Rande s upírem

Autorka: Malika

6.část:Podivné setkání

Čas se vlekl hrozně pomalu a Sundance připadalo,že se ručička na hodinách schválně loudá,aby prodlužovala její nejistotu.A taky měla strach že usne,protože se jí s každou sekundou pořád víc a víc klížily oči.

Už opravdu padala únavou,ale za každou cenu chtěla zůstat s Jenn – a částečně i s Rafaelem.Chtě nechtě si musela přiznat,že ji ten opálený,šarmantní a skvěle vychovaný Ital okouzlil.Žádný muž se k ní jaktěživ nechoval tak jako Rafael; měl tak vybrané způsoby a byl skvělý společník…

Sundance se přistihla jak uvažuje,že by mohl po operaci přespat třeba u nich doma,pokud se v Londýně bude chtít zdržet déle – aby nemusel platit za hotel, ale ihned tu myšlenku zavrhla.Představa dokonale upraveného Rafaela oděného v neposkvrněném smokingu v jejich stísněném,vlhkém bytě byla směšná,absurdní.

Raději se tím přestala zabývat a rozmýšlela se,jestli se má natáhnout na dvě křesla, anebo dřímat v sedě.

Ale kdyby Rafael zůstal…

Dost! Okřikla se Sundance a sama pro sebe zrudla,a ještě se projistotu rozhlédla kolem,jako by se bála,že její myšlenky mohl někdo slyšet.Rafael jí ležel v hlavě víc než se jí samotné líbilo.Přesto,když ale na někoho myslela jako..jako na svého kluka,před očima se jí zjevoval Steve – dokonalá kopie Jimmyho,jen snad ještě hezčí.

Když procházela po ulicích,všude se rozhlížela jestli ho nezahlédne,ale po Stevovi jako by se slehla zem.

Sundance to vadilo.Kdykoliv pomyslela na tu hrůzostrašnou noc,rozklepaly se jí nohy a rozbušilo srdce,ale potom pomyslela na Steva a zalila ji vlna klidu,tep se jí zase zklidnil.I když si to neuvědomovala,stýskalo se jí.

No,teď se budu soustředit na důležitější věci než je můj osobní život,pomyslela si Sundance a rozhodla se,že bude raději spát v křesle,aby zbytečně nezabírala místo; ne že by v liduprázdné čekárně někdo byl,ale připadala si tak lépe.

Uvelebila se v nepohodlném nemocničním křesle a snažila se usnout,aby nebyla zítra úplně grogy,ale najednou se spánek ne a ne dostavit.Nakonec to vzdala a šla si koupit k automatům kafe,protože nechtěla aby ji těsně před koncem operace spánek přece jen nepřemohl.

Pro jistotu si ještě schválně opařila jazyk – další opatření aby neusnula.Pomalu usrkávala kávu a snažila se ignorovat štiplavou bolest na špičce jazyka,přičemž napjatě sledovala hodiny.Opět si sedla do „svého“ křesla a když dopila kafe,zamířila a přesným hodem poslala prázdný kelímek do žlutého odpadkového koše v protějším rohu místnosti.

Nervózně pohupovala nohou a když už ji začala bolet,vyměnila je a kývala druhou.Až už ji rozbolely obě nohy,rozhoupala se na křesle,ale pak se málem převážila dozadu a tak toho urychleně nechala.

Zdálo se jí,že už jsou na sále celou věčnost.Jistě,doktor jí říkal že to bude náročná operace a zabere několik hodin,ale stejně…Sundance bubnovala prsty o stůl a byla čím dál tím napjatější.

Bude vše v pořádku?Nevrátí se Jenn ta nemoc?Uchytí se nová dřeň dobře?

Klepání už jí bylo málo a tak vyskočila a začala nervózně přecházet po čekárně.Nejspíš by tak vydržela klidně až do rána,ale v tom se konečně pootevřely dveře operačního sálu a ven vykoukla hlava doktora Belingera.

„Sundance,vy děvče jedno nerozumné!Měla jste si zdřímnout!“huboval ji,ale přátelsky.

„Ach doktore!“vykřikla Sundance polohlasně a rozběhla se k němu. „Jak je jim?Je všechno v pořádku??“

Úzkostlivě tahala doktora Belingera za rukáv a ten se již po několikáté podivil Sundancině..nesobeckosti?Jak to jen definovat – zkrátka,Sundance myslela v první řadě vždycky na všechny ostatní,sebe měla ve svém hodnotovém žebříčku až úplně dole.

Obětavá a hodná.Život k ní není zrovna moc férový,přemítal doktor,ale Sundancino vytrvalé škubaní za rukáv pláště ho vytrhlo ze zamyšlení.

„Nebojte,jsou oba v pořádku,“usmál se na ni.Byl rád že aspoň něčím mohl té roztomilé osůbce udělat radost.

„Operace proběhla bez komplikací,oba teď převezli na jednotku intenzivní péče,zatím jsou v anestézii,napojeni na přístroje a můžeš je navštívit nejdříve zítra.“

Sundancino nadšení trochu pohaslo. „Až zítra?“

Doktor Belinger měl co dělat,aby se nad jejím kyselým výrazem nerozesmál. „Co jste čekala?Že si je rovnou odvedete domů?Ta operace byla složitá.Sundance,jděte se domů pořádně vyspat,ať jste zítra fit,ano?Já vám je pohlídám,“křenil se.

Otevřela ústa aby protestovala,ale potom si uvědomila že doktor má pravdu.V téhle čekárně se jí usnout nepodaří,a pokud nechce zítra při Jenniné návštěvě padnout vyčerpáním,opravdu by se měla vyspat v pohodlné posteli.

„Tak nashledanou,“rozloučila se a stále poněkud neochotně vyšla z nemocnice.

Na Bidder Street to bylo naštěstí jen kousek,takže šla pěšky a už se těšila do měkké postele,když míjela otevřenou trafiku.Něco ji přinutilo zastavit se tam,a tak si rovnou koupila nejčerstvější noviny.Už se jí ale nechtělo je číst,tak je srolovala a co nejrychleji zamířila domů.

Výtah ještě pořád nejel,takže musela jít po schodech což bylo možná dobře – po cestě na ni padla únava a teď se sotva držela na nohou a bála se,že by ve výtahu mohla usnout.Téměř polospící se pokoušela vsunout klíč do zámku od dveří,až po pěti minutách zjistila že to nejde,protože se dobývá k sousedům.

Našla ty správné dveře – a najednou si uvědomila že je všude kolem tma.Dalších pár minut trvalo než jí došlo,že by možná bylo dobré rožnout.Nějakým záhadným způsobem se jí podařilo najít vypínač – aspoň si to myslela.Když na něj však zmáčkla,nerozsvítilo se světlo jak očekávala,nýbrž se u sousedů pronikavě rozdrnčel zvonek.

Ze sousedovic dveří se ospala vybatolila paní Morisová. „Hoří?“mumlala zmateně jak ji Sundace probudila.

Tu vytrhlo zvonění z ospalosti a provinile si uvědomila co provedla. „Né,promiňte paní Morisová,spletla jsem se..“

„Dobré ráno,“popřála jí stará paní dezorientovaně a přibouchla za sebou dveře.

Sundance se nejdřív tiše rozesmála a potom se konečně trefila do těch správných dveří,zapomněla za sebou zamknout,a taky se jí povedlo pověsit boty na věšák a bundu strčit do botníku.Klíče si uložila do kapsy kalhot,dovlekla se do obýváku,na stůl odhodila noviny,svalila se na pohovku a ještě v oblečení okamžitě usnula.

* * *

Jimmy seděl na zemi ve stísněném prostoru své cely a netrpělivě poklepával prsty na kamennou podlahu.Už mu zbývalo odpykat si posledních pár hodin trestu a byl čím dál tím víc nedočkavější – měl k tomu hned několik důvodů:

Za prvé,měl pořádnou žízeň a nemohl se dočkat,až si někoho uloví.Za druhé,hrozně se těšil až si konečně bude moct začít zvykat na světlo – i když tušil,že to pro jeho oči nebude zrovna procházka růžovým sadem.

Až přivykne obyčejnému dennímu světlu,může začít se sluncem.A až jakžtakž přivykne slunci,bude se moci začít přátelit se Sundance.

Za třetí;šíleně se těšil až se pořádně proběhne,týden strávený v titěrné kobce měl za následek,že si Jimmy připadal jako slisovaná sardinka překypující nebývalou nashromážděnou energií.Jako atomová bomba.Kdyby tušil že se s nimi zanedlouho setká…

Důvod proč byl Jimmy tak netrpělivý bylo právě to,že věděl že než si jeho kůže a oči zvyknou,bude to trvat hrozně dlouho a kdo ví,jestli se s ním Sundance vůbec bude chtít přátelit?Bude se bát,tak jako všichni lidi?Anebo ne…?

Tohle však nebylo jediné co mu dělalo starosti.Přemýšlel kolik měsíců,nebo snad i let bude trvat než bude muset odejít,než se Sundance bude zdát podezřelé že je pořád stejný,že nestárne.

Navíc si bude muset udržovat bezpečnou vzdálenost a nikdy neztratit sebeovládání;nepřežil by kdyby ji zabil.Taky se bude muset trénovat v napodobování lidí – dávat pozor na to,aby neudělal žádný příliš rychlý pohyb nebo tak neuháněl,něco omylem nerozdrtil,neposlouchal hovory na protější straně ulice,nezůstával příliš dlouho bez pohnutí – i když to nehrozilo,upíři byli hodně vitální…ale i tak toho bylo požehnaně.

A v případě že by se snad měl Sundance dotknout…Jimmy tuto zbloudilou myšlenku raději okamžitě vytěsnil z mysli,než aby ji rozváděl dál – nechtěl se lapit do sítě pokušení.Ale za pár minut se přistihl jak nad tím opět přemýšlí…

Čas se vlekl tak strašně pomalu!

* * *

Sundance se probudila až v jedenáct dopoledne a byla by spala dál,kdyby se nesvalila z pohovky.Zmateně se posadila a vzápětí se rozesmála,když si uvědomila kde je;z postele spadla naposledy jako sedmiletá…

Na čele se jí vytvořila drobná vráska,když zjistila že nespadla z postele,nýbrž z gauče.Podmračeně se zvedla a pokoušela se vzpomenout si,co včera dělala že usnula na gauči v obýváku,ale nebyla sto si vzpomenout.

Matně si pamatovala nemocniční čekárnu a ještě plahočení do schodů,ale jinak nic.Zamířila do kuchyně a aby se tam dostala musela jít přes předsíň,kde se zaraženě zastavila a vykuleně zírala na svoje tenisky pověšené na věšáku a růžek bundy čouhající z botníku.

Co jsem tu proboha včera vyváděla?pomyslela si zděšeně a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Někdo zazvonil a Sundance sebou lekavě trhla,načež se rozeběhla ke dveřím.Na prahu stála paní Morisová a tvářila se hrozně přísně,zlobně na Sundance mhouřila oči. „Snažím se na vás dozvonit už půl dne,“vyštěkla a jedním dechem pokračovala: „Pokud se ještě někdy bude opakovat něco jako ta včerejší noc,přísahám že na vás podám žalobu za rušení nočního klidu!“

Sundance se už už nadechovala aby se omluvila,ale paní Morisová se otočila na patě a rozčileně rázovala chodbou pryč.S povzdechem zavřela dveře.Sice si nedokázala v téhle chvíli vybavit co přesně včera té staré paní provedla,ale asi to nebylo nic hezkého.

Převlékla se do tmavě modrých riflí a bílo-tyrkysového upnutého trička se zavazováním kolem krku – na to že byl teprve květen bylo venku až nepřirozeně teplo.Pak se postavila před zrcadlo.Poněkud smutně si prohlédla svoji nezdravě bílou kůži a tmavé kruhy pod očima.

Vypadám jako upír,pomyslela si s ironickým úšklebkem a šla si nachystat snídani – tedy spíše oběd.

Něco málo zhltla a rozložila si před sebou včera v noci koupené noviny.Přejela očima první stránku a zděšeně zalapala po dechu,když si přečetla nejčerstvější novinku s titulkem:

´Nález rozkládajícího se těla´

a pod ním obsáhlý článek,ale Sundance zaujala další hrůzná skutečnost – a sice že to tělo byl její ex-šéf.A byl nalezen u Temže,na místě které Sundace velmi dobře znala.Na místě,kde s Jimmym jednou objevili tajný vchod do podzemí.

Jako v transu na sebe hodila černou mikinu,popadla malou baterku a co nejrychleji vyrazila na to místo,pevně doufajíc že všichni budou tak vystrašení,že tam nikdo nebude,že se do podzemí vkrade nepozorovaně.

* * *

Jimmy počítal poslední zbývající minutu.Čtyřicet jedna….dvacet sedm….dvanáct….deset,devět,osm,sedm,šest,pět,čtyři,tři,dva,jedna….

Kamenné dveře se s praskotem otevřely. „Jimmy,můžeš jít!“zvolala Carmilla vesele.

Bleskově se vynořil z té nízké kobky a protahoval si všechny zatuhlé svaly. „Sem už nikdy na tak dlouho nejdu!“postěžoval si.

„Každý musíme umět přijímat tresty,“pravila Carmilla věcně a požádala ho o vstup do mysli.

Takže předpokládám že se chceš najíst a potom se jít mrknout na tvou krásnou přítelkyni?zeptala se ho.

Jimmy ztuhl. Jak víš že je krásná?

Myslíš že bych se osobně nepodívala na osobu,kvůli které jsi se vzdal na celý týden pohybu a jídla?křenila se Carmilla.

Ty jsi hrozná,posteskl si Jimmy,ale vzápětí vyhrkl: Jak se má?

Je...velice šťastná.Našla dárce kostní dřeně pro svoji tetu,informovala ho Carmilla a pomalu mířila k východu z nejnižšího patra podzemí. Je to pěkně slizkej sexy frajírek - máš silnou konkurenci.

Jenn bude v pořádku??To je super! zaradoval se Jimmy,ale pak se zamračil.Proč sis mě chtěla vzít na starost ty?Proč se se mnou bavíš o takových věcech když mi stejně nedovolíš se k ní přiblížit?

Carmilla přerušila myšlenkové spojení – stejně tam skoro nikdo nebyl,až na partičku upírů,kteří si vyrazili na lov chvilku před nimi. „A proč bych nedovolila?“

„Cože?!“zastavil se Jimmy ohromeně.

Carmilla si povzdechla. „Jednou ti ukážu důvod proč,ale až se budeš umět perfektně ovládat  až uvidím že ti můžu věřit.A teď už pojď,protože nahoře je dneska hezky,tak ať stačíme vylézt ven a někam se schovat než vyleze slunce.“

Vyrazila pololidskou rychlostí chodbou a Jimmy ji nevěřícně následoval. „Ty mi vážně dovolíš se s ní vidět?“

„Ano.“

„Ale Carmillo…“přel se s ní.Prostě čekal že každou chvíli vykřikne že to byl jen vtip. „Charles a v žádném případě Vlad by na to nikdy nepřistoupili.“

„No a my jim o tom snad budeme vykládat?“pohodila rudou hřívou.

„Ne,“hlesl Jimmy. „My si to necháme pro sebe.“

„Tak se mi líbíš.Takže,až vylezeme napovrch,s největší pravděpodobností vůbec nic neuvidíš a budou tě hrozně pálit oči – pokud se ti je tedy vůbec podaří otevřít,takže na,vezmi si ty sluneční brýle,ať je to aspoň mírnější a –“její větu přerušil vystrašený lidský výkřik.

Oba ztuhli,ale každý z jiného důvodu.Carmilla byla prostě jen ostražitá,ale v Jimmym by se krve nedořezal.Což je sice pravda,když je upír,ale i tak…Udělalo se mu mdlo.

Poznal ten hlas.Poznal by ho kdekoliv. „To je Sundy!“vykřikl a už se hnal chodbou,Carmilla mu byla v patách.Běžel cestou kudy si pamatoval znít její výkřik a potom konečně zachytil její vůni.A současně s tím i vůni nejméně tří upírů.

„Tak co Jeffe,kdo si kousne jako první?“zaslechl Jimmy něčí zabijácky chladný hlas.

Začala se v něm vařit zlost,ale zároveň se mu ulevilo – ještě jí neublížili.Bleskově urazil dalších pár metrů a zaslechl splašené bušení jejího srdce.Vztekle zavrčel a vběhl za ohyb chodby,kde je konečně spatřil.

„Okamžitě ji nechte na pokoji a zmizte!“zasyčel na skupinku těch upírů a pak tišeji,tak aby to slyšeli jen ti upíři dodal: „Je to Carmillin rozkaz.“

Upíři zaváhali a jakmile se za Jimmym vynořila Carmilla,uctivě a co nerychleji se odporoučeli pryč,najít si nějakou jinou kořist.

Všechno tohle se stalo sotva v jedné sekundě,takže Sundanciny pomalé lidské reflexy se probraly až teď.Byla k smrti vyděšená,ale v momentě kdy zaslechla ten sametový a povědomý hlas,rozlila se jí částečná úleva,i když byla pořád příšerně vystrašená.

„Jimmy!“vykřikla a poslepu se rozběhla do míst,kde předtím slyšela jeho hlas.Jimmy byl natolik vykolejený její reakcí,že nestačil nic udělat,uhnout – prostě zmrzl ohromením.Zase mu řekla jeho skutečným jménem.Jakoby nedokázala zapomenout…

Sundance se mu vrhla do náruče a přitiskla se k němu co nejblíž - cítila se tak v bezpečí v téhle temné,slizké chodbě.

Jimmy zkameněl ještě víc když do něj narazila…když ho ze všech stran obklopilo teplo..když přímo cítil její zběsile pulsující srdce.

Když obklopila ho i její lákavá vůně – a on nebyl celý týden na lovu.Přestože jí nikdy nechtěl neublížit,žízni poručit nedokázal.Začala se v něm probouzet krvelačná šelma...