Skutečnost

Autorka: Anežka

Část druhá

„Charlie“! Sešla jsem dolů z pokoje a zavolala na něj.

„Děje se něco Bells“? ozvalo se nezaujatě z gauče.

„Víš, psala máma…… myslíš, že by k nám mohla přijet nějaká teta Stephanie? Jenom na tři dny“. Rychle jsem dodala, protože jsem se docela bála Charlieho reakce, jelikož vím, že stejně jako já nemá nějakou velkou potřebu seznamovat se s novými lidmi. Co když to zakáže? Mně by to zas tak moc nevadilo, ale pořád jsem o tom musela přemýšlet.

  Charlie se na mě otočil a na jeho tváři jsem spatřila opravdu šťastný výraz.

„Stephanie Meyerová??? Tu jsem naposledy viděl před  deseti lety! Ta u nás bude mít vždy dveře otevřené“ vyhrkl. Charlie mě opravdu velmi překvapil, takhle nadšeného jsem ho opravdu už dlouho neviděla. „A kdy by mohla přijet?“ zeptala jsem se. A stále jsem v skrytu duše doufala, že si to ještě rozmyslí. Já půjdu nahoru a řeknu Edwardovi, že to nevyšlo a on mě obejme a řekne že to nevadí, že ji poznám někdy jindy. „Klidně hned“!zasmál se a  otočil se zpět čelem k televizi, což znamenalo, že je debata ukončena. Ten Charlie je nevyzpytatelný, takovouhle reakci bych od něj nikdy nečekala.

  Rozpačitě jsem se otočila zpátky směrem ke schodům a šla do pokoje. Vstoupila jsem dovnitř a  překvapilo mě, že tam na mě Edward nečeká. V duch jsem si přehrávala celý náš rozhovor jestli se náhodou nezmínil, že tu nebude. Ale na nic jsem nepřišla. Najednou jsem si všimla u počítače drobného lístečku, na kterém bylo krásným úhledným písmem napsáno.

 Musím si ještě něco zařídit, neboj Bells večer budu u tebe.

                                                                Edward.

  Sedla jsem si opět k počítači a domlouvala s René podrobnosti o tetině příjezdu.

  Začalo mi kručet v břiše, tak jsem si zašla dolů něco ukuchtit. Nemusela jsem vymýšlet nic světového, jelikož Charlie začal držet “dietu“ (jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží), udělala jsem si pouze salát.

  Najednou zazvonil telefon. Kdo by to mohl být?…… Určitě to je Jessica. Bude mi  zase vyprávět nějaký svůj nově prožitý milostný příběh a já jednou za čas řeknu : Hmm…. Ano, Jess, samozřejmě že s tebou souhlasím!………… Bože nejradši bych ten telefon ani nezvedala, ale co mi zbývá? Vstala jsem od stolu a šla to zvednout.

  V sluchátku se ozval velmi sympatický hlas s americkým přízvukem.

„Halo? Bello jsi to ty? Tady Stephanie Meyerová“ Bože a je to tady, asi bych něco měla říct….

„Dobrý den, tady Bella. Slyšela jsem, že nás chcete navštívit.“ prohodila jsem, nic smysluplnějšího mě v ten okamžik nenapadlo. Prosím ať mám ten telefonát už za sebou.

„Ano, a já zase slyšela, že souhlasíte s mým příjezdem!“

  Ten rozhovor trval, asi ještě tři čtvrtě hodiny. Všechno jsme se Stephanií doladily a já se na ni opravdu začala těšit. Měla přijet v pátek….. takže za tři dny.

O TŘI DNY POZDĚJI.

„Charlie, prosím tě zrychli, ať na nás Stephanie nemusí na letišti dlouho čekat. Co si o nás pomyslí?“ Jako obvykle jsme měli zpoždění. Charlie si ráno vzpomněl, že by se měl oholit, ať vypadá aspoň trochu k světu. Normálně to schvaluju, ale mohl si na to vzpomenout včera.

„Bello, jsem policista. Nemůžu překročit povolenou rychlost.“ Při těch slovech jsem si vzpomněla na Edwarda. Tento týden jsem na něj neměla dost času, jelikož jsem chystala věci pro tetin příjezd. Ale on mi slíbil, že až teta přijede bude se nám oběma naplno věnovat. Myslím, že to Edward pojal tak, jako by měla přijet jeho vlastní teta. Moc se na ni těšil.

Když jsme dojeli na letiště, přepadla mě lehká dětinská nervozita typu: Co když se nebudu tetě líbit? Co když řeknu něco nevhodného a ona si o mě bude myslet že jsem rozmazlená holka?….ve skutečnosti mě vůbec nenapadla ta nejhorší obava, která se měla brzy splnit. Ta obava měla znít takto: Co když Stephanie nějakým způsobem odhalí Edwardovo tajemství? Ale teď moc předbíhám.

„Bello, Charlie, tady jsem“! Tlačila se k nám nějaká ženská postava se svým drobným zavazadlem přes hlouček lidí. Stephanie vypadala opravdu dobře. Charlie se k ní vrhnul a na jeho způsoby ji až moc přátelsky objal. Když jsem ji uviděla, vzpomněla jsem si na Edwardovu tetu Inés. Nevím proč, ale Stehanie mi připadala, jako přesně ten typ co mu můžete říct cokoliv a on vám za každé situace dobře poradí.Tetu jsem si představovala jako ženu ve středním věku, která na mě bude valit oči, dávat štípané pusy se slovy: Bože Bello, drahoušku, ty jsi ale velká holka! Mé představy byli ovšem zcela odlišné od skutečnosti. Stephanie byla energická, celkem mladá paní se zářivým úsměvem. Jenom mě lehce objala a řekla, že mi to strašně sluší.

  V autě jsme probrali vše od amerického prezidenta, přes umívání záchodu, až po Ullapool. Cestou domů jsme se ještě stavili na oběd.

Stephanie se mě taky ptala na kluky, než jsem ovšem stačila o Edwardovi cokoliv říct, začal s výkladem Charlie.

  Charlie Edwarda popsal jako “starého mládence“ s velmi slušným vychováním. Velice podivného, ale milého. „Někdy mi připadá, že ani není z tohoto světa“ těm slovům jsem se musela pousmát. Stephanie se tomu výkladu strašně smála, řekla že Edwarda velmi ráda pozná. A nemusela dlouho čekat…

  Když jsme přijeli před dům, Edward už tam postával s dvěma kytkami (nebo spíše kyticemi) v rukou. Když viděl, jak všichni kráčíme směrem k domu, vrhl na Stephanii božský úsměv. V jejích očích jsem viděla chvilkové obluzení. „Bello, tak jestli tohleto před námi je ten tvůj Edward, tak….“ šlo na ni vidět, že hledá ta správná slova, jak vystihnout jeho krásu. Já samozřejmě vím, že Edwardova krása vystihnout nejde.

 „…..tak máš toho nejkrásnějšího kluka na světě.“ Dořekla a spiklenecky na mě mrkla. Edward nám předal kytice a tak nějak sám se pozval na večeři. Ale nikomu to očividně nevadilo….. teda aspoň mně určitě ne.

To jsem ještě nevěděla, co nás všechny čeká….