Sladká vůně krve: Kronika nesmrtelných

Autorka: Teridarkness

3. KAPITOLA – UPÍŘÍ ŽIVOT

KONEC ROKU 1799 – IRSKO

Bude to skoro dva roky, co jsem upír, hučelo mi v hlavě.

Dva roky s Leonem a ostatními.

Leon byl úžasný…teda jako přítel. Stál při mně a pomáhal mi. Po mém prvním lovu jsem se dozvěděla šokující zprávu, že Leon je něco jako vůdce jeho skupiny. Byl to upíří šlechtic. Hodně starý a mocný. Nikdy moc nechtěl o sobě mluvit, ale když vyprávěl,  bylo to kouzelné a strhující.

A další věc - myslela jsem často moc na mou rodinu, věděla jsem že mému bratrovi bude osm a já s ním nejsem, chtěla jsem s nimi být.

A taková menší drobnost, jako jeden z mála upírů, jsem získala schopnost nad rámec běžných schopností, měla jsem zvláštní dar. Něco ve smyslu dostávání se do mysli ostatních. Viděla jsem co udělali, či co dělají v ten moment. Hnusně řečeno – lezla jsem ji do hlavy a mohla je i ovládat. Nikdy jsem ji moc neukazovala…byla jsem radši normální. Nechtěla jsem být ta, co umí tamto.

„ Erico, nebudeš tomu věřit!“ vykřikla na mě má upíří známá – Viola.

Protočila jsem otráveně oči. „ Hm?“

„ Lancey vyjádřil o mě zájem!“ rozplývala se.

„ Úžasné…to ti gratuluji, ale já musím jít.“

Zamračila se. „ Za Leonem?“

„ Za kým jiným.“ odbyla jsem ji a jemně zaklepala na dveře od Leonova pokoje.  

„ Dále…“ řekl dobře známý hlas.

Vkročila jsem se dovnitř a spatřila Leona, jak sedí na křesle, v pravé ruce sklenice naplněná krví. „ Chtěla jsi údajně se mnou mluvit, po čas mé abstinence zde tady.“

Byla to pravda, chystala jsem se mu něco vážného říci, něco co ho rozhodně nepotěší.

„ Leone já chci odejít.“ řekla jsem naprosto vážně.

Sklenička dopadla na zem, rozbila se na malé kousky a koberec byl zbarven dočervena od krve. Leon šokovaně zamrkal. „ Cože?“

„ Už jsem s tebou skoro dva roky, chci se jít podívat do světa…“ a navštívit mou rodinu.

Zamračil se. „ Dva roky jsou krátká doba.“

„ Možná, ale už mě to tady nebaví…já…chci jít pryč, daleko od tohohle hradu a těch dalších upírů. Chci být sama.“ pokračovala jsem a pozorovala jeho zmučený obličej.

Projel si rukou vlasy. „ Bránit ti nemůžu a jak vidím – tvůj názor nezměním.“

Trochu překvapená, tím že to bylo tak jednoduché, jsem reagovala. „ Takže mohu?“

„ Běž…ale slib mi, že se někdy vrátíš. Mám tě rád…jsi má oblíbená upírka.“ přišel ke mně a pohladil mě po tváři.

Bylo to poprvé, co se mě takhle dotkl. Byla jsem z toho ne svá.

„ Ano, Leone…“ ale slova se ztrácela.

Usmál se a zcela nečekaně mě políbil.

Líbali jsme se a mě to přišlo normální. Nevadilo mi to, ani to, když mě vysvlékl a položil do postele. Nebránila jsem se a líbilo se mi, když jsme se spolu milovali. Až pak,  kdy jsme vedle sebe leželi, mě začali dohánět ztracené myšlenky.

Vyspala jsem se s Leonem. Byl to vůdce a já se ihned poddala a šla s ním do postele! Jak jsem jen mohla? Byla jsem jako nějaká coura.

Zvedla jsem se z postele a začala se oblékat.

„ Už ode mě utíkáš?“ řekl pobaveně Leon a pozoroval mě.

Otočila jsem se zády k němu, aby bylo vidět méně mé nahoty. „ Můžeš se otočit, než se obleču?“ řekla jsem kysele.

„ Děláš, jako kdybych tě neviděl nahou…a navíc, pře chvílí ti nevadilo ani to, když jsem se tě dotýkal.“ řekl s dobrou náladou.

Oblékla jsem si poslední kus mého oblečení. „ Byla to chyba…neměli jsem to udělat.“

„ Mě to jako chyba nepřišla, oběma dvěma se to líbilo – to nemůžeš popřít.“ stál si na svém a mě se nelíbilo jak o tom mluvil. Bylo to soukromé a nemělo se o tom tak otevřeně mluvit.

Podívala jsem se na něho. Stále ležel na posteli a zcela nahý, vůbec mu to nevadilo. „ Můžeš se obléct, prosím tě?“

Protočil nespokojeně oči a pak se taky oblékl. „ Děláš jako kdybychom udělali něco špatného.“

„ My udělali!“ řekla jsem nahlas. „ Nemělo se to stát…“

Přišel ke mně. „ Erico…“ Chtěl mě obejmout.

„ Nešahej ně mě!“ odstrčila jsem ho. „ Sbohem Leone…“

Vyšla jsem z pokoje a neotáčela se. Nikdo se mi nepostavil do cesty, v stájích jsem nasedla na koně a prchala daleko od Leona a ostatních.

Věděla jsem kam pojedu  – domů.