Skutečnost

Autorka: Anežka

Část pátá

Po třech minutách jsme zastavili uprostřed lesa. Spatřila jsem Stephanii, jak sedí na starém pařezu a přemýšlí.

Cullenovi ji zatím nenápadně obklíčili, ale tak, aby je teta nezahlédla. Všichni se tvářili tak klidně a vyrovnaně, jenom já se bála toho co přijde a co se bude dít.

"Bello, teď je to už jenom na tobě, zkus ji trošku uklidnit" šeptla povzbudivě Esme.

"Jen odvahu Bello, s Edwardem jste toho prodělali už mnohem víc. A tvoje teta je chytrá ženská, určitě to pochopí" řekl Jasper. Bylo to poprvé co za celou dobu promluvil. Ale byla jsem mu vděčná že mi to řekl. Jeho slova mě vždy strašně uklidní.

"Díky Jaspere" bylo to jediné co sem ze sebe dostala ale on věděl, že to myslím upřímně.

Ano to zvládnu, jenom ji uklidním a vše bude ok.

 Ale co když mě uvidí, tak zpanikaří a opět uteče.... Co pak budeme všichni dělat? Odhalí se tajemství, které se už tak dlouho daří tajit před celým světem?

Udělala jsem pár kroků k vyděšené Stephanii, která si nás doposud nevšimla. Otočila se a měla němý výraz, myslím, že tak nějak čekala, že se tu někdo z nás objeví.

Nádech výdech, to zvládnu, musím to zvládnout!

"Stephanie, neboj se prosím! Já se ti pokusím vše v klidu vysvětlit. Ale musíš mě vyslechnout“.

 Nedůvěřivě se na mě podívala.Rozhlédla se kolem, a když viděla že tady nikdo kromě mě není (nebo aspoň není vidět) přikývla. Přisedla jsem si k ní a chytla ji za ruce, aby viděla že to myslím vážně a že ji mám ráda.

 Jak já bych byla šťastná, kdyby se to všechno nestalo, kdyby jsme teď seděli se Stephanii a Edwardem doma a probíral co se nového stalo ve světě. Ale ne....při mé smůle se muselo všechno zvrtnout.

Najednou se něco hnulo ve křoví kde měl své stanoviště Emmett. Vylétl odtamtud a pištěl jak malá holka.

"ÁÁÁ pomožte mi někdo, mám něco v tričku! Něco mě kouše ...pomóóócte mi někdo!  No tak sakra vylezte" ječel a začal si svlékat tričko.

Všichni vylezli ze svých skrýší a udělali kolem něj hlouček.

"Bože lásko, takový svalovec a bojí se..." vytáhla z jeho trička malou šedou myšku ".....bezbranné myšičky" zasmála se Rosalie.

Emmett na ni vrhnul vražedný pohled.

Když Stephanie všechny kolem sebe uviděla, chtěla se opět dát na útěk.

"Stephanie" úzkostně jsem ji zmáčkla ruku, kterou jsem ještě stále držela a upřímně se ji koukla do očí.

                                                 Stephaniiny myšlenky

Mami pomoc! Teď jsou kolem mě všichni. Podle vyprávění je to celá Edwardova rodina.

Všichni jsou tady. Mají tváře jako vytesané z kamene. Tak hebké už na pohled.

Teď jsem si stoprocentně jistá, že ať jsou kdokoliv, normální nejsou. Stačí se podívat na tu kouzelnou blondýnku.....nikoho krásnějšího jsem snad ještě neviděla.

Asi bych měla co nejrychleji utéct, než se mě pokusí zlikvidovat, nebo tak něco.

 Cukla jsem s sebou a chtěla se dát na útěk.

"Stephanie" ozval se Bellin úzkostný hlas.

Pohlédla jsem na ni. Viděla jsem ji na očích, že by mi chtěla všechno vysvětlit.

Vůbec nevím co mám dělat.

Můžu Belle vůbec věřit?

Stephanie si změřila pohledem celou Cullenovic rodinu, která po Emmettově výstupu už stála vzorně seřazená a zubila se na nás.

"Tak teda vysvětluj" řekla ještě stále s nedůvěrou v hlase. Po těch slovech se mi náhle ulevilo.

Teď se vše dozví, ale jak zareaguje?

Slova se ujal  Carlisle. Začal vše pomalu a srozumitelně vysvětlovat.

Nejprve ji říkal nějaké prastaré legendy o studených (o upírech), a potom jen tak v mezi řečí prohodil, že oni teda jako jsou taky ti upíři. Stephanie vyvalila oči. Museli jsme ji rychle vysvětlit že oni lidskou krev nepijí.

Jinak reagovala stejně jako já. Místo aby se lekla a začala křičet strachy (což je normální reakce), začala na všechny strany chrlit tisíce otázek ( což zas tak normální reakce není). Carlisle ji všechno s klidem vysvětlil.

Nakonec jsem ji já musela převyprávět celý můj příběh. Jak jsem potkala Edwarda a do jakých problému jsem se dostala s Jamesem.

Stephanie vypadala že mi moc má slova nevěří.

Když jsem domluvila zavládlo ticho. Až po pár minutách promluvil Jasper.

 "Tak teď už ví všechno. Co s ní provedeme"?

Stephaniin klidný obličej se během vteřiny změnil na vyděšený.

"No já bych byl pro to nějak se ji zbavit. Co takhle svačinka"? řekl naprosto vážným tonem Emmett.

Stephanie vypadala, že každou chvilkou omdlí.