Slunce nad horizontem

Autorka: Tabby

1. Kapitola: Dartmouth

Bella Cullen

Dartmouth. Ano, jsme tady. Edward couval po příjezdové cestě k našemu novému domu do garáže. Pohlédla jsem na zadní sedadla, kde spala Renesmee, opírajíc svou hlavu o Jacoba, který ji něžně hladil po hřbetě ruky. Zhluboka jsem se nadechla. Hrdlo mi vzplanulo, ale tuhle touhu po krvi jsem zahnala. Nikdy bych Renesmee nemohla ublížit. Edward mi přejel konečky prstů po krku. Pohlédla jsem mu do jeho topazových očí a na chvíli jsem zapomněla, že motor mého auta ztichl, a že Jacob už byl venku a pomalu vytahoval spící Renesmee. Zatřepala jsem hlavou a otevřela jsem dveře. Edward se uchichtl. Dveře auta bouchly. Pohlédla jsem na stříbrné Volvo, které tu stálo dřív, než jsme přijeli. To musela zařídit Alice. Jacob držel Nesii v náručí. Ve vteřině jsem stála u Jacoba a nárokovala si svou dceru. Bez protestů mi ji jemně podal. Renesmee se mi zavrtěla v náručí.

„Šššš.“ V její dětské tváři se roztáhl úsměv. Pohladila jsem ji po vlasech a vydala se za Edwardem a Jakem. Dům byl velký. Edward nám přidržel dveře. Sotva jsem vstoupila do domu, musela jsem se usmát. Byl tak podobný našemu domovu ve Forks. Edward odhodil klíčky na stolek.

„Páni. Vy pijavice si tedy žijete.“ Hvízdl Jake. Nasála jsem vzduch.

„Mlč čokle," usmála jsem se sladce. Jake se ležérně opřel o rám dveří.

„Jasně, jasně," zaksichtil se a v obraném gestu zvedl dlaně. Edward do něj hravě šťouchl, když kolem něj procházel.

„Dávej si pozor na pusu čokle, kůži ti zachraňovat nebudu.“

„To jsem to dopadl, ještě že mám Nessi...“ postěžoval si. Protočila jsem oči.

„Půjdu ji uložit a ty Jaku se jdi taky prospat, my půjdeme ohlásit svůj příjezd,“ zašeptala jsem potichu, protože Nessi se znovu převalila. Ve vteřině jsem byla v jejím novém pokoji v prvním patře. Položila jsem jí na postel. Postýlka na ní byla už trochu malá. Jacob mi byl v patách a starostlivě jí přikrýval.

„Jacobe, dávej pozor na cestu. Ten dům ti nic neudělal,“ pokáral ho Edward. Zmateně jsem na něj pohlédla. „Běžel za tebou div si nepřerazil nohy a nezboural tak polovinu baráku." vysvětloval. Alice, kde jsi? Jak já to s těma pakama tady vydržím? Hloupá otázka. Vydržela bych všechno jen proto, abych s nimi mohla být. Něžně jsem se na Edwarda usmála a políbila malou na čelo. Chytila jsem Jacoba za límeček a táhla ho ven. Propletla jsem prsty s Edwardovými. Potichu jsem zaklapla dveře. Neuvěřitelné, opravu jsme v novém domově, budeme studovat Dartmouth a tesknit po rodině. Už teď mi chybí Alicina ztřeštěnost, Esmeina laskavost, Rosaliin melodický smích, Emmettův černý humor, Jasperova citlivost (emociální) a Carlisleova moudrost. To všechno mi teď neuvěřitelně chybělo.

„Neuvěřitelně se mi stýská!“ Vyslovila jsem to nahlas.

„Neboj přijedou se brzy na nás podívat.“ Přitiskl mi rty na spánek. Zadržela jsem dech. Když jemně pokračoval po lícní kosti a zastavil se na krku. Vedle mě se ozvalo znechucené zamlaskáni. Edward se zasmál, když jsem se pokusila nenápadně vyfouknout zadržovaný vzduch. Co jsem to před chvílí říkala?

„Prosím nechte si to až tady nebudu a Bells trháš mi tričko, byl to dárek od Sue.“ Zamrkala jsem, když jsem si všimla, že křečovitě svírám Jacobuv límec.

„Ups, promiň Jaku." Spustila jsem ruku. „To od tebe nebylo hezké, takhle mě vyvést z míry,“ peskovala jsem Edwarda, který se vůbec netvářil kajícně. Jacob překulil oči, zamířil do obývacího pokoje a dloubl do Edwarda, který se rozesmál a přikývl. „Jasně já tady nejsem, nedělejte si starosti.“ Chovala jsem se tak dětinsky, ale neubránila jsem se založení rukou na hrudi. Edward si mě k sobě přitáhl a zašeptal mi ty dvě nejkrásnější slova:

„Miluju tě.“ Začala jsem se v jeho očích ztrácet, zase a opět. Nedočkavě jsem přitiskla své ledové rty k těm jeho.

„Hej vy dva, nechte toho cukrování a padejte nás nahlásit.“ Z hrudi mi vyšlo cosi mezi zavrčením a zasténáním. Edward se odtáhl.

„Má pravdu a pak, když to co nejdříve vyřídíme, budeme mít dost času než se Nessie vzbudí."

Kousla jsem se do rtu.

„Tak na co čekáme?“ Znovu se zasmál, popadl mě za ruku a v sekundě jsme byli u vchodových dveří. Kriticky jsem se vzhlédla v zrcadle posazeném na stěně vedle dveří. Moje oči začínali světlat, kontaktní čočky jsem v noci nepotřebovala v záři žárovek pro lidské oči vypadali, jako kalně světle hnědé. Byla jsem ráda, že jsem se čoček a rudé barvy zbavila.

„Jsi krásná.“ Usmála jsem se. Lichotilo mi to.

„Ty jsi úžasný.“ A takhle bychom mohli pokračovat do rána.

„Tak už jdete?“

„Sklapni štěně, v osm je večerka.“ zavolala jsem do obýváku.

„Jasně, jasně,“ řekl znuděně. Zatřepala jsem hlavou. Edward se usmál a přidržel mi dveře.

„Do pěti minut bude tuhej,“ zašeptal mi. Zachichotala jsem se - znovu jsem se zarazila nad tou zvonkohrou co se rozehrála, ještě jsem si na některé věci nezvykla - jistě vždyť je to Jacob. Dveře klaply, a my se vydali do garáže. Ignorovaně jsem prošla kolem mého auta až „potom“ a nasedla do Volva. Pohladila jsem sedadla potažené kůží a slastně zavrněla. Moje, teda naše milované auto, tolik jsem v něm prožila. Pohlédla jsem na Edwarda, který se mračil.

„Co máš proti svému autu? Kdyby si Jake doslova nedupnul, tak by si ho nechala ve Forks.“ Nic proti němu nemám, ale...

„Miláčku, mám své auto ráda, jenže tohle auto taky.“ Pokrčil tedy rameny a vyjel maximální rychlostí. Za chvíli jsme stály před branou Dartmouthu. Tentokrát, když Edward zaparkoval, jsem musela nasadit lidskou masku. Před budovou postávali studenti, kteří měli večerní studium. Edward mi znovu otevřel dveře. Zhluboka jsem se nadechla – moje velká zkouška, doposud jsem neublížila nikomu, kdo vešel do domu Cullenových ve Forks, ale na těchto lidech mi tolik nezáleželo. Musím to vydržet.

„Lásko?“ Nervózně jsem na něj pohlédla, nechtěla jsem, aby si o mě myslel, že jsem zbabělec. Pochopil můj pohled. Natáhl ruku, aby mi pomohl ze sedadla. „Zvládneš to.“ Němě jsem přikývla. Ozvalo se zapípání, jak Edward zamkl auto. Zamířili jsme si to pomalým krokem ke hlavní budově, kde postávala skupinka lidí. Začaly padat vločky, usazovaly se nám ve vlasech a třpytily se. Jakmile jsme vstoupily s Edwardem do světla lamp, několik lidí potichu zalapalo po dechu. Roztržitě jsem si prohrábla vlasy a pozvolna se nadechla. Krutá bolest pálícího železa v hrdle se dostavila ihned. Chtěla jsem zasténat, ale zároveň jsem nechtěla ukázat svou slabost. Přidala jsem do kroku, Edward mě ale chytil za ruku a zpomalil.

„Lásko, zpomal, už to bude,“ uklidňujícím sametovým hlasem mě napomínal. Přikývla jsem. Vešli jsme do budovy. Ve vstupní hale byl červený koberec, zdi byly obložené dřevem.

„Jdi napřed, potřebuji se uklidnit.“ Pohladil mě konečky prstů. Opřela jsem se o dřevěné obklady a hluboce jsem se nadechovala. Potlačila jsem spalující bolest a vydala se lidským krokem k recepci.
Edward se tiše bavil s mladou recepční, její srdce bušilo jako o závod, a očima třepetala jako panenka. Zato její spolupracovník si ji měřil napůl rozzlobeným a napůl zklamaným pohledem. Edward jí právě diktoval jména, když jsem se mu postavila po boku. Mladíkovy cosi zaskočilo, rozkašlal se, ale nepřestával mě propalovat pohledem.

„Edward Cullen, Isabella Cullenova a Jacob Cullen.“ Při posledním jméně se Edward zakřenil. Věděla jsem, na co právě myslel. Nikdy by ho nenapadlo, že bude muset zfalšovat doklady, aby ho mohl vydávat za svého bratra. Ironie. Neměla jsem dobrý pocit z toho, že jsem Jaka zatáhla do ještě větších lží než byl. Ale odloučení od Renesmee by ho skoro zabilo. Náhle Edward potichu zavrčel.

„Co se stalo?“ řekla jsem rychle, aby to nikdo jiný než on nepochytil.

„Ten kluk mi začíná lézt na nervy.“ Střelila jsem po mladíkovy pohledem, usmál se a já mu úsměv oplatila. Srdce mu začalo bít rychleji, mě se zase v ústech začal tvořit jed. Edward znovu zavrčel. Pro jeho dobro jsem ho obalila štítem.

„Díky, ještě chvíli bych ho musel poslouchat, tak mu rozbiju lebku.“ Pobaveně jsem zakroutila hlavou. Mladík obdivně vydechl. Dokázala jsem si představit, jak vypadám v jeho očích. Viděl nadpřirozeně krásnou ženu, které při zatřesení hlavy jemně spadl pramen hnědých lesklých vlasů do obličeje. V životě se mi o tomhle obdivu nesnilo. Pohlédla jsem na recepční, která se snažila nepokrytě flirtovat s Edwardem - nemohla za to, predátoří lákadla - ten si toho jednoduše nevšímal. Dál jí diktoval důležité údaje a vysvětloval Jakovou nepřítomnost – Byl příliš unavený z cesty. Celou noc a den řídil – kvůli podpisu jeho potvrzení o nástupu. Jake byl přijat, protože rodina Cullenových se podíly na přestavbě sportovního areálu. Jak šlechetné. Ale nutné. Být Cullenová má své výhody. Recepční upravila formuláře a obešla se svým společníkem pult, aby nám mohli potřást rukou. Dívka se hrnula k Edwardovy.

„Blahopřejí vám k vašemu nastoupení na Darthmouth, doufám, že se vám zde bude líbit. Pane Cullene." Stiskla si s ním pravici, přitom přehnaně nadouvala svá prsa, pak postoupila ke mně. Ani si nevšimla jeho ledové kůže „Slečno Cullenová,“ usmála se.

„Paní Cullenová, jsem jeho žena, ne sestra,“ opravila jsem ji jemně, můj hlas se znovu rozezvonil. Na ruce za kterou mě chytila se zatřpytil prsten. Recepční se zbarvila tvář do ruda. Krev proudící v její tváři mě upoutala. Odtrhla jsem od ní pohled a snažila se ignorovat zvuk hromadící se krev. Jejímu společníkovi se při zvuku mého hlasu rozhodil srdeční rytmus, a pak znovu naskočil mnohem rychleji. Zatajila jsem dech, bylo to tak přitažlivé, tlukot srdce mě lákal, tepna v jamce na krku pulsovala lidskou krví. Hypnotizovaně jsem na něj civěla. Z hrudi mi vycházelo podmanivé vrčení, muž jako by nechápal nebezpečí, se ke mně okouzleně přibližoval. Dovolila jsem si nadechnout se. Bylo to mnohem lepší, než před chvílí. Mmm... Příměs levandule a hřebíčku mi nikdy nepřipadala tak úžasná jako teď. Jeho krev je tak přitažlivá. Potřebuji ji. Chci ji. Zabít ho by mi trvalo jen pár vteřin, dost dlouho na to, aby ta dívka začala vyšilovat a řvát a tím upoutat pozornost těch venku. Možná by Edward mohl ….
 „Lásko, pojď je pozdě, jsi unavená z cesty.“ Zamrkala jsem. O můj bože, Edward mi drtil ruku. Jak dlouho tady stojím a přemýšlím, že zabiju člověka?

„Ještě jednou se omlouvám za ten omyl. Netušila jsem, že...“ Po kolikáté se mi už omluvila?

„Nedělejte si starosti, nemůžete vědět vše,“ pousmála jsem se. Muž nevěřícně zalapal po dechu. Recepční jen přikývla. Edward si mě přitáhl bliž k tělu, objal mě silnými pažemi a políbil na spánek. Ten ocelový stisk neměl nic společného s vyznáváním lásky na veřejnosti. Takhle jsem neměla šanci ublížit nikomu.

„Děkuji,“ otřásl mnou vzlyk beze slz.

„Půjdeme, nic zlého se nastane.“ Pohladil mě po vlasech. Přikývla jsem, je semnou, nedovolí, abych někomu ublížila. Spustil ruce a propletl naše prsty. Mlčky jsme odcházeli. Ruku v ruce. Recepční ani ten mladík, netuší, jak blízko smrti se ocitli. Co by se stalo, kdybych se neovládla? Tohle se už nikdy nestane. Uzamykám to do šuplíku, nic se nestalo.Nikdy neublížím žádnému člověku. Stále jsem zadržovala dech, venku totiž stálo ještě pár lidí a potahovalo do sebe nikotinovou bombu. Byly to samé ženy, očividně čekaly na to, až kolem nich projde Edward. Když si všimly, že máme propletené ruce, zklamaně svěsily hlavu, jedna z nich dokonce tiše zamumlala „Sakra!“ Edward se usmál.

„Máš obdivovatelku,“ zašeptal pobaveně. Obdivovatelku? Nechápala jsem. Znovu jsem zamrkala.

„Jo takhle,“ už mi to došlo. TO by asi nešlo.

„Která?“ Zajímala jsem se zvědavě. No nestane se vám to v jednom kuse, že se o upírskou ženu zajímá lidská žena.

„Ta co to ventilovala nahlas.“ smál se, připadalo mi, že mě chce přivést na jiné myšlenky.

„No teda. Tohle se mi ještě nestalo, dokážeš si představit to, že by semnou mohla začít flirtovat?“ Edward vyprskl tichým smíchem.

„Má to v plánu.“

„Oh.“ Stačil mi Mike. Zastavila jsem se, Edward na mě zmateně koukal. Přitáhla jsem si ho blíž.

„Co to..?“ Je tak sladký, když se něčemu divý. Vtiskla jsem mu polibek. Pak ještě jeden, pak další. Nestačilo mu to. Přitáhl si mou hlavu blíž k sobě, aby mohl mé rty drtit polibky. Slyšela jsem zklamané zasyčení, dveře o sebe kleply a já věděla, že jsme úplně sami. Nadechla jsem se.

„Tohle pomohlo, flirtovat určitě nebude.“ přikývl uznale. „Ale to nebylo od tebe fér, takhle mě omráčit.“

„Mmmm, miluju tě, děkuji, že jsi mi nedovolil mu ublížit.“

„Děkuj jen sobě, tvé sebeovládaní je fantastické.“ Nastoupili jsme do auta, Edward pomalu zařadil a vyjel.

„Ale jen díky tobě,“ odmlčela jsem se. „Ness spí, štěňátko určitě také zalomilo. Máme před sebou dlouhou noc, takže... „ nestihla jsem ani mrknout a už jsme byli na silnici. Náš dům byl v odlehlejší částí, v blízkosti lesa. Neměli jsme tam ale tolik soukromí, jako ve Forks. Kolem nás bylo pár dalších domů. Znovu jsem přesunula svou pozornost na Edwarda. Budu zlá. Vypadal nedočkavě, oči mu svítili. Začnu pomalu. Lehce jako pavoučí nožky jsem, mu přejela prsty přes hřbet ruky, paži, krku, tváři a skončila jsem u rtů, které jsem obkreslovala. Motor zamručel, když Edward přidal plyn. Uchichtla jsem se. Naklonila jsem se a pomalu jsem začal líbat jeho čelist. Zavrčel, líbezným hrdelním zvukem. Usmála jsem se a stiskla jeho ušní lalůček.

„Řekl jsem ti někdy, jaká jsi potvora?“ Hlas měl o oktávu vyšší, přiškrcenější – přesto stále nádherný. Neodpověděla jsem mu. Nechala jsem ho trpět. I když já sama jsem byla rozrušená. Začala jsem šeptat.

„Miluji tě, co je touha po lidské krvi oproti touze po tobě? Miluji tě, miluji, miluji, miluji.“ brzdy zaskřípěly. Nevšimla jsem si, že jsme už u našeho domu. Nepostřehla jsem ani to, že už jsme v naší ložnici, a klid v domě narušuje jen Jacobovo chrápání. Alice nebude zrovna nadšená, že oblečení, které mi kupuje, mizí tak často potrhané v koši.