy neřekl.

Když jsme přišli za ostatními probírali tam Alicinino překvapení, které na nás prý ještě čeká.

„A moc večer nedivočte!“ zavolal na rozloučenou Emmett, když nastupoval do auta. Bella mě objala a oba jsem jim zamávali.