SMRT ?

Autorka: Anežka

Část druhá

Vstoupil jsem do domu a rychle obálku doslova rozcupoval. Slyšel jsem, jak Bella opatrně sestupuje ze schodů a upřeně se na mne dívá. Neříkal jsem ji náhodou, ať na mě počká nahoře??….. Ale to je teď jedno.

Pečlivě jsem si přečetl dopis, asi třikrát slovo od slova. „To není možné! …. Bože s tím jsem nepočítal….!“

„Edwarde děje se něco“? zeptala se Bella a stále ze mě nespouštěla oči.

„Přišel mi dopis od Ara.“ snažil jsem se říct  nevzrušeně. Zmateně se na mě podívala a rychle mi vytrhla dopis z rukou.

Začala nahlas číst:

 „Edwarde, kdyby se někdo dozvěděl, že ti píšu, měl bych problém. Takže půjdu rychle k věci. Jane s ostatními přijde během příštího týdne Bellu zkontrolovat. Takže ji někam ukryj nebo ji přeměň (jelikož předpokládám, že ses ještě neodhodlal ji přeměnit), ale co nejrychleji. Asi si říkáš proč tě varuju…. dlužím to Carlisleovi, takže ho ode mne pozdravuj a doufám, že jsem tímto svůj dluh splatil.

                                                                                                  Váš přítel Aro.“

Když dočetla byla celá bledá. Musím myslet… Co mám dělat? Mám ji proměnit?… Ne dohodli jsme se, že ji proměním až po svatbě. Co by udělal Carlisle?… „Carlisle… musíme zavolat Carlislea“. Bella nic nenamítala a četla si dopis znovu a znovu. Vyndal jsem telefon a vytočil jeho číslo. Hned po prvním zapípnutí se ozval Carlisleův hlas „Za chvíli jsme tam Edwarde. Alice měla totiž vidiny …. viděla…“ na chvíli se odmlčel. Šel jsem do kuchyně aby nás Bella neslyšela.

„Co viděla?“

„Edwarde ty víš, že se její vize nemusí splnit, takže to vůbec nic neznamená“.

 přerušil jsem ho.„O čem to mluvíš? Tak co viděla?“

„Už vystupujeme z auta Alice ti to poví sama.“ a zaklapl mi telefon.

Popadl jsem ještě stále zmatenou Bellu za ruku a šli jsme jim naproti. Když jsme se střetli Rosalie, Alice a Esme se na Bellu podezřele dívali jako by ji kontrolovali jestli je v pořádku.

„Co se děje“? šeptla potichu Bella. „Edward mě teď promění a až přijdou uvidí, že je všechno v pořádku“! podíval jsem se na ni „Ne Bello tady tě nikdo proměňovat do svatby nebude“.

„Pane bože Edwarde, ty ji chceš zase někde schovávat?“ rozkřikla se Alice.

„A proč bych ji nemohl“zase“ někam schovat“?

„Jsi tak natvrdlý nebo si to nechceš připustit?! Dříve nebo později by ji objevili! Přemýšlej!“ Alice má asi pravdu…. měl bych ji proměnit…. Ale oba na to nejsme ještě pořádně připraveni!

„Co kdybychom se na to posadili a v klidu to probrali doma?“ vstoupila nám do debaty Esme.

Všichni šli přede mnou. Chytl jsem Alici za ruku.

„Alice, sestřičko, prosím tě,co jsi viděla?“ smutně se mi podívala do očí. Snažil jsem se přečíst její myšlenky, ale ona se snažila myslet na všechno možné, jenom ne na to , co jsem chtěl vědět. „Myslím, že by jsi ji měl proměnit Edwarde“ sklopila oči.

„SAKRA Alice tak co jsi viděla?“

Najednou jsem viděl a slyšel všechny její myšlenky.

Viděl jsem obraz… Byla tam Jane a vystrašená Bella, která volá moje jméno …. druhý obraz: bylo tam spousty krve, Bella tam ležela na zemi nejspíš byla omráčená…. NE!! ona byla mrtvá!!! Třetí obraz: byla tam zakrvácená místnost ale Bella nikde… potom bylo jenom černo…..

„Promiň Edwarde“špitla Alice.

„Ne to není možné Alice! Je to jenom vidina…... Nechci tě nijak urazit ale mnoho tvých vidin se nesplnilo… Tohle se nestane, URČITĚ.“ Znělo to jako bych přesvědčoval sám sebe.

„Taky doufám, že se to nestane…. ale mám takový zvláštní pocit… nevím jak to popsat…“

„Hlavně se musíme uklidnit a nedat Belle najevo, že tomu zrovna dvakrát věříme. Nechci, aby se zbytečně stresovala.“

„Edwarde ty tomu, že je tady možnost, že tvá jediná láska zemře, říkáš zbytečné stresování?“ vyjela na mě a v očích ji žhnulo.

„NE Alice, já jenom nechci, aby se Belle něco stalo, nechci aby se stresovala kvůli nějaké vidině která se NE-SPL-NÍ!!!!“ Alice se rozzuřeně otočila a odešla dovnitř. Myslela si: „To je takový blbec. Počítá s tím že tomu  zabráníme, ale první by jsme měli něco vymyslet. Vím, že to myslí dobře, ale stejně…. Vím Edwarde, že mě posloucháš. Jsi blbec, blbec, blbec!!!“

Asi má pravdu, jsem blbec…. Musím si to všechno ještě promyslet…. Ale vždyť za měsíc bych ji proměnil! Co mám dělat?? S těmito myšlenkami jsem zamířil směrem k domu, kde zrovna zmizela Alice….