Skutečnost

Autorka: Anežka

Část šestá

Při pohledu na její vyděšenou tvář jsme se strašně začali smát. Když teta pochopila že to Emmett nemyslel vážně, byla na ni vidět velká úleva a začala se smát s námi.

Byli jsme v lese tak dlouho (stále jsme Stephanii něco vysvětlovali), že už se začalo stmívat a já s tetou jsme dostali obrovský hlad, jelikož jsme kromě snídaně nic nejedly.

Edwardova rodina udělala na tetu velký dojem. Byla opravdu všemi velmi unešená. Velmi nerada se s nimi loučila, ale domluvili se, že se musí někdy znova sejít. Hlavně s Esme si padli do oka. Byli to dvě takové mamky vedle sebe. Obě starostlivé, ale přesto odvážné.

Všichni jsme se rozloučili a spokojený Edward nás zavezl domů.

„Edwarde, zítra bych s tebou velmi ráda něco projednala" řekla se zábleskem očekávání v očích.

Edward zavrtěl hlavou „Ne Stephanie, vím na co myslíš“.

Zamračila se a nechápavě se na mě podívala.

„Dovede číst myšlenky“ šeptla jsem ji do ucha a pobaveně se dívala jak zareaguje. Nachvilku se zarazila ale potom všem,co viděla a slyšela ji očividně už nic nepřekvapí.

„Ale stejně bych to ještě velmi ráda s tebou probrala. Edwarde prosim tě, ale slib mi že si to ještě necháš projít hlavou“ a provokativně zamrkala.

Edward měl zamyšlený výraz, ale nakonec kývnul.

Otočil se směrem ke mně přitiskl si mě k tělu a pošeptal mi do ucha

„Dnes za tebou nepříjdu. Musím si ještě něco promyslet“ a spyklenecky mrkl na Stephanii. Obmotala jsem se kolem něj a políbila ho na rozloučenou.

Nevím proč ale chtěla jsem, aby dnes přišel a abychom si promluvili o všem co se dnes stalo. Taky jsem stále nevěděla o čem chtěla teta s Edwardem mluvit.

„Ehm ehm“ ozval se Charlieho hlas. Sice nerada, ale rychle jsem se od Edwarda odtrhla. Charlie se na nás díval a já zčervenala.

„Kde jste byli Stephanie? Už jsem se začal bát. Ještě chvilku a zalarmoval bych všechny kolem ať vás jdou hledal“!

Teta prohodila něco ve smyslu, že si tento den náramně užila a že na něj nadosmrti nezapomene. To jsem tetě doopravdy věřila.

Edward odjel a my s tetou jsme se rychle vrhly do kuchyně, něco obrovského si uvařit, ale na stole už leželi dvě krabice s pizzou, které objednal Charlie.

Když jsme se do toho s tetou pustily Charli zamručel „Vy vypadáte, jako by jste celý den nic nejedly“! Se Stephanii jsme se na sebe usmály a ládovali se dál.

Byla jsem strašně utahaná. Umyla jsem se a šla si lehnout.

Ležela jsem v posteli a přemýšlela nad dnešním dnem, nad tetou co si asi teď myslí a na co to Stephanie myslela, že to Edward tak rychle zamítl.

„Ťuk ťuk, můžu dál“? Ozval se najednou Stephaniin hlas

„Samozřejmě teto“ vzdchla jsem a posadila jsem se na postel. Stephanie vstoupila a posadila se ke mně.

„Víš Bello, za ten den a něco co tě znám, mi připadá jako by jsme se znaly už strašně moc dlouho. Když jsem tady jela ani jsem netušila co tady zažiju a koho tady poznám. Jsem z toho všeho sice pořád strašně zmatená, ale moc ti děkuju, že jste mě v tom lese nenechali a všechno jste mi vysvětlili“ řekla a objala mě „A mohla bych tě ještě o něco poprosit“?

Přikývla jsem.

„Mohla bys mi znova převyprávět celý tvůj příběh, od toho co jsi poprvé Edwarda uviděla, až po dnešek“? Její přání mě překvapilo, ale znovu jsem ji převyprávěla dopodrobna celý můj příběh, teď ovšem za všemi detaily a s mými pocity. Strašně se mi ulevilo když jsem po několika hodinách domluvila. Ještě žádnému “normálnímu“ člověku jsem to takhle narovinu nemohla říct.

„Asi ho moc miluješ že“? zeptala se Stephanie po mém vyčerpávajícím vyprávění.

„Ano, a moc“ vypadlo ze mě aniž bych si odpověď ptomyslela. Stephanie se usmála.

„Co chceš vlastně zítra s Edwardem projednt“? vypomněla jsem si najednou na to, na co jsem se chtěla už tak dlouho zeptat. Moji otázku očividně očekávala.

Nadechla se a spustila: „Bello, víš proč jsem tady přijela“?

„Odpočinout si“ ale to nejspíš nebude ten důvod že?

Najednou mi to došlo. Přišla hledat námět na novou knihu!!! To proto chtěla znovu slyšet celý ten příběh znovu.

Nesouhlasně jsem se zamračila.

„Bello pochop, kdybych váš příběh napsala, nemusela bych všechno co jsem tady zjistila v sobě tolik dusit. Všem bych to řekla, ale přitom by všichni věděli, že je to pouhý příběh, který se nikdy nemůže stát“ nastala pauza během které jsem to vstřebávala.

„Samozřejmě bych všem změnila jména a odehrávalo by se to někde v Americe. Ty by ses mohla jmenovat třeba....Daisy, a Edward třeba......Edmond“. Pečlivě zkoumala jak se budu tvářit.

Té představě jsem se musela usmát. Daisy? Edmond? To je příšerné!!!

„Asi jsme udělali chybu, když jsme ti všechno řekli. Ale s tím teď už nic neuděláme.

Když to vezmu ze svého hlediska, mě by ta kniha vůbec nevadila. Ale musela bys vynechat Daisy a Edmonda. S tím by se asi Edward nesmířil, kdyby se proslavil jako Edmond. Ale na mně to nezáleží. Myslím, že se ten nápad nebude líbit ani Edwardovi a ani Carlisleovi.

Stephanii se rozzářili oči. Byla asi šťastná že proti jejímu nápadu s knihou nic nemám. Ale já si myslím, nebo spíše vím, že to neprojde u Cullenových. Mohlo by to pro ně být riskantní. Ale zase bylo by to pěkné, mohlo by se to jmenovat: Příběhy Belly a Edwarda. Bože to zní dobře. Strašně se těším na zítřek. Chci vědět co na to kdo říká. Určitě se teď o tom u nich doma živě debatuje.