SMRT ?

Autorka: Anežka

Část čtvrtá

„Edwarde, ještě něco…“ nejistě se na mě podívala, jako by se to bála říct nahlas.

„Copak“? usmál jsem se abych ji dodal kuráž.

„Chtěla bych ještě mluvit….. chtěla bych mluvit s Jacobem a vše mu vysvětlit“.

Zas ten Jacob! Ale budu se muset smířit s tím, že na něj nikdy nezapomene….

„Dobře tak mu zavolej a domluv se s ním. My tě s Jasperem potom zavezeme před hranice, kde si promluvíte . Potom zajedeme za Charliem“.

Podal jsem jí mobil a ona ho nejistě uchopila.

„Edwarde, moc ti děkuju, ani nevíš, jak moc to pro mě znamená“ a zase mě objala. To máš teda pravdu… nevím co to pro tebe znamená…. A ani to radši nechci vědět…. „Půjdu jim to všechno říct… doladit podrobnosti a ty si to zatím vyřiď….“

Nechtěl jsem jejich rozhovor odposlouchávat tak jsme se s Jasperem usadili do mého volva a čekali na ni.

„Já tě obdivuju Edwarde.“ z ničeho nic prolomil hrobové ticho Jasper.

„Ty mě?“ přikývl „A proč“?

„Tu tvou lásku s Bellou, a taky to jak si spolu rozumíte.“ vypadalo to, že mluví vážně.

„ Ale ty a Alice se přece taky milujete… nebo ne“?? Že by se mezi nimi něco stalo?Ale ne… toho bych si přece všiml….

„Ne, Alici miluju a ona mě taky. … Ale vím jak to pro tebe musí být těžké, když je Bella člověk. Nedovedu si představit, jak bych se jí mohl dotýkat, objímat, líbat ji a….“ Zarazil jsem ho než stačil pokračovat.

„Jaspere věř mi, že kdybys poznal člověka, kterého bys miloval tak, jako já miluju Bellu, nikdy bys ji neublížil“.

„A taky ještě nedokážu pochopit, že když ji teda tak moc miluješ, že ji necháš být s Jacobem. Ty na něj nežárlíš?“ Ano žárlím a ani nevíš jak…Vždy, když je s ním tak mě to strašně sžírá…. Ale to mu asi říct nahlas nemůžu… „Už jsem si zvykl, že ho má Bella ráda, ale taky vím, že mně miluje.“ snažil jsem se to říct co nejvyrovnaněji. Jasper se uchechtl a chtěl ještě něco dodat, ale přerušila ho v tom Bella, která si k nám přisedla do auta.

„Promiňte, že jste na mě museli tak dlouho čekat. Probírala jsem ještě s holkama co řeknu Charliemu.“

„Ale první jedeme za Jacobem ne?“ zeptal jsem se suše.

„Ano, jsem s ním domluvená tam jako vždycky… bude to jenom čtvrthodinka….“ Přikývl jsem a vyjeli jsme.

Jak asi Jacob zareaguje, že se budeme už zítra brát?… Bude se s tím muset smířit, ví přece že Bella miluje mě. Podle Belliných myšlenek jsem věděl, že si taky dělá starosti jak to Jacob vezme….

Když jsme přijeli na domluvené místo, Jacob tam už netrpělivě přešlapoval. Obešel jsem volvo a otevřel Bells dveře jako správný gentleman. Slyšel jsem, jak si Jacob myslí: Bože Edwarde nedělej, že jsi bůh ví jak slušný, baští ti to jenom Bella, jinak nikdo.

Bella mě políbila na tvář a utíkala směrem k němu…. STRAŠNĚ mě bolí, když vidím, jak se těší na jeho objetí, na jeho hlas….. na jeho teplo….. Před Bellou to nedávám najevo, že mě to tak moc mrzí, ale opravdu se na to nemůžu stále dívat…. a sedl jsem si zpět do auta….. Ale stejně mi to nedalo a odposlouchával jsem Jacobovi myšlenky a přes okno se na ně dívat. Celý rozhovor proběhl nějak takto:

 „Ahoj Bells!“

„Ahoj Jacu“.

Potom nastala trapná minuta ticha.

„Bells děje se něco“?

„Nevím jak bych to řekla…..Víš, nastaly jisté komplikace“. Začala nejistě…

„Tak už to vyklop!“ řekl s úsměvem na rtech.

Chytla ho za rameno a podívala se mu do očí „Budu si ho brát Jacku“,

Jacob trochu posmutněl „Já vím.“ pronesl klidně.

„Ne nevíš…. Bereme se zítra…“ tak a už to zní vypadlo….

Jack na ni vyvalil oči a vypadal velmi rozzuřeně „Vždyť se berete až za měsíc!!! Bello nenech se do ničeho nutit, rozumíš“?

On si snad myslí, že ji do svatby nutím? Vždyť ona mě do ní “donutila“.

„Jacu ty víš, že mě nikdo do ničeho nenutí….. Ano, jak už jsem řekla nastaly jisté komplikace s Volturriovými…… A ještě něco…..

„Je snad ještě něco horšího než to, že už nemám žádnou šanci ti svatbu rozmluvit“? Bella sklopila zrak. Jacob ji vzal za bradu a dlouze se ji zadíval to očí.

Bella se nadechla „Musí mě co nejdříve po svatbě proměnit.“ Jacob ji pustil a vražedným pohledem se podíval směrem ke mně.

„Ne Bells, to nejde…. vždyť… vždyť…“

„Ale ano Jacku,  musí to tak být, jinak by mě mohly taky zabít, věř, že kdyby bylo nějaké jiné řešení tak by ho Edward zvolil…“

„Takže, až tě příště uvidím, bude z tebe…. pijavice?“

Přikývla a objala ho. Jacob stál jak přimražený, ale taky ji objal.

„Ale potom sehrajeme svatbu číslo dva, aby to nebylo Charliemu ani Renée nápadné, že jsme tak rychle od svatby upustily. Byla bych moc ráda kdybys tam dorazil.“ Pošeptala mu do ucha.

Nemohl jsem se na to dívat, ale věděl jsem, že je to opravdu naposled, co se objímají za jejího lidského života.

Když se vrátila do auta plakala a Jacob tam  stál a přemýšlel…. Dokonce se tam i bleskla myšlenka jak mě zabít… ale naštěstí pro mě ji hned zamítl. Cítím z něj všechno to utrpení co prožívá. Musel se dlouho smiřovat s tím, že se budeme brát a najednou se mu oznámí, že svatba je už zítra. Stále měl v sobě naději, že se do toho měsíce stane něco, co by svatbě zabránilo. Jeho veškeré naděje teď ale zmizely…. Všechno se v něm strašně míchalo…. Bylo mi ho opravdu moc líto. Nemyslím takovou tu “lítost“, ale takovou tu upřímnou lítost.

Najednou jsme už stály před Belliným domem.