"Tati vážně ti nevadí, že budu u Cullenů?" měla jsem špatný pocit, že ho stále nechávám doma samotného. A navíc tohle měl být náš první společný silvestr.

"Vážně mi to nevadí.  A navíc v La Push pořádají silvestrovskou párty a Billy mě pozval, takže bych stejně nebyl doma." zvedl Charlie oči od televize, aby se na mě otráveně podíval.

"Jen si to tam pěkně užij." popřál mi a vrátil se zpět k venezuelské telenovele. Vážně nechápu, co na ní vidí, ale jeho ten program naprosto uchvátil. Nenechal si utéct jediný díl a u každého  alespoň jednou propukl v pláč. I když jsem se mu pořád smála, že policajt jako on brečí jako stará bába nad televizním sitcomem, nepřestával sedávat napjatě na podlaze co nejblíž k obrazovce, aby mu neunikla ani sebemenší drobnost.

"Ty taky, a všechny pozdravuj. A jestli uvidíš Jacoba...No radši nic" vzpomněla jsem si na jeho vánoční návštěvu. Šla jsem  nahoru do pokoje se převléct, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

"Hned tam budu" zakřičela jsem ke dveřím a seběhla jsem po schodech. Jaké bylo moje překvapení, když jsem přede dveřmi spatřila Rosalii.

"Šmarjááá" vyjekla jsem jak jsem se jí lekla. "Teda..ahoj Rose .. umm, co tady děláš?"

"Bells, kdo je to?" zajímal se Charlie, když uslyšel i přes své soustředění jen na telenovelu, jak jsem vykřikla.

"Dobrý den Charlie. To jsem já, Rosalie." předběhla mě dřív než jsem mohla odpovědět.

"Aaa, Rosalie, přijela si pro Bellu?"

"Ano"

"Tak už jeďte, ať na vás dlouho nečekají." Charlie se nás snažil co nejrychleji vykopat z domu, aby měl svůj vytoužený klid na sledování děje.

"Umm Rose proč..." ptala jsem se nesměle, když jsem za námi zavírala dveře.

"Proč jsem pro tebe přijela já? No, to uvidíš.." tajemně se usmála.

'Co asi zase chystají' přemítala jsem.

Rosaliiným červeným BMW jsme byly u Cullenů raz dva. Na první pohled se zdálo, že se uvnitř snad ani nic nechystá, ale už jsem ta jejich překvapení znala.

"Neboj dnes na tebe nikdo nevybafne" mrkla na mě, když prošla kolem mě do domu.

Šla jsem pomalu za ní, připravená na vše. Pohled jaký se mi ale naskytl, když jsem vešla mi vážně vzal vítr z plachet.

Před obrovským domácím kinem, které dostal na Vánoce Jasper, se tísnilo 5 upírů a pofňukávali nad mě už dobře známým programem domova.'Copak úplně všem vysáli mozky mimozemšťané?" napadlo mě když si ani nevšimli, že jsem přišla.

Na sedačku se ani nevešli, a tak Emmett seděl na zemi v tureckém sedu. Zády se opíral o Edwardovy nohy, který si zažraností okusoval nehty. Vedle něj si zrovna kapesníkem utírala slzy dojatá Esme a podávala další z krabice, kterou měla připravenou v klíně, Alici a Jasperovi, aby si i oni mohli utřít slzičku. Emmett popadl jeden kapesník a hlasitě se do něj vysmrkal. Rosalie přišla ke mně, a prstem mi lehce přitlačila do dolní čelist. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že na ně zírám s otevřenou pusou.

"Všimla jsem si, že i Charlie té kravině propadl. Vážně nevím co se to s nimi děje. Takhle to tu teď vypadá pořád." zavrtěla nechápavě hlavou. "Už mě to ale začíná štvát. Emmett už tak se všemi těmi svými výmysly na mě neměl skoro vůbec čas. A teď..." zatvářila se mučednicky, až jsem jí litovala.

"A kde je Carlisle?" snad alespoň on zůstal normální.

"Ááále. Snědl nějakého nemocného jelena a teď tráví většinu času rozhovory se záchodovou mísou." ušklíbla se na mě. V tu chvíli zazněl z televize poslední tón endingové písničky a skupinka zhypnotizovaných upírů se jako mávnutím kouzelného proutku začala navracet do reality.

"Sakra! Úplně jsem zapomněla na Bellu" vyskočila Alice Jasperovi z klína a rozběhla se dveřím.

"Ummm.. Alice?" ozval se za ní Jasper.

"Co je?!“ vyštěkla na něj. Až pak si všimla jak se nenuceně opírám o zeď v rohu místnosti spolu s Rosalií.

"Jéééé Bello. Rose ty jsi ji přivezla?" podívala se na ni vděčně.

"Jo. Viděla jsem, že jinak by se toho nedočkala." mrkla na ni Rose. Všechen vděk byl v tu ránu pryč.

"Bello. Jsem tak ráda, že tu budeš dnes s námi" pohladila mě po tváři Esme.

"Jsem taky moc ráda." usmála jsem se na ni na oplátku.

"Bells pojď. Musím ti něco ukázat" mávl na mě Edward u úpatí schodů. Rozběhla jsem se za ním a chytla ho za ruku, jak mě táhl do svého pokoje.

"No tak co mi chceš ukázat?" ptala jsem se zadýchaně, jakmile za námi zavřel dveře. Otočila jsem se na něj zrovna ve chvíli, abych viděla jak na mě skočil. Dopadli jsme na koženou pohovku.

"To jsi mi chtěl ukázat, že si se zlepšil ve skákání na lidi?" snažila jsem se od něj odtáhnout, ale jeho paže mě pevně držely.

"Ne, to byl jen trik, abych tě vylákal sem" v hrozivém úsměvu se zableskly jeho bílé tesáky.

"Chyběla jsi mi." políbil mě do vlasů."

"Vážně? Ani jsem si nevšimla. Myslela jsem, že ti vystačí Eugelia" utahovala jsem si z něj. To jméno jsem zaslechla doma jednou při večeři, když se z televize ozívalo: Eugelie!Ó Eugelie Chosé nepřijel! Uraženě se ušklíbl a začal ze mě stahovat oblečení.

"Eugelie je krásná, ale na tvou krásu nemá.." vydechl mi do tváře. Chtěla jsem se mu poddat, ale najednou se rozletěly dveře a dovnitř vtrhl Emmett v kostýmu. Měl na sobě minišaty ala Karkulka, vlasy svázané červenými mašlemi do dvou maličkých culíčků, v jedné ruce držel košík a druhou z něj rozhazoval konfety do všech stran.

"Emmette.." zavrčel Edward.

Emmett zastavil své hupsání po pokoji a sladce se na nás usmál: "Nejdu nevhod?" I přes všechno rozčilení se Edward musel nad svým mladším ztřeštěným bráškou usmát. Po chvíli se za ním přiřítila Alice. Ta měla na sobě hnědý smoking s kalhotami s nažehlenými puky. Nad ústy měla pečlivě načesaný knír, vlasy měla schované pod černou buřinkou a v pravém koutku úst měla doutnající dýmku. Za pasem zastrčenou obří lupu.

"Sherlock Holmes jméno mé." pronesla chraptivým hlasem a všechny si nás prohlédla zkoumavým pohledem.

"Hej ,ty pako!" praštila zničehonic Emmetta do ramena, který se na ni poťouchle usmíval.

"Auu za co..?" zakňučel.

"Proč nemáš ten kostým, co si dostal k Vánocům??" praštila ho znova.

"Uvidíš" usmál se tajemně nejdřív na ni a pak i na nás.

"To budete mít všichni převleky?" podívala jsem se na Edwarda. Jen přikývl hlavou a v očích mu zajiskřilo.

"Ale já nic ne.." sklopila jsem hlavu, ale než jsem to stihla doříct Emmett mě chytnul pod loktem a stahoval mě z gauče.

"Neboj něco jsem ti nachystal" mrkl na mě. Trochu jsem znejistěla. Kdoví do čeho mě bude chtít navléct. Dotáhl mě do svého pokoje a zmizel. Za okamžik stál znovu u mě. Jakmile jsem uviděla kostým, všechna nejistota zmizela. Usmíval se na mě šibalsky a já mu ten úsměv oplácela. Vybral mi dokonalý převlek.

"Tak co líbí?" mrkl na můj odraz v zrcadle, když jsem se hodnotila. Nejen že to byl skvělý nápad, ale dokonce mi i skvěle padnul.

"Díky Emmette." vrhla jsem se kolem krku dojetím. Jemně mě odtáhl, jen pro jistotu, a zazářil oslnivým úsměvem.

"Dnes nejsem Emmett. Jsem Karcoolka" zdůraznil hlavně to cool. Políbil mě na líčko a odhopsal pryč. Ještě chvíli jsem zkoumala sama sebe a pak se vydala za ostatními. Dole byla místnost osvětlená jen lampami, které nestále měnily barvu. Jakmile jsem stanula na schodech zjevil se Emm..tedy Karcoolka vedle mě a strčil do mě ,abych se zatím schovala za roh.

"Ehm Ehm... odkašlal si, aby mu ostatní věnovali pozornost.

"Bytosti z jiných i z tohoto světa, z dávné historie i současnosti, představuji vám všem Hraběnku Isabellu Dráculovu." vystoupila jsem na světlo. Ozval se radostný tleskot a pískot.

"Hraběnko, smím vás doprovodit dolů?" nabídla se malinko přerostlá Karcoolka a na odpověď nečekal. Pod schody už čekal Edward. V první moment jsem netušila, kdo to je, ale pak se objevil můj oblíbený úsměv a záhada byla pryč. Měl na sobě takovou paruku po stranách upravenou do ruliček a vzadu svázanou sametovou stuhou do copu. Krajkovanou košili, úzké kalhoty ke kolenům a bílé punčochy. Jestli jsem mohla typovat tak styl rokoko.

"Giacomo Girolamo Casanova." sklonil se a políbil mnou ruku. Vypadalo to tak graciézně, až jsem na moment zapomněla, v kterémže století to žijeme. "Ale můžeš mi říkat Casanovo" mrkl na mě a vystřídal Karcoolku po mém boku.

"Sluší vám to hraběnko." zašeptal obdivně,když si mě prohlížel. Měla jsem dlouhý černý plášť zapnutý na jeden knoflík a pod ním byly vidět krátké kožené rudočerné šaty bez ramínek. Vlasy jsem měla divoce rozpuštěné okolo obličeje. Ale Emmett myslel na všechny detaily. A ten detail do teď nebyl odhalen.

"Děkuji" pronesla jsem způsobně a usmála jsem se na něj. Když uviděl upíří zuby v mých ústech, dal se do dunivého smíchu. V místnosti tiše hrála hudba, kterou narušovaly příjemné hlasy ostatních. Lampy poskytovali pouze skromné světlo, takže pro mé oči bylo nemožné spatřit někoho, kdo stál víc než metr ode mě. Počkala jsem, až se Edward trochu uklidní.

"Mohl by jste mne jít seznámit s ostatními, Casanovo?" začínala jsem se vžívat do role.

"Bude mi ctí, Hraběnko." setřel si poslední slzu, které mu při tom smíchu vytryskly, a nastavil mi rámě.

Po pár vteřinách jsme narazili na dva další členy rodiny.

"Bond.. James Bond" otočil se ke mně k mému překvapení Carlislea. Měl typický james bondovský kvádr, blond vlasy sčerněné a nagelované dozadu.

"Cleopatra II. Královna Nilu." představila se Esme ve svém bederním rouchu. Neznat ji předtím, vážně bych z fleku uvěřila, že Cleopatra ožila. Ale nejen jí také Carlisleovi s jeho nalestěnými polobotkami,stejně jako Edwardovi s jeho vybranými způsoby.

"Hraběnka Isabella Dráculova." představila jsem se a ukázala jim svou upírskou pýchu v krátkém úsměvu.

"Giacomo Girolamo Casanova." dodal Edward.

"Nedáte si něco k pití Isabello?" zeptal se nenuceně Casanova.

"Ráda" vedl nás ke stolu s občerstvením, které stejně nikdo jiný jíst nebude a naléval mi punch, když k nám přišli i ostatní. Karcoolku s Sherlockem už jsem poznala, ale další dva kostýmy mi byly neznámé. Teda ten jeden mi přišel povědomý, ale nevěděla jsem odkud, dokud jsem ho neviděla zblízka.

"My už se známe" kývla jsem hlavou ke Karcoolce a Shelockovi. "Ale vás jsem doposud nespatřila." tahle hra mě vážně začala bavit.

"Želva ninja" představil mi Emmett svou manželku a přítelkyni a nyní i želvu, Rosalii. Ta měla na sobě ten kostým, který jsme s Alicí koupily Emmettovi k vánocům. Později jsem se dozvěděla, že to celé byla sázka. Jinak by šel jako želva on a ona jako Karcoolka.

"Nový rok 2008" přitáhla k nám Alice Jaspera. Ten měl na nohách rudé ženské punčochy, pravou ruku měl provlečenou 2 a levou 8. Nuly měl na těle. On i Rose se tvářili poněkud sešle. Protože oba se stali oběťmi sázky. Slyšela jsem jak Edward zadržuje smích a sama se sebou jsem měla taky celkem dost co dělat.

Pak James Bond zacinkal na sklenku, abychom se zklidnili. Cleopatra nám každému podala skleničku se šampaňským a Carlislea mohl začít projev.

"Pár minut zbývá a my jsme prožili další krásný rok našeho, ne všech, "usmál se na mě" svého věčného života. Zažili jsme spolu mnoho radostných chvil, stejně jako chvil smutku, bolesti a sebeovládání. Tento rok jsme ovšem získali velmi cenný přírůstek do rodiny, za který se budeme prát s nasazením vlastního života. Pozvedněme tedy číše a společně připijme novému roku 2008."