Rande s upírem

Autorka: Malika

3.část - Trest i odměna

Jimmy se se Sundance rychle rozloučil a radši zmizel upíří rychlostí.Bál se,že kdyby s ní zůstal déle,nedokázal by už odejít.Přesto však neutekl daleko a poslouchal její kroky,jak se trmácela do svého bytu.

Udivilo ho,když se jí najednou zrychlil puls a vyběhla z bytu.O chvilku později zvonila na souseda jako smyslů zbavená.O něčem se bavili,a potom se Sundance bleskově rozběhla pryč.

Sledoval ji,skákal po střechách,ale když ho dovedla k nemocnici,zastavil se a jen bezmocně pozoroval,jak jde dovnitř.Ne,tam za ní nemohl,k tolika hektolitrům krve uzavřeným v jedné malé budově…

Váhal,jestli na ni má čekat,ale nakonec usoudil že by se měl vrátit…domů?Ne,domov se to místo nazývat nedalo.Zkrátka se musel vrátit do podzemí.Ale ještě před tím si něco vyřídí.

Seskočil na ulici a tak rychle,že žádný smrtelník neměl šanci zahlédnout jeho pohyby,se rozběhl k fabrice jejíž adresu mu Sundance dala.Zabije dvě mouchy jednou ranou – nají se a zároveň vrátí Sundance práci.

Jak prosté a jednoduché bylo pro upíra utvářet svět podle svých představ.

Konečně stanul před budovou.Rozhodoval se,kudy tam půjde a nakonec vyskočil na okenní římsu a po ní přecházel od okna k oknu,dokud nenašel kancelář Sundancina bývalého šéfa.Bez varování skočil oknem dovnitř.

„Dobrý večer,“pozdravil s hladovým úšklebkem toho tlustého muže rozvaleného v otáčivém křesle.Trochu ho zamrzelo,že si nesundal kontaktní čočky – rudé oči by krásně dotvářely jeho už tak nebezpečně vypadající vzhled.

„Kdo sakra seš?!“vypoulil krví podlité oči a v rukou pevněji sevřel poloprázdnou láhev Fernetu.

„Není důležité kdo jsem já,“protáhl si Jimmy svaly. „Tady je hlavní to,že jsi šmatal na Sundance Glitteringovou.“

„Poslala tě sem?!Seš její přítel nebo co?!“

Kéž by,pomyslel si Jimmy.„Ne.Poslal jsem se sem sám.“

„Tak vodprejskni!“zaječel na Jimmyho Sundancin exšéf.

Jimmy se vražedně pousmál.Tahle uzavřená místnost se rychle plnila vůní z tlusťochovy krve,že se mu začínaly dělat rudé mžitky před očima.Už by moc dlouho nedokázal odolávat.

„Dlouho jsem nejedl,“vycenil zuby a než se ten chlap v křesle zmohl na slovo,zakousl se mu do krku.

Jimmy nerad zabíjel lidi,ale žízeň byla silnější než on.Kdysi se pokoušel držet hladovku,ale skončilo to akorát krvavou hostinou,kdy zmasakroval celý rodinný dům.Od té doby se krmil pokud možno pravidelně a pokoušel se smířit s tím,že se z něj stal netvor.

Když vycucl poslední kapku tlusťochovy krve,pořádně si prohlédl papíry na pracovním stole a když si byl jistý,že dokáže věrohodně napodobit písmo ‘zemřelého‘,naškrábal následující vzkaz: Už mě omrzel tento život.Proto už o mě nikdy neuslyšíte,moje tělo budou nejspíš ohlodávat krysy někde v Temži.Sbohem…

Jimmymu se nechtělo nijak rozepisovat,ale až mu budou Vyšší nadávat,bude se bránit,že se snažil tuto smrt nějak zamaskovat.Stejně to tělo nikdy nikdo nenajde – v kanálech se najde spousta živočichů,kteří si na mrtvolu hladově slétnou jako supi.

Ještě nahlédl do jedné kartotéky a list se Sundancinou výpovědí zmuchlal do kuličky,kterou si uložil do kapsy riflí.Později ji spálí.

Popadl krvezbavené,zchladlé tělo a lehce si ho přehodil přes rameno,jako by ten tlusťoch nevážil víc než snítko prachu.Obratně se vyšplhal na střechu a přeskakoval po domech,dokud s nedostal k Temži.Přeběhl kolem jednoho z pilířů podpírajících most,a nazdvihl obrovský kus betonu.

Byla pod ním Odkládací jáma;asi tři metry hluboká a dva široká díra,šikovně zamaskovaná oním betonovým plátem,kam si londýnští upíři ukládali vysáté mrtvoly,když bylo podzemí plné,a krysy a jiná havěť nestačili všechny těla spořádat. 

Přesně taková situace nastala teď a Jimmy střelhbitě uložil tělo tlouštíka do jámy,vrátil betonový kvádr na původní místo a neochotně se rozběhl do podzemí.

V půli cesty zpomalil a šel normálním lidským krokem.Věděl,že si zavařil parádní průšvih a nijak se mu nechtělo přibližovat nevyhnutelné předvolání k Vladovi,Charlesovi a Carmille.

Jo,slyšíte dobře.Vlad,v rodné Transylvánii přezdívaný jako Napichovač,praprapra… předek veleslavného hraběte Drákuly – a pak že jsou knížky jen výmysly autorů!Jimmyho to pěkně vyvedlo z míry,když ho před trojici vládnoucích upírů předvedli poprvé.

Jimmy neměl Vlada příliš v lásce a stařičký černovlasý upír na tom byl podobně.Vlad zastával názor,že lidi jsou jen na jídlo a téměř nic jiného ho nezajímalo,i když samozřejmě vedle vedlejších zájmů přemýšlel,jak se zmocnit vlády nad světem – naštěstí nikdy žádný ze svých divokých nápadů nerealizoval a bylo to částečně díky pevné opozici Charlese a Carmilly,kteří měli dost rozumu,aby jeho plány na chovné statky lidí zamítli ještě než nad nimi začal pořádně přemýšlet.

Potom tu byl Charles.Zvláštní jméno pro upíra,že?Jimmymu se zdálo moc měkké pro krvelačnou stvůru,ale v dalších čtyřech letech měl možnost zjistit,že Charles je úplně jiný než jeho mladší bratr.Ti dva se od sebe lišili tak neskutečným způsobem,že zatím nikdo nepoznal že jsou příbuzní,dokud jim to sami neprozradili.

Jimmy měl ze všech upírů Charlese asi…ne přímo nejradši,ale dalo by se říct že k němu nechoval takovou nenávist jako k těm,kteří bez sebemenší výčitky svědomí masakrovali Londýn.Charles měl velmi vybrané chování co se týkalo stravování a to Jimymu dávalo jakousi víru,že přece jen krev je pro upíry nutná a jako lidi zabíjí zvířata,aby nezemřeli hlady,tak upíři jsou v tomto žebříčku prostě výš a musí zabíjet lidi,aby přežili.Charles si Jimmyho taky jakoby oblíbil – vždy se k němu choval laskavě a oceňoval jeho snahu o co nejmenší konzumaci lidské krve,díky níž si z Jimmyho mnoho upírů utahovalo.On je nechápal.Jak se mohli smát nad obětmi,mezi nimiž byli párkrát i jejich příbuzní?Tito upíři se Jimmymu neskutečně hnusili a Charles to snad jako jediný chápal.

A nakonec Carmilla;nespoutaná upírka,nejmladší z těch tří.Bylo jí teprve devět set let a byla nesmírně vitální a ze všeho nejvíc zbožňovala,když se mohla po nocích procházet po střechách londýnských domů a pozorovat muže.Když měla náladu,vlezla oknem za nimi a Jimmy pochyboval,jestli je byť jen v koutku mysli napadlo se bát.Tušil,že v momentě kdy k nim oknem vklouzl rudovlasý,na lidské roky sotva dvacetiletý anděl,si museli pravděpodobně myslet,že se dostali do nebe.Což se po několika hodinách,kdy už Carmilla uznala,že si dostatečně užila,skutečně stalo.

Jimmy byl sice překvapen jejím dokonalým sebeovládání,ale nijak mu to nezaimponovalo – tenkrát.Naopak mu to vlastně vadilo,protože to byla ona,kdo ho kousl.Jenže když se pomalu loudal ke vchodu do kanálů,byl schopný myslet jen na to,jaké by bylo se dotýkat Sundance a nezabít ji při tom.Musí se Carmilly - pokud bude přítomná – na to zeptat.Třeba zná nějaké fígle,jak zmírnit vůni,soustředit se na něco jiného,a ignorovat bušení srdce…a jed v ústech…Pokud ho ovšem rovnou nezabijí za to,že je málem prozradil…

Jinak si Jimmy nebyl jistý,co si o Carmille myslet.Zatímco Vlad a Charles trávili většinu času ve Velkém sále,kde důstojně rozprávěli nebo vyslýchali upíry,Carmilla tam měla stanovené návštěvní hodiny a mnohdy se neukázala ani tak.Když byla nějaká mimořádná situace,Charles ji musel většinou shánět přes půl Londýna.

Jimmy se tolik zabral do myšlenek,že asi ani nevšiml,že už je pod mostem a kolem něj líně proudí temné vody Temže.Pozorně prozkoumal okolí a když si byl jist že je sám,vyskočil na cihlovou ohrádku,přeskočil na druhou stranu a vyšplhal se na takový ocelový výstupek u zdi mostu.Co nejtišeji zasunul betonový poklop a vklouzl do podzemní chodby.Poklop zase vrátil na své místo,aby si lidi,až půjdou na pravidelnou obchůzku do Vládního krytu, ničeho podezřelého nevšimli.

Tahle chodba a vlastně i celý vrchní systém kanalizací a stok bylo čas od času používáno lidmi.Kousek odtud byl tajný Vládní kryt,o němž veřejnost nic netušila a vybraní Londýňané toto tajemství střežili jako oko v hlavě.

Jimmy musel uznat,že mysleli na všechno.Jednou se tam zašel spolu se Stevem – jehož jméno rychle plácl,aby oklamal Sundance – podívat a byl udivený jak jsou lidé vynalézaví.Měli tam snad všechno,co by bylo v případě třetí světové války potřeba.Obrovské zásoby konzervovaného jídla,vlastní artézský pramen a pro všechny případy i pořádnou zásobu balené vody,Geigerovy počítače (na měření radiace),větrák,generátory,poštovní spojení (tunely),rádiové spojení,slušné WC,pohodlné postele…no ale nejvíc Jimmyho se Stevem asi dostala kabelovka a domácí kino ve společenské místnosti:)).Kus cesty odtamtud byl další kryt,menší,ale stejně dobře vybavený a bezpečný.Steve nechápal proč vůbec něco takového vybudovali.Jako by snad mysleli,že se schyluje k válce…vždyť byla doba největšího míru za několik posledních desetiletí!Ale Steve ani Jimmy nepočítali se zákeřností a chtíčem Číňanů…

Pod tímto„vrchním“ podzemním patrem následovala síť kanálů,kudy tekly splašky z celého Londýna.A když jste zamířili ještě hlouběji a jakoby trochu ke kraji podzemního Londýna,tam,kam už lidé nikdy nechodí,tak jste mohli objevit rozlehlé doupě upírů.

Jimmyho ohromila rozlehlost těch prostor,když je spatřil poprvé.A částečně ho udivovaly i teď,když šel svižným krokem temnými chodbami.

Neproniknutelná tma tu ale byla jen pro lidské oči.Upíři měli zrak přizpůsobený k vidění ve tmě a tak jim to nedělalo žádné problémy.O mnoho horší pak ale bylo,když měli vyjít někam na světlo a proto se vydávali na lov pouze v noci.Upíra denní světlo bodalo do očí a pokud svítilo slunce,bylo úplně nemožné vycházet ven.

Stejně tak to bylo i s upíří kůží – nebylo to jako v pověrách,že je slunce spálí na popel,ale popáleninám nejméně třetího stupně neunikneš,říkávala Jimmymu Carmilla vždycky když se vracela z nějaké denní obchůzky (na které ale nechodila moc často) a on si prohlížel zarudlé skvrny na její pokožce.

Jimmy konečně proběhl kanalizační část,kde celou dobu zadržoval dech;upíři sice dýchat nepotřebují,ale zvyk je zvyk,a od vchodu do Hlavní chodby ho dělilo jen pár metrů,když uslyšel jak mu jde někdo naproti.

Byl to Steve. „Pomát ses?Zachránit Nositelku krve!Kdybych tě neznal,tak bych vážně pochyboval,jestli to máš v palici v pořádku.Jo – mám ti od Vyšších vzkázat,že tě předvolávají,hned,“vychrlil ze sebe Steve a v myšlenkách ještě dodal:Byla sice kus,to jo,ale podle Tomových vzpomínek překrásně voněla…cvoku…a s nechápavým výrazem prošel kolem Jimmyho do tmy.

Telepatie byla jedna z dalších přirozených vlastností upírů,ale nebylo to,že vám mohl číst kdokoliv myšlenky kdykoliv si zamanul.Nejprve musel upír,který vám chtěl něco telepaticky sdělit znát vaše vlnové délky a potom jste mu taky museli dát něco jako povolení,že smí vstoupit do vaší mysli.Jedna z mála věcí,která se Jimmymu na upírství celkem líbila.

Povzdechl si.Takže Vyšší už všechno ví.A podle toho,že se má dostavit okamžitě to bude asi dost zlé.

Jimmy zaklepal na dveře od Velkého sálu.Ozvalo se jen strohé: „Pojď dál.“

S výrazem je-mi-to-moc-líto-ale-nemohl-jsem-ji-nechat-zemřít vešel Jimmy do rozlehlé místnosti s nízkým stropem,který se sem vůbec nehodil.Všichni tři upíři sedící za dlouhým mahagonovým stolem na něj upřeli rudé oči.Jimmymu připadalo,že jej z toho pohledu nikdy nepřestane mrazit.Sám raději neustále nosil oříškově hnědé kontaktní čočky,přesně takové jakou barvu měly jeho oči když byl člověkem.

Carmilla v pravidelných intervalech poklepávala dlouhým,pečlivě opilovaným a nalakovaným nehtem do stolu,což Vlada,soudě podle jeho výrazu,přivádělo k nepříčetnosti.

Zajímalo by mě,kolikrát už ji požádal,aby toho nechala,pomyslel si Jimmy s mírným úšklebkem.Carmilla nikdy za žádných okolností nerespektovala jiný názor než svůj a když si chce klepat do stolu,tak prostě bude klepat a tečka.

„Dal sis načas,“zavrčel na Jimmyho Vlad a vrhl po Carmille zuřivý pohled,ale ta se upřeně dívala na Jimmyho a ignorovalo jeho myšlenky,ve kterých jí ukazoval všechny možné druhy mučení,pokud toho klepání okamžitě nenechá.

Klep.Klep.

Vlad zasyčel. „Chceš nám vysvětlit svoje idiotské chování,nebo tě máme potrestat rovnou?“

Klep.Klep.Klep.

Jimmy se pokoušel tvářit co nejkajícněji. „Rád bych vám to vysvětlil,“začal klidným,tichým hlasem svoji obhajobu. „Už asi víte,co se stalo..“

Klep.

„Varoval jsi člověka a přišel tak o večeři,“konstatovala Carmilla. „Proč?“

Jimmy stočil pohled na Charlese. „Ta dívka byla moje kamarádka z dětství.Nemohl jsem dopustit,aby ji zabili.“

Jack s Tomem tvrdili,že byla velmi krásná,prohodil Charles v myšlenkách,tak aby to slyšel jen Jimmy.Kdyby mohl,zrudl by po kořínky vlasů. Jooo..odpověděl Charlesovi váhavě.

Klep.Klep.

Vlad málem hlasitě zavyl. „To je toho!Člověk jako člověk,krev jako krev!Já okusil krev své vlastní sestry a nakonec byl k večeři i zbytek celé mojí rodiny – až na staršího bratra,“šlehl po Charlesovi nebručeným pohledem.Zjevně mu vadilo,že je mladší než on. „A ty děláš cavyky s nějakou holkou,kterou jsi neviděl nejmíň čtyři roky!“

Jimmy pokrčil rameny,navenek klidný,ale uvnitř tiše zuřil.To že je Vlad bezcitný zabiják neznamená,že jím bude i on.

Klep.Klep.Klep.

Charles na Jimmyho upíral zamyšlený pohled. „A potom?Když jste vylezli z metra?“

Teď přijde velká lež.Jimmy nasadil nevzrušený obličej a odvětil: „No,doprovodil jsem ji domů,aby se jí náhodou ještě něco nestalo a pak jsem se vrátil sem.Jo – a ještě jsem ulovil jednoho tlusťocha,byl jsem vyhládlý.“

„Tělo jsi nechal v Odkládací jámě,“hádala Carmilla a probodávala ho pohledem,jako by se mu snažila nahlédnout i do těch nejzazších zákoutí jeho mysli.

Klep.Klep.

Byla hezká?zeptala se ho se zájmem.

Jimmy měl pocit,že snad omdlí.To bylo tak moc vidět,že se mu Sundance líbí?Vždyť ji znají jen z doslechu a …a vůbec!

Celkem ano,odpověděl co nejpřirozeněji Carmille,která na něj poté vycenila zářivě bílé zoubky.

„Takže to je všechno,můžeme vynést rozsudek,“svíral Vlad pěsti,jak moc se snažil ovládnout a neskočit na Carmillu,která bez přestání bubnovala nehtem o naleštěnou desku stolu.

„Co navrhuješ,bratře?“optal se Charles.

Klep.Klep.Klep.

„Týden bez jídla,na Samotce.A potom zákaz vycházení sám,jen s dohledem důvěryhodné osoby,“pronesl Vlad chladně.

Jimmymu se málem podlomily kolena,ale ustál to.No to je paráda…čeká mě týden hladovění a potom už nikdy nespatřím Sundance!Ani ji nebudu moci tajně sledovat,když budu muset být pod dozorem…

„A co s tou holkou?“ptal se Charles dál.

„Zkrouhnout,co jinýho?“podivil se Vlad stupidní otázce svého bratra.Co by se asi dalo dělat s Nositelkou krve,která možná něco tuší?

„Ne!“zařval Jimmy. „Sundance se nikdo ani nedotkne!!“

Klep.

Všichni Vyšší na něj zaraženě hleděli. „Chceš nám odporovat?!“zavrčel Vlad zabijácky,že by se i vlkodlak roztřásl strachy.

To Jimmyho ale nijak nevyvedlo z rovnováhy. „Pokud budete chtít ublížit Sundance,pak ano,“řekl rozhodným hlasem.

Vlad už se chystal k dalšímu zavrčení,ale Carmilla ho předběhla. „Dobře.Nic jí neuděláme.Ale pod jednou podmínkou:Jako dozor s tebou budu chodit já.“

Klep.Klep.

Jimmy na ni překvapeně vykulil oči,ale pak se vzpamatoval. „T-tak dobře.“A nervózně pohlédl na Vláda a Charlesem,jestli s Carmillou souhlasí.

Charles pokrčil rameny a neméně udiveně si prohlížel drobnou upíru po své pravici. „Nakonec,proč ne.Ale pokud se dozví pravdu nebo něco podobného..pak nám nezbude jiná možnost než ji odstranit,“vyjasnil Jimmymu pravidla.Ten se zašklebil při slovech ´odstranit´,ale jinak byl spokojený.Bylo to víc než doufal že mu povolí.Jen kdyby nemusel chodit lovit s Carmillou…

Vlad se kysele ksichtil,on osobně by s upíry nezacházel jako v rukavičkách,prostě se řekne tohle a hotovo,ale nakonec souhlasil s Carmillou a Charlesem.Jimmy se rozzářil.

Klep.Klep.Klep.

„Ale ten tejden si odsedíš a bez Carmilly se nehneš na krok,rozumíš?“zahřměl Vlad na Jimmyho.

„Rozumím,“zamumlal sklesle a jeho nadšený úsměv pohasl.Zatracená Carmilla!

Ta se na něj ale pousmála a potom…Jimmy si myslel,že snad špatně vidí. Mrkla.

Spolu si lov náramně užijem,uvidíš…a mimochodem,moc ráda bych poznala tu tvoji Sundance – někdy nás musíš představit.Nemusíš se bát,že jí ublížím,dovedu se ovládat,dodala ještě když viděla Jimmyho výraz.

Klep.

Díky,vydechl v myšlenkách. Ani nevíš jak moc jsem ti vděčný…

„Budou tě hlídat Matt s Tedem,“upřesnil Charles. „Pravidla znáš.S nikým nekomunikovat a nepokoušet se utéct.“V myšlenkách dodal: Pokud bys snad měl o tu lidskou dívku..zájem,odborník na tyto věci je Carmilla.

Jimmy jen pokýval hlavou.Byl překvapen,kolik pochopení se mu dostalo.

Klep.Klep. …

 „Carmillo,jdi s tím klepáním k čertu!“vybuchl Vlad a málem se vrhl na rudovlasou upírku,která ho teď sledovala s výsměšným úšklebkem v bledé tváři.Což Vlada nakrklo ještě víc – jak si může takové štěně jako Carmilla dovolit se posmívat jemu?!

Carmillu šíleně bavilo Vlada neustále nějak provokovat.„Radši už jdi,Jimmy,Vladík se dostává do nálady a asi by nechtěl,abys ho viděl v tak nedůstojné situaci – plánuje se totiž se mnou prát a doufám že je ti jasné,kdo vyhraje,“poklepala si rukou na hruď a ústa se jí roztáhla do širokého úsměvu,když viděla,jak to ve Vladovi vře.Nazvala ho Vladíkem a ještě tvrdí,že ho přepere?!

Jimmy se s rychlým rozloučením vypálil ze dveří.Ještě v chodbě,která vedla k Samotkám slyšel Vladovo vzteklé ječení a Carmillin zvonivý smích.To jak Charles protáčí oči nad chováním těch dvou,si dokázal domyslet.