Autorka: Anežka

Část první

  Ahoj jmenuji se Bella Swanová a žiji se svým otcem v Anglii. Asi si teď říkáte, že je to nějaká blbost, vy znáte tu Bellu Swanovou která žije v Americkém městečku Forks. Znáte tu Bellu, která se zamilovala do upíra Edwarda Cullena, tu Bellu, která je hrdinkou knížek Stmívání, Nového Měsíce, Zatmění a chystaného Rozbřesku. Ano, tu já znám taky a znám ji nejlíp ze všech lidí na světě. Vždy, když si čtu jednu z těchto knížek, je to jako kdybych si četla svůj velmi zestručněný deník.

  Asi to stále nechápete že? No….nevím jak bych to vysvětlila…… Žila jsem s matkou v Londýně, ale přestěhovala jsem se za otcem Charliem na sever do města jménem Ullapool. Ullapool je velmi chladné město, slouží vlastně jako jakási brána do hor a k celému severu, nebo jak říká Edward : „Teprve od něj začíná být příroda skutečně dramatická a zajímavá“. Ach…Edward to je má životní láska. Náš vztah toho už tolik vydržel (např. To že je upír a nejradši by mi vysál krev, upíra Jamese, který mě chtěl zabít, jeho družku Viktorii která se chtěla Edwardovi pomstít tím, že mě (opět) zabije, i to když jsme mému otci Charliemu sdělili že se budeme brát.)

  Asi stále pořád nechápete o čem vám chci říct…… Jsem vzdálená neteř Stephanie Meyerové. Vůbec jsme se neznali, poznali jsme se až z knižního hlediska v době konce prvního a začátkem druhého dílu. Tedy v období, kdy bylo vše bez problému. Byli jsme s Edwardem spolu a byli jsme nadmíru spokojení.

  V té době mi přišel mail od Renée jestli bych se nepřimluvila u Charlieho, jestli by k nám nemohla na tři dny přijet jakási teta Stephanie. Stephanie je spisovatelka, která by se potřebovala odreagovat a hledat námět pro svou novou knihu.

  Stephanii jsem nikdy v životě neviděla a momentálně jsem si užívala štěstí, které mi v podobě Edwarda přišlo do cesty. Prostě jsem neměla chuť poznávat další členy rodiny. Aniž bych se Charlieho zeptala napsala jsem mamce odpověď, která zněla asi nějak takto: Mami, Charliemu je to opravdu moc líto, ale  máme teď hodně starostí. Samozřejmě to není nic neřešitelného, takže se nemusíš ničeho bát. A taky si myslím že Ullapool není zrovna nejvhodnější místo na odpočinek. Jestli jsi zapomněla tak je tu docela dost velká zima a mami, taky je to tak nudné město, že by tady teta opravdu žádnou inspiraci nenašla. Pozdravuj ji od nás a vyřiď jí, že ji jednou určitě ráda poznám.  Pa tvá Bella.

  Už jsem to chtěla odeslat, ale v tom mě chytl strašně divný pocit, že za mnou někdo stojí. Otočím se a tam stojí….. Edward. Když jsem ho spatřila srdce mi poskočila až do krku. Byl jako vždy andělsky krásný.

„Ahoj Bello“ řekl a krásně se na mě usmál. Kdybych neseděla u počítače, asi by se mi podlomila kolena.

„Ahoj Edwarde“ rychle jsem odpověděla. Změřil si mě zvláštním pohledem a očima střelil na monitor. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Víš Bello, já myslím, že by ses Charliemu měla zmínit o tetě Stephanii“. Podívala jsem se na něj ještě nechápavěji. Je to snad moje věc, jestli tady někoho chci nebo ne. Edwardovi do toho nic není. Než jsem to stačila říct nahlas Edward pokračoval.

  „V životě, kdy jsem byl ještě člověk, se v den mých patnáctých narozenin objevila teta Inés. Byla to otcova starší nevlastní sestra. Opravdu velmi sympatická starší paní. Objevila se v době, kdy jsem byl v období, kdy jsem si potřeboval s někým pořádně promluvit. Na otce jsem se nemohl spolehnout, byl neustále “zaneprázdněný“ a kdybych něco řekl matce, ta by z toho udělala strašné drama. Ale teta, to bylo něco jiného. Pamatuji si ten pocit, kdy jsem se ji poprvé svěřoval s jedním problémem. Vyslechla mě a nesnažila se situaci ulehčit, ale vyřešit. Tehdy mi velmi pomohla, proto mě tak strašně bolelo když jednoho dne zemřela.“ Na chvíli se odmlčel. Podívala jsem se na něj a viděla v jeho očích obrovský smutek. Inés pro něj asi opravdu hodně znamenala. Vytáhl mě z mých hlubokých myšlenek, když jsem si zrovna představovala jak asi jeho milovaná tetička vypadala a pokračoval.

„Bello víš co bych já dal za to, kdybych se mohl setkat s někým z mé vlastní rodiny“? Edward si to bere všechno strašně moc osobně, pomyslela jsem si, ale pak jsem na něj znovu pohlédla a na chvilinku se zamyslela. Možná by to nemuselo být tak špatné poznat někoho nového….

„Já tě chápu, ale uvědomuješ si že když se v domě objeví narušitel v podobě mé tety, tak na sebe budeme mít méně času“?

Usmál se „Myslím že tři dny nás nezabijí, teda aspoň mně určitě ne“. Řekl a zakřenil se.

 Nevím proč, ale měla jsem strašnou potřebu Edwarda obejmou. Najednou jsem si připadala strašně sobecká. Myslela jsem jenom na to, abych byla spokojená já a na tetu jsem vůbec nepomyslela. Co když je opravdu strašně zničená prací a potřebuje si dát na pár dní pauzu? Postavila jsem se k němu a objala ho kolem ramen. Vždy, když jsem u něj tak blízko, všechny starosti jsou pryč, jako by v ten okamžik neexistoval nikdo jiný než já a on. Bože, o tom jak moc ho miluju bych mohla napsat klidně deset knih a přesto bych stále nevyjádřila lásku kterou k němu cítím. Slyšela jsem, jak vdechuje mou vůni. „Tak a teď nezapomeň Charliemu říct o návštěvě, která na vás čeká“ řekl a něžně mě políbil. „Moc pro mě znamenáš Bello, a budu ti to říkat klidně každý den“.

„A každou noc“ dodala jsem a také jsem ho políbila .