Seznámení

Autorka: Aredhel

2. část

Beze slova jsme lidskou chůzí šli až hluboko do parku, tam jsem nás zastavil pustil jí a zadíval se jí do očí. Její nálada byla rozverná a ta moje zmatená. Můj pohled mi oplácela a jaksi šibalsky se přitom usmívala.

"Kdo jsi"? zeptal jsem se pomalu, byla jako hádanka, kterou jsem měl nesnesitelnou chuť rozlousknout.

"Jediné co vím je, že se jmenuji Alice".

Teď jsem byl ještě zmatenější než předtím. Ona pokračovala "Ty jsi Jasper, já vím že jsi zmatený, ale neboj nechci ti ublížit, přišla jsem ti pomoct, víš mám dar a proto vím že pomoc hledáš ale možná by bylo lepší si o tom promluvit někde víc v soukromí".

Snažil jsem se její slova nějak dát dohromady po pár vteřinách se mi to povedlo. "Tak dobře, pojď se mnou, mám tu kousek odtud pronajmutý byt, nemusíš se bát taky ti nechci ublížit". Opět jsem ji chytl za ruku, ani nevím proč a vedl ji směrem k no dá se říct mému bytu.

"Pojď dál" řekl jsem a pokynul jí rukou aby vešla. Nezaváhala a vešla, její nálada byla pořád rozverná, i když teď trochu s takovým divným nádechem, který jsem znal, ale nedokázal jsem si vzpomenout co to je.

"Takže povídej Alice" její jméno vycházelo z mých úst tak neznámě, tak jinak. Pořád jsem se na ni musel dívat, nebylo to ostražitostí, ale tím že jsem z té malé krásky nedokázal odtrhnout oči.

"Můj dar je vidět to, co se stane, vidím do budoucnosti, ale je to... mění se to podle rozhodnutí, a tak jsem tě našla. Viděla jsem ve svých vizích, že hledáš pomoc, že už dál nemůžeš pít lidskou krev nemusíš, můžeš být jako já můžeme se živit i jinak, líp bez zabíjení lidí, vidíš mé oči, jsou hnědé, ne rudé, to proto že piji zvířecí krev už nějakou tu dobu a ty můžeš taky".

Nevěřícně jsem na ni koukal, to je nemožné, takový způsob života, ale její oči byly opravdu hnědé ale ne přímo, byly zlato hnědé, oči ve kterých bych se ztratil.  A taky že ano, uvědomil jsem si to podle změny její nálady, byla najednou nejistá, to jsem nechtěl poslal jsem k ní vlnu klidu a pohody, usmál jsem se na ni a zeptal se: " Nevím jestli to dokážu, tak žít, možná ano, ale ne sám ne bez pomoci, pomůžeš mi krásná Alice?"   

Konec 2. části.