Skutečnost

Autorka: Anežka

Část třetí

  U oběda jsem zjistila, že Stephanie není jenom zábavná, ale také velice všímavá. Když jsme jedli,strašně si prohlížela Edwarda. Nejprve jsem si myslela že obdivuje jeho nebeskou krásu, ale pak jsem zjistila, že se zaměřuje na jeho žvýkající pusu. Mně připadá, že Edward umí dobře předstírat že jí, ale na tetu to zřejmě nestačilo. Pořád si ho tak zvláštně prohlížela.

„Stephanie, pověz mi něco o tvé práci“ snažila jsem se nahodit téma u kterého by se rozpovídala a aspoň nachvilku přestala po Edwardovi pokukovat. Ale ona jen něco málo zamumlala a stále pošilhávala na místo kde seděl.

  Když si Edward konečně taky všim jejího neustálého zkoumavého pohledu, zamyslel se. Potom se omluvil, že je mu nevolno, ale že jídlo je samozřejmě výborné. Zvedl se a odešel na záchod.

  Měla jsem divný pocit z toho že Edward odešel. Ale jaký měl vůbec důvod, vždyť si ho jenom prohlížela…..nebo to bylo něco víc? Podívala jsem se na tetu. Ta si v klidu povídala s tátou.

  Není ten Edward už dlouho pryč? Asi přeháním…..ale třeba chce ať za ním jdu…..

„Prosím omluvte mě na okamžik, jenom si odskočím podívat se na Edwarda. Nevypadal zrovna nejlíp, když odcházel“. Stephanie se na mě jenom po očku koukla a usmála se.

„Ovšem Bells“ prohodil Charlie a dál si povídal s tetou. Zvedla jsem se od stolu a spěchala nahoru.

  „Edwarde, si tu někde? Si v pořádku“? Byl v koupelně a díval se z okna. Jeho tvář byla v měsíčním světle tak nádherná…prostě k zulíbání. Jen tak tam koukal z okna do neznáma a nic neříkal. Stoupla jsem si těsně vedle něj, položila ruce na parapet a zkoumala na co tak kouká.

„Ta ženská je neskutečně všímavá“ řekl, ale ani se na mě nepodíval. Stále koukal někam do neznáma.

„To víš jsme z jedné rodiny“ řekla jsem abych aspoň trošku odlehčila situaci. Tomu se Edward musel pousmát.

„Jdeme dolů nebo se tady budeme celý večer dívat z okna“ najedno sem netrpělivě řekla, protože Edwrd bloudi ve svých myšlenkách a mě už to koukání z okna přestávalo bavit.

„Pujdeme“ řekl.

Stejně pořád nechápu co se Edwardovi honí hlavou. Že by ho znepokojoval zájem tety o něj? Zastavila jsem se před kuchyní a chytla ho za ruce.

„Edwarde prosim tě na co mysliš“?Hluboce jsem se mu zadívala do očí a dofala, že mi oči něco prozradí.

„Má velmi zajímavé myšlenky, vypadá to, že je  to velmi inteligentní paní“.Zamačila jsem se na něj „Vždyť říkám, že jsme z jedné rodiny“. Chtěla jsem pokračovat ale zaslechl nás Charlie a řekl ať jdeme dovnitř.

Zbytek večera už proběhl bez problémů. Akorát Stephanie se Edwarda až moc vyptávala na jeho rodinu a život. Edward se tvářil uvolněně a to mě uklidňovalo.

Na příští den jsme si naplánovali (Já, Stephanie a Edward) pochůzku po Ullapool a oklí.

  Začalo být pozdě tak Charlie začal Edwardovi “nenápadně“ naznačovat že už je čas odchodu. Naoko jsme se rozloučili a Edward odjel.

  Vrátila jsem se do kuchyně kde seděla zamyšlená Stephanie.

„Bello“? ozval se nejistě tetin hlas „…nepřipadá ti Edwrad troch divný“? Ta otázka mě tak zaskočila, že jsem omylem svrhla sklenici s vodou, kterou jsem si právě nalila.

„Nevím jak to myslíš“? řekla jsem rozpačitě a radši jsem na ni ani nepohlédla.

„No, má na tuhle dobu až moc slušné vychování, řekla bych, že až staromodní. Asi ti to bude připadat divné, ale mě se zdálo jako by ůbec nejedl, jenom tak přežvykoval. A později když jsem se ho ptala na jeho rodinu tvřil se tak nějak smutně, i když má rodinu o které se všem může jenom zdát. A nakonec zní to asi opravdu divně ale….párkrát jsem na něco myslela…vím určitě, že jsem to neřekla nahlas, ale on mi vždy odpověděl. Jako by uměl číst myšlenky“. Při těch slovech se otřepala.

  Když domluvila, musela jsem se hodně přemáhat, abych nemusela zůstat stát s otevřenou pusou. Vždyt za jednu blbou večeři toho nemohla tolik poznat…nebo jo?

„No…Já si ničeho nevšimla. Teto asi jsi unavená z toho letu. Nechceš si jít lehnout?“ Vyznělo to asi špatně, ale musela jsem něco říct. Stephanie se sice zarazila, ale usmála se a popřála mi krásné sny.

Vstoupila jsem do pokoje, kde už netrpělivě přešlapával Edward. Nic jsem mu nemusela o Stephanii říkat, vlastně on toho věděl mnohem víc, díky tomu že dovede číst myšlenky. Edward na mě nejistě pohlédl.

„Edwarde, já bych se tolik nevzrušovala! Vždyť za dva dny jede domů. Co se může stát za pouhé dva dny“? Až mě překvapilo s jakou lhostejností v hlase jsem to řekla.

Edward se zamračil „Bello, ty by si měla vědět co všechno se za dva dny může stát. A taky jak jsi říkala už předtím, jste jedna rodina. Tobě taky netrvalo dlouho a přišla jsi na to kdo jsme.

Teď jsem se zas zamračila já „Ale sama bych na to zas tak rychle nepřišla nebýt Jacoba“.

Edwrad si povzdechl, ale už nevypadal tak ustaraně. „Máš pravdu. Jsou to jen dva dny. Zítra se s ní projdeme po městě a v neděli ji vezmem na něco do kina a v pondělí ráno odlétá“. Nelíbil se mi ton jakým to řekl. Nebýt jeho Stephanie vůbec nemusela přijet.Ctěla jsem to říct nahlas, ale radši jsem mlčela.

„Edwarde nemůsíš byt zítra ani pozítří snáma, jestli ti není tetina přítomnost příjemná. Řekla jsem a snažila se o vyrovnaný ton.

„Né Bello, slíbil jsem ti že se vám OBĚMA budu věnovat pamatuješ“? Kývla jsem.

Rozhovor jsme nakonec uončily a já rychle usnula v jeho chladné obětí.

  Když jsem se ráno probudila ucítila jsem vůni míchaných vajíček. Sešla jsem dolů stále ještě v pyžamě, jako omámená tou vůní.. V kuchyni stála veselá Stephanie a chystala jídlo na stůl. U stolu seděl Charlie a už se cpal.

„Ahoj Bello, posaď se, snídaně už je hotová“ a vrhla na mě zářiví úsměv.

Byla jsem překvapená. Už tak dlouho mi nikdo nenachystal snídani. Ta Stephanie je poklad.

Teta mi ještě šeptla do ucha, že se mi moc omlouvá za ten včerejšek, že byla opravdu moc utahaná. Ta slova mě velmi potěšila.

  Charlie byl domluvený s Byllim, že pojedou na ryby, tak po snídani hned vyrazil. Zrovna se minul s Edwardem. Edward ale ovšem nepřijel sám. Byla s ním i Alice. Alice na nás vrhla omračující úsměv a rychle se utíkal tetě představit. Teta byla Alicí naprosto unešená. Připadalo mi že si s Alicí rozumí víc než se mnou. Začínám se chovat jako malá….ale tetu jsem si opravdu oblíbila.

  Cestou po Ullapool šla Alice se Stephanii kousek přede mnou a Edwardem.

„Edwarde proč si vzal Alici s sebou? Nevydržela jsem to a musela se ho konečně zeptat.

Vzal mě kolem pasu a co nejví si mě k sobě přitiskl.

„Alice neměla ohledně tvé tety žádné vidiny, tak mě napadlo, že kdyby ji byla nablízku nějaká ta vidinka by ji mohla přepadnout“. Řekl to naprosto klidným hlasem což znamenalo, že s tetou už by to mělo být v pořádku.

  Měli jsme namířeno do Ullapoolského muzea. Je to jediná atrakce široko daleko. Jsou tam různé zkameněliny a staré mapy. Stephanii se tam očividně velmi líbilo.

  Cestou z musea jsme si prohodily dvojičky. Já šla s Alicí a Edward se Stephanii. Teta se opět pustila do výslechu. Všimla jsem si jak se ho jen tak “omylem“ dotkla. Chudák celá se otřásla zimou, když ucítila jeho chladnou kůži.

Alice se najednou zastavila. Vypadala jako by padla do transu. Všichni jsme se na ni otočila a teta měla vyděšený pohled.