Rande s upírem

Autorka: Malika

5.část: Magnifico italiano dispenser

Sundance spadla brada ohromením,ale to Rafael samozřejmě (naštěstí) nemohl vidět.Zato Miri ano,a hrozně se tomu smála.

„Tak takového sexy dárce neuvidíš každý den,“hihňala se když Sundance nedokázala odtrnout pohled od Italova vypracovaného těla.

„Co?“konečně se probrala Sundace z omámení.

„Sundace,ty ses zabouchla!“zvolala zvesela Miri na celé letiště.

„Drž pusu!“okřikla ji Sundace a zrudla.Což Miri rozesmálo ještě víc. „Pojď,jdeme ho přivítat,“prohlásila s doznívajícím smíchem a vlekla červenou Sundace do příletové haly.

Rafael zrovna procházel dveřmi.Miri na něj zamávala a tak se trochu nejistým krokem vydal k oběma dívkám.Ještě než stačil promluvit,Miri spustila: „Dobrý den,velice mě těší pane Rivero.Já jsem nějaká Miri, a tohle je Sundace.“

„Rafaelo Rivera,rád vás poznávám,“kývl na Miri způsobně hlavou a obrátil se k Sundace.Vzal ji za ruku a jako by byla nějaká královna ji políbil „Jsem šťasten že vás poznávám,slečno Glitteringová.Bude mi nesmírným potěšením pomoci vám a vaší tetě.“

„Ehmm…také vás ráda poznávám,“zamumlala Sundance a přála si aby se mohla propadnout do země.Byla rudá jako rak a Rafaelovo chování ji úplně vyvedlo z míry.Jaktěživ jí nikdo nepolíbil ruku!

„Měli bychom jet,“navrhla Miri a vykročila k parkovišti,opět táhnouc Sundance vedle sebe.Rafael popadl svůj kufr a šel za nimi.

„Tohle je Sundancino fáro!“oznámila Miri Rafaelovi,když ukládala jeho zavazadla do kufru. „Třída,co?“pokračovala dál a nevšímala si Sundanciných vražedným pohledů. „Jó,kéž bych taky mohla mít takové..“

Sundance měla co dělat aby ji nezaškrtila,zvláště když si Miri sedla dopředu a nechala ji vzadu s Rafaelem.

Nakonec se rozhodla přistoupit na Mirinu hru. „Alexi,odvez nás prosím k hotelu…ehm,pane Rivero?“

„K hotelu Hilton,děkuji.“

Alex se vepředu křenil. „Budete potom chtít jet na golf slečno,nebo vás mám hodit do vaší rezidence?“ptal se Sundance.

„Do nemocnice,můj drahý šofére,“zamračila se na Alexe. „A bez komentáře.“ Alex se rozesmál a Miri taky,zato Sundancin obličej byl jeden velký bouřkový mrak. „Nemohli byste toho nechat?“zasyčela.

„Ale proč,lady Glittering?“nasadila Miri ublížený výraz

„Ty jsi neskutečná potvora,“zasténala Sundance.

Rafael přebíhal zmateným pohledem z jedné na druhou a nic nechápal.

„Miri zase předvádí jaká je skvělá podrazačka,“vzdychla Sundance. „Tohle je její auto i šofér,stejně jako ta vila o níž mluvila.“

„Ach tak.Jsem rád že mě odvezete – nemáte tušení jak je nepříjemné když na vás lidé zkoušejí mluvit nějakou cizí řečí,o níž pomalu ani nemám tušení že existuje,než zjistí že mluvím anglicky,“posteskl si Rafel.

„A co za řeči na vás zkouší?“ptala se Miri se zájmem,i když jejím hlavním cílem bylo otočit se na Sundance a nenápadně jí naznačit,aby se okamžitě zapojila do konverzace nebo jí později dá co proto.

„Tak různě,řečtinu,rumunštinu – a jednou jsem myslím dokonce pochytil i něco jako mongolštinu,ale nejsem si jistý,neznám ten jazyk.“

Sundace na něj se špatně zakrývaným zájmem zírala a pokoušela se přijít na to,jak si tohoto úžasného Itala mohl někdo splést s Rumunem.Najednou si uvědomila že jí celkem dost vadí,jak se Miri na Rafela culí a tak se rozhodla tomu učinit přítrž.

„Pane Rivero,jistě se budete chtít nejdříve ubytovat,že?Mám potom později poslat Alexe aby pro vás přijel a odvezl vás do nemocnice?“

Rafael se na Sundace usmál tak,že kdyby neseděla,asi by se jí podlomily nohy. „Ano,hodím si věci na pokoj a asi se půjdu nasnídat.Jinak jsem se vás chtěl zeptat jestli byste se mnou nepoobědvala a poté bychom jeli do nemocnice společně?“

Sundance málem spadla brada,ale ovládla svoji mimiku a vykouzlila na tváři zářivý úsměv. „Velice ráda s vámi poobědvám.“

Miri se vepředu neudržela a vyprskla smíchy.Někdy se vážně chovala jako ztřeštěná puberťačka,a její matku to nesmírně iritovalo,jak s oblibou říkávala.Přála si aby byla její dcera noblesou,ale zatím ji jen kazily ty špinavé holky od koní..

Rafael si ale Mirina nevhodného chování vůbec nevšímal a vpíjel se očima do Sundace.Ta zčervenala,potom zrůžověla a znovu zčervenala když si uvědomila jak blbě musí vypadat.Jenže Rafel byl tak báječný..

„Hotel Hilton,“probral ty dva Alex a Sundace rychle sklopila hlavu a ukončila tak jejich oční kontakt.

„Děkuji za svezení,bylo to od vás velmi pozorné,“usmál se Rafaelo na Miri,ale už to nebyl úsměv jakým oslnil Sundance.Tentokrát se neusmíval očima.Pak se k ní otočil. „Ve dvanáct v místní restauraci?“

„A-ano.Budu se těšit,“zakoktala se Sundace nad jeho už zase spalujícím pohledem. „Adios,“šeptl Rafaelo a znovu jí políbil ruku. „Na brzkou shledanou.“

Sundace jen němě pokývla hlavou a pozorovala jak jeho svalnatá postava mizí ve vstupních dveřích Hiltonu.

„Teda Sun!!“zařvala Miri a skočila jí kolem krku hned jak Rafaelo zašel dovnitř. „Tën je božskej!Na Petera sice nemá,ale vidělas ten jeho zadek?“Miri se zjevně pomátla.

Alex a Sundace se rozřehtali v tutéž chvíli,a ještě dlouho jim trvalo než se uklidnili natolik,aby mohl Alex řídit. „Domů?“zeptal se Sundace a pokoušel si nevšímat Miri trucující na předním sedadle.Hluboce se jí dotklo že se jí smáli.

„Domů,“přikývla Sundace. „Dám si šlofíka,abych na tom obědě nevypadala jako úplná zombie,“zívla.Jenže neměla o tom vůbec začínat,protože jakákoliv zmínka o čemkoliv co mělo něco společného s Rafaelem nastartovalo Miri. „Alíku,v jedenáct mě sem hodíš a já tě Sun přijdu nalíčit a oblíct,jo?Co bys říkala tomu černýmu tričku a minisukni?“

„Alíku!“vyprskla Sundace,ale zato Alex se zatvářil pěkně ublíženě. „Takhle zacházet s poslušnými a věrnými zaměstnanci,“brblal.

„No a co,dostáváš plat,dostáváš,tak mlč!“mávla Miir rukou a obrátila se k Sundace s dycjtivým výrazem ve tváři. „Nebo ti můžu donýct to bílý – poloprůhledný.Mám doma jednu hezkou šprndu,která by se k tomu hodila-“

„Miri,neblázni!“okřikla ji okamžitě Sundace. „Já nejdu na rande,ale na obyčejný oběd s obyčejným dárcem kostní dřeně!“

„Ale no tak!Snad se mi tu nepokoušíš tvrdit,že je Rafael obyčejnej?!“šklebila se Miri.

Sundace zrudla. „Ty jsi taková šťouravá potvora.“

Miri zářila jako měsíček „Já vím.A obyčejný oběd to rozhodně nebude,vsaď se o co chceš.“

„A taky že vsadím,“nechala se Sundace vytočit. „O co?“

Miri si zamyšleně počala okusovat nehet. „Mmm….Když vyhraju,budu vás moct natočit jak se líbáte,bereš?“

„A když vyhraju já,budu moct Petera seznámit s Rafaelovou sestru,“ušklíbla se lstivě Sundace.Mirin úsměv zmizl rychlostí blesku. „Žádná sestra!“skoro zakřičela. „Ta jinak,mírněji.Když vyhraju,povíš mi na co jsi myslela dneska ráno – jak ses tvářila tak zasněně,jo?“

„Okej,pokud vyhraju já,budu si moci půjčovat tvou zimní deku,“navrhla Sundace. „Ceris se hrozně líbí.“

Miri provinile skousla ter. „Já ti ji koupím k narozkám,“zamumlala rozpačitě.Vždycky ji tak mrzelo že je bohatá.Chtěla být jako ostatní normální holky…ale ať se snažila jak chtěla,stejnak vždycky nějak vylezla na povrch její zazobaná rodinka.

Sundance si všimla změny její nálady. „Miri,tak jsem to nemyslela,neblázni.Já ti nevyčítám že jsi bohatá.Každej jsme holt nějakej.“

„Tak můžu přijít?“zamrkala na ni Miri prosebně. „Slibuju že nebudu přehánět,vážně.“

„Tak dobře..“

„Dík!“vrhla se jí Miri kolem krku,což šlo v autě celkem těžko.Vystrkala Sundace ven a chvatně ji posílala spát,aby se ještě vůbec stačila vyspat.Ta se odploužila k sobě do bytu – už ani nezkoušela jestli výtah jede nebo ne – a jen co si vyzula boty,padla do postele a usnula.

O několik hodin později ji probudil nějaký nepříjemný zvuk,ale až po minutě si uvědomila že je to zvonek.Takže na ni asi někdo zvoní….Miri!vzpomněla si Sundance a konečně se probrala.Valila ke dveřím a honem otevřela.Miri vtrhla dovnitř jako velká voda a halasně si nadávala. „To se ani nemůžeš vzbudit abys otevřela své hlavní maskérce?!Teda Sun,jak to vypadáš?!Co to pomačkané oblečení,rozcuchané vlasy?Marš do koupelny než tě tam dotáhnu násilím!“

Sundance nasadila nevinný dětský obličejík a s povolnými slovy: „Rozkaz paní učitelko“,se vydala nejprve převléknout.Miri jí hodila oblečení které vybrala a Sundace si poslušně natáhla tmavě modré značkové rifle a černé tričko – podle ní se zbytečně velkým výstřihem.Když byla oblečená,Miri ji učesala,nalíčila a o půl dvanácté byla se svým výsledkem konečně spokojená.

„Tak Sun,myslím že z tebe bude navětvi,“pokývala spokojeně hlavou a natočila před Sundace zrcadlo,aby se mohla podívat.Tentokrát měla Miri pravdu – vypadala hezky,make-up šikovně zakryl její temné kruhy pod očima a taky barva ve tvářích byla příjemnou změnou. „Díky,vypadá to krásně.Už bychom měly jet,ať nepřijdu pozdě.“

„Opatrně,ať si nezničíš účes!“varovala ji Miri a pomalu za nimi zavřela dveře,aby průvan nerozfoukal Sundance vlasy dřív než je to nutné.

Když šly k autu,Alex nevěřícně vytřeštil oči.Sundace vypadala neskutečně přitažlivě… „Nasedat dámy,jedeme,“zabručel a připomínal si,že má přece ženu,a Sundace je jen mladá krásná holka,která by se nikdy nezahodila s takovým obyčejným šoférem..dost,na co to myslím,okřikl se a raději upoutal svou veškerou pozornost na silnici před sebou.

K hotelu dojeli během chvilky.Sundace si připadal trošku provinile že dnes vynechala ranní brigádu i přednášku ve škole,ale po zbytek tohoto týdne stejně bude muset všeho nechat a soustředit se na nadcházející operaci.A jelikož dnes odpoledne nebude mít pravděpodobně čas,potřebuje se omluvit Jessičiné mámě.. „Můžu si půjčit mobil?“zeptala se Miri,protože ten svůj si jako obyčejně zapomněla doma. „Musím odvolat dnešní doučování Jessicy.“

„Jasný,“podala jí Miri svůj nejnovější nablýskaný mobil a Sundace z paměti vylovila číslo.Ukázalo se že vše v pořádku,Jessica si stejně chtěla někam vyrazit a doučování jí akorát překáželo.Přednášku si od někoho opíše,noční ve fabrice už nemá,no a co se týče pizzerie,snad tam stihne k večeru na pár hodin zaskočit.

„Tak si to užij,“popřála jí Miri se šibalským úsměvem a vystrčila ji z auta. „A buď na něj milá,nečervenej se pořád jako rajče a flirtuj s ním úplně stejně jako on s tebou.“

„Holka,ty mě jednou zabiješ,“protočila Sundace oči a naposled jí zamávala,než se vypravila do útrob Hiltonu.

Najít restauraci bylo jednoduché,trochu to tam znala.Sotva vkročila do dveří,tak se před ní objevil Rafaelo a srdečně ji přivítal.Opět silně zrudla a byla si jistá,že i kdyby tu byla tma tak by cítil náhlé teplo stoupající z její kůže.Usadili se u stolu pro dva a Rafaelo jí jako nějaký gentleman z devatenáctého století přidržel židli a posadil se až když usedla ona.

Než vůbec stačili zapříst rozhovor,objevil se tu číšník. „K pití si dáte?“optal se,ale koukal jen na Sundace.Miriny úpravy stály za to,vypadala teď ještě neodolatelněji než kdy jindy.

Rafaelo kývl na Sundace ať si vybere jako první. „Asi..kofolu,“zvolila si první nápoj který jí napadl.

„Dvě kofoly,“požádal číšníka a čekal dokud neodejde dostatečně daleko (a ten to činil s velkou nechutí,ještě chtěl zůstávat poblíž Sundace a kochat se pohledem na její tělo) než začal mluvit. „Rád bych se s vámi domluvil,Sundance – nevadí,že vám tak říkám?“zarazil se.

„Ne ani v nejmenším,“ujistila ho s drobným plachým úsměvem.

„Výborně.No,chtěl jsem se s vámi domluvit na tu operaci.Dnes půjdeme za vaší tetou,vy jí oznámíte tu radostnou novinu a můžeme přejít k věci ne?Čím dřív tím líp,aspoň tak mi to říkali v Miláně.Pokud byste však měla nějaké výhrady-“

„Ne,neblázněte.Jsem vám tak neskonale vděčná že Jenn pomůžete…“Sundance se zase topila v euforii.Všechno bude dobré,zase budou s Jenn jezdit na společné vyjížďky!Prozkoumávala jídelní lístek a snažila se najít co nejlevnější jídlo - což byl v tomto hotelu poměrně problém.

Vrátil se číšník s kofolou a Sundace se po ní žíznivě vrhla,už byla vyprahlá. „Máte vybráno?“zeptal se číšník. „Noo..“protáhla váhavě.Nechtěla aby Rafael viděl jak jsou chudé,ale stejně si to časem domyslí. „Dám si jen ten okurkový salát.“Číšník si to zapsal a nespouštěl z ní oči,co nejdýl mohl.

Nakonec se neochotně se obrátil k Rafaelovi,který teď nesouhlasně kroutil hlavou. „Myslím že bys měla sníst něco víc,než jen salát,“řekl Sundance a jemně jí stiskl ruku,kterou měla položenou na stole.Zase se jí rozhořely tváře,ale při pohledu na číšníka,který se teď tvářil jako bůh pomsty jí došlo co Rafael dělá – a to ji donutilo červenat se ještě víc,ale pokračovala stejně jako on.

„Máš pravdu.Tak bych si dala …smažený sýr s hranolky?“zvolila něco jednoduchého.Stejně bude mít žaludek jako na vodě a bude poskakovat nedočkavostí aby se už konečně mohla rozběhnout do nemocnice,tak co.

„A vy pane?“zeptal se číšník a podle všeho se pokoušel o lhostejný tón. „Ty vaše H-medailonky s americkými brambory,prosím,“objednal si Rafael.Číšník se okamžitě sbalil a odešel,takže jediný kdo slyšel Sundancino zděšené zalapání po dechu byl Rafael.

„Sundace?Udělalo se ti špatně?“staral se Rafael a už zůstal u tykání,ale ona na něj jen vyděšeně a nevěřícně třeštila oči. „Ty…fuj,“řekla nesouvisle. „Medailonky…z koňského masa?“nechtěla uvěřit svým očím.Musela se splést.Někdo takový jako Rafaelo  nemohl jíst ..koně.

„U nás v Itálii se to jí,“pokrčil Rafael rameny.Zato v Sundance vzplanul hněv. „Pojídač koní,“zasyčela vztekle.

U stolu se rozhostilo napjaté ticho.Rafael ji pozoroval s neproniknutelným výrazem a ona zase zčervenala.Tohle byl hodně unáhlený výbuch zlosti.

„Ehm…“přerušila Sundace rozpačitě táhlé ticho. „Každý máme jiné chutě.“Ale stejně se jí v hloubi duše dělalo zle.Jak může někdo pozřít ta nádherná stvoření?

„Sundance,omlouvám se.Nechtěl jsem tě rozzlobit..“začal se Rafalel omlouvat.

Polkla,ale pak se přemohla a klidně řekla: „V pořádku,vážně.Jen že mám kousek odtud ustájenou kobylku a tak..“odmlčela se.

„Vážně je mi to moc líto,“pokračoval Rafael kajícně. „Samozřejmě si dám něco jiného.“A už k sobě volala číšníka. „Ne!“zadržela ho Sundace. „To jídlo bylo tak drahé!“

„O pár liber míň nebo víc,“mávl nad tím rukou a objednal si lososa.Sundance si tiše sedla zpět na svou židli a i když se během oběda s Rafaelem normálně bavila,už to nebylo stejné jako předtím.Už to nebyl Pan Dokonalý.

Rafael i přes Sundanciny chabé protesty zaplatil za oba a potom se vydali k Alexovu autu.Bez řečí je odvezl do nemocnice a Sundance tentokrát nedokázala udržet zdvořilé způsoby a dychtivě vystřelila do schodů,proletěla čtvrtým patrem a jako velká voda vtrhla do Jennina pokoje.Ta právě sledovala jakýsi pořad v televizi a už měla mnohem lepší barvu než včera v noci.

„Sundy,jsem ráda že jsi přišla,“usmála se na svou neteř.Sundace se chtěla usmát nazpátek,ale při pojmenování „Sundy“ jen bolestně zkřivila obličej.Sundy jí vždycky říkal Jimmy,když se mu nechtělo mluvit nebo když měl dobrou náladu.Než zmizel…

Raději naněj přestala myslet a koncentrovala se pouze na tu úžasnou novinu. „Ahoj Jenn!Včera v noci když jsi spala se stalo něco neskutečně skvělého – máme dárce!!A už je i tady,v Londýně – vlastně i v téhle nemocnici!“

„A dokonce i v téhle místnosti,“ozvalo se ode dveří a vešel Rafael.

Jenn jen němě otevřela ústa a zase je zaklapla když si uvědomila že stejně ohromením nedokáže promluvit. „Dárce?“šeptla nakonec.

Sundacese zase cítila jako v sedmém nebi. „Ano!!!Jenny,dovol abych ti představila Rafaela Riveru.“Pozdravili se spolu a Jenniny tmavě modré oči se zalily slzami. „Ta ti přece jen možná neodejdu,holčičko,“posmrkla směrem k Sundace.

„Jak možná?!Všechno bude dobré!“vyskočila Sundace a rychle zamířila ke dveřím. „Jdu pro doktora Belingera,abyste se domluvili kdy bude operace!“zavolala a už uháněla chodbou.Našla ho ve skvělém rozpoložení v nemocniční kantýně a pořádně ho zpeskovala za to,že není k nalezení. „Jak si to představujete,takhle zmizet?!“

„Promiňte Sundance,ale snad mám taky právo na nějaký ten odpočinek,“brblal zatímco šli do Jennina pokoje.

Tam stanovili,že operace bude až za šest dní,jakmile se vrátí jejich nejlepší chirurg-specialista z dovolené.Sundace z toho byla nervózní,ale doktor ji ujistil že se Jenn nic nestane a tak nakonec neochotně poslechla.

* * *

Zatímco se Sundance radovala v nemocničním pokoji,Jimmy si vzpomněl,že by někdo měl odnést tělo z odkládací jámy - dřív než začne silně zapáchat a pak už ho nebudou chtít sežrat ani mrchožrouti nebo hůř - až ho najdou lidé.

Přemýšlel,jestli by měl nebo neměl někoho zavolat  a nakonec se rozhodl spojit telepaticky s Charlesem.Ze samotky bylo zakázáno jakkoliv komunikovat s ostatními,ale odklizení těla bylo nezbytné...

Jimmy se naladil na Charlesovu vlnovou délku a když ho našel,požádal ho o vpuštění do své mysli.

Jsi na Samotce,chceš tam zůstat ještě déle? zlobil se Charles.

Potřebuji,aby někdo odklidil to tělo z odkládací jámy,je tam už dvě noci...vysvětlil mu Jimmy.

Aha,tak to je jiná.Díky za upozornění.Někoho pošlu,slíbil Charles a ukončil spojení.

Jimmy si v cele povzdech.Ještě pět nocí…

* * *

Poblíž Temže se nenápadně ochomítal už od setmění jakýsi mladý muž v nenápadném černém oblečení,dobře si vědom toho,že při zběžném pohledu vyhlíží jako normální chodec.Ale když byste si ho prohlédli pozorněji,dlouhý nůž u pasu,kolík a stroužek česneku by vás asi varovali,že není přece jen tak obyčejný.

Brian byl bývalý policista,teď zrovna soukromý detektiv.A byl tak moc soukromý,že už dělal jen sám pro sebe.

Nebývalá zločinnost v Londýně ho deptala a již několik měsíců se vraždám snažil přijít na kloub - bohužel bezvýsledně.Ale předevčírem konečně zachytil stopu.Předevčírem se mu zdálo,že zahlédl jakýsi mihotavý přízrak kousek od temných vod Temže,ale než se stačil nadát,už se zase bylo vše v normálu.

Nedalo mu to,a ve dne se sem vrátil.Prošel celý pás kolem vody a zastavil se u obrovského betonového kvádru.Vycházel odtamtud podivný zápach,až ho zamrazilo.

Jako rozkládající se maso,pomyslel si zhrozeně.Zkoušel s kamenem pohnout,avšak bezvýsledně.Pokusil se ho tedy rozmlátit,ale ani to mu nepřineslo žádné úspěchy.Nakonec to s povzdechem vzdal a slíbil si že to místo bude bedlivě sledovat ve dne v noci.Vlastně..něco mu říkalo že raději hlavně v noci.Když vylezl zpátky na rušnou ulici,neskonale se mu ulevilo,spadl z něj strach.To místo,ten podivný kus betonu byl ..tak děsivý.

A teď se sem vracel každou noc,aby mohl sledovat jestli ten stín nezahlédne znovu.Trochu mu vadilo že sem musí chodit hlídkovat v noci,protože v noci u něj doma obvykle přebývala jeho nádherná návštěva v podobě překrásné dvacetileté ženy,která se vždycky tiše přikradla pod příkrovem noci.

Vzpomínal na jejich první noc,na noc kdy ji za oknem spatřil poprvé.Jak omámeně otevřel neschopen pochopit jak se mohla vyšplhat do třetího patra,jak může být nějaká žena tak okouzlující.Tak studená,jemná,opatrná a přece velice vášnivá.A …a nebezpečná.

Vždycky se jí trochu bál,i když ne přímo – spíš v něm její přítomnost vzbuzovala respekt ovečky před vlkem.A on byl tou ovečkou.

Přestože byla Carmilla tak drobná a vypadala křehce,vyzařovala z ní aura nezlomné autority a jakého nadpřirozena.Nerozuměl tomu a ani se nesnažil pochopit – nakonec,kdo by si mohl přát báječnější dívku než byla ona?Než se objevila za jeho oknem..no,ještě nikdy si tak neužil.Carmilla byla dokonalá prostě ve všem.

I když jednou se zachovala velice podivně.Když se omylem řízl a olízl si krev z rány,viděl jak se celá napjala a naprázdno polkla.Potom mu tvrdila že se jí dělá špatně z krve,ale byl si jistý že za tím stálo něco jiného – děsivějšího.Nakonec dospěl k závěru že to raději nechce vědět a nechal to být.Stejně měl pocit že jemu by nikdy neublížila.

Brian nechal odplout tyhle myšlenky a nenápadně se připlížil ke kamennému zábradlí.Nic nenasvědčovalo tomu že se tu někdo objeví,ale on se nevzdával a trpělivě čekal.O dvě hodiny později byla jeho trpělivost odměněna – u betonové ohrádky u mostu se něco pohnulo.Přikrčil se a pevněji v upocené dlani sevřel stroužek česneku.Měl ho,protože ačkoliv mu to připadalo neskutečné,byl přesvědčen že za těmi vraždami nestojí jen obyčejní lidé.Tušil..že za to můžou Nemrtví.Hledal v knihách o upírech a dával si pozor aby se nikdo nedozvěděl pravý účel jeho hledání – označili by ho za blázna a zavřeli do ústavu.Ale on věděl že má pravdu.

Ten stín který zahlédl u zídky zmizel a najednou se objevil u toho zapáchajícího betonového kvádru.Brian napjatě sledoval jak ho odklápí a něco odtamtud vytahuje.Zamrazilo ho když si uvědomil s jakou lehkostí ten…člověk? odsunul ten kus betonu z cesty.Jeho nejhorší obavy se potvrdili.Člověk by nikdy neměl sílu to uzdvihnout.

Ten stín – nazývejme ho jeho pravým jménem;Seth,vytáhl tělo z Odkládají jámy a přehodil si ho přes rameno.Nakrčil noc a přestal dýchat – ta mrtvola už smrděla vážně strašně.Na tuto ´misi´ ho vyslal Charles.Seth byl zatím mladý upír a ještě nikdy ho nepustili ven samotného;toto byla jeho první,i když krátká výprava.

Zase vrátil kámen na místo a vydal se téměř lidským krokem k zídce,aby se vrátil zpět do podzemí.Když vyskakoval na zídku,zaslechl jakési zacinkání.Pád klíčů,analyzoval jeho mozek ten zvuk.Rozhlédl se kolem a málem dostal infarkt,kdyby teda upír mohl.Nahoře kousek před mostem spatřil člověka,který na něj upřeně zíral.Seth se zděsil,upustil mrtvolu na zem a bleskově zmizel do podzemí.Zastavil se až u Síní a divoce lapal po dechu jak byl vystrašený.Málem ho chytili…

„Hey,kde máš tu mrtvolu?“ozvalo se za ním.Otočil se a spatřil Carmillu,jednu z Vyšších.Měřila si ho nechápavým pohledem rudých očí.

„Ona..mi spadla.Byl tam…někdo.Já jsem..“nebyl schopen vypravit ze sebe rozumnou větu.Carmillyny oči se rozšířily,popadla ho za ruku a někam táhla.Myslel že jdou do Velkého sálu,ale ona ho táhla k sob do pokoje.Prudce za nimi přibouchla zvukotěsné dveře a tiše se zeptala: „Chci slyšet co se stalo,všechno do posledního puntíku.“

Seth jí to roztřeseným hlasem vysvětlil.

„Chceš tím říct že jsi tam nechal jak tělo,tak svědka který tě viděl?!“zasyčela na něj vztekle. „To tě nenapadlo ho aspoň zabít?!Ty idiote!Jsi upír nebo pytel sra-“odmlčela a zuřivě  dupla až se v podlaze objevila prasklina.

„J-j-já….“koktal,teprve teď mu došlo jaké se dopustil chyby. „P-p-ůjdu..a z-z-abiju ho.“

„Ne!“zarazilo ho Carmilla. „Tebe už nikam nepustím.Vycházet máš dovoleno jen se zkušenými upíry,rozuměls?!Tak teď vypadni.O toho člověka se postarám já.“

Carmilla počkala až Seth zmizí.Zavřela za ním dveře a pak se složila na pohovku kterou tam měla.Neměla se na Seth tolik utrhovat,ale bylo to nezbytné pro její divadýlko.Vlastně byla tak ráda že se nepokusil toho „svědka“zabít…protože jí neblahé tušení říkalo,že tím svědkem je Brian.Poslední dobou se choval velmi podivně a když k němu v noci přišla,nebyl doma.Musel něco tušit.A ne jen něco,musel toho vědět velmi hodně.

Brian… její přísně střežené tajemství.Proto si vymohla že bude hlídat Jimmyho.

Oba se zamilovali do člověka.

* * *

Celých těch šest dní byla Sundace neustále ve společnosti Rafaela a náramně si to užívala.Byl tak…dokonalý.Dokonce ho vzala i ke koním a Rafael musel uznat že už nikdy ta krásná zvířata nevezme do úst.Miri si z ní i nadále utahovala a když ji Sundace požádala aby jí půjčila Flying Demon,protože chce jet s Rafaelem na krátkou vyjížďku,nezvedla se z podlahy stáje,kde se svíjela smíchy, nejmíň půl hodiny.

A potom přišel Ten Den, den operace.Sundance byla jako na trní už od rána a začaly ji nahlodávat pochybnosti jestli se to přece jen povede.Operace byla naplánována až navečer,takže když kolem osmé přišla do nemocnice,byla vynervovaná na nejvyšší míru.Rozloučila se s Jenn a Rafaelem,popřála jim hodně štěstí..a už je odvezli na sál.Usadila se v křesle,držela jim palce a pozorovala pomalu odtikávající hodiny.