SMRT ?

Autorka: Anežka

Část první

„No tak Edwarde, vždyť jsme tady sami! Celá tvoje rodina přece odjela na lov a mají se vrátit až zítra odpoledne….Máme celý dům jenom pro sebe“. Chytla mě za košili a přitáhla k tělu. Ona ani neví jak je to pro mě těžké neustále ji odmítat. Nejradši bych se na ni vrhnul a svrhl tady vedle na postel. A dneska ji to obzvlášť sluší…. Je to snad poprvé co ji vidím v minisukni…a k tomu má průsvitný bílý top. Na můj v kus až moc sexy….Ta holka ví co si vzít na sebe když “něco“ chce. Ale musím se ovládat. Vždyť zítra to bude přesně měsíc do naší svatby, musíme to ještě oba vydržet.

 Objal jsem ji „Ne Bello, ty moc dobře víš, že tady nejde o to jestli je někdo v domě nebo ne. Vydržela si to už tak dlouho tak tě ten měsíc snad nezabije“!

„Jaký měsíc“? vyvalila na mě oči…..Snad nezapomněla že máme za měsíc svatbu!

„Za měsíc se budeme brát lásko“ a zkoumavě jsem si ji prohlížel. Bylo vidět jak se přemáhá ,aby nedala najevo, že zapomněla na naši blížící se svatbu.

„Samozřejmě, že jsem nezapomněla“! Ale nevyznělo to zrovna dvakrát jistě…

„Ale stejně Edwarde nechápu, proč musíme počkat do svatby?! Co se prosím tě změní za jeden měsíc?…Nic!“ sama si odpověděla a odtáhla se ode mně.

„Máš pravdu nic moc se nezmění, akorát už budeš paní Cullenová“ řekl jsem s důrazem na slově Cullenová. Bella se zašklebila.

„Copak se vám nelíbí vaše budoucí příjmení slečno Swanová?“

„Ale ano pane Cullene líbí“ pronesla ironicky „….jenom si na to stále nemůžu zvyknout“ trochu mě polekal její smutný tón jakým to dopověděla…. třeba je na svatbu ještě opravdu moc mladá. Třeba si myslí, že svatba je jediná možnost jak být semnou….

„Jestli je pro tebe jeden měsíc málo tak ji můžeme ještě odložit…nebo….Lásko jestli si to s tou svatbou ještě chceš rozmyslet mě to vadit opravdu nebude.“ Pohladil jsem ji po vlasech, aby věděla že to myslím upřímně. …Ano svatba už sice je víceméně připravená, dokonce i Charlie s René jsou na ni psychicky připraveni, ale jestli se na to opravdu necítí …..jenom Alice by byla smutná kdybychom svatbu zrušili….Najednou mě Bella vytrhla z mého přemýšlení a rázně řekla:

„Edwarde já tě opravdu miluju a chci být s tebou po zbytek tvého života. Bude to sice strašně dlouhý život, ale snad to spolu nějak vydržíme“uculila se a něžně mě políbila „Jednou jsem se už rozhodl, že si tě vezmu a trvám na tom. Jen tak lehce se mě už nezbavíš!“ Její polibek jsem opětoval.

Začali jsme jako vždycky něžnými polibky, ale nějak jsem se přestal ovládat. Najednou jsem si uvědomil, že ani já ani Bella na sobě nemáme trička a jsme spolu v posteli!!!!

Stále jsem ji líbal…na to abych přestal se mi to až moc líbilo…ale samozřejmě si uvědomuju kam až to maximálně nechám zajít… Jednou rukou jsem ji chytl za vlasy a druhou přejížděl po její dokonalé linii. Bella udělala to samé. Její hebké prsty pomalu projížděli po mém těle. Poslouchal jsem jak napjatě dýchá. Na chvíli jsem ji přestal líbat a podíval se ji do očí. Byli plné vzrušení a očekávání…

Počkat něco jsem zaslechl! Něčí myšlenky.

Bella si všimla že něco není v pořádku.

„Co se děje Edwarde, udělala jsem něco špatně?“

,,Bello, samozřejmě, že si nic neudělala ….ty jsi dokonalá“ a něžně jsem ji políbil do vlasů „jenom tady někdo jde“. Bella sebou trhla „Kdo?“ Nejspíš si myslí, že to bude někdo z Volturiovích, ale to podle mě vůbec nehrozí a dlouho hrozit nebude.

„Je to nějaký člověk a hledá mě. Půjdu se podívat co potřebuje“. Pomalu jsem vylezl z postele a hodil na sebe košili. Bella se na mě dívala, jako bych to naplánoval já, že nám někdo překazí naši romantickou chvilku. „Zůstaň tady, hned budu zase zpátky u tebe“! a poslal jsem ji pusu na dálku.

Sešel jsem dolů po schodech a vyšel před dům. Tam jsem spatřil mužskou postavu, která se ke mně nejistě blížila. Slyšel jsem jak si myslí: „Bože, takové odlehlé místo…co já tu sakra dělám?? A ti Cullenovi mají pověst takových podivínů. Ale co by se mi mohlo stát že? Jsou to přece normální lidé kteří bydlí na trochu odlehlém místě…“.

„Můžu vám nějak pomoct pane?“ Pošťák si mě změřil pohledem a řekl: „Hledám pana Edwarda Cullena, mám tady pro něj nějaký dopis“.

„Ano to jsem já“ a nedočkavě jsem se na něj usmál. Kdo by mi tak asi mohl psát?

„Tak to je super! Jenom mi to tady podepište a dopis je váš.“

Pošťák mi předal dopis a odešel.

Převrátil jsem obálku v rukou.Najednou mi ale do nosu uhodila nasládlá vůně, kterou jsem cítil z toho dopisu.

„Který upír by mi sakra posílal dopisy?“ pronesl jsem nahlas. Musím se podívat odkud byl dopis odeslán…opět jsem převrátil obálku v rukou : Volterra, Itálie.

Zarazil jsem se Itálie? Volterra???? Co to má sakra znamenat?